Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kobea píše:
Ale já jsem to vyhrála. Já jsem se ho zbavila a jí zůstal na krku![]()
.
Teď terorizuje jí (děti si občas postěžují, jak se táta chová ke své matce). Rozhodně nemůžu upřímně říct, že by mi jí bylo líto. Tak snad je šťastná, když to tak chtěla.
a nebo tak
máš recht
Co je odpoustila? Jako že bych ho vzala zpátky, to ne. Ale jinak - nějaká touha po pomstě nebo nepřijícnost, neschopnost se s ním bavit, užírat se sebelístostí, to ne. To přešlo rychle.
Nějaké zbytky tam asi krapet přetrvávají, můsím říct. že se někdy škodolibě bavím, jak sje ted zpátky tam, z čeho zdrhnu..
Zas si řikam, že když se on i já budeme mít dobře, tak to celé mělo alespon nějaký smysl..
Taky to bylo po 17 ti letech spolu, děti 4 a 6.
@Jabadabadu píše:
Podle mě není důležité ani tak odpustit, jako spíš pustit toho druhého z hlavy.
z hlavy ho vypuštěného mám… ale bohužel zmizely třeba všechny pěkné vzpomínky na něj, raději nevzpomínám na narození dětí, na první vánoce ve společném bydlení, dovolené… zmizela mi s ním půlka života… neprohlížím fotky, kdy jsme byli šťastní…
stejně tak se jednou za čas probudím ve 4 ráno a nemůžu vymazat z hlavy představu, jak má moje dítě svatbu a tam je můj ex se svojí přítelkyní a já tam jsem jen sama… a oni jsou happy a já se cítím blbě… vím je to trhlý, ale sem tam to na mne odněkud vyskočí…
@Lama Lama píše:
Co je odpoustila? Jako že bych ho vzala zpátky, to ne. Ale jinak - nějaká touha po pomstě nebo nepřijícnost, neschopnost se s ním bavit, užírat se sebelístostí, to ne. To přešlo rychle.
Nějaké zbytky tam asi krapet přetrvávají, můsím říct. že se někdy škodolibě bavím, jak sje ted zpátky tam, z čeho zdrhnu..
Zas si řikam, že když se on i já budeme mít dobře, tak to celé mělo alespon nějaký smysl..
Taky to bylo po 17 ti letech spolu, děti 4 a 6.
zamilovala jsi se od té doby? jestli to není moc důvěrně, samozřejmě…
@Anonymní píše:
zamilovala jsi se od té doby? jestli to není moc důvěrně, samozřejmě…
jo