Odejít z manželství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Příběhy ze života maminek. Přečtěte si na eMiminu
Jaké jsou vaše příběhy z manželství či partnerství? Sdílejte je v Deníčcích
Vše co chcete vědět o manželství a partnerství. Zeptejte se odborníka
Reakce:
Myslim ze to je celkem vazna vec, ktera bude otravovat vas vztah vic a vic a stejne casem odejdes a pro dceru uz to mozna bude jeste horsi. Ale chapu ze je je tezke to rozseknout a take mas asi obavy z jeho reakci kdybys s necim takovym prisla. Pro me jsou takove nadavky neprijatelne a boli to strasne, u nas v rodine to neni zvykem a mam i pocit, ze to posune celkovy vzajemny respekt partneru kam nechces, jednou se pristihnes ze jsi sprosta taky, protoze se vytraci ta vzajemna ucta a to co je „neprekrocitelna“mez. A deti by urcite nemely byt neceho takoveho svedky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Kazdy ma hranice jinde. Ja bych tohle nesnasela, necekala bych na to, az se rozjede jeste vic a skonci to jeste domacim nasilim. To, ze ti donese kvetiny, na me pusobi spise manipulatorskym dojem. Ale! Rozhodnuti je jen na tobe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@truelly píše:
Není náhodou blíženec???
spíš ublíženec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Můžeš se dočkat toho, že ti tak bude v pubertě nadávat i dcera. jsem husa tupa, pi. a, kra. a a nevim co jeste,
Proč s tebou je, když tohle všechno jsi? Trpí s tebou kvůli dítěti a nebo to nemyslí vážně? Tak ať to neříká a nebo táhne. Já bych s člověkem, kterého bych přirovnávala ke skotu a pohlavním orgánům, fakt nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mam podobneho partnera… Ale trochu v jinych vecech…
Muj me podrzi, je na nej spoleh, vse zaridi… Uklidi, navari.. v tomto je fakt boží.
Ale…
Neda se s nim ale moc mluvit…
Nikdy na me nema cas, neposloucha me… Je tak trochu diktatorsky, nusi mit vzdy
posledni slovo.. Veci po me prerovnava… Vzdy musi byt po jeho…
Hadani je uplne zbytecne, stejne jsem vzdy za vola ja…
Oblika se… ne moc pekne…
Rad mluvi „kdyz uz mluvi“ narecim naseho kraje, vylozene si libuje
v archaismech a to az tak, ze si prijdu spis jako bych vedle sebe mela meho
dedu nez partnera.. ja to uplne nesnasim!
Vytahuhe z kose moje tricka co vyhodim s tim, ze nekomu by to mohlo byt
dobre…
Radeji se prezere k prasknuti, nez aby neco vyhodil…
Hubne „na puse uz 2 roky“… ale na „pzse“ je nejvetsi sportovec vsech sportovcu…
A uz me tim vsim zacina pekne stvat…
Ale sprosty na me neni…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mile zeny, verim, ze je tu mozna nekdo kdo proziva nebo uz prozil neco podobneho co ted ja a moc bych se potrebovala se svym trapenim sverit. Predem prosim rypalky at se vyhnou zlym komentarum, uz tak se citim dost zle.Jsem vdana, s manzelem jsme spolu 10 let a mame dvouletou dcerku. Krizi par bylo, ale po narozeni dcerky mam pocit, ze sel nas vztah uplne do kytek. Asi jsem mela videt jaky je manzel uz predtim, ale asi jsem si ho porad idealizovala… On je samotar a workholilik, takze si nejradsi dela svoje. Nekdy mam pocit, ze by nejradsi mel cas jen sam na sebe.. Ale to je porad neco co se da nejak prekonat. Nejhorsi je jeho vybusna povaha. Kdyz se spatne vyspi a nedejboze nemam dobrou naladu ani ja, tak staci malickost a vylitne a je zly.. Vetsinu casu se snazim jeho vybuchum predchazet, ale jsem jen clovek a nekdy to proste nezvladnu, treba si i rypnu a uz to jede.. Dnes rano mi rekl, ze jsem husa tupa, pi. a, kra. a a nevim co jeste, uz jsem pak neposlouchala.
Nejtezsi na tom vsem je, ze on se normalne stara o dceru, ma ji rad. Mne nekdy prinese kvetinu, mam vse co si reknu, podporuje me v dulezitych rozhodnutich, je na nej spoleh…
Jenze tohle me proste tak boli.. Nejvetsi strach mam o dceru, nechci aby ho nekdy slysela jak se mnou mluvi. Hrozne se stydim a vubec nevim co mam delat.. Bojim se to nekomu rict. Mam odejit? Vzit dceri tatu? Pripada mi jako muz dvou tvari a ja uz nejsem schopna objektivne posoudit co by pro nas bylo lepsi… Mam strach z budoucnosti..
Ja bych ty nadavky nedala, nasi tak nikdy nemluvili ani se sourozenci,
nechtela bych ho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
A jak ty reaguje na tyhle útoky? Svesis hlavu a mlcis? Nedokážu si představit, že by mě partner označil za krávu a já mlčela.. Do vztahu nadávky nepatří, ať je kdo jak chce naštvaný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Dceru mu nevezmete, může si ji přece brát nebo můžete mit střídavou péči. Já bych tohle už nedala, u nás to byl asi ještě větší kalibr, ale už jsem s dětmi pryč. V létě budou mít 3 a 2. Jedno vím jistě, než takové hovado, které si neváží žen, tak raději žádné a být sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Dala bych mu nůž na krk, pokud se nezmění, odejdete. Pokud se na čas změní a spadne do toho zpátky, odejdete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Chapu, ze roztrhnout rodinu je pro tebe tezke a ze je tezke byt tim, za kym to rozhodnuti jde. Zkusila bych si s nim naposledy promluvit, v klidu, a pozadat ho o spolecnou navstevu poradny. Pokud by souhlasil, brala bych to tak, ze vnima, ze problem je a chce se snazit. Pokud by se ti vysmal, ze kdyz ty mas problem, at si jdes sama, s cistym svedomim bych se zacala zarizovat podle sebe. Zaslouzis si lepsi chovani a opravdu to drive ci pozdeji dcera uslyší, tomu se nevyhnete, pokud na tom nezacne pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Kdyz uz se jednou takhle hulvatsky k tobe chova, tak v tom bude
pokracovat.Kdyz bude mit blbou naladu a ty budes prvni na rane, tak to vse
schytas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- V čem vám víra usnadňuje nebo naopak omezuje život, manželství?
- On rozbil manželství, ale hněv,zlost na mne. Proč to muži dělají?
- Šťastné manželství - bez sexu
- Zivot Manzelstvi z pohledu chlapa
- Sex ve 4 a manželství
- Společně trávený čas v manželství
- Je šance na záchranu manželství?
- Deprese manžela - mám odejít?
Mile zeny, verim, ze je tu mozna nekdo kdo proziva nebo uz prozil neco podobneho co ted ja a moc bych se potrebovala se svym trapenim sverit. Predem prosim rypalky at se vyhnou zlym komentarum, uz tak se citim dost zle.
Jsem vdana, s manzelem jsme spolu 10 let a mame dvouletou dcerku. Krizi par bylo, ale po narozeni dcerky mam pocit, ze sel nas vztah uplne do kytek. Asi jsem mela videt jaky je manzel uz predtim, ale asi jsem si ho porad idealizovala… On je samotar a workholilik, takze si nejradsi dela svoje. Nekdy mam pocit, ze by nejradsi mel cas jen sam na sebe.. Ale to je porad neco co se da nejak prekonat. Nejhorsi je jeho vybusna povaha. Kdyz se spatne vyspi a nedejboze nemam dobrou naladu ani ja, tak staci malickost a vylitne a je zly.. Vetsinu casu se snazim jeho vybuchum predchazet, ale jsem jen clovek a nekdy to proste nezvladnu, treba si i rypnu a uz to jede.. Dnes rano mi rekl, ze jsem husa tupa, pi. a, kra. a a nevim co jeste, uz jsem pak neposlouchala.
Nejtezsi na tom vsem je, ze on se normalne stara o dceru, ma ji rad. Mne nekdy prinese kvetinu, mam vse co si reknu, podporuje me v dulezitych rozhodnutich, je na nej spoleh…
Jenze tohle me proste tak boli.. Nejvetsi strach mam o dceru, nechci aby ho nekdy slysela jak se mnou mluvi. Hrozne se stydim a vubec nevim co mam delat.. Bojim se to nekomu rict. Mam odejit? Vzit dceri tatu? Pripada mi jako muz dvou tvari a ja uz nejsem schopna objektivne posoudit co by pro nas bylo lepsi… Mam strach z budoucnosti..