Nová práce - strašný stres

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
17.6.23 19:43

Nová práce - strašný stres

Ahoj, potřebuji radu a jiný úhel pohledu asi.
Jsem chvíli v nové práci a přijdu si, že absolutně nezvládám.
Je pravda, že jsem těžce psychicky poznamenaná z předchozí práce, kde to byl úplně brutus. Sice jsem byla jedna z nejlepších, ale neustále jsem se hroutila a ač vlastně nikdy ke mně nikdo neměl žádnou výtku, sama jsem nad sebou pořád držela bič. Nutno ale dodat, že tam to bylo opravdu potřeba.
No nicméně, dostala jsem lepší nabídku, vlastně o dva stupně vyšší pozice, peníze taky dobré, home-office, práce ve stejném oboru, který mě vlastně baví a zároveň jsou v něm nadstandardní příjmy.
Jenže -opět, nikdo mi nic nevytýká, naopak je na mě opět samá chvála a já jí prostě asi nesnáším dobře nebo nevím, cítím se pak tak nějak „zavázaná“, že jsem nastavila laťku vysoko a očekávají se ode mě silně nadstandardní výkony. Další věc je, že je tu strašně moc zbytečné byrokracie, tabulek… a já nejsem schopná to dělat, prokrastinuju, nechávám si to na pozdě v noci nebo víkend a čekám, kdy na mě někdo naběhne. Prostě se nějak nemůžu hodit do klidu a ač nová práce je ve srovnání se starou nebe a dudy co se týče nějakého tlaku a proto jsem si taky tuto firmu vybrala, já si ten tlak sama na sebe vytvořila snad ještě horší, než v předchozí práci.
Zažil někdo a jak z toho ven?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Dlouhá punčoška
17.6.23 20:09

Z nějakého důvodu opakuješ stále stejný model v práci. Sama na sebe jsi moc přísná. Nejdřív bych asi zjistila, proč. Takže odborná pomoc.
Když to necháš být a pojedeš stejným tempem, dopadneš jako veverka co rychleji a rychleji běhá v kolečku.
Nakonec ji praskne srdíčko.
Fofrem šupej k psychologovi, dokud jsi zdravá.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
17.6.23 20:29

Já nastoupila před osmi lety na „vysněnou“ pozici, ale jen za mateřskou. Víceméně jsem se celé tři roky doma hroutila. Ale v práci nedala nic najevo. Po návratu paní z mateřské jsem se dostala na vyšší pozici. Hroutila jsem se zase asi přibližně 3 roky. Pak jsem si řekla dost. O všem mluvím nahlas, začala jsem lehce rebelovat a tak nějak si říkám, že když budou chtít, abych odešla, vlastně budu ráda. I když to tak vlastně vůbec není, ale zároveň vím, že s mou praxí seženu místo hned. Ale to přesvědčení mi pomáhá :oops: Ředitel ví, že klidně odejdu (od doby mého psychického vyklidnění) a najednou je vše skvělé. V mém postoji, v postoji nadřízených. Ale trvalo mi to zhruba 6 let, než jsem se hodila do klidu.

  • Citovat
  • Upravit
15768
17.6.23 20:54
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji radu a jiný úhel pohledu asi.
Jsem chvíli v nové práci a přijdu si, že absolutně nezvládám.
Je pravda, že jsem těžce psychicky poznamenaná z předchozí práce, kde to byl úplně brutus. Sice jsem byla jedna z nejlepších, ale neustále jsem se hroutila a ač vlastně nikdy ke mně nikdo neměl žádnou výtku, sama jsem nad sebou pořád držela bič. Nutno ale dodat, že tam to bylo opravdu potřeba.
No nicméně, dostala jsem lepší nabídku, vlastně o dva stupně vyšší pozice, peníze taky dobré, home-office, práce ve stejném oboru, který mě vlastně baví a zároveň jsou v něm nadstandardní příjmy.
Jenže -opět, nikdo mi nic nevytýká, naopak je na mě opět samá chvála a já jí prostě asi nesnáším dobře nebo nevím, cítím se pak tak nějak „zavázaná“, že jsem nastavila laťku vysoko a očekávají se ode mě silně nadstandardní výkony. Další věc je, že je tu strašně moc zbytečné byrokracie, tabulek… a já nejsem schopná to dělat, prokrastinuju, nechávám si to na pozdě v noci nebo víkend a čekám, kdy na mě někdo naběhne. Prostě se nějak nemůžu hodit do klidu a ač nová práce je ve srovnání se starou nebe a dudy co se týče nějakého tlaku a proto jsem si taky tuto firmu vybrala, já si ten tlak sama na sebe vytvořila snad ještě horší, než v předchozí práci.
Zažil někdo a jak z toho ven?

Začni se léčit, jinak nedopadneš dobře.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9668
17.6.23 21:03

Zadej si do vyhledávače impostor syndrom, počti si a zamysli se, jestli ti stojí za to se z práce zhroutit :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.6.23 21:05

@Zumpa
Léčba netřeba. Třeba je zkusit mluvit a viz můj příspěvek. Začít trochu rebelovat. Hlavně mluvit. To byla fáze 2 a ta pomohla. Dnes jsem sice v klidu, ale vím, že kdykoliv mohu na svou „upřímnost“ doplatit. Jsem si toho vědoma a nesu za to odpovědnost a ostatním to může být úplně jedno. Já jsem se tak rozhodla.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat