Nevím, jak dál a co dělat - poraďte prosím

Zdravím všechny, jdu si pro radu. Omlouvám se, ale bude to dlouhé, takže asi to stejně moc lidí číst nebude 😬

Před 4 lety jsem začala trpět úzkostnými stavy (asi po covidu) byly to pro mě muka, neznala jsem to a musela jsem se s tím učit pracovat. Léky jsem nebrala, byla jsem na neschopence protože se mi přidala agorafobie, celkově strach, že se mi někde něco stane a nikdo mi nepomůže a já umřu.. chodila jsem na psychoterapie, procházky, zkoušela jsem dechová cvičení, meditace, kompletně jsem změnila život - stěhování, rozchod, jiná práce. Tak nějak postupem času mi vymizely úzkosti, až jsem tomu sama nevěřila. Samozřejmě jsem se vystavovala i těm nepříjemným situacím být mezi lidmi atd. Zažila jsem si fakt stavy asi už na léky, ale bojovala jsem. Rok a půl jsem byla fakt v poho, jako vyměněný člověk. Našla jsem si přítele, přestěhovala jsem se za ním a našla jsem si opět jinou práci (což nebylo lehké tady najít). Vše bylo super, jsem s ním šťastná, ale v té práci ne. Je to ve státní sféře, kde mám minimum peněz což mě trápí (22 000,– čistého, hlavně že tam musím mít titul Bc.) kolektiv nic moc, práce mě stresuje. Zkušebku jsem přežila, ale po ní začaly zas tyhle pekelné stavy.. sice jsem i vysadila antikoncepci, tak jsem to nejprve přisuzovala tomu, ale asi to bude stresem. Teď jsem v situaci, kdy prostě nevím co dělat dál. Cítím že tam být nechci, jsem tam teď půl roku a hůř se mi tam vstává, o víkendu mám mít volno a klid, ale mně jedou myšlenky co mě tam zas čeká. Do roka musím udělat úřednickou zkoušku, což mě taky nervuje. Budím se s bušícím srdcem a zdají se mi o tom sny. Jsem pořád v napjetí a neklidu, zažívám i takový vnitřní třes. I v práci začínám mít návaly paniky, do hlavy, zase úzkost, strach, že se mi něco stane.. nedokážu se poslední dobou moc soustředit, přijdu si jakoby kolem mě vše běželo a já byla nějak “v pozadí”. Minulý týden večer jsem zažila zase panickou ataku. Jednu noc jsem se skoro nevyspala a bylo mi na zvracení, doktor mě nechal doma. Teď jsem dva dny doma a nevím co dál.. přítel se mě snaží podpořit, je to pro něj nové a pro mě sice opakující se, ale sakra nepříjemné.. zase chodím na terapie, ale mám je hrozně málo, potřebovala bych zase intenzivně 1× týdně, abych na sobě pracovala a dělala co mě baví. Mám dilema co s tím. Bavilo by mě dělat třeba gelové nehty nebo něco kreativního, v minulé práci jsem dělala v kavárně a pekla jsem dorty, to mě bavilo. Teď ale s těmito stavy nejsem schopná snad ničeho nejhorší je, že ačkoli bych zůstala na neschopence, tak mi furt jede v hlavě co oni si řeknou, kdo za mě udělá tu práci tam.. někdy mám dny kdy si řeknu, že je mi to jedno, že mi jde o sebe.
A pak zase mám strach a stres. Začínám koukat po kurzech na ty nehty, že bych je začala zkoušet doma a k tomu bych si našla jinou práci, třeba 1/2 úvazek nějaké to pečení nebo něco co by mě bavilo. Další věc co mě trápí je to, že ani ne za měsíc máme letět s přítelem na dovolenou. Tak moc jsem se těšila, vše jsme koupili a naplánovali a mně pak začaly tyhle stavy.. teď mám strach i z toho někam letět a být tam, bojím se, abych tu dovču nezkazila sobě i jemu.

Ve finále řeším to, kdy jít na tu neschopnost protože před dovolenou mám v práci poprvé takové důležité jednání, ze kterého mám stres už teď a moje noční můra je, nechat ten můj stav zajít někam daleko, aby mě třeba pak i nemuseli hospitalizovat na psychiatrii nebo že se vydeptám tak, že tu dovolenou budu mít fakt zkaženou a vypjatou, jak budu furt v nervu. Já už i přemýšlela o lécích, že dojdu na konzultaci, ale na druhou stranu věřím, že to dokážu zvládnout (i když v těch stavech bych si nejraději něco vzala aby se mi ulevilo, ale nechci být navyklá i kvůli tomu, že budeme chtít mimčo - ALE zase kvůli němu budu muset být v pořádku..) je toho tolik, co se mi mele v hlavě.

Co byste dělali vy? Kdy jindy mám příležitost zkusit něco jiného když nemáme ještě děti a hypotéku na bydlení, kterou plánujeme? Říkám si kolik ale pak asi budu mít peněz před mateřskou, když nebudu chodit do práce.. nevím co dělat, ale vím, že já a zdraví je pro mě přednější než ta práce která ještě není ani dobře finančně ohodnocená.