Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Řešil někdo, prosím, u takto mladých? Žije v harmonické rodině, nemá problémy ve škole, nechápu důvod těchto “ záchvatů”.
@lucad77 píše:
Hormonální bouře. Objednala bych dceru k psychologovi.
Asi už ano, včerejší trvala přes dvě hodiny, ani rozdýchat nešla.
Bude jí už brzy 17, nevzal by ji rovnou odborník pro dospělé?
@freeport píše:
Asi už ano, včerejší trvala přes dvě hodiny, ani rozdýchat nešla.
Bude jí už brzy 17, nevzal by ji rovnou odborník pro dospělé?
To budete muset obvolat a možná bych ze začátku šla i do placené psychoterapie, než seženete někoho na pojišťovnu. Čekací doby jsou dlouhé.
@lucad77 píše:
To budete muset obvolat a možná bych ze začátku šla i do placené psychoterapie, než seženete někoho na pojišťovnu. Čekací doby jsou dlouhé.
Já vím, u nás šílené.
Zkusím se poptat.
@freeport píše: Řešil někdo, prosím, u takto mladých? Žije v harmonické rodině, nemá problémy ve škole, nechápu důvod těchto “ záchvatů”.
Ano. Jestli chceš, napiš SZ. Dneska jsou tyhle stavy u mladých strašně rozšířené, ty děti prostě nevědí, co samy se sebou. Pokud s tebou dítě komunikuje, pokud s tebou o tom mluví, zvládnete to spolu. Raději SZ, pokud chceš.
@freeport píše:
Asi už ano, včerejší trvala přes dvě hodiny, ani rozdýchat nešla.
Bude jí už brzy 17, nevzal by ji rovnou odborník pro dospělé?
vezme ji jak terapeut pro dospělé, tak případně psychiatr. Takže už půjde „jen“ o to najít někoho s volnou kapacitou.
Nemají pro začátek školního psychologa? Psychologové mají fakt dlouhé termíny, dcera začala chodit ke školní psycholožce, tak jí vzala hned, docházela k ní každý týden a je spokojená. Teď přes prázdniny bude mít pauzu a v září se zase uvidí.
@freeport píše: Řešil někdo, prosím, u takto mladých? Žije v harmonické rodině, nemá problémy ve škole, nechápu důvod těchto “ záchvatů”.
ten důvod může být čistě neurologický/fyzický (nedostatek hořčíku apod.), vůbec to nemusí souviset s okolím. Objednejte ji nejdřív na neurologii.
Taky to můžou způsobit drogy (tím nechci vůbec nic naznačit, jen že se to může stát-já jsem si párkrát v životě zakouřila trávu a myslím že mi to hodně zhoršilo stav-moje blbost).
Příspěvek upraven 29.06.23 v 08:51
@medvidka píše:Čekáme na něj, je hospitalizovaná.
ten důvod může být čistě neurologický/fyzický (nedostatek hořčíku apod.), vůbec to nemusí souviset s okolím. Objednejte ji nejdřív na neurologii.
@hanka.br. píše:
Ano. Jestli chceš, napiš SZ. Dneska jsou tyhle stavy u mladých strašně rozšířené, ty děti prostě nevědí, co samy se sebou. Pokud s tebou dítě komunikuje, pokud s tebou o tom mluví, zvládnete to spolu. Raději SZ, pokud chceš.
Taky by mě zajímalo čím jsou způsobené panické ataky. Jasně, jedna věc jsou hormonální změny v pubertě, ale třeba druhá věc je to, že žijeme v době, kdy kolem dokola všichni akorát straší, plaší,… Stačí se podívat na zprávy a už to jede - velká policejní akce na řidiče, kdo si nevyměnil řidičák, toho čekají obrovské pokuty, ceny zeleniny letí nahoru, všechno se zdražuje, nedostatek léků, stavebních materiálů, zákaz kotlů na TP a kdo si ho nestihl vyměnit, na toho si ukažme, ať zaplatí obrovskou pokutu,…
Tohle je prostě hrozně módní, neustále strašit. Doba je taky taková vrtkavá, nejistá, jak se bude vyvíjet konflikt na ukrajině, žádné moc stabilní vyhlídky,… A pak se toho i všude využívá. Potřeboval jsem něco koupit a v obchodě jsem od prodavače slyšel: „Musíte to okamžitě koupit, kde žijete, vy snad vůbec nevíte, jaká je doba, pane, nesledujete televizi, nikde nic není!“
Myslím, že minimálně podprahově to vnímá každý z nás, někdo je proti tomu víc obrněný, někdo tomu podléhá. A kdo je citlivější, může mít problém se s nějak srovnat, že nic není tak horké, jak se uvaří a nějak bylo, nějak bude. A věřím, že tohle taky může být spouštěč nějakých panických stavů.
