Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co chceš slyšet? Měla jsi od něj odejít už dávno.. pokud máš kam jít, třeba k rodičům nebo kamarádce, tak jdi a najdi si práci.. Nechápu.. on ti tolikrát lhal a ty jsi mu to pokaždý sežrala a odpustila mu? ![]()
@darekp ano,směšný co? Vždy řekne mám vás rád chci vás u sebe a vše bude dobrý 🤷🏽♀️
@Anonymní píše:
@arinecka nevímze strachu co bude, ze mi bude chybět, budu ho vídat, ze zvyku, je to těžký
Bude to chybět než zjistíš, že se máš bez něj líp. Žádný stres, žádné lhaní, žádné dluhy, žádné ženský už nebudeš muset řešit a budeš se tak líp a víc soustředit na dítě. Věř že to dítě to z tebe cítí, že to není v pořádku i když si to nejspíš ani jeden neuvědomujete tak to prenasite na dítě. U mě to bylo tak rychlé. Hned první noc mi spadl kámen ze srdce a řekla jsem si teď mě čeká nový začátek. Začala jsem myslet po tolika letech sama na sebe a hlavně aby bylo dítě šťastné a nakonec to všechno dobře dopadlo. Ted si říkám, jak jsem psala výš, škoda že jsme to tak protahovali a nechápu jak jsem s ním mohla tolik let žít.
@Anonymní píše:
me vzdy, po precteni napadne, zda autorka trpi nejakym komplexem sebemrskacstvi? holka zlata, spatne bylo vse jeste drive, nez jsi otehotnela… to jsi kolem sebe nemela rodinu, kamarady, kteri te pred nim varovali?… za mne, pokud jsi inteligentni, silna bytost, nebudes verit tomu, ze se mavnutim proutku vse zlepsi, seber zbytek sve sebeucty a s nonsalanci odejdes stredem. doufam, teda, ze nejste manzele… to by byl pruse. r na ntou. drzim palce, at mas koule, toto razne rozhodnuti ucinit!
@Anonymní píše:.to bych potřebovala, soustředit se na sebe
Bude to chybět než zjistíš, že se máš bez něj líp. Žádný stres, žádné lhaní, žádné dluhy, žádné ženský už nebudeš muset řešit a budeš se tak líp a víc soustředit na dítě. Věř že to dítě to z tebe cítí, že to není v pořádku i když si to nejspíš ani jeden neuvědomujete tak to prenasite na dítě. U mě to bylo tak rychlé. Hned první noc mi spadl kámen ze srdce a řekla jsem si teď mě čeká nový začátek. Začala jsem myslet po tolika letech sama na sebe a hlavně aby bylo dítě šťastné a nakonec to všechno dobře dopadlo. Ted si říkám, jak jsem psala výš, škoda že jsme to tak protahovali a nechápu jak jsem s ním mohla tolik let žít.
@markytka3 jediný plus vidím že chápu co se děje
nejsem ten typ co by si řekl on to už neudělá má nás rád věřím mu, ne nevěřím mu fakt už nic, i když sem se snažila, a nevyplatilo se, chyba je v tom že asi fakt čekám na zázrak
@Anonymní píše:
@markytka3 jediný plus vidím že chápu co se dějenejsem ten typ co by si řekl on to už neudělá má nás rád věřím mu, ne nevěřím mu fakt už nic, i když sem se snažila, a nevyplatilo se, chyba je v tom že asi fakt čekám na zázrak
a ty si ho po tom vsem vazis jako cloveka? holka, ty uz asi ani nevis, jake to je zit bez hadek, lzi, nevery, dluhu… probouzet se rano s cistou hlavou bez strachu, co bude… za sebe muzu rici, je to nadherny pocit… verim, ze i ty jej jednou zazijes ![]()
@markytka3 kdyby nebyl debil, podpořila bych ho v tom ať se z toho vyhrabe, jenže nechce a dělá kraviny okolo ještě..
@Anonymní píše:
@markytka3 kdyby nebyl debil, podpořila bych ho v tom ať se z toho vyhrabe, jenže nechce a dělá kraviny okolo ještě..
promin, ale „debil“ jsi v tomhle smeru ty… sama si rekni, kolik jsi mu uz dala sanci? co vse uz ji mu odpustila?… a on, vazi si toho? vazi si tebe?… co dela pro to, aby se vam, jako rodine vedlo lepe?… dovolim si odpovedet - sanci „milion“ vs. „nic“ z jeho strany… a bude hure
Příspěvek upraven 16.02.21 v 23:21
@Anonymní píše:
@markytka3 jo jsem to nepopíram, naivní k tomu.
no, alespon si to, na rozdil od mnoha dalsich, uvedomujes
a to je male, bezvyznamne plus… holka, zivot je fakt kratky na to, aby jsi jej obetovala nekomu, ktery o to vubec vlastne nestoji a jsi pro nej jen osoba, co mu vse dovoli a taha jej z maleru… precti si tu nektere prispevky, jak takoveto zivotni osudy dopadaji… a ty mas na rozdil od nich jeste vse zvratit…
V noci se mi zdálo že se stěhuju, hrozně se mi ráno ulevilo že sem doma
celých šest let dělám kafe pro dva, každý den se vidíme, máme vtipy které chápeme jen my, hlášky, a večer sem si představila jak ležím v novém bytě, on je online, a vlastně už ho neuvidím, a pár měsíců budu trpět kde s kým je
A o to hůř budu ho vídat kvůli dítěti. Prosím že jsou tyhle stavy normální ![]()