Opět nekojím

6
27.2.17 14:06

Opět nekojím

Zdravím všechny,
jsem dva měsíce po porodu, ale stále řeším neúspěšné kojení… V červnu 2015 se nám narodil syn a mléko se mi v porodnici nerozjelo, takže jsme dostali příkrm, se kterým jsme z porodnice odcházeli. Doma se mi nějaké mléko udělalo a já chtěla bojovat, takže jsem kojila a dokrmovala. Byly to strašné tři měsíce. Hrozně často brečel a za měsíc a půl přibral 100g!!! Pořád jsem ho vážila před a po kojení a pořád jsem řešila, že nic nevypil a že nepřibírá. Manžel měl se mnou takovou trpělivost, že by zasloužil nějaké ocenění :D. Měla jsem z kojení zatemněný mozek!

Zkoušela jsem kojící čaje, meltu, vývary, mléčné výrobky, odsávání, homepatika, ale mléka stále nebylo moc… Pak jsem se ve 2,5 měsících rozhodla, že budeme na UM a já jsem ještě měsíc každý den odstříkala jednu dávku MM. Po měsíci jsme byli plně na UM a taky se nám všem ulevilo. Malej začal hezky prospívat a já přestala konečně řešit to, že nepřibírá! Měla jsem z toho noční můry.

Letos v lednu se nám narodila naše malá princezna. V porodnici klasika a mléko se mi nerozjelo, takže nám dali dokrm. Já byla ráda, protože jsem si řekla, že kojit určitě chci, ale v žádné případě nechci, aby malá byla hladová!!! Toho jsem si užila ažaž u malého a už to nechci nikdy zažít!!! Doma jsem se snažila rozkojit. Dopadlo to tak, že po odchodu z porodnice malá ubrala 60dkg, když jsme jí vážily u doktorky :,(. Udělaly jsme kontrolní kojení a nakojily jsme 0ml ano NULA… :(. To mě odrovnalo a doma jsem zvedla dávku dokrmu. Pak jsem dostala zřejmě zánět do prsa měla jsem teplotu. Jednu nc jsem kojení vynechal a ráno jsem šla odsávat. Nebylo tam skoro nic :,(.

Stále jsem ale malou zkoušela kojit a dokrmovat. Jo a taky mě pořád neskutečně bolely bradavky. Nezabíral ani Bepanthen, ale pořád jsem si říkala, že to vydržím. Nejdříve přibrala za 4 dny 40dkg, což celkem šlo. Za další 4 dny už to ale bylo jen 10dkg, což by za měsíc znamenalo něco kolem 70 dkg, a to je žalostně málo :?.

Nakonec jsem to vzdala. Hlavním důvodem bylo to, že malá opravdu málo přibírala, a toho jsem se fakt děsila. Nejhorší je hladové dítě!!! A pak taky proto, že máme doma 20 ti měsíčního prcka, který potřebuje klidnou a vyrovnanou mámu a ne mámu v depresi, která ho bude pořád zavírat do ohrádky kvůli kojení, dokrmování a odsávání. Malej taky už chodí na nočník a dost pije, takže je tam každou chvilku.
To, že nekojím mě opravdu hodně mrzí. Kojit jsem chtěla. Klidně bych se vzdala kořeněných jídel, alkoholu a všeho možného. Nechtěla jsem to ale za každou cenu hrotit.

Je to už 14 dní co „nekojím“ (kojila jsem cca měsíc a půl), ale pořád mě to trápí a myslím na to, zdali jsem neměla bojovat. Ale pak si zase říkám, že tu musím být i pro toho malého a nemůžu se celé dny rozkojovat. Manžel chodí do práce a já musím zastat domácnost, děti atd. Jinak malá je moc spokojená, krásně spinká a hlavně!!! Vůbec se nestresuju s tím, kolik přibrala a jestli nemá hlad a to je pro mě obrovská úleva!!! :)

Chci se tedy zeptat, jestli jste to některá měla taky tak, že jste nekojila ani jedno mimčo a jak jste se s tím vyrovnala??? Chápu, že mě někdo může odsoudit, ale to, aby děti byly spokojené a neměly hlad je pro mě důležitější než nějaké moje masírování ega, že kojím (no těm mým 10-15ml se snad ani nedalo říkat kojení… :lol: ).
Předem vám všem moc děkuji za názory!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
27.2.17 14:12

:hug: Naprosto stejný průběh…jako prvorodička jsem doma „kojila“, malá byla spavá a moc neplakala…přišlo kontrolní vážení u doktorky a zjistila jsem, že mi doma zhubla! Takže příkrm a už to jelo.
Druhé dítě, syn - příkrmy už v porodnici - už jsem měla i váhu doma - kojočaje, homeopatika atd. atd. :zed:
Moje kojení holt směšně málo, nepodařilo se nikdy zvýšit, ať jsem jedla či pila cokoli.
Není každému dáno. |Drž se a smiř se s tím…Jinak děti kupodivu zdravější než deti kojících kamarádek…

  • Citovat
  • Upravit
147
27.2.17 14:16

Já nejsem úplně stejný případ jako ty, ale něco máme podobné. Staršího jsem kojila, přisál se už v porodnici, mléko bylo hned, vše opravdu bez problémů. Ale mladší jsem nekojila - špatně se přisávala, pořád se pouštěla, nechtěla sát. Do toho doma dítko necelé tři roky, které v té době nechodilo do školky. Starší je navíc dost náročný na pozornost. Chlap v tu dobu ještě jezdil s kamionem a nebyl problém být pryč i přes 14 dní. Tudíž já na vše sama… Zkrátím to. S kojením jsem sekla asi v necelých dvou měsících malé, poté co se nedostala ani na porodní váhu. Nejdřív jsem z toho byla nešťastná, ale pak jsem si to v sobě srovnala. Než se nervovat s kojením, které nejde, je lepší UM a spokojené jak dítko tak mamina :).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6243
27.2.17 14:17

@Ivetka2 snažila seš dost, svět se nezhroutí. Klidně se s tím vyrovnej a hod to za hlavu. Ať se máte fajn :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19600
27.2.17 14:17

Ja jsem litovala, ze jsem se s dcerou trapila a to jen tri tydny. Mela sem se na to vyprdnout rovnou.. u druhyho jsem s kojenim ani nepocitala.doma mela vsechno nachystamy.. lahvicky, sunar. a svete div se kojil se v pohode.. a i kdyby ne, absolutne bych se s tim netrapila..ma co jist, ma… neni co resit.. :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
731
27.2.17 14:21

Naprosto stejné, i děti mame skoro stejně. Starší syn 21m, mladší 4m :)První ani nechtěl sat, ani 2 laktační poradkyně na něj nevyzrály. Druhý začal slibne, sál pěkně, ovšem tentokrát jsem to nedala já. Přes usilovnou snahu, čaje, homeopatika a opět poradkyně jsem mu prostě nestačila :,( no chvilku se to ve mě taky pralo, ale pak jsem se na to vykašlala. Mám dva úžasné, zdravé a hlavně najedené syny a spokojení jsme všichni. Hlavu vzhůru, nic se neděje, nemají nás o to méně rádi :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kamikadze
27.2.17 14:29
@Anonymní píše: :hug: Naprosto stejný průběh…jako prvorodička jsem doma „kojila“, malá byla spavá a moc neplakala…přišlo kontrolní vážení u doktorky a zjistila jsem, že mi doma zhubla! Takže příkrm a už to jelo.
Druhé dítě, syn - příkrmy už v porodnici - už jsem měla i váhu doma - kojočaje, homeopatika atd. atd. :zed:
Moje kojení holt směšně málo, nepodařilo se nikdy zvýšit, ať jsem jedla či pila cokoli.
Není každému dáno. |Drž se a smiř se s tím…Jinak děti kupodivu zdravější než deti kojících kamarádek…

Presne tak. Ja to po mesici vzala, a i tak jsem to flakala, protoze jsem videla, ze to nema cenu. A mala je presne jak pises kupodivu zdrava, deti mych kmaradech jsou desive casto nemocne uz od roka. My nezname zatim ani rymu. Jen mela v 10m. sestou nemoc. U kamaradky furt angliny a dalsi virozy, u dlasi kamaradky trpi na prudusky, zanet, i zanet plic…takze jen o kojeni to neni

