neznesiteľné depresie

Anonymni
27.12.08 20:18

neznesiteľné depresie

Ahojte, vlastne ani neviem, čo očakávam od toho, že sem svoj problém napíšem. Možno mi len pomôže to, že sa z toho akoby vyrozprávam a nájde sa niekto kto si tento príspevok prečíta, prípadne ma povzbudí…
S mojim problémom som sa zverila i manželovi, no skončilo to obrovskou hádkou…proste ma ani trošku nepochopil a nakoniec som bola ja tá zlá.
Tak poporiadku. Mám 22 rokov, mám 2 ročného synčeka a som vydatá niečo cez 2 roky. Keď som bola slobodná žila som burlivým životom, diskotéky bary proste non stop, klidne 7 x do týždňa. Študujem na VŠ - a tak som si plnými dúškami užívala študentský život. Potom som však nečakane otehotnela a vydala sa. A vtedy to začalo. Vzala som si muža, ktorého milujem, no vôbec sme si v určitých veciach ne:,–(li. Ja sa proste potrebujem baviť, potrebujem byť medzi ľuďmi, potrebujem stále niečo vymýšľať, chodiť na výlety…moj drahý potrebuje len televízor. To je jeho život. Ja chcem ísť v nedelu von a on celý deň presedí pri telke, klidne pozrie aj 5, 6DVD po sebe. Veď to nie je normálne. Spočiatku mi to až tak nevadilo, s bruškom som veľmi von chodiť nechcela, keď bol drobček malinký, bola som veľmi unavená…no teraz, teraz je to o inom…normálne mi z toho preskakuje. Každé ráno sa zobudím pred osmou, poupratujem byt, uvarím obed, požehlím, starám sa o malého, učím sa do školy. A to stále dookola…uplne mi z toho šibe, idem sa zblázniť, stále sa mi len chce plakať. Navyše som prišla o všetky kamarátky…tie všetky chodia na VŠ, čiže sú stále mimo. V podstate sa ani s nikým okrem svokrovcov a predavačiek nestretávam. Do školy chodím len na skúšky, čiže možno 4× za pol roka (to ma aspoň drží nad vodou). Ja sa fakt zbláznim, stále sa mi chce len plakať, normálne cítim, že nemám prečo žiť, nie som vôbec šťastná. Cítim, že manžel má ma na háku - vie, že chcem ísť medzi ľudí, no netrápi ho to. Radšej bude ležať pri televízore. I dnes som ho tak strašne prosila nech ideme tancovať - len mi povedal, že on tancovať nepojde, že by to bol pre neho kríž - a radšej pozera nejaku trapnu smotanku. Veď to nie je normálne, nikoho takého nepoznám - cítim, že ma už neľúbi, vlastne už ani spolu nespávame. Ja vlastne z nášho vzťahu nečerpám nič pozitívne, takmer sa nebavíme, nemáme nič spoločné, nespíme spolu, neriešime spolu problémy - viem, že sa o neho nemozem opriet, no vzťah na figu. Na zbláznenie, normálne rozmýšľam nad psychiatrom, veď mne to už šibe. Bože, je na tom niekto podobne ako ja. Inak chcem dodať, že na povrchu vypadám ako šťastná, vyrovnaná žena, no zvnútra ma to neuveriteľne zožiera.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

30303
27.12.08 20:38

ahoj,mila anonymni,.,…
myslim si,ze stav,ktery popisujes,jednou-drive nebo pozdeji-dohoni kazdou mamku na materske dovolene…Ty jsi mela navic tu smulu,ze i kdyz vis,CO BY TI POMOHLO A OSVEZILO BY TE VE TVEM STEREOTYPU,ktery je jasny a ocekavany a asi i na MD castecne normalni,tak presto nemas MANZELA,KTERY BY BYL OCHOTNY NECO PRO TVUJ LEPSI POCIT UDELAT........Asi mu nedochazi,jak moc spatne se citis.....A jak bys potrebovala neco zazit a prozit jineho nez peci o synacka a domaci prace...........

Ja jsem s pocity byvala podobne, s tim rozdilem,ze manzel mne ma prectenou jeste drive,nez ja sama sebe a uz uz neco podnikneme…Cimz se dostavam ki tematu,ze JA BYCH TVEHO MUZE ASI PROHODILA PROSKLENYMI DVERMI UZ PO DRUHEM,MAX.TRETIM DVD-nesnasim totiz trouta casu i vztahu s nazvemk TELEVIZE…jsem ochotna OBCAS NA DOBRY PORAD NEO FILM KOUKNOUT,ALE---MIT TO JAKO NAPLON ZIVOTA,????FUUUUUUUUUUUUUUUUJ :roll: :roll:

TAKZE CO TI PORADIT????nevim,odkud jsi,ale asi blizko mne ne,coz je desna skoda.......A KDYZ MANZEL NIKAM NECHCE JIT????JEHO PROBLEM!!!BXT TEBOU,ZAVOLAM BYVALYM KAMARADKAM Z VS,PRATELUM,RODINE,KOMUKOLIV----A VYRAZIM VECER NEKAM........sednout si,zatancovat si......COKOLIV!!!!!vsak snad aspon manzel umi a muze broucka POHLIDAT ,kdyz uz je absolutne necitlivy k potrebam sve zeny......NEPREDPOKLADAM ALE,ZE TVA TOUHA PO ODREAGOVANI SE NEKDE TANCEM APOD JE PRILIS CASTA,TEDY TREBA KAZDY TYDEN??!! 8O 8O :wink:

MYSLIM NA TEBE A ZAS NAPIS!!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30303
27.12.08 20:43

OMLOUVAM ŚE ZA PREKLEPY :oops: PISU A SPECHAM-JAKO PRI VSEM:-)))

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
27.12.08 20:53

Ahojko, strašne ďakujem za odpoveď a pochopenie. Takto strašne som sa asi necítila nikdy, možno je to tým, že som nikde nebola takmer 8 mesiacov. Určite by som nemusela ísť niekde každý týždeň, ale toto je na mňa už príliš. Ja by som išla aj niekde sama, no najhoršie je, že mužovi to vadí. Taktiež mojej mamine, s ktorou bývame, ktorá si nevie predstaviť, že by vydatá žena išla niekde bez manžela. Moj milý mi vlastne dáva najavo, že som vydatá a mám sa starať o dieťa, o neho, o domácnosť…v podstate mi to nepovie na rovinu, no dáva mi to určitými spôsobmi najavo. Napríklad mi aj povie, že môžem ísť von, no potom je naštvaný. Normálne sa cítim ako v base.
Môžem povedať, že náš vzťah je krásny, keď nič nepotrebujem, keď som spokojná doma, nemám žiadne problémy…no keď nastane nejaký problém, hneď sa to všetko rúca. Možno by som potrebovala len trošku viac lásky a pochopenia…strašne sa bojim, že som urobila životnu chybu a že nie sme pre seba tí praví. Som však kresťanka (i keď som urobila množstvo chýb) a nejaký rozvod neprichádza do úvahy.
Ja len dúfam, že sa táto situácia zlepší, lebo fakt neviem…
Ešte raz ďakujem za pochopenie…

  • Nahlásit
  • Citovat
30303
27.12.08 21:09

AHOJDY- MYSLIM,ZE JE SPRAVNE SI ASI POPOVIDAT TROCHU VICE ONLINE.......TVA SLOVA O KRESTANCE A ROZVODU MNE PRESVEDCILY......JA TOHLKE RESILA TOTIZ PRED DVEMA ROKY.....MAS SKYPE NEBO ICQ..?POSLALA BYCH TI V SZ CISLO.....MYSLIM,ZE SI BUDEME MY DVE ASI MIT DOST CO POVEDET..... :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
27.12.08 21:52

