Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výběr oblečení je spíše na dceři (má 2 roky) - to co jí vyberu já se jí skoro nikdy nezamlouvá a dává to patřičně najevo.
Keďže veci zo skrine vyberám bez neho, tak pri výbere šiat zatiaľ môj 18-mes. syn neprotestuje, ale keďže má v predsieni viac čiapiek a klobúčikov a on ich vidí, tak mu musím dať na hlavu tú čiapku, ktorú si sám vyberie. Dať mu inú, než tú „svoju“ sa mi ani za svet nepodarí. Ja si však myslím, že v takýchto drobnostiach by sme im mali dovoliť sa rozhodovať sami. V dôležitejších veciach mu ale musíme dať najavo kde sú hranice.
V poslední době u mé dcerky (21 měsíců) pozoruji větší zájem o to, co si oblékne na sebe. Doposud to bylo u nás tak, že si vzala to, co jsem ji určila. Teď chce jen jeden druh botiček (nechce botasky, ale jen polobotky), kalhoty a bundičku si vybírá zá:,–(ně sama. Pokud se mi to ale nelíbí, musím zasáhnout, což je samozřejmě křik. Nedá se nic dělat, snažím se o kompromisní řešení.
napadá mě jediná pomoc
mít jenom jednu čepici, jedny kalhoty, jednu mikinu a nebo když je jich potřeba víc kvůli ušpinění - tak všechny stejný ![]()
U nás bylo skoro to samý, když jsme byli se sestrou malé.
(kde jsou ty časy)Mamka si brala v zimě silonky a sukni a ségra taky ve věku asi kolem dvou let se začala vztekat, že ne, že ona si kalhoty brát nebude, protože maminka má taky sukni a ona ji chce taky.
Jenže tady se žádný kompromis nikdy nenašel, buhužel. A tak jsme skoro každé ráno odcházely do školky s pláčem.
A bylo to hrozný.