Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Obětovat se dítěti vs. nechat si trochu sobeckosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.1.10 11:38
Obětovat se dítěti vs. nechat si trochu sobeckosti
Ahoj holky 
Tentokrát nechci radu ani utěšit apod., jen mě zajímá názor ostatních. Je jasné, že dítě je velký zásah do dosavadního života. Přemýšlím nad častým tématem konfliktů mezi mnou a mojí mámou - ona vychoval tři děti, naproso se nám všem podřizovala, jednu uspávala třeba do tří do rána, s druhou pak zase v pět vstávala, když jsme si chtěly hrát, nechala všeho a věnovala se nám, všechno řešila za nás, snažila se nám maximálně zametat cestičku, splnit všechna přání, prostě se nám třem holkám dokonale obětovala a trochu nás rozmazlila Na druhou stranu si dost dobře pamatuju, jak byla sama ztrhaná, unavená, přes veškerou péči nám věnovanou byla naštvaná, pořád se snažila mít doma dokonale uklizeno, prostě být 100%ní a když se nedařilo, trpěla pocity selhání. Já mám teď skoro roční holčičku, a chudinku ji neuspávám v náručí, i když jsem to dělala, čím byla těžší, tím hůř to nesla moje záda, takže šup a měsíc jsem ji učila usínat samotnou, až se podařilo. V deseti měsících jsem ji přestala v noci kojit a dostane prso pouze na jídlo 3× denně, když mám zrovna práci, prostě jí to dokola vysvětluju a posazuju ji k hračkám samotnou, dokud nepochopí, že teď fakt ne a „nedá mi pokoj“,obden ji nechám třeba hodinu hrát si samotnou a já vedle ní šlapu na rotopedu, občas ji necháme našim hlídat a zajdeme na večeři, do kina…prostě dělám si čas sama na sebe…když se rozhodne v pět ráno, že nebude spát, ani mě nehne, abych vstávala, rozsvěcela atd., ale vezmu si ji do postele, nechám ji u nás štrachat a vím, že za chvíli zase usne - máma už by s ní byla vstávala..atd atd..je to jen pár příkladů, ale určitě víte, jak to myslím..miluju svoji dceru a udělala bych pro ni všechno, nicméně výchovu dítěte nevidím jako naprosté sebeobětování se. Jistě, jsou chvíle, kdy prostě ustoupit musím a udělám to ráda - bolení bříška, zoubky…ale pokud vím, že jen „vydírá a obtěžuje naschvál“ 
, moc jí neustupuji..že by mě neměla ráda, tak ten pocit nemám, chodí mě pusinkovat, objímat, tulíme a mazlíme se pořád
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.1.10 11:44
Myslím, že o sobeckosti by se dalo mluvit až ve chvíli, kdybys ji nechla řvát a kroutit se v postýlce s bolením a sama si vedle lakovala nehty. Myslím, že člověku prospěje už od malička se učit, že nedostane všechno a že ne vždy je to podle něj. Spokojená maminka nepřenáší na dítě stres, a tu dobu, co mu věnuje, se mu myslím věnuje kvalitně, opravdu si to užívá.
Nemluvě o tom, že nepodporovat takové věci jako vstávání v 5, to mi přijde jako nutnost. V tomto ohledu, co si dítě naučím, to mám. Když ho naučím, že si může dělat, co chce, vrátí se to jak bumerang a praští mě to za ucho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 11:48
čičinka píše:
Myslím, že člověku prospěje už od malička se učit, že nedostane všechno a že ne vždy je to podle něj. Spokojená maminka nepřenáší na dítě stres, a tu dobu, co mu věnuje, se mu myslím věnuje kvalitně, opravdu si to užívá.Nemluvě o tom, že nepodporovat takové věci jako vstávání v 5, to mi přijde jako nutnost. V tomto ohledu, co si dítě naučím, to mám. Když ho naučím, že si může dělat, co chce, vrátí se to jak bumerang a praští mě to za ucho…
Jojojojojo. Podepisuju. Neumela bych to tak hezky napsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 11:50
Tak ja svou dceru take miluji ale trochu sobeckosti jsem si nechala.
Pokud si chce hrat a ja zrovna neco delam tak ji reknu NE maminka ted neco dela a nemuze a ona to chape.
Kdyz ji slysim v noci uplaknout tak hned nevstavam a neletim tam,spim dal a sla bch tam pouze pokud by treba byla nemocna nebo plakala dlouho.Vim totiz ze uplakne ze spani a kdyz bych tam letela tak by stejne spala a ja ji tim jenom probudila.
I drive kdyz jeste byla mimi a ja se treba sla osprchovat tak jsem ji urcite nebrala sebou do koupelny ale nechala jsem ji v postylce nebo ohradce a osprchovala se vklidu a bez stresu.
K me matce ji davam kazdy tyden na den dva a nepripadam si spatne,mam tak cas pro sebe,i kdyz mi jeji otec rika proc jsem chtela dite kdyz ho ted davam pryc.
Dcerka me i presto miluje,chodi za mnou a tuli se,pusinkuje,dela mala mala.Proste je to super holka ktera vi ze maminka je tam pro ni ale ne vzdy kdyz si to ona vymrci. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:00
Mě tvé chování příjde naprosto v pořádku.
To že máš dítě neznamená, že si jeho otrok a přizpůsobíš mu vše kolem.
Jsem alergická na rozmazlené děti, které si bez maminky ani neuprdnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:03
Tak zrovna nedávno, když jsem čerstvě vozila druhou dceru s mojí mamkou, tak mi řekla, že se jí moc líbí jaká jsem maminka a jak to vychovávám. ( hrozně mě ta pochvala potěšila). Prý jsem taková v klidu a netrápím se. Ona chtěla mít všechno perfektní a asi z toho byla pěkně frustrovaná.chodila na směny, vařila, uklízela, dvě holky na krku..Pořád domov jako klícku. to neznamená, že bych žila v bordelu a jedla jen rohlíky, ale hraní s dětmi a povídání je prvním místě a potom nějaké to nádobí a podobné.
co chci říct kté sobeckosti - myslím, že je to prospěšné. Nejsme otroci dětí, pro jejich rozmary. Jsme rodiče, my určujeme pravidla. Proč by děti měly určovat, kdy co jíst, spát, hygiena a tak.
vždy se mi vybaví jak mamka při obědě rozdělovala masíčko - stehýnka dětem nebo manžílkovi a co zbyde sobě - a to se ještě najedla po nás, sama v kuchyni, kdy my jsme se už válely v obýváku. Trochu to zavání méněcenností - je tu jen pro nás a na ní nezáleží??? člověk by si sebe měl vážit a dát okolí jasně najevo ( i dětem), že i to co chci já je důležité, že i na mě záleží a tím si budovat přirozenou autoritu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:04
fireangel já to vidím stejně… 
Prvního jsme s manželem plánovali (přesto že jsem na dnešní poměry byla velmi mladá maminka) a udělám pro něho první poslední…ale jsem jenom člověk a čas na sebe a na nutné věci k zařízení, udělání prostě taky potřebuju. Svoje dítě miluju, ale to neznamená, že se stanu jeho bezhlavým otrokem. A co se týká výchovy, do budoucna je pro to děcko někdy opravdu lepší říct ne (v určitých věcech), protože ona samostatnost, kterou se to mrně úměrně svému věku učí už od malička je pro něho obrovskou výhodou. Nejsem ta typická rozmazlovací máma, ale to určitě neznamená, že se s malým nepomazlím nebo si s ním nehraju. Nejsem zároveň žádná saň, která si něco vynucuje výhružkama a tak podobně, jen jsme si mezi sebou vypěstovali takový vztah, že víme, že když se něco slíbí, tak se to dodrží a pokud ne, máme právo se zlobit a to OBA. Myslím si, že věčným podstrojováním, souhlasením a přitakáváním bych toho nikdy nedosáhla. A jak už tu někdo psal předemnou, určitě to není sobeckost, spíš jen zdravý rozum
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:08
hmmm tak mě velice dlouho trval než jsem pochopila že porodem na nějaký čas skončí označení „já bych chtěla“… Dokud je miminko maličký je potřeba se mu obětovat na 300%, hrozně jsem se tomu bránila a prožila si s prvním synem 4měsíční peklo. Druhému synovi jsem pak šla ve všem „na ruku“ a byl to miláček…
To ale neplatí o starších kojencích či batolátkách. Tam už je naopak velmi vhodné aby postupně pochopili že svět se prostě netočí jen okolo nich a maminka je taky jen člověk se svými potřebami. Myslím že to děláš dobře a rozhodně nejsi sobecká 
Jen tak dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:08
To, že ses stala mámou, už je obovský obětování se. I když moc krásný.
Každá máme právo být chvíli sobecká, každá to dělá jiným způsobem. Jedna si jde jednou v měsíci k holiči, jinak je non-stop s dítětem, jiná už od půl roku pracuje a o dítě se stará chůva.
Pokud ty sama seš spokojená a nemáš jakékoliv výčitky svědomí vůči malé, je, podle mě, vše v pořádku.
Co popisuješ není v žádným případě zanedbávání dítěte. Jen malé tolik neotročíš, toť vše. Já osobně to schvaluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:36
Od jedné moudré paní jsem slyšela, že dítě se narodí do našeho světa, ne my do jeho. Takže z větší části se musí přizpůsobit ono (denní x noční režim, chod domácnosti) a ten zbytek jsou kompromisy. Když nad tím tak uvažuju, měla pravdu. Ale člověk nad tím musí samozřejmě přemýšlet. Myslím, že to děláš dobře, jsi maminka, ne otrok vlastního děťátka. Ať je teď seberoztomilejší, jednoho dne už to nebude miminko, z toho vyroste, ale to, co sis jí naučila jí zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:42
Ahoj,
taky bych to neviděla jako sobeckost.
Dám ti 2 příklady. Když jsem před 2,5 lety odešla od manžela, hodně jsem se na syna nafixovala a dost ho rozmazlila. No a byla jsem utahaná, Máťa uvztekanej, když nebylo po jeho a bylo to fakt náročný. Potom jsem si našla přítele a ten vzal výchovu po chlapsky do rukou… upřesňuji, že šlo víc o výchovu mě, a to jak vychovávat Matyáše Kolikrát si i teď říkám, že je na Máťu drsnější, než bych byla já, ale vím, že je to pro jeho dobro. Matyáš se srovnal, je z něj báječný kluk, který ví, že se svět netočí jenom kolem něho a je s ním pohodová domluva.
A další pohled - od mého přítele. Jeho maminka byla taky taková sebeobětovací, všechno pro děti, zametat jim cestičku, jen aby se měli co nejlíp. A přítel dodnes říká, že ho měla v tom životě víc vymáchat, byl by daleko samostatnější. Sám na sobě cítí, že má v tomhle velký handicap.
Takže já jsem pro to, aby si máma zachovala i čas a prostor pro sebe, bude daleko spokojenější = spokojenější dítě.
Navíc když se podíváš daleko do budoucna - děti jednou odejdou z domu a co zbude tobě? Syndrom prázdného hnízda a neschopnost (vy)užít si svůj volný čas.
Jojo, mateřství není žádná sranda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:44
A nezapomeň, že děti taky potřebují mít jasně vytyčené hranice, cítí se potom bezpečněji, mají záchytné body.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:52
Ahoj děti vlastníme na chvilinku aje blbost je jim sebeobětovat ač je máme sebevíce rády! Děti to stejně do budoucna neocení, je lepší vychovat samostatné děti, sama mám dvě hokly, starřsí 3 letá se od roku o sebe celkem stará sama když jí bal 18měs byla jsem těhu a měla jsem dost velké problémy, tak „chudinka“ musela být samostatná jedla sama, hrála si sama a nijako jí to neublížilo, dnes jí josu tři roky, obléká se více jak ork úplně sama, včetně bot, kombinéz, lyží sama chodí po sousedech na návštěvy jenom hlásí kam jde miluji své děti,ale nehodlám se sama vzdávat svého života … pokud se jim obětujete tak se z toho zblázníte…neříkám, že nemít děti rádi , malé děti se potřebují tzv vymazlit, takže nedostatek lásky se na nich podepíše,ale láskou není to , že dítě uvážeme na sebe a myslíme si , že je to pro něho to nej! Když s emoje ratolesti vztekají zavřu za nimi dveře a nechávám je..ono je to za čas přejde někdy to třeba trvá i hodinu,ale ono jim nějaké to brečení neublíží
takže přeji pevné nervy při výchově dětí a hlavně klid a užívejte si hlavně svého života!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 12:57
Lacenko, malý pidimimi, to je úplně o něčem jiném. Dokud nepobere trošinku rozumu, tak to jsem trošku otrůček a ráda, ale od cca půl roku se mimi musí naučit troše trpělivosti. takže naprosto s tebou sohlasím.
Já to i vídím tak, jak je to v Konceptu kontinua, do půl roka nosit, vytvářet vazbu, aby pak dítě bylo sebevědomé a mělo chuť samo od sebe objevovat svět a ne mít pořád maminku za zadkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.10 13:15
Njn, tohle to „obětování se“ je snad nějaká epidemie matek osmdesátých let. U nás to bylo podobné, máma strhaná a když jsme byli starší, tak jsem furt musela poslouchat „já se pro tebe obětuju a ty něláš/neděláš tohle“ což jsem teda nesnášela. Byla bych raději, aby se máma víc věnovala sobě.
Je fakt, že třeba kojím v noci, nemá mi ho kdo hlídat, tak jsem furt s ním, zas na druhou stranu si říkám, že je to moje blbost. Chystám se, že si taky koupím orbitrek a trochu té „sobeckosti“ si též dopřeju, aby můj brouček neměl strhanou nervní a tlustou matku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