  • Citovat
  • Upravit
42
27.2.17 14:38

Ahoj Ivetko, zaujal mě nadpis tvého příspěvku, tak jsem na něj mrkla. Mám dceru 18 měsíců, narozená v srpnu 2015 a za měsíc čekáme brášku, takže to máme podobně jako ty.
Už v porodnici mě strašně bolely bradavky, jako kdyby mě do nich řezaly žiletky, žádné mazání a obklady včetně drahého Purelanu, nepomohly. V porodnici jsem si sama zašla pro příkrm, aby malá nebrečela. Doma jsem zkoušela kojit, ale ta bolest byla strašná. Manžel mi koupil i odsávačku, utěšovala jsem se tím, že budu odsávat a krmit z lahve Medela, aby malá neztratila sací reflex. Neodsála jsem skoro nic a strávila s tím hodinu. Přišla návštěva u doktorky, malá od porodnice téměř nic nepřibrala, tak nás chtěla doktorka vidět další týden. Koupili jsme váhu a malou před a po kojení vážili, prostě psycho. Opět nic moc nepřibrala, k tomu bolavý bradavky, vyhrkly mi v ordinaci slzy, doktorkou byl doporučen příkrm, tak jsme koupili Nutrilon. Medelu malá neutáhla, tak jsme koupili stříkačky s hadičkou a krmili jsme přes prst, nechtěla jsem, aby ztratila sací reflex. Byl to maraton, nejdřív jsem 40 minut kojila, pak dokrmovala, před a po vážila, malá byla navíc dost uječená, každý radil, to jsou prdíky, ale je prostě doteď uječený dítě. Po 4 měsících s první zeleninkou, jsem kojení nechala a malá je doteď na Nutrilonu. Mrzelo mě to, byla jsem u 2 laktačních poradkyn, zkusila homeopatika, pískavici a benedikt, ale kombinace bolesti a stresu se na množství mlíka asi podepsala. Malá, i když byla na UM, je pořád zdravá. Myslím si, že společnost je v dnešní době moc masírovaná tím, jak je důležité kojit. Dítě to zvládne i s UM a myslím si, že je daleko důležitější, když je maminka v klidu a nepřenáší stres na dítě. Před porodem mě vůbec nenapadlo, že bych takový problém mohla mít, semlelo mě to a první měsíce mateřství jsem si spíš protrpěla.
Proto maminky, když to nejde, tak si z toho nic nedělejte, nejste ani první, ani poslední.
Jsem zvědavá, jak to bude s bráškou, ale už vím, že když to nepůjde, dostane Nutrilon a malou flaštičku, nebudu ho trápit hlady a taky navíc s druhým dítětem doma, už nebudu mít tolik času.
Takže Ivetko, žádné výčitky, nejsi jediná, ale jsi praktická realistka a máma od nakonec spokojených dětí!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
495
27.2.17 14:57

Já sama u dcerky hrozně bojovala, 2× jsem byla téměř bez mléka. Stálo to hodně sil a slz. Také jsem dokrmovala. Nakonec se to rozběhlo a kojila jsem do minulého pátku (2,5r.). Teď se bojím, jak to bude na podzim, až se mi narodí druhé dítě, protože s žabkou už tolik času a energie jen pro miminko nebude.
Podle mě není ostuda nekojit, když to prostě nejde, i když jsi se snažila. Hanebné je nekojit ze své zvůle, i když by to šlo.
Kamarádce způsobily laktačku fašounské sestry v porodnici. Jelikož je stresistka, doma se z toho sama nedostala. Celé šestinedělí byla v háji, bojovala, ale nedávala to. Dítě hladové, ona na pokraji sebevraždy. Všichni do ní hučeli, ať kojí. Já jí řekla, ať se na to vyprdne (a to jsem opravdu zastánce kojení). Malého převedla na UM a všechno v pohodě.
Prostě někdy to jde, někdy to nejde. Už to neřeš. Udělala jsi vše, co šlo. Tečka.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1374
27.2.17 15:38

Já vás teda obdivuju, jakou máte výdrž a odhodlání. Bych se na to vyprdla o dost dřív :oops: Já teda kojila celkem bez problémů, ale než se takhle trápit, tak bych dala UM o dost dřív. Známá se s prvním mordovala snad 3 měsíce, dítě jí je prořvalo hlady, laktační poradkyně si u ní podávaly dveře a stejně nakonec musela dát UM. U druhého si brala flašku rovnou do porodnice a dle svých slov si konečně užila miminko.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13473
27.2.17 15:48

@Ivetka2 Cauky. Vubec si nelam hlavu hele…kdyz to nejde, tak to proste nejde a basta…nenech se umlatit recma o tom, ze to jde kazdemu. nedavno me muj gyndar vyvedl z tohohle /laktacni mafii matek kojicich/ prosazovaneho nazoru…problem s kojenim ma spousta zenskych. Ja prvni decko plne kojila 9 mesicu a druhe jen 4 a to ten 4ty mesic teda fakt chudak trpelo nejmene 2 tydny hlady, protoze jsem nakojila taky jen 40 ml…zkousela jsem kde co a i kdybych se na hlavu postavila, nebylo vic…nakonec jsem prcka dala plne na UM a od te doby jsme spokojeni oba. Takze urcite no stress. :pankac:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
27.2.17 16:18