Ahojky anonymní 1. Já tě chápu docela hodně. Taky mám podobný problém, jen s tím zá:,–(ním rozdílem, že můj muž nesedí u televize, ale „lítá si po světě…“ Má asi dva roky nového koníčka - geocaching - zjednodušeně hledá tzv. poklady - kešky pomocí GPSky. Takže jsem na tom trošku podobně jako ty. Já jsem nebyla mezi lidma asi 4 roky, čekám druhé dítě, takže taky nikam nemůžu - kam, když se všude hulí, že? Kamarádky jsem za ty 4 roky doma taky poztrácela, bydlím na vesnici, kde lišky dávají dobrou noc a nic tu nejezdí. Řidičák sice mám, ale auto vlastní manžel, jezdí s ním do práce a na „kešky“. Takže se taky užírám pomalu a jistě depresemi, ale on to nechápe. Prý, co mi doma chybí? atd. Sice nejsem společenský typ, ale lidi kolem sebe potřebuju aspoň párkrát do roka taky. A ještě víc do pláče mi je, když bere na ty své výlety svého synovce!!!! To jaksi nepochopím. Můj muž má doma svou rodinu a věnuje se víc synovci… Je pravda, že nejbližší „kešky“ máme od domu asi hodinu autem, našemu synovi se dělá v autě zle a zvrací, takže jsem z takového cestování na mrtvici. A moc se mi za takových podmínek cestovat nechce (myslet neustále na to, aby jsme měli v autě kbelík na zvracení, nějakou vodu na umytí a spoustu oblečení na převlečení - minimálně všechno 3×!! V zimě dost pakárna.). Tak to radši vzdávám a nejezdím takové dálky. Tak nějak jsem si myslela, že je to spíš rodinná zábava, ale došla jsem k závěru, že můj muž je sprostý a bezohledný sobec. Jen jsem na tom asi trošku líp v tom, že můj muž není proti tomu, abych se šla bavit mezi lidi. Jenže jak už jsem psala, já tu možnost nemám. Ty, jestli jo, tak občas vyraž mezi lidi. Já sice nevím, jak moc je proti tomu ten tvůj, ale zkus to nadhodit nejdřív tak, že budete chodit spolu, co? To by nešlo? No nezávidím ti. Já to mám sice taky na h..... (omlouvám se), ale aspoň mám tu tzv. svobodu, i když ne možnosti. Otázka je, co je lepší…? Tak se drž.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.12.08 22:47

Milá anonymní, v životě jsem to tady ne emimi neudělala, ale teď jsem se prostě musela odhlásit, protože to co se teď chystám napsat prostě nechci aby někdo spojoval s tou vzornou šťastnou manželkou a mámou kterou bezesporu jsem, ale …

Skoro mi přijde že jsem ten příspěvek napsala já, jen s tím rozdílem, že já už nestuduji a tak nemám ani ty půlroční výpadky mimo domácí „kriminál“
Svého muže jsem si brala po roční známosti a byla jsem přesvědčená o tom, že z lásky. Bydleli jsme ve velkém městě a měli se fajn. Já měla fůru kamarádů, které jsem velice nenápadně strácela a žila jen pro něj. Když se nám narodil po dalším roce první syn, najednou mi došlo, že jsem vlastně doma pořád sama. Kamarádi nikde, manžel nikde(pořád v práci) a babičky absolutně k ničemu. „naštěstí“ tu byla mateřská centra a jiné instituce, které mi nalhávali že nejsem sama.
Marné prosby ať dáme malého na hlídání a někam zajdem(večeře, kino, zábava, ples) vždy doprovázela hádka o tom, že on je přeci s lidmi celý den a potřebuje si odpočinout.
Po narození druhého dítěte se to nijak nezměnilo, ale zá:,–(ní podpásovka byla když si nás manžel odstěhoval do rodné dědinky. To byl konec…
Nikoho sem tady neznala, naši daleko, tcháni zahumnama a za barákem dávají lišky dobrou noc.
Já maximálně městský člověk, zvyklý na neomezené otvírací doby obchodů, na zástupy maminek s kočárkama, na tramvaje, trolejbusy prostě MHD na pouliční osvětlení, prostě na civilizaci, jsem byla uvržena do pustiny, kde je 1hospoda(zaplivaná4) a obchod, kde zaspali dobu(v pondělí zavřeno, ve středu jen dopo a v sobotu do 10) Chodník je v celé dědině jeden a rozhodně nevede k nám…

Tak si tak žiju v té zlaté kleci(novostavba) a čekám na prince, který mě odsus zachrání. No vlastně nečekám… Nikdy bych se nerozvedla a i když už asi svého muže nemiluji, vážím si ho a nechtěla bych klukům vzít tátu. Je totiž ten nejlepší

No to je ale slátanina, já prostě nedovedu tak hezky uspořádat myšlenky a pak z toho vznikne tohle. Brrr

