Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nevím jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.6.10 12:35
No, situace nic moc 
ale zase je dobře, že máš přítele a budete na to dva. Jinak bych spíš zkusila najít nějakou práci, pokud se to povede, tak bys měla nárok alespoň na nemocenskou 6 týdnů před narozením mimča a 6 po narození a mohla volit rodičák… Školu bych buď zkusila řešit individuálem, pokud by to u vás šlo, nebo rok vynechat a zkusit to pak s mimčem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.10 13:12
Ahoj anonymní!
Přišla jsem tě povzbudit. Tvá situace je sice nezáviděníhodná, ale hlavu vzhůru!
Nevím, co ti poradit, zda jít na chvíli do práce nebo zkusit tu školu, neznám tě, nevím, jaké máš možnosti.
Jen jsem ti chtěla napsat, že v tom nejsi sama, my už jsme z toho nejhoršího venku.
Všechno jde, když se chce.
Napadá mě, co rodiče? Podpořili by vás aspoň na začátek?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.10 13:40
Děkuju za podporu. Rodiče by nám rádi pomohli ale oni bohužel peníze nemají. A kdyby jsme bydleli u nich( jak u mích a u přítelovi) měli by jsme jen jeden pokoj všichni tři. Kdyby jsme u nich bydleli sice by jsme měli více peněz ale žádný prostor.
- Citovat
- Upravit
21.6.10 14:00
Anonymní a jak je na tom přítel, má nějakou práci?
Nevím, jak poradit, taky jsme měli možnost bydlet u ridučů, ale měli bychom pro sebe jen jeden pokoj, proto jsme se rozhodli, že zkusíme sehnat vlastní bydlení (podnájem).
Ze začátku jsme prostě brali (nábytek), co jsme doma našli 
Co se týče spotřebičů (lednice, pračka, a spol), tak to se platilo všechno z mého zrušeného stavebního spoření.
Naši rodiče taky neměli moc peněz, ale snažili se pomáhat, jak jen to šlo. Necpali nám peníze, spíš nám vypomáhali s jídlem a s tím drobnějším zařízením bytu (záclony, utěrky, nádobí, atd).
Když se na to dívám zpětně, bylo to příšerné období.
Ale stálo to určitě za to 
Určitě by bylo vše jednodušší, kdyby miminko přišlo o pár let později, ale jsem moc ráda, že ho mám!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.10 14:42
Přítel práci má, sice nic moc placenou(na to že chodí domů docela pozdě) ale jde to. Na pronájem bytu a jídlo by to stačilo. Jen nevím jak moc náročné na finance by to miminko bylo(kolik by jsme měsíčně utratili za mimčo) bojím se toho aby mělo vše co potřebuje.
- Citovat
- Upravit
21.6.10 15:07
Anonymní, museli byste se na přechodnou dobu hodně uskromnit.
Nemáš po kom dědit věci pro miminko? (po sestře, sestřenici).
Já jsem měla většinu výbavičky půjčenou od známých, po porodu jsem si průběžně (jak byly peníze) nakupovala pak věci vlastní.
Od porodu by ti náležel Rodičovský příspěvek, který by měl pokrýt potřeby dítěte.
Ony se ty náklady liší.
Hodně peněz měsíčně dáš za UM, kojení je prostě super a levná záležitost 
Papírvé pleny taky něco stojí, ale pokud je kupuješ v akcích, dá se to.
Hodně se dá ušetřit na látkových plenách, počáteční investice je sice trošku vyšší, ale ušetříš si čas s taháním balíků papírovek domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.10 20:32
Nějaké věci bych dědit mohla, hlavně věcičky. Moje teta má ted 3letýho syna takže nějaké věci po něm. Takže to asi zvládnem
- Citovat
- Upravit
22.6.10 08:09
Ahoj anonymní,
je to sice blbá situace, ale pravda je, že jste na to dva a to je pozitivní V kolikátým jsi tt? Já bych si urychleně našla práci - COKOLIV a po nějaké době bych šla na nemocenskou. Dokud není mimi, tak určitě buďte s rodiči, každý měsíc, který ušetříte za nájem, se bude jen hodit!!!!! Sice soukromí je soukromí, ale podle mě nejste v situaci, kdy si můžete moc vybírat a nejde mít všechno. Takže bych se osamostatnila až těsně před porodem, nebo po 6ti nedělí - aspoň ti mamka pomůže s prckem
Hodně štěstí a školu si určitě dodělej, třeba dálkově, pak s mimi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.15 14:42
Nevím jak dal .
Ahojky všichni.
Je mi 18 let. Mám přítele, ale nedávno mi byl nevěrný, a já nevím jak dál, od té doby to není jako dřív, nejhorší je že jsem do toho otěhotněla, jsem ve 14 tt. Mamka, mě vyhodila z baraku, kvůli jejímu mnaželovi, nemá mě rád, a těhotnou holku, doma pry nechce, musela jsem k pritelovi, jenže se to nedá nějak vydržet, protože už to není láska, touha, city, nic jako kdyby to z mé strany vypršelo, a z jeho strany, je to spíš, čím dál tim víc láska…Malou bych chtěla vychovat sama, protože už na to nemám, samý trápení… Otec, ten dělá že žádnou dceru, nemá. Nemám vlastně nic, jen tu malou v bříšku, a jsem psichicky na dně. Poradí mi někdo jak dál? a nebo mě aspoň vyslechne:/ Je mi tak smutno, už ze všeho. Napotrat sem nešla, z toho důvodu protože, bych to neudělala, to bych radši nežila vubec, je to jediné co mě drží nad vodou :'(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj, předem se omlouvám jestli jsem zvolila svou otázku do špatné diskuse.
Jsem těhotná, je mi 18, na potrat jsem jít nechtěla. Školu mi ukončili, párkrát sem tam nebyla a když jsem dala omluvenku, tak mi stejně přišel dopis že mi studium ukončili. A teď nevím co dál mám dělat. Jestli si najít nějakou krátkodobou práci a vydělávat na mimčo nebo jít znovu do školi i s dítětem. Nevím co by bylo nejvhodnější. Teď si s přítelem zařizujem společné bydlení, bojím se aby jsme to vše zvládli.
Budu vděčná za každou radu.