Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Krakatice88 myslím že je to možné v hypnóze ne? Říká se že z tohoto období u některých lidí pramení pozdější problémy v dospělosti, různé úzkosti atd.
@maminka159 tak to máš bezvadný! Fakt hezký, taky mám jednu „fotku“ v hlavě, koukám na mámu zespoda, jsem jí tak po kolena, a pamatuju si, jaký měla šaty. Jinak mám bohužel opačný problém, nepamatuju si skoro nic z dětství třeba až do druhýho stupně ZŠ ![]()
@maminka159 píše:
Já si běžně pamatuju věci z dětství tak od půl roku. Vím, že jsem v tom exot a že to není vůbec běžné. Jedna z výraznějších je, že jsem měla na sobě takovou tu noční košili sešitou dole (spací pytel, ale nevyteplený) a ležela jsem v postýlce. Přišla máma a říká Vždyť je ti to už malý, počkej, já ti pomůžu… a odešla. Vrátila se s nůžkama (přesně si pamatuju, jak vypadaly, už je nemáme) a udělala z pytle noční košili
. Těch vzpomínek z týhle doby pár mám. Upřímně, v méně než roce poměrně hodně a poměrně velmi živých, rozhodně to nejsou věci z vyprávění. Pamatuju si, jak vypadal kočár zevnitř a jaký to v něm bylo, jak tátův pes pochodoval vedle kočáru a strkal ke mě čumák
. To, že to většině nezůstane až do dospělosti, to celkem chápu, ale o těch 14 dnech… no, nesázela bych na to
Teda, to je zajímavý, závidím
Já mám v hlavě taky v hlavě jeden „obraz“, jak se nade mnou do kočárku sklání můj praděda. Ta vzpomínka nemá nijak jasné rysy, spíš jen ten pohyb hlavy nad kočárkem, ale vím, že to byl on. Umřel, když mi, myslím, ještě nebyl ani rok. Ale takhle konkrétní vzpomínky, wow ![]()
@mayerka píše:
@maminka159 tak to máš bezvadný! Fakt hezký, taky mám jednu „fotku“ v hlavě, koukám na mámu zespoda, jsem jí tak po kolena, a pamatuju si, jaký měla šaty. Jinak mám bohužel opačný problém, nepamatuju si skoro nic z dětství třeba až do druhýho stupně ZŠ
Tohle je taky zvláštní, že si z dětství nepamatuješ nic
Nedělo se u vás něco, co by ty vzpomínky potlačilo?
Musim rict, ze si toho take hodne pamatuji, i to, ze me v kocarku uklidnovalo houpani, jak jsem byla ve 2 letech v laznich Jetrichovice, je toho opravdu hodne a kdyz jsem to vypravela moji mame, nestacila kulit oci a moje vzpominky potvrzovala. ![]()
@Jarr NEvím, jestli si to pamatuje, ale podle mě to takhle malému miminku bude jedno. Já jezidla takhle od šestinědělí a nikdy jsem nepozorovala nějaké nervozní projevy ze změny. Jinak se říká, že si dítě do 2 let pamatuje jen 14 dní. JE to určitě o tom, jak často ty lidi vidí. Mě si bývalého neteř fakt nepamatovala, ale naše malá moje rodiče viděla tak 1× za 1-2 měsíce a zdálo se mi, že si je pamatuje.
@Aries6 Teda to se mi nezdá, že by si dítě do dvou let pamatovalo jen 14 dní
Naše malá si pamatuje, kde se jí, víc jak před měsícem, u babičky zakutálel míček ![]()
@Hřiběnka Jak jsem psala, u naší starší mi taky nesedělo. Ale třeba bývalého neteř jsem viděla jednou za měsíc a bylo vidět, že neví. Určitě je to to situaci, o dítěti, o tom, co dítě zaujme, co se mu líbí, atd atd ![]()
@Krakatice88 jsou lidi, kteří si prostě pamatují - viz příspěvěk na další straně. a pak pomocí různých technik typu holotropní dýchání, kde se tak děje ve změněném stavu vědomí. proběhly i výzkumy, kde třeba příbuzní potvrzovali, že to (porod) tak skutečně proběhlo.
Taky mám pár poměrně jasných vzpomínek. Většinou teda takový důležitý.
Všechno před druhým rokem
- Když mamka vezla mýho tátu na vlak, zrovna tam byl vlak pro vojáky. Písničku „tluče bubeníček“ nemám ráda a když jsem byla malá často se mi o ní zdálo a brečela jsem. To jsem tátu viděla naposledy, od mámy odešel.
- Pak napsal dopis, běžela jsem pro něj k pošťačce.
- byla jsem hospitalizovaná se zánětem středního ucha. Ucho mi píchali. Sestra byla hrozně veliká a držela mě tak, že jsem se nemohla hnout. Pak jsem ležela v postýlce vedle sesterny, bylo tam okno a koukala jsem na ně. Chtěla mi jedna měřit teplotu v konečníku, ale já řvala že nechcim tak musela počkat a měřit v podpaží. Pamatuju si, jak byla naštvaná a nadávala ať ho hlavně nerozbiju.
Jo a ještě si pamatuju naše auta. První mi byl tak rok, starý embéčko, takova ta hnusná hnědá barva, vevnitř kožený sedačky. Druhá škodovka oprejskaná, u tý si pamatuju zakytovaný místa, asi jsem se kolem ní učila chodit
. Měli jsme jí tak do mých 2,5 let.
My jsme měli nedávno slezinu s rodičů přáteli z mládí a když jsem jednomu, který mě neviděl 22 let, popisovala půdorys a postavení nábytku, oken, dveří a balkónu jeho bytu, tak na mě všichni čuměli jak péra z gauče, protože jsem tam byla prý jen jednou a to když mi byly dva roky
(jéžiš to je slovosled
)
Tak to koukám.
Jak si člověk může pamatovat věci od miminka? To je fakt paráda a závidím. Vím, že je to běžné v hypnoze.
Já si pamatuji útržky až ve školce.