Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sama s děckem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
káťa
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
18.12.08 18:37
Asi moc neporadím, my jsme měli krize vážné, měla jsem depku, že jsem tady na světě už nechtěla být, a nakonec to jde. Sice za cenu, že ta láska není, ale malá má tátu a myslím, že se to časem zase vrátí do hezkého vztahu. Nám dal zabrat práývní 1,5 rok po narození holčičky - navíc jsme byly hodně po nemocnicích, takže psychicky velmi náročné, i fyzicky - našli mi pak rakovinu děl. čípku. Na rozvod myslím neustále, ale nakonec jsem vždycky ráda, že svoji holčičku nemusím přesazovat do jiného prostředí. Zažila už toho dost (2 operace).
Taky jsem chtěla jít do práce, mít změnu, ale teď jsem ráda, že jsem nešla. Litovala bych. A pak už to nejde změnit. Proto jsem vždycky vzala rozvod zpět. Zpátky by to už nešlo.
Držím pěstičky!!
- Citovat
- Upravit
18.12.08 18:44
Káťo, když tak čtu číslo, kolik let jste spolu, mohla by to být docela obyčejná manželská krize. A to, že se vztah v průběhu mění nahoru i dolů je přece normální. Není to vaše rozhodnutí přece jen uspěchané, zkoušeli jste naít nějaké řešení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.12.08 19:51
Káťo, nevím, ale pokud si spočítám v tvém příspěvku pozitiva a negativa rozchodu, zdá se mi, že výrazné pozitivum tam vlastně žádné není, zato spousta negativ. … Opravdu jsi přesvědčená, že jste pro záchranu vašeho vztahu už udělali opravdu vše? Co psycholog, nezkoušeli jste? I podle sebe vidím, že ve vztahu se střídají období pohody s krizemi. U nás to nejhorší bylo, když byli oba kluci malincí - neměli jsme na sebe čas, vše se točilo jen okolo dětí. Postupně je to zase čím dál lepší (jsme spolu 11 let, z toho 6 let manželé).
Já být na Tvém místě, ještě si to pořádně rozmyslím…
Držím palce. Katka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
18.12.08 19:52
co zkusit se třeba poradit v manželské poradně? Nám před pár lety zachránila manželství..
- Citovat
- Upravit
18.12.08 20:03
Já být tebou tak bych to taky ještě pořádně zvážila. Uznávám, že život v manželství po sedmi letech zrovna moc vzrůšo není, ale přijde mi, že to kamarádství, opora, důvěra a táta pro děti je mnohem důležitější. Manžel si také stěžuje, že pořád řešíme jen „provozní záležitosti“, ale tak to prostě je. Oba chodíme do práce a doma to musí s dětmi nějak fungovat. Snažíme se ale občas se „zbavit“ dětí a jen tak si vyrazit a pak je to bezva. Myslím, že fungující vztah potřebuje snahu z obou stran
Tak doufám, že to vyřešíte ke spokojenosti všech.
Halka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 20:11
Taky si myslím, že je brzy házet flintu do žita. Říká se, že sedmý rok je krizový. Připadá mi, že dneska už se moc nenosí o vztah trošku bojovat, ne teda, že bych tady chtěla nějak moralizovat, to ne, ale s manželem jsem 16 let, tak už o tom vím své. Myslíš, Káťo, že když to teď zabalíte a třeba potkáš někoho jiného, že to za 7 let zase nevyšumí? Moc jsem asi neporadila, co? Ale já bych tech ten vztak ještě neodepisovala, držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
18.12.08 20:17
Holky,moc zatím děkuju za vzkazy, teď nemám čas se rozepisovat (moc práce),ale stavím se u PC ještě večer až usne malá a napíšu víc .Zatím moc díky !!!!!!!!
- Citovat
- Upravit
18.12.08 20:26
Nemůžu soudit situaci u vás doma, neznám jí a jak si to vylíčila, tak to vypadá jako čajíček, jen máte pocit, že jste se přestali mít rádi a úplně si nerozumíte, tak to radši rozseknete, je mi jasné, že skutečnost je nejspíš někde jinde, nedá se to vypisovat. Nicméně ti chci napsat svojí zkušenost z mateřské, měla jsem pocit, že manžel je pořád pryč, že mu na mě nezáleží, že nejspíš někde lítá za ženskýma /to byl s největší pravděpodobností blud/, že by mi bylo nejlíp samotné, ale četla jsem v Marianne příběh ženy, která na tom byla stejně jako já a dotáhla to do konce a rozvedla se, časem přišla na to, že to byla největší chyba v jejím životě, protože život matky samoživitelky s dětmi není procházka růžovým 
em, taky zjistila to, že její manžel nebyl vůbec špatný, jenže si to uvědomila až ve chvíli, kdy on už byl zadaný. Je pravda, že v jejím případě to bylo značně jednostranné, manžel její rozhodnutí nechápal, jemu přišlo vše v pořádku, takže tvůj případ to úplně není. Nepíšeš, jestli jseš ještě na mateřské, u mě se situace upravila po nástupu do práce, protože jsem si začala vážit klidu domova, kterého jsem na mateřské byla přesycená. Musím konstatovat, že ten článek jsem četla v pravý čas a neudělala jsem stejnou chybu jako ta paní. Já jsem vdaná ještě déle než ty, vášeň a horoucí láska to už dávno není, to prostě ani není možné, spíš kamarádství s občasným sexem 
To se prostě stane asi všem. Ale mám doma chlapa, který má rád dítě, je na něj spoleh, vydělává, nepije, za ženskýma nelítá /teda já o tom nevím 
/, má své chyby, ovšem když se rozhlédnu kolem sebe spousta kamarádek je na tom o moc hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 22:40
Asi nejsem zrovna vhodný radil,ale také bych se přikláněla k tomu,aby jsi to jěště zvážila.
Jsem s manželem 9let ,sice manželé jen 4roky,ale celých 9let spolu žijeme.
Vztah opravdu prochází často krizí. Je fakt,že u někho víc a u někoho méně. Také jsem měla někdy stavy,že jsem chtěla rozvod,ale když jsem zvážila (jěště s horkou hlavou) všechna pro a proti,tak jsem zase rychle vychladla. Svého manžela miluji a vím,že on mě. Jen prostě to není taková vášeň jako na začátku.
věř,že když si najdeš jiného chlapa,tak za pár let to bude to samé. zase budeš žádat o rozvod???
Kdy jsem při krizových obdobích přestala myslet na rozvod,bylo narození naší dcery. Od té doby na tohle nepomyslím,protože vzít jí tátu je moje noční můra.
Moji rodiče jsou spolu 48let a manželovi 38let. Neříkám,že jsou to manželství naprosto dokonalá,myslím,že oboje na rozvod také někdy pomysleli,ale svojí dceři bych chtěla dát přesně takové rodiče a zázemí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 22:57
Ahoj tak to přesně popisuješ moje pocity káťo já taky mám pocit že vedle sebe žijeme jen jako kamarádi.Vlastně mi nic nechybí peníze máme dům děti práci .Manžel nepije nechodí do hospody ani nikam s kamarády a já přesto mám pocit že jsem si to představovala jinak.Na rozvod už jsem přemýšlela mockrát ale pro mě je přednější štastné dětství mých dětí než nějaký moje pocity.Já to vydržím než děti vyrostou a pak to třeba budu řešit jestli chci žít sama.Myslím si že ani když se dva o péči dětí nehádají a dohodnou se tak přesto to není normální dětství s tátou a mámou.Samozřejmě pokud se rodiče jen hádají jsou si nevěrní nebo dochází k nějakému násilí tak utýct jasně ale pokud je to jen takhle tak já kvůli dětem vydržím.
AHOJ ZUZAN
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.08 07:01
Ahojky káťo tvůj příspěvek mi mluví z duše v jedné věci taky spolu žijem jako kamarádi a láska je jaksi někde mimo náš dosah,ale jak už psala zuzan máme spolu krásné dítě,které si zaslouží mít tátu a já nechci být ta která mu ho vezme.Takže potlačím sebe a soustředím se na dítě a funguje to,občas si dáme sex,povídáme si,podnikáme spolu různé akce,jen to prostě není láska,ale kamarádství no a?Já vlatsně stejně nejvíc na světě miluju svoje dítě.Opravdu pokud nedochází k týrání ať psychickému nebo fyzickému,nepije,nepodvádí,apodobné věci nestálo by zato to zkusit?Jak dlouho máte tuhle krizi,jak dlouho ji řešíte?A jak už někdo psal zkusili jste všechno?Neříkám,že jsem na rozvod nemyslela a nemyslím,ale vždy se z toho vyspím,když vidím rozzářený obličej mého drobečka,když vidí tátu přijít z práce. osobně vím,že jsem vše ještě nevyzkoušeli,takže až půjde zas jednou do tuhýho,tak mám v peněžence schovanou vizitku na manželského poradce.A když mi vadí manželovo chyby a myslím si,že s ním kvůli tomu nedokážu žít,taky si říkám,myslíš že jiný chlap je nemá?Ale má oni jsou totiž skoro ano skoro všichni skoro stejní a u každého se něco najde,tak v čem si pomůžu když odejdu a najdu si jiného,snad,že bych na půl roku rok či dva pocítila zase lásku?Mě to zato nestojí.Ať už to vyřešíte jakkoliv přeju vám oběma aby to bylo k vaší spokojenosti.Držím palečky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.08 09:31
Ahoj Káťo, zkusím ti napsat své zkušenosti už „z druhé strany“. Od manžela jsem odešla před více než rokem. Doposud sice nejsme rozvedení, ale hned po novém roce tuto skvotnou akcičku rozjíždíme. Rozhodnutí odejít od něj bylo moje nejtěžší v životě. My jsme sice neměli mrtvý vztah, manžel mě měl rád, nechtěl, abych odešla, ale byl to vztah, ve kterém já jsem pomalu ale jistě chátrala a Matyáš psychicky strádal (věčné hádky, lítání nábytku apod.). Takže jsem to ukončila. Měla jsem štěstí - kamarád mi nabídl, že můžeme s Máťou bydlet u něj, protože má velký byt a je v něm sám.
Být sama s dítětem není vůbec nic jednoduchého. Najednou všechno leží na tobě, dokud bereš jenom mateřskou, tak to už vůbec není legrace. Člověk taky poměrně dost dlouho řeší, jestli udělal správně nebo ne. Ale po čase (mně to trvalo tak půl roku) zjistíš, že si život zařizuješ podle svého, že se všechno začíná narovnávat a že se ze všeho, co máš za sebou, pomalu vzpamatováváš. (U nás je to teda těžší o to, že s manželem máme velmi obtížnou komunikaci, tak mě to ještě občas dobíhá i dneska.)
Ale pozor - pokud půjdete s manželem od sebe, je nutné nastavit dopředu určitá pravidla a ta je potřeba dodržovat: peníze, hlídání, jak v případě nemoci apod. My jsme zavedli pevná pravidla v tom, kdy kdo má Máťu a kolik dostávám peněz a to funguje, tyhle věci řešit už nemusíme.
Jak píšu, je to těžký, alee jinak jsem strašně ráda, že jsem ten krok udělala. Samozřejmě jsem řešila to, že Máťa nebude pořád s tátou a jak to zvládne, ale paradoxně to ten malej špunt zvládl nejlíp z nás.
A dneska? Mám přítele, který je naprosto úžasný, Matyáše miluje, báječně se o nás stará a dokonce je časem v plánu i nějaký další přírůstek Jsem po několika letech opět šťastná, Máťa má klidné zázemí, s tátou se vídá poměrně často a obrovsky se zklidnil a udělal ve vývoji velký skok.
Je to samozřejmě na tobě, ale jestli cítíš, že by to šlo opravdu totálně do kytek, je lepší s tím něco udělat co nejdřív. Třeba za rok s manželem zjistíte, že bez sebe nemůžete být a vrátíte se k sobě. A třeba na tebe ten pravý princ teprve čeká Určitě to s manželem ještě proberte, jak jsem pochopila, komunikujete celkem v klidu, tak i na tom, jak by to vypadalo po rozvodu, byste se dohodli. Držím ti palce, přeju hodně síly a odvahy (protože tu budeš opravdu potřebovat) a neboj, jestli je teď špatně, tak jednou musí být líp
Tereza
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
19.12.08 09:59
Ahoj holky, moc vám děkuji za vaše rady a připomínky,
u nás je to tak, že tyto problémy jsme měli už tak před 2-3 lety, snažili jsme se to nějak řešit (dovolená,více času spolu,večeře,kina atd.) ale vždy po několika dnech se to vrátilo k „normálu“.Pak jsem do toho neplánovaně otěhotněla a začali jsme se těšit na malou a tak a pak porod a miminko ,tak to nějaký čas fugovalo lépe, ale téměř bez sexu a kamarádsky bez hádek. No, teď je situace taková , že je to opět ve starých kolejích- začínáme se i dost hádat (o blbostech)- teda já mám sklony spíš se hádat a manžel zase přijde z práce, poblbne si s malou a pak si sedne k televizi a nemluví a pak se zvedne a jde spát.
Jinak jsem ještě na mateřské a v tom je taky problém.Máme malý domek v malé vesničce asi 35 km od Kladna, kde mám pracoviště (dříve jsem každý den dojížděla) a oboje rodiče (hlídání).Společně jsme plánovali, žer domek prodáme a vezmeme si úvěr ze spoření a koupíme si větší a blíž ke Kladnu. Teď najednou,když se objevil zájemce na náš barák, tak manžel prohlásil,že on ke Kladnu nejde já na to,jak to udělám s malou až půjdu do práce - nemám tady nikoho na hlídání a práci mám občas i hodně do večera a není tu školka a kde by malá byla atak. a to ho vůbec nezajímá- on mi taky nepomůže protože jde do práce brzo ráno a vrací se večer a někdy je tam třeba několik dní v kuse atak (kamioňák).
Zkrátka jsme se opět pohádali a on řekl ,ať my jdeme,kam chceme, ale on že zůstane tady (na Rakovnicku) a pak už jsme se v podstatě dohodli na tom rozvodu (to už v klidu).Řekli jsme si,že si nebudeme dělat naschvály a na všem se domluvíme.
Holky, já nevím, ale mě zase připadá, že život máme jen jeden,než abychom ho strávili po boku někoho,koho nemilujeme jen kvůli pohodlnosti a dětem- ty tu nelásku mezi rodiči podle mě stejně vycítí a lepší je mít dva milující rodiče,kteří spolu nebydlí, než oba sice spolu ale očividně se nemilující. To je můj názor- zatím, možná budu mluvit jinak až budu sama .............chjóóó
- Citovat
- Upravit
19.12.08 10:14
Káťo samozřejmě to záleží na tobě,jen u nás to většinou když zrovna manžel nemá supr náladu a netráví s námi čas probíhá podobně,přijde z práce,nají se,pohraje,sedne k telce a spí,umyje se,popř. malého a jde spát.Možná bych na tvém místě zvážila ještě tu poradnu.Já když jsem otěhotněla(nechtěně),tak jsme bydleli v Praze a zjistili jsme,že bysme to neutáhli,tak nastalo rozhodování co dál,já se domluvila s našima,že bysme mohli k nim(mají velký barák)manžovi se moc nechtělo a v jednu chvíli mi řekl něco podobného,nakonec jsme si nad to sedli a už rok bydlíme spokojeně u našich,nechci,aby sis myslela,že tě nějak přemlouvám nebo ovlivňuju,ale myslím,že stojí zato zkusit vše a pořádně se zamyslet z jakých důvodů bys manželství ukončovala.Jak už jsem psala přeju hodně štěstí vám všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, potřebuju se tak trochu vypsat ze svého splínu a možná i poradit. Třeba jste na tom některá podobně.
S manželem jsem 7 let, z toho 3 roky vdaná, máme malou princeznu, barák se zahradou, 2 auta,3 psy,kočku… co se však z našeho vztahu vytratilo, je láska. Moc mě to mrzí, byli jsme do sebe hrozně zamilovaní, vášnivě, měli společné koníčky, spolu si pořídili domek a snili o společném stárnutí,děti jsme sice neplánovali (i když nám už táhlo na 30), ale stalo se a dnes je malá naše všechno. Postupně se však z našeho vztahu ztratila zamilovanost a láska. Nejdřív sem si myslela,že to je jenom to „vystřízlivění“ z té prvotní vášně, ale není- my už se prostě nemilujeme !
Náš vztah se změnil na přátelství a hlavně zvyk a pohodlí. Začali jsme se hádat, manžel tráví hodně času s kamarády, Několikrát jsme to spolu probírali a vždycky jsme se dohodli, že to ještě zkusíme ten oheň zažehnout, ale nejde to. Vždycky to po pár dnech zajede do starých kolejí.
Teď jsme se v klidu domluvili,že to asi opravdu ukončíme. Po novém roce si zažádáme o rozvod.Já vím,že je to správné, ale opravdu se toho bojím.1) Jak to oznámíme rodičům (s obojima máme hezký vztah a oni si myslí,že jsme v pohodě), 2)budeme muset prodat dům a jít každý svou cestou- já se budu muset přestěhovat s malou do bytu,protože na svůj malý domeček nebudu mít peníze, 3)co bude se psy a kočkou (jeden starý veterán půjde určitě se mnou-byl můj první a toho bych nedala- ale jak si zvykne v bytě,když je zvyklý na zahradu) 4) jak to zvládnu finančně 5)jak to bude se školkou popř. s hlídáním- mám totiž časově náročnou práci, ale zase je to ve státním a nevadí paragrafy atd. a jinou si jako rozvedená matka s malým děckem nenajdu 6) malá nebude mít tátu ............a tak dál a dál a dál…
zkrátka je toho moc, čeho se bojím ,ale zase být ve vztahu bez lásky prostě nechci …co dělat ?