Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nevím, co se sebou, proč se tak chovám?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.8.20 21:57
Ty vole, co to je? Jsem si to přečetla a mám pocit jak kdybych byla na nějaký pouťový atrakci a točí se mi šiška 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 21:57
Určitě zajdi za psychologem. Pravděpodobně ti napíše léky a bude se ti lépe žít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 22:17
Je moc fajn, že si uvědomuješ, že máš problém 
. Udělej ten další krok a svěř se doma a zajdi si k lékaři .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 23:25
Ono lítat s každým prdem k psychologovi či psychiatrovi a brát prášky taky není zrovna top, lidi hned mají jenom tohle řešení, ale nějak je nenadne, že se musí trochu snažit sami
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.20 08:30
No ještě se ti úplně nepovedlo dospět, srovnat se sama se sebou a fungovat tak, aby si respektovala sebe samu a dokázala jít tam, kam chceš.
Respektive jsi zaseklá v dospívání a už máš pomalu čas se toho začít zbavovat a proměnit se z dospívající holky v dospělou ženu. Nejen vnějším chováním, ale především sama v sobě.
Primárně chceš začít sebepoznáním. Potřebuješ zjistit co chceš, potřebuješ znát své slabé a silné stránky, potřebuješ porozumět svým temným stránkám - a s tím vším se pak smířit a naučit se co s tím.
Začni třeba s touhle knížkou.
https://obchod.portal.cz/…sebepoznani/
a začni si psát deník. S tím že hlavní těžišně není v tom, co se ten den stalo, ale vypsat se z toho co se ti honí hlavou a především to jednou za týden, měsíc a za rok o sobě znovu přečíst a zhodnotit s odstupem toho týdne, měsíce a roku, spousta věcí se tím ujasní, zároveň má člověk docela slušnou kontrolu nad tím, kterým směrem jde a brzo se naučí vidět varovné signály, pokud jde blbým směrem.
Plus teda je potřeba věci dělat a zkoušet i když si tím člověk není jistý a bojí se - bez toho je schovaný ve starém a nic nikam jinam se nidky nedostane. Chyba není konec světa, chyba součást života a základní příležitost k učení.
a stejně tak je potřeba najít odvahu a sdílet s někým dalším to jak se opravdu cítíš, to co opravdu vnímáš - pokud ukazuješ jen pečlivě budovanou fasádu, tak prostě zůstaneš osamělá - bez risku ukázat někomu kdo doopavdy jsi se nedočkáš skutečné blízkosti.
Ono ve sktueřčnosti jsi výrazně lepší, než si v záplavě úzkosti a mindráků představuješ, ale to zjistíš právě díky tomu, že riskneš otevřenost a budeš přijatá.
Vlastně k tomu případně přidej ještě tohle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Nevyznám se sama v sobě. Vždy, když něco chci, chci to strašně moc - dám tomu hrozně moc svého úsilí, ale když se to povede, necítím radost. Spíš úlevu a únavu. Nedávno jsem dala svou první maturitu, učila jsem se. Když jsem se ale dozvěděla výsledek, rozbrečela jsem se. Nebylo to ale štěstím. Mám pocit, že si to nezasloužím. Kdybych to měla opakovat, asi bych se cítila líp, protože mám pocit, že jsem horší, než ostatní, co to dali. Dávám si ohromné cíle, které mně vyčerpávají a ačkoliv si uvědomuju, že na to nemám, neuspokojím se s málem a jdu přes mrtvoly, pak ale stejně spadnu na hubu, protože jsem k ničemu. Mám pocit, že si nezasloužím žít. Jsem hrozně závislá na svoji mamce a sestře. Když jsem s nima doma, chovám se jako malé děcko. Doslova se vztekám, hraju si, atd. Jinak před cízíma se chovám normálně dospěle. Když mi někdo ale řekne, ať se chovám na svůj věk, urazím se a mám z toho hrozné stavy. Jsem šťastná, veselá, ale stačí málo - třeba smutná písnička nebo video, spadnu do takových stavů, kdy brečím a přemýšlím nad sebevraždou. Jaký má takovýhle život smysl. Nikdo o mých problémech neví..