Moje neteř to má také, čerstvě 17let
dlouho chodí k psychlogovi a brala x let různé prášky..
Neviem co je „harmonicka rodina“ v tomto konkretnom pripade, ale ocakavam ze sa spolu rozpravate, ze ti doveruje. Moze sa s tebou rozpravat/zdoverit sa a nevyhodis ju.
Tym nehovorim ze odborna pomoc nieje uzitocna, ale ste spolu urcite viac ako je/bude s psychologom a urcite by aj jemu prospelo keby si mu na zaciatok vedela dat nejake ‚voditka‘.
Skus si premysliet kedy to asi zacalo, co sa v tom case dialo v rodine, skole, s priatelkami/priatelom, v kruzku, ci sa nestalo nieco vyznamne (stahovanie, tragedia…).
Co teraz, co ti presne povie? Co sa udialo pred zachvatom? Na co myslela? Ma aj nejaky vizualny/fyzicky/sluchovy vjem (zrejme domnely, ale to je aktualne jedno, pripadne ak je skutocny moze to byt spustac)?
Viac asi neporadim.
@Petr-33 píše:
Taky by mě zajímalo čím jsou způsobené panické ataky. Jasně, jedna věc jsou hormonální změny v pubertě, ale třeba druhá věc je to, že žijeme v době, kdy kolem dokola všichni akorát straší, plaší,… Stačí se podívat na zprávy a už to jede - velká policejní akce na řidiče, kdo si nevyměnil řidičák, toho čekají obrovské pokuty, ceny zeleniny letí nahoru, všechno se zdražuje, nedostatek léků, stavebních materiálů, zákaz kotlů na TP a kdo si ho nestihl vyměnit, na toho si ukažme, ať zaplatí obrovskou pokutu,…
Tohle je prostě hrozně módní, neustále strašit. Doba je taky taková vrtkavá, nejistá, jak se bude vyvíjet konflikt na ukrajině, žádné moc stabilní vyhlídky,… A pak se toho i všude využívá. Potřeboval jsem něco koupit a v obchodě jsem od prodavače slyšel: „Musíte to okamžitě koupit, kde žijete, vy snad vůbec nevíte, jaká je doba, pane, nesledujete televizi, nikde nic není!“
Myslím, že minimálně podprahově to vnímá každý z nás, někdo je proti tomu víc obrněný, někdo tomu podléhá. A kdo je citlivější, může mít problém se s nějak srovnat, že nic není tak horké, jak se uvaří a nějak bylo, nějak bude. A věřím, že tohle taky může být spouštěč nějakých panických stavů.
Ano, je to pravda. Děti jsou pod velkým tlakem a zároveň mají spousta času a prostoru o tom přemýšlet. Kombinuje se tu množství stresů a obav - z budoucnosti, z neoblíbenosti, z války - spolu s tím, že děti jsou méně odolné k stresu, protože jsou od malička od stresů rodiči chráněny a navíc tím, že jsou více na telefonech a nemají tolik práce a povinností, mají čas se v tom trochu rochnit. Mnohdy skutečně stačí ty děti uklidnit, podpořit a trochu víc je zaměstnat - léky ani psycholog všechno nevyřeší.
Synovi je 14, v rodině máme k uzkostem predispozice, bohužel pro něj z obou stran.
První ataku měl v necelých 14, evidentně způsobenou kombinaci nepohodlí fyziologického a psychického.
Od té doby ji měl 2×, jina situace, ale zase spoustec stejny -fyzicka nevolnost, kterou spojil se strachem. Poslední už jsme zvládli na jedničku, hlavní za mě je, aby uměl ataku zvládnout. Když ji zvládne ustat, příště už nebude tak hrozná.. a příště už ji dokáže zastavit, aby se ani nespustila.
Sama jsem ataky měla a tohle fakt pomáhá.
Jemu evidentně taky.
Radila jsem se i s kamarádkou dětskou psycholozkou a postup mi schválila.