Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co deti? Chteji sourozence? Pokud by byli i oni pro, tak bych do toho šla. Určitě budou rádi, že mají mamču doma a hlavně spokojenou. Člověk si na smrtelný posteli neříká, měl jsem víc pracovat. Ale spíš, měl jsem být víc se svou rodinou. Práce Vám neuteče, a pokud nejste ten typ, co žije kariérou a nereallizuje se vyloženě v práci, tak neváhejte.
Myslím, že starosti se staršími dětmi Vám s miminkem moc neubydou, možná spíš některé budou navíc (kdo vyzvedne děti ze školky/kroužku, když najednou zjistíte, že miminko má horečku atd). Ale jestli oba dítko chcete, a Vám to přinese klid, tak proč ne. A jde to i po třicítce (mám první ve 33 a druhé bude krátce po 36, obě vznikly prakticky hned).
Moc bych si to neidealizovala…rodicak s jednim ditetem jen jinej level nez byt na rodicaku s tretim ditetem… i kdyz zalezi taky na zazemi - pomahajici manzel, event. hlidaci babicka… ja sem prave na rodicaku se tretim a je to jak nebe a dudy
Frmol, stres… o klidu a pohode si muzu nechat zdat, ale ja to tretako fakt chtela. Z tveho prispevku mam spis pocit, ze bys rada byla jeste dalsi 3 roky v klidku doma, coz asi neni uplne nejlepsi motivace k „porizeni“ ditete… ale treba je to taky jen muj dojem ![]()
Hm, taky si myslim, ze to bude spis peknej ficak nez pohoda a klidek - znamym se ted narodilo 4.a dve prostredni deti (nejstarsi uz chodi do skoly, mladsi do skolky + 1 batole) rozstrkali po babickach, rodila cisarem, a to uz poctvrte - chtela jsem to nejdriv zkratit na po4., ale to bych se urcite zaradila do místní cislovkove hitparady viz Cestinarske speky, kam sama obcas prispivam:-)), aby se mohla trochu zotavit a nemusela tahat jeste to 3. To kdyz se narodilo, tak rozhodne nehrozilo, ze by tatinek dojizdejici 80 km na 7.) odvedl/privedl ty dve starsi do/ze skolky, takze bud tam mela na hlidani a pomoc maminku a rano je sfoukla autem kdyz mimino spalo, nebo ho nechala spat doma a behem 15 min.byla zpet, kdyz to jinak neslo, ale pres podzim a zimu mela ty dve skolkove doma, protoze byly stejne vecne nemocny. A kolotoc a zaprah mela slusnej, a 4. tehotenstvi lehce rizikove kvuli jizve, ale o nejakem klídovem rezimu se ji mohlo tak leda zdat. Navic kdyz se narodilo 3.,tak prostredni zacalo zarlit a vynucovat si pozornost tak, ze se chovalo taky jako mimino - zvatlani, v noci chodi maminku budit ze chce curat a nejlip by se nechala odnest zpatky do postele, zlobi, no proste mazec. A cely dny na ne sama, ale obe babicky maji v duchodu, sice ne uplne blizko, ale ochotne hlidaci, tak to nejak davaji. To 4.uz fakt planovane nebylo
Ja kdyz jsme od nich jeli z navstevy, vzdycky rikala muzovi, ze tri ne, ze to nedam
Ale byt mi o 2-3 roky min,,taky bych o tom uvazovala, jenze ja mam v 35ti druhe a taky nebylo hned na prani, takze ve skoro 40ti, kdyby to mělo trvat stejne jako ty prvni dve a zacali jsme ve 2 letech mladsi s pokusy (driv si to neumim moc predstavit, mit deti od sebe treba jen rok a pul), no nevim, uz si pripadam stara, manzel by tri i chtel, ale ne do 3+kk ve meste, na tom se shodneme, a ted jsme akorat refixovali hypoteku zase na 7 let… takze za me by 3.muselo vzniknout nejakou nahodou-nehodou
Planovane asi ne, tak si to musis zvazit s ohledem na vasi bytovou a financni situaci, i kdyz o tom nepises, tak to asi problem nebude…spis bych se za me bala, ze uz na ty deti nebudu mit tolik casu se jim kazdemu venovat, takhle jsme dva na dva, to 3.uz je takove asymetricke
a az za 2 roky nas starsi pujde do skoly, bude to mazec i tak a predstava, ze bych do toho byla znovu tehotna nebo mela uz dokonce mimino, me trochu desi - muset se s nim ucit, delat ukoly, vozit ho do skoly, to uz pak nejde ho nechat doma kdyz je mladsi nemocne a nema ho kdo odvest do skolky - auto pouziva muj muz jako sluzebni a byva od rana do vecera pryc, to bych musela mit jeste jedno a provoz taky neco stoji…tech proti zatim vidim vic nez pro. Ale vy treba mate jinou situaci, barak atd., my jeste k tomu psa, to je takove nase 3.dite:-) A ze píšu o te kamaradce i o nas dost, tak radeji anonymne.
A o casu na sebe nebo jen ve 2 ani nemluve, tri uz by nam asi nikdo nepohlidal ![]()
K nám třetí přišlo neplánovaně. Manžel se s tím doteď moc nesžil, já si ho užívám hrozně moc, ale upřímně občas padám na ústa. A to jsou starší už oba ve škole. Kolotoč je to hrozný, čas pro nás jako pár natož pro mě samotnou žádný. Miluju ho nadevše, fakt si ho užívám a nedala bych ho ani za nic, přesto mě občas napadá, jaký jsme už předtím měli pohodlný život s odrostlejšími dětmi.
Máme třetí neplánovaně, ti dva starší škola/školka a je to hukot. Žádná pohoda na mateřské. Manžel je velmi pracovně vytížený, hlídání opravdu žádné, na vše jsem sama, školu máme 15min autem od domu, takže ráno musím budit mimino. Samozřejmě jsem ráda, že třetí máme, ale občas vzpomínám na to, kdy jsem se mohla najíst, jít na wc sama, ti dva starší už byli samostatní, spala jsem celou noc a práce mě naplňovala…
Tak mě se třetí teprve narodí. Ale mám za sebou mateřskou jedno ve a mimčo doma. Žádná pohoda to není.
Pohodlná mateřská je když můžeš mít obě děti doma. Ale jakmile máš jedno dítě s povinným režimem, tak z mimina se stává balíček, který se přenáší jen sem a tam.
Já budu mít relativní klid teď. Starší se už umí chodit sama do/že školy/kroužky. Ale i tak se s ní musím učit, pomáhat s přípravou apod.
Trochu se děsím, že osamostatňující se batole se stane opět miminem.
Mám hlídací babičky, takže se můžu každý víkend „zbavit“ obou starších, časem všech tří. Ale mám dojem, že budu tak hotová, že si volno bez nich moc neužiji. Taky záleží jak pomáhá chlap. Ten můj jak kdy. Když dorazí domů až v osm, tak krom nákupu nepomůže s ničím.
Jestli chceš třetí jen kvůli klidu, aby jsi neměla kolotoč povinností. Tak třetím si nepomůžeš
Ahoj, ja jsem na tom podobne. Treti dite chci a zaroven nechci
ale ja mam jeste spoustu casu na rozhodovani, deti mam 3 a 1 rok a ja mam ke 30 jeste daleko. Takze klidek, i kdyz velky vekovy rozestup stejne nechci.
Velke minus vidim v tom, ze ja nedokazu byt jsn tal s detmi doma. Zacal jsem znovu studovat, 2× tydne jsem vecer pryc a i pres to mivam pocit, ze krom deti nic nedelam. S tretim bych se zas na nejakou dobu vyradilanze spolecnosti a vim, uz bych to tezce nesla. Uz ted jsem casto nervni, nevyspana, nemam na nic cas. Se trema si to nedokazu predstavit. Ale presto ho chci, nechapu to.
Pardon za vetreni, jen jsem chtela napsat, ze v tom nejsi sama. Radu mam asi jen takovou, ze tomu dat cas. Ve vasem pripade se zeptat deti na nazor. Poresit byt, auto, finance…kdyz bude vse kladne, tak do toho ![]()
Ahoj. Já treti chci, ale nedaří se. Nicméně pohoda by to fakt nebyla. Rozvoz do školky, časem školy, žádný spánek v noci, režim tři různých dětí a tudíž tři různých osobností, tahanice, do toho domácnost plna prani, vaření a kupy hraček všude. Nikdo nam nepohlida dvě natož tři děti
také fakt, ty bych se vlastně az do jeho staršího veku nemohla vrátit do práce, protože kdo by je přes den rozvazel a svazel a staral se o ne
jenže mne to všechno vyváží ta touha, kterou v sobě mam. A tu z tebe necítím ani trosku.
Hlavně si to nepředstavuje jako nějakou idylku. Člověk se všude dočte, jak jsou ty třetí dětičky úžasné a hodné a za odměnu a ono někdy ne
Tři máme a bylo to hodně náročné. Když se třetí narodilo měli jsme doma 3,5 leté a sedmiletého školáka. Miminko bylo z těch uplakaných, večerní koliky, boje s kojením, tak jsem se těšila na letní miminko (předchozí dvě byly zimní), že budeme pořád venku a nedalo se to, šílené vedro, uplakané zpocené miminko, z těch prázdnin jsem neměla nic. Naštěstí alespoň manžel měl možnost s rodinou vytáhnout ty starší dvě někam na kratší dovču a za zábavou. V roce pak to byl kolotoč nemocí (jedno dítě ve škole, druhé už ve školce) nejmenší od nich chytlo všechno, co se dalo. Do toho nemoci starších, nekonečný kolotoč, pořád někdo nemocný, jak jsou tři, a poměrně ještě malí, je to pořád něco. Ale abych jen nefňukala nad tím, jak to bylo hrozné, bylo to i krásné a po překonání těch prvních let je to zas lepší a lepší. Nyní mám doma 3+7+11, to nejmenší je fakt zlato, takové veselé, aktivní dítě. Je zajímavé pozorovat, jak jsou tři děti od jedněch rodičů, každé povahově úplně jiné.
Zakladatelka- já vím, že by to nebyla jen pohodička, právě píšu, že mě neláká ta představa zase nevyspání, nočního vstávání, vím že už by to nebylo jako mít první mimčo, že už ta škola a kroužky a tyto starosti neodpadnou. Jen mám pocit že nic nestíhám když jsem v práci a do toho dvě děti, uklid, nakup, vaření, nemám na nic čas. S mimčem bych vše zařídila dopoledne a odpoledne bych měla čas na starší děti. Školu máme pár min pěšky od domu a než by se miminko zadařilo a narodilo, tak bude nejspíše i mladší ve škole a budou chodit spolu do i ze školy. Ale stejně nevím jestli do toho jít, když ta touha není taková jako u předchozích dvou. Teď už hodně výletujeme, jedeme na dovolenou, děti baví podobné věci, chodíme do kina…a teď do toho mimino, neumím si to moc představit, ale stejně nad tím přemýšlím denně a když jdeme do obchodu s oblečením, vždy pokukuju po těch miminkovských oblečcích.
@Anonymní píše:
Zakladatelka- já vím, že by to nebyla jen pohodička, právě píšu, že mě neláká ta představa zase nevyspání, nočního vstávání, vím že už by to nebylo jako mít první mimčo, že už ta škola a kroužky a tyto starosti neodpadnou. Jen mám pocit že nic nestíhám když jsem v práci a do toho dvě děti, uklid, nakup, vaření, nemám na nic čas. S mimčem bych vše zařídila dopoledne a odpoledne bych měla čas na starší děti. Školu máme pár min pěšky od domu a než by se miminko zadařilo a narodilo, tak bude nejspíše i mladší ve škole a budou chodit spolu do i ze školy. Ale stejně nevím jestli do toho jít, když ta touha není taková jako u předchozích dvou. Teď už hodně výletujeme, jedeme na dovolenou, děti baví podobné věci, chodíme do kina…a teď do toho mimino, neumím si to moc představit, ale stejně nad tím přemýšlím denně a když jdeme do obchodu s oblečením, vždy pokukuju po těch miminkovských oblečcích.
Zdravím anonymní, mohu se zeptat, jak to vlastně dopadlo? Mám ty samé pocity. Mám děti dvě 4 a 1 rok-holky. A teď jsme s manželem trnuli, jestli se náhodou nestal omyl a čekala na ms. Dělali jsme si srandu a tak. Za kluka by byl manžel nadšený, ale tohle není důležité. Nakonec ms dorazila a oba jsme se shodli v tom, že jsme byli zklamaní. Jsem v rozpacích. V dubnu budu mít 31 tak není na co čekat.
Ahoj holky, dekuji za moznost precist si jak to maji ostatni. U nas by manzel chtel hrozne treti, ja se prave moc necitim, tak nevim.
Mame dve holcicky.
Ja mam casu dost, ted mi bylo 25, tskze dobry, zas manzel je o 12 let starsi.
![]()
Už delší dobu přemýšlím nad tím jestli jít do třetího dítěte. Mít doma zase miminko, mě láká. Ten kolotoč který mám teď a každý ho asi zná…vstávání, vypravování, školka, škola, práce, nákup, doma pak rychle úkoly, kroužky, úklid a další den nanovo…Vzpomínám jaká to byla pohoda doma na mateřské, být doma s mimčem, batoletem a vše v klidu. Jen nevím jestli opravdu to třetí chci nebo jestli to není tím, že bych chtěla mít zase ten klid.
Představa dalšího těhotenství a porodu mě moc neláká, taky noční vstávání, nevyspání, fakt nevím co chci. Taky první dvě děti nešly hned, chvilku trvalo než jsem otěhotněla a teď po třicítce si říkám jestli to vůbec půjde. Má cenu jít do dalšího dítěte nebo zůstat u dvou. Nechci aby to dopadlo tak, že budu litovat, že jsem do toho nešla, ale taky nevím jestli to pokoušet když ta touha není taková jako u prvních dvou. Chlapovi je to jedno, nechává rozhodnutí na mě. Říká že by třetí i chtěl.