Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
A jak jsi to mela u prvniho? Me bricho taky nezajima. (A to je to prvni) Nez jsem dite vubec zacala vnimat a uznavat jeho existenci, byla tak pulka tehotenstvi. Bricho hladim jen kdyz mi prekazi, na dite mluvim, jen kdyz mluvim s nekym jinym napr. „Mimi, rekni tatinkovi at nam poda z lednicky dezert“
…rodim za cca 14 dni, tak ti pak muzu rict, zda se to zmenilo ![]()
@Anonymní píše: Více
U prvního jsem taky břicho a tak nehladila, ale těšila jsem se… Možná to je i tím, že budou od sebe 2 roky s bude to asi náročný..
@Anonymní píše: Více
Dítě bylo plánované, ale od začátku tě vlastně vůbec nezajímá. Nějak to nechápu ![]()
Přidám se, protože mě to taky zajímá. Sice jsem teprve v půlce a pohyby ještě zatím nemám kromě občasných bublinek ale taky si říkám, kdy se tohle u mě změní. Nedávno se mě tchyně ptala, jak mluvím na miminko, když si hladím bříško. No koukala jsem na ni a nevěděla, co odpovědět, proste to nedělám a trochu se za to cítím blbě… taky bych to chtěla nějak víc prožívat ale holt to tak prostě nemám, nevim, čím to je.. ale nejsi v tom sama ![]()
V prvním těhotenství to pro mě bylo prostě jenom „břicho“, vyloženě imaginární záležitost. I když samozřejmě vím, že bylo uvnitř miminko, citově to nějak nesepínalo. Naštěstí asi v první vteřině, co jsem ho dostala do náruče se nakoply hormony a bylo to. Ale klidně to může trvat dny, týdny, měsíce.. To se asi vědomě moc ovlivnit nedá.
Teď s druhým už je to o hodně jiné. Od té doby, co citím pohyby, dali jsme mu jméno, je to prostě moje dítě. V teoretické rovině, už by teď měl i jistou šanci přežít i beze mě (22+ týden). Ale na mluvení k břichu a vlastně i pak nějaký ten týden po porodu, než začnou trochu reagovat, jsem teda moc nebyla ![]()
No… jako taky jsem to nedělala.
Ale city k miminku jsem měla tedy první i druhé těhotenství a těšila jsem se na ně.
nějak si nepamatuju, že bych nějak rozplývala. Vůbec jsem si s ničím a nikým nepovidala. Přišlo mi to trapný, divný
. Nikde jsem nedala najevo že jako pozor! Jsem těhotná. Halo, koukej!
@Anonymní píše: Více
Hmm, tak potom bylo asi lepší ještě o rok nebo o dva počkat, než mít dvě děti dva roky od sebe a být z toho už teď, skoro „na prášky”.
![]()
@Anonymní píše: Více
Měla sem to přesně stejně. Přišlo mi to trapné. Ale na miminko jsem se těšila.
@Černá Madonna píše: Více
No bohužel s tím už nic neudělám teď.. a netušila jsem, že to klapne hned, když první hned nebylo
@Anonymní píše: Více
No já vím, že teď už je pozdě cokoliv řešit…
Ale až ti pak to miminko dají do náruče, tak uvidíš, že budeš šťastná a věřím, že to nakonec určitě zvládneš a nebudeš litovat. ![]()
A nic není až tak horký, jak se uvaří, „říká se”… ![]()
Ja jsem na bricho nejak nemluvila. U prvniho to byl sok, tak to vyslo hned, coz jsem ani nahodou necekala. Prvni myslenky, zda to zvladnu atd. Druhe planovane a to jsem zase chtela nejlepe hned. To jsem se velmi tesila, asi vic jak u prvni. Nicmene jsem tehu nijak neprozivala. ![]()
@Anonymní píše: Více
Proc jsi plánovaně otěhotněla, když víš, ze to bude náročné a netěšíš se na dítě?
Ahoj, zajímalo by mě, zda měl někdo stejné pocity v těhotenství… Čekám druhé dítě, za měsíc rodím a netěším vůbec… Od začátku mám totální nezájem o to mimino v břiše, ač bylo těhotenství plánované. Žádný hlazení břicha, mluvení na břicho, žádný oslovování jménem - je to prostě mimino, když kope, tak mě to spíš štve… Změnilo se to po porodu?