Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Jinak dítě má u sebe telefon a během těch dvou hodin si voláme, tedy spíše já, dítě je rádo, že je v klidu doma.Ale tím chci říct, že kontakt máme, že není dvě hodiny úplně bez dozoru. Kdyby cokoliv, jsem doma z práce za pět minut. Ale i tak mám prostě občas nedobrý pocit, to zná asi každá máma.Daniela
tohle mi přijde zcela ideální. Myslím, že občasných blbých pocitů se nezbavíme, ani když vyrostou ![]()
Zakladatelko pokud si voláte každý den tak je to fajn a pokud kdyby něco jsi schopna za pár minut přijet domů tak je to něco jiného než kdyby jsi o ni celé dvě hodiny nevěděla. Pokud už má mobil tak je to taky plus. Pokud oba pracujete tak se nedá nic dělat.
@Angua píše:
Upřímně, mnohem víc bych se bála nechat doma obě děti společně
Tak z toho mám celkem strach, že tu jednou budou sami spolu, co vymyslí, mnohem horší jak jen ten jeden ![]()
@Anonymní píše:
Jinak dítě má u sebe telefon a během těch dvou hodin si voláme, tedy spíše já, dítě je rádo, že je v klidu doma.Ale tím chci říct, že kontakt máme, že není dvě hodiny úplně bez dozoru. Kdyby cokoliv, jsem doma z práce za pět minut. Ale i tak mám prostě občas nedobrý pocit, to zná asi každá máma.Daniela
Ja myslim, ze takhle to mate fajn zarizene, ze to delas dobře ![]()
výhodou je blizkost pracoviste.
Ja když jsem pracovala blizko domova, tak jsem zacala s klukem (byl ve 3.tride, tzn. 9 let) praktikovat to, ze jsem na par hodin běžela do práce něco vyridit, prestoze ofiko jsem mela OČR.
Co si budeme povídat, obrovska uleva po tehle strance nastava, když dite je schopno samo doma marodit, cely den.
@Anonymní píše:Školáka na dvě hodiny ano. Taky jsme to tak měli. Jednou za týden býval dokonce u nás cca dvě hodiny pod dozorem staršího (12) sourozence i čtyřletý.
Tak u nás je to překlenovací doba, než se vrátí jeden rodič z práce, jinak by také doma samo nebylo… během těch cca dvou hodin jsme oba v práci.Daniela
@Bibi239 píše:
Tak z toho mám celkem strach, že tu jednou budou sami spolu, co vymyslí, mnohem horší jak jen ten jeden
No právě! Na 5-10 min. bych si možná troufla nechat i dvouletou (i když bych trnula), ale když někam běžím (máme barák) a jsou tu spolu, tak se fakt bojím, že se zavraždí navzájem
A to nemůžu říct, že by se vyloženě rvali - on to starší kolikrát myslí i dobře, že jí chce v něčem zabránit, ovšem nemá pochopitelně odhad jak a co a vůbec… ![]()
Já bych se spíš bála toho samostatného příchodu domů, přeci jenom v 7 letech mi na klíče přijde brzo. Taky nevím, kde bydlíte. U nás je to tak, že kousek od dveří na zahradu je zastávka autobusu, na které občas sedí podivné existence, takže klíče dávám 10ti leté dceři jen v případě nutnosti, pokud opravdu nemůžu být v době příchodu doma.
@Angua píše:
No právě! Na 5-10 min. bych si možná troufla nechat i dvouletou (i když bych trnula), ale když někam běžím (máme barák) a jsou tu spolu, tak se fakt bojím, že se zavraždí navzájemA to nemůžu říct, že by se vyloženě rvali - on to starší kolikrát myslí i dobře, že jí chce v něčem zabránit, ovšem nemá pochopitelně odhad jak a co a vůbec…
To znám, každý sám úplně v pohodě, ale oba dohromady to trnu, jestli už před domem uslyším řev. Dcera začne mladšího vychovávat a je zle.
