Obavy s bydlením osamotě

Anonymní
11.6.20 09:00

Obavy s bydlením

Dobrý den, pořádně jsem nevěděla kam tuto diskuzi zařadit. Ale bydlení se také týká, tak snad to tu nevadí. Měla bych možnost mít práci, u které mi dají i byt. Takže nová práce a k tomu nové bydlení, no neber to. Ale… Od mala jsem neskutečný strašpytel. Dříve jsem měla opravdu nepříjemné sny a to jsem se na horory vůbec nedívala, takže ty se mi začly v hlavě přemítá v tu nejméně vhodnou dobu. Mám také velkou fantazii, takže aniž bych chtěla, udělám večer z obyčejné veci něco úplně jiného. Večer, když jdu po ulici, nevím jestli se více bojím jít sama nebo mezi lidmi… Když nikdo nebyl doma, tak jsem jen ležela přikrytá v posteli, zapla jsem televizi a čekala, až někdo přijde. Jsem na tom v tomhle směru opravdu špatně. A teď, když bych se měla stěhovat, mě to děsí ještě víc… Přes léto, kdy je dlouho světlo bych to asi zvládla. Ale přes zimu? Bydlet sama, když je pořád tma mě děsí. A hrozně mě to brzdi v posunování se vpřed. Jste tu někdo, kdo jste na tom byl podobně? Byt je tak pro jednu osobu, takže nějaký spolubydlící by se tam nevešel. Jak s tímhle začít žít život na vlastních nohách? Dost mě to trápí, takový hendikep, který nevím, jak řešit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3985
11.6.20 09:03
@Anonymní píše:
Dobrý den, pořádně jsem nevěděla kam tuto diskuzi zařadit. Ale bydlení se také týká, tak snad to tu nevadí. Měla bych možnost mít práci, u které mi dají i byt. Takže nová práce a k tomu nové bydlení, no neber to. Ale… Od mala jsem neskutečný strašpytel. Dříve jsem měla opravdu nepříjemné sny a to jsem se na horory vůbec nedívala, takže ty se mi začly v hlavě přemítá v tu nejméně vhodnou dobu. Mám také velkou fantazii, takže aniž bych chtěla, udělám večer z obyčejné veci něco úplně jiného. Večer, když jdu po ulici, nevím jestli se více bojím jít sama nebo mezi lidmi… Když nikdo nebyl doma, tak jsem jen ležela přikrytá v posteli, zapla jsem televizi a čekala, až někdo přijde. Jsem na tom v tomhle směru opravdu špatně. A teď, když bych se měla stěhovat, mě to děsí ještě víc… Přes léto, kdy je dlouho světlo bych to asi zvládla. Ale přes zimu? Bydlet sama, když je pořád tma mě děsí. A hrozně mě to brzdi v posunování se vpřed. Jste tu někdo, kdo jste na tom byl podobně? Byt je tak pro jednu osobu, takže nějaký spolubydlící by se tam nevešel. Jak s tímhle začít žít život na vlastních nohách? Dost mě to trápí, takový hendikep, který nevím, jak řešit.

nepřemýšlela jsi o psychologovi? :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7390
11.6.20 09:12

Myslím, že tvůj strach už překračuje normální hranice a vyhledala bych psychologa. Takhle žít musí být strašně omezující.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.6.20 09:21

Dříve jsem psychologa navštěvovala, vale kvůli trochu jiné věci. A příliš mi d ní nepomohl (tahle je vážnější, takže se bojím, že to opět nepomůže). Popřípadě by to byl dlouhý proces a s touto prací můžu přestat počítat :/. Ano, je to velmi omezující… Doufala jsem, že by se tu našel někdo podobný a pomohlo mu třeba něco jiného, než psycholog.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
11.6.20 09:22
@Anonymní píše:
Dobrý den, pořádně jsem nevěděla kam tuto diskuzi zařadit. Ale bydlení se také týká, tak snad to tu nevadí. Měla bych možnost mít práci, u které mi dají i byt. Takže nová práce a k tomu nové bydlení, no neber to. Ale… Od mala jsem neskutečný strašpytel. Dříve jsem měla opravdu nepříjemné sny a to jsem se na horory vůbec nedívala, takže ty se mi začly v hlavě přemítá v tu nejméně vhodnou dobu. Mám také velkou fantazii, takže aniž bych chtěla, udělám večer z obyčejné veci něco úplně jiného. Večer, když jdu po ulici, nevím jestli se více bojím jít sama nebo mezi lidmi… Když nikdo nebyl doma, tak jsem jen ležela přikrytá v posteli, zapla jsem televizi a čekala, až někdo přijde. Jsem na tom v tomhle směru opravdu špatně. A teď, když bych se měla stěhovat, mě to děsí ještě víc… Přes léto, kdy je dlouho světlo bych to asi zvládla. Ale přes zimu? Bydlet sama, když je pořád tma mě děsí. A hrozně mě to brzdi v posunování se vpřed. Jste tu někdo, kdo jste na tom byl podobně? Byt je tak pro jednu osobu, takže nějaký spolubydlící by se tam nevešel. Jak s tímhle začít žít život na vlastních nohách? Dost mě to trápí, takový hendikep, který nevím, jak řešit.