Já mám teda zatím jen jedno dítě a kojila jsem asi 14dní. Zpětně mě to vůbec nemrzí, protože jsem se trápila úplně hrozně a akorát jsem si tím zkazila první týdny s dcerkou. V porodnici to ještě šlo, i když mlíko stříkalo do všech stran, košile neustále mokrá až na stehna, bradavky rozmočený. Malá sála podle všeho dobře, ale mě to začínalo bolet. Doma už jsem pak nemohla bolestí vydržet, každý přisátí bylo horší než celej porod, ještě když párkrát malá špatně zatáhla a stiskla bradavku dásněma, myslela jsem že vyskočím z kůže. Po každým kojení mi bylo na nic z toho že za dvě hodiny to zase musím podstoupit znova. Samozřejmě tím stresem začalo ubývat mlíko, malá byla na nervy a hladová, já taky. Kolem mě se točil hysterickej kojící kolotoč, všichni do mě hučeli, že musím vydržet. Pak už jeden den malá nepila skoro vůbec, mlíko došlo, večer už ani nečurala. Nas*ala jsem se a jeli jsme večer do lékárny pro UM, malá se nabaštila a od té doby je nejspokojenější mimino v okolí. Vůbec se tím netrápím, jsme spokojené obě a to je hlavní. Nejvíc mě dorazila babizna v lékárně když jsem vybírala kterou lahvičku na UM vzít a ona mi místo toho cpala kojící čaj, že to mám ještě zkoušet. Ano, dítě celý den nejí a já si budu v poklidu pít čaj, ne? :pocitac:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
111
27.2.17 19:29

Já to samé. Malej se narodil o

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
111
27.2.17 19:33

Já to samé. Malej se narodil o měsíc dřív a měl velkou žloutenku - tudíž byl spavec a stále mi ho brali pod světlo. Ubíral na váze, já ve stresu, pak jsem ještě onemocněla a už to jelo. Nic jsem neodsála, prsa se mi nenalévala a malej skoro nic nevypil - nebylo totiž co. Takže po měsíci jsme nasadili UM a mám doma spokojené miminko a za to jsem šťastná :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
28.2.17 13:26

Holky moc vám všem děkuju za vaše pěkné a povzbuzující komentáře!!! :) Je pravda, že psychika dělá divy, jak tu některé z vás psaly. Taky jsem byla hroznej stresátor a to byl určitě i jeden z důvodů, proč mléka bylo málo. Ale poručte tý svojí hlavě! Všichni okolo říkají jak má být maminka v pohodě a hlavně se nestresovat, ale když vidíte jak vám miminko hladoví a brečí hlady, tak jak máte být v pohodě??? A další věc je t vážení v porodnici. Namlouvala jsem si, že podruhé už to nebudu řešit a z váhy si nic dělat nebudu. Ale zapracovalo podvědomí a někde tam pořád byl červíček, co když nic nepřibere… A pokud na to maminka pořád myslí, tak kam to vede, že…

Jsem určitě zastánkyní kojení, ale opravdu je nejlepší, když to jde hned v porodnici a bez větších problémů. I ta bolest bradavek se dá nějak zvládnout. Ale když není mlíčko a jeho množství se ne a ne zvyšovat, tak je to horší.

Je ale jasný, že nejdůležitější je spokojená maminka pro spokojené miminko!!! Jak jste tu některé psaly, taky znám kojené děti, které marodí víc než ty nekojené. Takže jen o kojení to tedy určitě není!!! Hlavní je, že ty naše drobečky milujeme a chceme jim dát všechno a nechceme, aby hladověly!!!
A jedno velmi důležité moudro nakonec :mrgreen:. Jak pravil můj manžel, důležité je, že tu flašku s tím UM máme komu dát!!! A to je v dnešní době vysoké neplodnosti a oddalování mateřství životní zkušenost ceněná zlatem! :kytka:

Takže dámy, ještě jednou díky za krásné zprávy a určitě jsme všechny skvělé maminky, které své děti bezmezně milují ať už s MM nebo s UM :potlesk:.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Kojenecká lahev

  • (4.5) + 85 recenzí

Laktační poradna

Ikona - Anna Musilová

MVDr. Anna Musilová