@Anonymní píše:
Jinak dítě má u sebe telefon a během těch dvou hodin si voláme, tedy spíše já, dítě je rádo, že je v klidu doma.Ale tím chci říct, že kontakt máme, že není dvě hodiny úplně bez dozoru. Kdyby cokoliv, jsem doma z práce za pět minut. Ale i tak mám prostě občas nedobrý pocit, to zná asi každá máma.Daniela
pocity máš normální. Ale pokud je dítě „na drátě“, může kdykoliv zavolat a ty kdyžtak přijít, tak je to v pohodě.
@Angua píše:
No právě! Na 5-10 min. bych si možná troufla nechat i dvouletou (i když bych trnula), ale když někam běžím (máme barák) a jsou tu spolu, tak se fakt bojím, že se zavraždí navzájemA to nemůžu říct, že by se vyloženě rvali - on to starší kolikrát myslí i dobře, že jí chce v něčem zabránit, ovšem nemá pochopitelně odhad jak a co a vůbec…
já mám hlavně hrůzu, že se navzájem vyhecují k nějaké šílené číčovině, kterou by jinak neudělali. Nebo že pětiletý vyděsí mladší a pak nastane nějaká neuvážená situace (už teď tu skoro každý den lítá a řve „já sem pavouk a sežeru tě“ a před ním prchá ječící mladší a starší zkrátka nepřestane, páč je to přece děsná čurina
)
@Bibi239 píše:
Tak z toho mám celkem strach, že tu jednou budou sami spolu, co vymyslí, mnohem horší jak jen ten jeden
já se ségrou jsme jezdily po matracích z dlouhých prudkých schodů se zastavením o zeď hned pod schodama
![]()
Píšu anonymně neb tím co napíšu zvednu vlnu příspěvků kterak jsem nezodpovědná matka… Já občas nechávám doma samotnou dceru, která má teď 5,5. Třeba, když vyběhnu do obchodu nebo jdu vyvenči psa. Nejdýl byla doma cca 40 minut. Je vcelku zodpovědná, zapalovače jsou schované a když odejdu tak kouká na pohádku. Teď se navíc stěhuju takže jezdím pro věci do starého bytu, který je cca 300m od nového a opravdu ji nechci tahat tam a zpět.
Jelikož mám všechny děti hodně vynalézavé, nikdy bych je nemohla nechat v 7 letech samotné doma. Závidím maminám co mají dětičky klidné. Jednou zvonila pošťačka a já nechala doma 4 letou dceru doma. A vynést koš což je otázka 3 minut. Zničeho nic slyším dceru jak na mě volá, podívala jsem se do okna ve 4 patře a ona stála venku na parapetu a mávala mi. Myslela jsem že umřu strachy. Hned jsem řvala ať zaleze a zavře okno a já jak tryskáč letěla po schodech domů. Byla jsem v 6 měsíci těhotenství, velké břicho. Ale v tom strachu šlo břicho stranou a nikdy v životě jsem tak rychle nebyla doma po schodech.
takže za mě, já nikdy děti nesmím doma nechat bez dozoru. Uvidím v kolika letech si to budu moc dovolit, ale v 7 letech určitě ne.
A jak se tu píše o klíčích, já měla klíče od druhé třídy, od té jsem taky mohla sama po okolí, úplné centrum Prahy, x bloků ke kamarádce žádný problém. Pamatuju si, že nějakého stejně starého chlapečka z vedlejší třídy tehdy zatáhnul nějaký úchyl do sklepa a osahával ho tam.
Doba mi nepřijde jiná, jen naše generace mi přijde hrozně vyplašená a já nevím, čím to je.
Přitom jsou mobily, na přechodech dávají auta přednost (to za mě nebylo), informovanost mi přijde větší.
Jinak dítě má u sebe telefon a během těch dvou hodin si voláme, tedy spíše já, dítě je rádo, že je v klidu doma.
Ale tím chci říct, že kontakt máme, že není dvě hodiny úplně bez dozoru. Kdyby cokoliv, jsem doma z práce za pět minut. Ale i tak mám prostě občas nedobrý pocit, to zná asi každá máma.
Daniela