Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak jste na tom s prvňáky a úkoly? Když je nechtějí delat? Hodně zdrojů, co jsem našla, tak nějak tvrdí, že se to má nechávat na dětech, aby se naučily odpovědnosti a nesly si důsledky, ale u prvňáků mi to teda přijde drsné…nicméně, někdy už mám denních bojů fakt plně zuby. Čeká nás nejspíš nějaké kolečko u odborníků, ale nevím, jestli to do té doby dám ![]()
(Jestli vám je děcka dělají s nadšením za 5 minut, tak o tom mě informovat nemusíte
)
@beruska9 píše:
Jak jste na tom s prvňáky a úkoly? Když je nechtějí delat? Hodně zdrojů, co jsem našla, tak nějak tvrdí, že se to má nechávat na dětech, aby se naučily odpovědnosti a nesly si důsledky, ale u prvňáků mi to teda přijde drsné…nicméně, někdy už mám denních bojů fakt plně zuby. Čeká nás nejspíš nějaké kolečko u odborníků, ale nevím, jestli to do té doby dám
(Jestli vám je děcka dělají s nadšením za 5 minut, tak o tom mě informovat nemusíte![]()
![]()
)
U prvňáka jsem to rozhodně na něm nenechávala. Starší vedl hodinové dialogy na téma, proč si musím dělat úkoly…bylo to peklo.
@lleennttiillkkaa píše:
U prvňáka jsem to rozhodně na něm nenechávala. Starší vedl hodinové dialogy na téma, proč si musím dělat úkoly…bylo to peklo.
Ne tak samozřejmě si dělám legraci, asi potřebuji trochu ventilovat…
Moje starší dcera, takové poctivě děťátko to bývalo, tak v první tride hodila pisankou přes celý obývák s větou: Tak todle nemám zapotřebí… ![]()
Možná by pomohlo dát rec s učitelkou, ať víc motivuje…
Tak kdybych to nechala na dětech a ne jen první třídu, úkoly by neměli vůbec. Proste to šlo někdy i formou zákazu, bohužel, ale vyplatilo se, děti 6 a 4 třída už zadane úkoly zvládají samostatně, jen když nevědí, přijdou si pro radu.
Kdybych skolu nechala na dceri, tak neumi nic a je ji to fuk. Sceny znam, dcera taky byla v PPP poradne a musim zaklepat, ze se to hodne zlepsilo. Dost problemu, prave bylo, ze ji neco neslo a bojovala s tim, v PPP nam pomohly. Rozhodne bych prvnaka tlacila do ukolu a pozitivne motivovala.
Nutím. Prvňáka hodně. Nechce, dohaduje se, odbíhá. Učit se nechce, nevidí v tom smysl. U každého písmenka jsou dohady. Čtení schválně přeskakuje řádky, pak se hádá ![]()
Staršího jsem nutila i ve druhé třídě. To muchlal a trhal sešity. Udělal to 2×, jednou v půlce sešitu a donutila jsem ho to roztrhané přepsat. Teď má úkoly, než přijdu z práce. Teď bojujeme s tím, že mi je nedává podepisovat. To mu odmítám připomínat. Takže mi už i učitelka volala, že mám kontrolovat. To odmítám. Úkoly nosí. Neměl ho 3× a vždy, když mi ho nese podepsat ![]()
Podle mě se děti musí naučit, že se úkoly dělají. Málokteré dítě to zvládne v první třídě samo.
Mam prvnaka. Uz po ceste ze skoly, mne vetsinou oznamuje, ze si prvne chvilku pohraje a az potom, ze se pujdou delat ukoly. Me je to jedno, alespon si neco doma stihnu v klidu udelat, nez zacne to martirium. Tech kecu, co si vzdycky vyslechnu, nez si sednem k uceni by vydalo na roman. Hloupej neni, ale me prijde, ze mi u uceni dela naschvaly. Hlavne pisanka je boj. Jednou ho otravuje a zdrzuje, ze musi polozit pero a pocitat na prstech nebo, ze musi polozit pero a vzit si pastelku…
Je to narocny a me to nebavi. Ted byl 2 tydny nemocnej, pak sel na par dni do skoly a zase byl nemocnej. To dohaneni uciva bylo hrozny, jedou ted ve skole jak fretky ![]()
Nutím/ motivuju/prosím
/dávám si předsevzetí, že to zítra bude v klidu. Myslím, že není fer nechat dítě, aby se dostalo do skluzu, nachytalo puntíky a pověst lempla. Od výza také jedem sceny
, potřebuje orazit. Už v autě říkám, že bud za mnou přijde sám a bude fungovat nebo si je bude dělat sám. Táta chodí pozdě, čtvrták má zakázáno pomáhat a dvouleták mu neporadí
. Takže přijde, u druhé strany čtení (ted dostávají číst 6 stran denně a čte fakt skvěle) se vztekne, když ho opravím, at nečte š. kola, a už to jede, ženebude číst… vstane a jako, že jde pryč. Odsunu židli, že jdu taky…
a už je zpět. No, a tak třeba ještě několikrát. Pak to vyšlehne správně a krásně plynule, rady hned realizuje, ale toho si nevšimne, všimne si, že toho bylo moc a že to nebavilo. ![]()
Záleží, jaké úkoly. Každý učitel má jiný styl a jinou představu o délce DÚ a době, kterou by nad nimi mělo dítě strávit.
Dále záleží, v kolik hodin dítě úkoly dělá, kdy je vyzvedáváno že školy. Unavené dítě v pozdních odpoledních hodinách spolupracuje hůře než dítě, které může chodit domů dříve a úkoly píše v rozumnější čas.
Obecně jsem proto, že učitel by měl být respektován s zadané úkoly splnit. Může se ale stát, že bude mít nepřiměřené požadavky. V tom případě bych taky šla do diskuze s učitelem než do bojkotu úkolů.
Dítě v první třídě dohled potřebuje a bez ohledu na to, co píšou různé zdroje, nepůsobí opakovaně zapomenuté úkoly dobře a dělá to ve škole nepěkný obrázek o samotné rodině, jejím fungování.
@Tarinka píše:
Moje starší dcera, takové poctivě děťátko to bývalo, tak v první tride hodila pisankou přes celý obývák s větou: Tak todle nemám zapotřebí…Možná by pomohlo dát rec s učitelkou, ať víc motivuje…
Tak u nás lítaly tužky a pastelky, to už naštěstí přestalo… ![]()
@eviku-miluna moje taky. U nás mají článek o 6 řádcích a i tak to je na 10 minut.
Domácí úkoly to je peklo hlavně pro rodiče.
Mám už druháka, ale v první třídě a i teď je to pořád totálně otrávený výraz. Úkoly nesnáší…známky má dobré, učí se dobře ale úkoly nenávidí. Boj každý den a přemlouvání. Nejsi v tom sama ![]()