  • Nahlásit
  • Citovat
54
27.12.08 22:48

Ahoj dievčatá,
má podobný osud. jedno malé dieťa a manžela, ktorý neustále pracuje. Pozor - nie, aby ste si mysleli, že nosí domov prachy. On iba veľa pracuje. Bývame na dedine mimo mesto, auto je k dispo, ja šoférujem, ale jaksi nie je začo niekam ísť. Manža si malého všíma veľmi okrajovo a vlastne celé 2,5 roka som s malým deň noc iba ja.
Pakáreň je to neskutočná, pretože ja na rozdiel od Teba, milá anonymmní viem, že toto nie je muž mojho života. Je to moja karma, niečo asi musím odčiniť. ( No - s tým nebudem otravovať :))
Vravím si - vydržím do práce, niečo sa zmení a ja budem pokračovať ďalej. Veď život to sú vlastne také ETAPY !!!
Tak vydrž do tej ďalšej…
Pa
N.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1293
28.12.08 10:38

hm…
Tak mi, Anonymní, při čtení Tvého příspěvku přišlo na mysl přesně to, co napsala farska. Že ten pocit dřív nebo později dohoní každou mámu, která je doma.
Tedy… přesněji řečeno - mluvím za sebe.
Stoprocentně dohoní mámu, která je aktivní, ráda se vzdělává, není vysloveně „domácí typ“ který se zaměřuje výhradně jen na výchovu dětí a domácí úklid (neboli: že je prostě šťastná, když si dětičky hrajou a ona má uklizeno a navařeno). Nemyslím toto vůbec urážlivě vůči nikomu.
Prostě jeden je šťastný když má vyluxováno, vyžehleno, navařeno, čistá okna a děti doma na hromadě - a toto je jeho představa štěstí.

Zatímco jiný (jako např. já) chce mít doma sice čisto, ale není to hlavní priorita.
Já jsem, Anonymní, ve 2 letech naší malé měla už pocit, že zešílím. Nemohla za to moje holčička ani manžel ani nic jiného - nýbrž UBÍJEL MĚ POBYT DOMA. Fakt doopravdy.
A strašně jsem přivítala, když mi potom volali trochu dřív z práce, že by potřebovali, abych nastoupila dřív!
Jupi jupi jou depky byly pryč, najednou mě život začal zase bavit, dokonce jsem si začla užívat i ty domácí práce, které jsem už začla nenávidět.
Navíc já absolutně nejsem ten typ, který jde do mateřského centra, a tam se DONEKONEČNA A DONEKONEČNA baví o dětech, plínkách, krmeníčku, kočárkách, kdo je kde těhotnej a kdo má kde kolik dětí.
Já jsem prostě jiná - svoje dítě miluju, ale jsem ambiciozní, ráda studuju a jsem tak šťastná.
Já nevim… nešlo by najít nějakou alternativu, že bys pro malého měla nějaké hlídání (chůvu, jesle, školku), šla někam si přivydělat - v práci se dají najít nové kamarádky!

Neboj mně se krátkodobě taky jisté kamarádky „na čas odmlčely“, považovaly mě za trapnou, která si pořídila dítě atd. Některé jsem odbourala úplně, protože takový kvočny mi za to fakt nestojí.

A jinak - některým kamarádkám (když jsem porodila, všechny mé kamarádky byly bezdětné!!!!!) to chvilku trvalo, než se smířily s tím, že mám dítě. Po čase zjistily, že jsem to pořád já, ta „jejich stará praštěná kámoška“, akorát se prostě doma starám o malého človíčka, kterému občas musím přizpůsobit svůj čas.
Naučily jsme se s tím žít (já a ty DOBRÉ kamarádky).

Víš, ony ty kámošky, které teď žijou studentských životem, si jednou pořídí dětičky, a pak si budou hrát na matky roku a najednou Tě zase budou znát…

Nejsem psychiatr a tak nevím, do jaké míry by Tvůj stav byl skutečnou depresí, a do jaké míry jsi prostě jen nešťastná a zoufalá.
Já věřím že to vyřešíš - ale věř, nejsi zdaleka vůbec sama, kdo takto vnímá mateřskou dovolenou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1293
28.12.08 10:40

Jo - reagovala jsem na původní (slovenskou) Anonymní :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1293
28.12.08 10:43

Jináč -
vpodstatě to, co tady píšete, jsou věci, které řešíme samy v sobě a se sebou- jako že prostě jsme ženy, které mají určitou představu o životě, a ono je to pak tak nějak jinak, a my se potom bojíme to říct nahlas, aby si někdo neřekl, že jsme špatné manželky, špatné mámy nebo co…
Důležitý krok je si aspoň vnitřně říct, co je můj problém - a třeba i anonymně odhlášená si to tady vylít.
Prostě nenamlouvat sama sobě, že problém není, když JE.
Jendou nějaký psychiatr říkal v televizi „odhazovat problém je jako když házíte tenisový míček proti skále. Čím silněji jím proti skále mrštíte, s o to větší razancí se vám vrátí zpět.“

Tak buďte silné holky a hledejte pro sebe řešení…
A moc se mi líbí to, co napsala nike - že „život jsou etapy“.
Je to tak.
To, co se nám dneska může zdát jako nikdy nekončící šílený stav, ve kterém máme pocit, že navždy uvízneme - se za rok (za dva… za tři…) může proměnit v něco úplně jiného.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30303
28.12.08 15:41

ahojky,
a mila ANONYMNI DVA 8) dAM TI JEDNU DOBROU RADU…Ja bych neverila,kdybych se sama na vlastni kuzi uz MNOHOKRAT NEPRESVEDCILA..........Tvuj prispevek jsi zakoncila tim,ze se NIKDY NEROZVEDES,ALE-NIKDY !!!!! nerIkejNIKDY,NEBOT POTOM TEPRVE ZACNeS SAMA KOUKAT,jak se daji veci do pohybu........
Ja byla stejna a jets epred dvema a ctvrt roku jsem vedela ,ze JA,VERICI KATOLIK,BYCH SE NIKDY!!!!NEMOHLA ROZVEST A VZIT detemTATU…on sice.....ma …sve chyby,ale-.----ALE-----NEBIJE MNE A DETI MA RAD,V MEZICH SCHOPNOSTI,upresnuji-SVYCH SCHOPNOSTI!!-se jim i venuje…

ach,JAK JSEM BYLA SLEPA A RADOBY SPOKOJENA A MELA KLAPKY NA OCICH......A NEMELA MOZNOST SROVNANI S JINYMI MUZI,.VZALA JSME SI PRVNIHO KLUKA,NEBOT JSEM CEKALA DCERKU.....

a TED?jsem NEKDE JINDE,a troufam si rici,ze i NEKDO JINY.....budu BOHU navzdycky vdecna za to,ze jsem mela tu silu tento krok udelat a zvratit svuj osud…Samozrejme-neslo to s sebou mnoho zleho a prisla jsem o skoro vsechny me tzv.pratele......ZUSTALY JEN DVE ‚SKALNI‘…BOLELO TO,ALE UZ JSEM SE S TIM NAUCILA ZIT.....A RADUJU SE Z KAZDEHO DNE,KDY MUZU BYT SAMA SEBOU........UZ ANO!!!!!

at se vase osudy vyvijeji tak,jak MAJI A JAK JE TO SPRAVNE.......AT NAJDETE KAZDA SAMA SEBE TAM,KDE SE NAJIT CHCETE…A POKUD NECHCETE-AT MATE SILU PREZIT…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1575
28.12.08 17:36