Jsem na tom podobně.. už asi 13 let jsem v noci nebyla sama, na horory nekoukám. Ale ten pocit strachu.. sama bych nebydlela, takže tě chápu.. Jinak je to fobie - konkrétně Nyktofobie, já to mám kvůli traumatickýmu zážitku v dětství + smrt nejlepšího kamaráda. Rozhodně to řeš! Samo to neodezní. Ale po malých kruckach se to dá zlepšit.. za mě to, že už zvládnu spát sama v jedné místnosti ( někdo je ale vedle v pokoji ) je zázrak. To ještě před rokem nešlo, dostávala jsem záchvat. I když to nechci, prostě to přijde samo :( držím palce. Prosím o ponechání anonymu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
11.6.20 09:28
@Anonymní píše:
Jsem na tom podobně.. už asi 13 let jsem v noci nebyla sama, na horory nekoukám. Ale ten pocit strachu.. sama bych nebydlela, takže tě chápu.. Jinak je to fobie - konkrétně Nyktofobie, já to mám kvůli traumatickýmu zážitku v dětství + smrt nejlepšího kamaráda. Rozhodně to řeš! Samo to neodezní. Ale po malých kruckach se to dá zlepšit.. za mě to, že už zvládnu spát sama v jedné místnosti ( někdo je ale vedle v pokoji ) je zázrak. To ještě před rokem nešlo, dostávala jsem záchvat. I když to nechci, prostě to přijde samo :( držím palce. Prosím o ponechání anonymu.
Úplně se v tom vidím. A jak jsi to vyřešila? To jsi měla nějakého spolubydlícího asi ne? Nebo přítel. Jde to řešit i jinak, než psycholog? Pořádně nevím co s tím…
  • Nahlásit
  • Citovat
15253
11.6.20 09:32

Najdi si dobrýho kineziologa. Ti umí s podobnými strachy hodně dobře pracovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.6.20 09:35
@Anonymní píše: Úplně se v tom vidím. A jak jsi to vyřešila? To jsi měla nějakého spolubydlícího asi ne? Nebo přítel. Jde to řešit i jinak, než psycholog? Pořádně nevím co s tím…

Přesně tak spolubydlící, pak přítel. Ten kvůli mě dělá jen ranní, strašně ho obdivuji, že to semnou tak zvládá. Možná se to dá řešit i jinak, jedna holčina co semnou chodila na terapie se prostě hecla. Takže se domluvila s manželem, že se bude vracet domu později, takže třeba přišel v 1 ráno, ve 2 ráno atd, taky úžasný chlap.. Až nakonec zvládla asi po půlroce a něco být sama. U sebe pejska a kočičku. Takže asi by to chtělo velké odhodlání.

  • Nahlásit
  • Citovat
367
11.6.20 10:09

Ten strach tě nesmí ovládat, že z toho budeš v křeči. Strach je k tomu, aby tvůj mozek pracoval racionálně.
Nevyhledávej nebezpečné situace a vždy přemýšlej předem, co by se mohlo stát. Já zbytečně pozdě večer venku necourám. Nosím všude mobil, na běhání ještě k tomu osobní alarm, sprej ne, ten bych mohla nechtěně fouknout na sebe v případě nouze. Nemám práci na směny, ale v obvyklou denní dobu jako většina.
Nekoukám na horory, abych zbytečně nekrmila svou představivost. Doma na mě čeká buď andulka nebo přítel.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama