Nevzala jsem službu v práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
těžko odpovědět, jde i o povahu šefové. Za mě, když to nejde, tak to nejde. Také jsem už musela i odmítnout, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Parfem_z_hadovky píše: Více
Přesně tak. Já se po roce v práci přestěhovala a bydlela jsem asi 100 metrů od práce. A všichni si hned mysleli, že jim budu měnit směny a zaskakovat za ně 
to bylo samé: No já potřebuji na prohlídku bytu, můžeš zaskočit? A já potřebuji k lékaři.. párkrát jsem já hloupá kývla a pak už to brali automaticky. A když jsem pak potřebovala já zaskočit za sebe, protože jsem se nedokázala odlepit od záchoda kvůli střevním potížím, nikdo nemohl 
A to jsem řekla Dost! Člověk si musí stanovit svoje hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Parfem_z_hadovky píše: Více
Souhlasím. Má osobní zkušenost, vždy jsem byla taková, že jsem ve všem vyšla vstříc, nedělal problém přesčas, práce navíc, cokoliv. Jakmile jsem pak nemohla, byl problém a naštvané výrazy. Stalo se mi to snad v každém zaměstnání. Poučila jsem se a prací zkrátka nežiji a normálně funguji. Stále se ale musím hlídat, abych nesklouzla zpátky. Stačí opravdu několikrát za sebou vyjít vstříc nad rámec a bere se to jako norma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Souhlasím tady s holkama. Mám už své odpracováno. Práce mě vždycky bavila a dělala jsem navíc. Nebyl pro mě problém zůstat déle, vyměnit službu. Časem si všichni zvyklí a bylo to automatické. Já málokdy od někoho něco potřebovala, snažila jsem si svoje věci zařídit a nikoho neobtěžovat. A když se ojediněle stalo, že jsem opravdu vyjít vstříc nemohla, dostala jsem to sežrat právě od těch, kterým jsem nejvíc pomohla. Ke konci kariéry bylo zcela samozřejmě, že mi bylo naloženo mnohem víc za stejný plat. A tak zatímco druhé měly sílu přesluhovat a přijít si na hezké peníze, já byla oddělaná a vedení nijak neprojevilo zájem si mě na pracovišti nechat. Takže buď zakladatelko vstřícná, ale s mírou. Bohužel tentokrát nemůžeš, jsi objednaná x měsíců na důležité vyšetření a tím to končí. Klidně to tak vedoucí řekni. Protože až si něco zanedbáš a nebudeš podávat výkony nebo budeš dlouho marodit, tvoje šéfová bude první, která řekne, že sis měla zdraví ohlídat. Když si vzpomenu, že jsem vždycky měla výčitky, když jsem musela být doma s dítětem a kolikrát malého školáka nechala doma samotného, tak toho lituju. Jestli myslíš, že si toho někdo v práci vážil, že se tak honím a obětuji, tak to ani omylem. Ještě byly řeči, že odcházím hned po ukončení pracovní doby. Takže asi tak. Pokud je tvoje vedoucí normální a uznalá, tak ví, jak kdo pracuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
To nebyla nejlepší práce na světě, když jsi se setkala s takovým jednáním. Zdraví, případně péče o děti je víc a mělo by být na prvním místě. V práci, která je po všech stránkách nejlepší, by pro tyto aspekty života měli mít pochopení. A Ty by ses jako zaměstnanec chtěla neustále třást, že přijdeš o práci, když nemůžeš vyhovět?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stridala bych to - nekdy ano a nekdy ne. Nemam problem pomoci, ale zase mam sve hranice. Lide je dokazi velice rychle posouvat a pak jich zneuzivat. Je treba dat najevo, ze kdyz to pujde, pomuzu, ale nejsem automaticka volba. Nakonec by volali jen me, protoze ja prece kyvu jak oslik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko ty budeš mít také syndrom hodné holky. Aneb vždy vyjít vstříct jinak bude problém. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Jakmile v práci ve všem vyjdeš takto vstříct a nikdy nic pro tebe není problém všichni si na to rychle zvyknou. A berou to už jako naprostou samozřejmost. A běda jak jednou nebudeš moc. Budeš mít třeba kolegyně, které nikdy nevyjdou vstříct. Ale popotahována budeš ty za jedno jediné odmítnutí.
Proto je za mě dobře, že si směnu nevzala. Prostě někdy můžeš a ochotně vyjdeš vstříct. Jindy to nejde a hotovo.
Nakonec aspoň si nyní i ty prověříš šéfovou. Protože pod někým kdo nepochopí, že máš půl roku naplánovaného lékaře by se sakra blbě pracovalo. Takže se tím netrap. A naopak si hlídej ať nezapadneš do škatulky “Nováková” si to zařídí a když se bude cukat zatlač na ní a podělaná až za uši nakluše. Jinými slovy tohoto si stejně nikdo neváží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele měla jsem to dříve nastavené jako ty… Vzít na požádání přesčas v práci, i kdybych si tím měla nadělat do bot nebo měla doma rodinu v plamenech… Neschopenka nebo ošetřovačka? Nemyslitelné. A jsem z toho do smrti vyléčená. V první práci po rodičovské jsem se málem přetrhla, na ničem jiném nezáleželo a…pak se mě zbavili jako prašivého psa.
Teď mám práci novou, na konci zkušební doby mě potkala velká akutní operace s dlouhou neschopenkou.. A v práci? Kromě místa mě neuvěřitelně podrželi i psychicky nad vodou. Kolegové i vedení. Jestli ti někdo chce dělat problémy kvůli jednomu doktorovi, zkusebka nezkusebka, tak to není zaměstnavatel roku a měla by ses poohlédnout po jiném.. Na ničem jiném, než na vlastním zdraví a rodině nezáleží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pajka89 píše: Více
Ahoj. Mohu se zeptat jak jsi řešila, když ti onemocnělo dítě? Jako jasně, může pohlídat chlap, babička…ale i to jsou jen lidi. Já o práci kvůli očr přišla. Babička byla zrovna nemocná a chlap jel na služebku. A na neschopenku? Chodila jsi s covidem, nebo nejakou jinou nemocí do práce?
Já si tohle neumím představit a kdybych neměla svoji zkušenost tak by mě nenapsal že absence v práci bude takový problém.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Moje děti nikdy nijak extrémně nemarodily… A když už, tak máme širokou základnu hlídačů. Babičky, tetičky v důchodu. A chlap často dělá o víkendu a pak je ve všední dny doma…
Sama se sebou jsem často chodila do práce nachcipaná no… Dokud jsem ráno vstala, tak jsem šla… Neschopenku jsem si vzala jednou za rok na tři dny..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