Ahoj holky, nepisu sem, ze bych se chtela chvalit, jakeho mam uzasneho chlapa, ale proto, ze nechapu, jak tohle muzete trpet a svym chlapum tolerovat. Ja mysleni nekterych manzelu opravdu nechapu. To je proste takova sobeckost. Kdyby si tak na chvilku mohli vymenit role s zenskou na materske, co?
My zijeme s Manzelem daleko, daleko od rodiny a pratel, takze babicky nemame k dispozici. Manzel ma casove narocnou praci a stane se, ze neni tyden doma. Jsem stale sama. No taky mi z toho obcas harabe, ale udelali jsme si takove pravidla, ze ja budu mit prostor se venovat jen sama sobe. Manzel to bere jako naprostou samozrejmost. A neni to u nas, ze bych se ptala, jestli muzu, ale o tom, ze proste jen oznamim, jdu tam a tam. Ja proste vim, ze me chape. Verim, ze me miluje a miluje tu zenskou, co se o sebe vzdy umela postarat, ma mnoho konicku, snazi se stale nekam postupovat a chce, abych takova zustala. Vzdyt o tom to je. Laska je o tom, ze chcete, aby ten druhy byl co nestastnejsi. Proto anonimni nechapu chovani tveho muze. Jako by mu na tobe vubec, ale vubec nezalezelo. Ma se cenu pro takoveho cloveka snazit?
Ja kdyz potrebuju vypustit, tak necham muzi maleho na krku klidne tri hodiny a on ani nehlesne. Zajdu si zacvicit, do sauny, do vyrivky. Skocim si s kamardkama (nastesti tu dve mam) na veceri. Casto zajdem na veceri i s manzelem a i s prckem, abych porad nemusela varit. Me to tak vzdycky neuveritelne nabyje a bez tehle aktivit by mi hrablo, takze zcela chapu, ze jsi zoufala. Kazdy tyden mam neco. Muj muz je jedinecny a stale mi nejak nedochazi, ze to taklhle nemaji vsechny zeny. Vzdyt to by mela byt opravdu samozrejmost. Zenska neni robot, na ktereho, bohuzel, nekteri muzi sve manzelky degradovali…
A co ja bych na tvem miste udelala? Ja bych mozna opravdu zasla za psychlogem, ale ne proto, abych se poradila co s tebou, ale co s manzele. To opravdu neni normalni cumet do bedny cely den. Snad by neco poradil, jak na nej. Mozna to chce najit nejaky spolecny konicek, ale podle tveho popisu, je manzel dost pohodlny. Tak kdyz porad cumi na filmy, tak chodte pravidelne do kina, a potom kdyz budete venku, tak ho zatahni treba na kaficko do kavarny. Ja bych tu situaci zkusila zmenit a kdyby to nevyslo, tak bych to zabalila. Kvuli detem prece clovek nemuze obetovat uplne vsechno. Vlastni zivot. Byt cely zivoy nestastna. Ty ale pises, ze jsi verici. To je potom tezke… Urcite to zkus nejak zmenit, nebo si zkazis zivot. To nema cenu…
Drzim palce…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18639
28.12.08 17:59
farska píše:
Tvuj prispevek jsi zakoncila tim,ze se NIKDY NEROZVEDES,ALE-NIKDY !!!!! nerIkejNIKDY,NEBOT POTOM TEPRVE ZACNeS SAMA KOUKAT,jak se daji veci do pohybu........
Ja byla stejna a jets epred dvema a ctvrt roku jsem vedela ,ze JA,VERICI KATOLIK,BYCH SE NIKDY!!!!NEMOHLA ROZVEST A VZIT detemTATU…on sice.....ma …sve chyby,ale-.----ALE-----NEBIJE MNE A DETI MA RAD,V MEZICH SCHOPNOSTI,upresnuji-SVYCH SCHOPNOSTI!!-se jim i venuje…a

Jsem téhož názoru, že člověk nemůže nikdy říkat nikdy… Teď mám třeba spokojené manželství a rozvod rozhodně neplánuji, ale dokonce jsem už i manžela naprosto šokovala tím, že jsem mu narovinu řekla, že jestli se mu nedejbože něco stane, tak že nebudu chtít být do konce života sama a nějakého partnera si jiswtě obstarám, ne jako náhradu, ale jako druhého do páru.

Civět celý den na telku rozhodně normální není a mě by to asi k smrti unudilo. Můj manžel zas dokáže hodiny prosedět na netu, no to já vlastně taky :lol: takže máme společného koníčka :lol: :lol: :lol: Jinak ven mě taky nevodí a při představě že bych šla někam sama se mu dělají pupínky. Hrozně málo si věří a v každém chlapovi vidí svého soka. Takže vlastně velmi málo věří i mě??? :oops: :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1119
28.12.08 23:26

ahoj, četla jsem tuto diskuzi už v noci cca 1,30 a dost by mě zajímalo proč česká i slovenská anonymní mají stené datum přihlášení. to je i důvod proč jsem v noci nic nenapsala a pořád mi to vrtá hlavou. obě píšou to samé, je z různých uklů pohledu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama