Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
PC je č. 1
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.09 14:37
Zakladatelko, doufám, že jsem se tě nedotkla, to bych nerada.
Soudím podle chlapů, co znám… oni si prostě NEVŠIMNOU, že se honíš, že je někde problém. Ty od něj čekáš, že se bude chovat jako žena, vcítí se do tvé situace a pomůže ti. Jenže on je chlap (jiný živočišný druh 
) a musíš mu to narovinu říct 
Jinak mu nedojde, že jsi nespokojená.
Prostě když něco chci, musím si říct. (A já si řeknu, mně to problém nedělá 
)
Mně se osvědčila jasná pravidla - např: já vařím, starám se o nádobí, peru, žehlím, utírám prach atd. atd, on se stará o podlahy - vysává, vytírá. Ale těch pravidel se striktně drží, nádobí z myčky prostě nevytáhne a nevytáhne 
Kdybych u nás neuklízela (případně neudílela pokyny) já, tak taky hnijeme ve špíně.
A určitě budeme přidávat nová pravidla po narození prcka
Zkus třeba sepsat všechny možné práce, co doma děláte. A pak navrhni, co z toho bude dělat on a co ty a odsouhlaste si to. Aspoň na mého chlapa to tak platí. Jasně a věcně.
To s dcerou, to by mi ale taky vadilo 
Nedá se třeba domluvit, že ji bude každý druhý den koupat nebo prostě tak něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 14:56
No my doma na počítači buď pracujeme, nebo něco zjišťujeme, občas zábava, koho co baví. Hry nehrajeme.
Připadá mi ale, že když někdo přijde z práce a zapne PC a to dělá až do doby než jde spát a navíc každý den, tak to je jistá forma závislosti. Rada abys dělala to samé mi přijde příšerná !!! Jak to pak skončí, to jako budete sedět, každý v jedné místnosti u PC a tak vyplňovat společný čas, vztah je o komunikaci o tom, že jsou lidé spolu. Je jasný, že každý den neni nutné komunikovat a být spolu.....
Já bych se domluvila na nějakých pravidlech - že se bude alespoň chvíli věnovat dětem, tobě, domácnosti a pak ať si třeba s PC spí…, ale ne aby to bylo pořád a automaticky. Já bych s tím měla problém - ty ho máš taky, takže ne začít chovat se stejně, ale určit pravidla, nebo si večer vyraz někam ty, aby viděl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 15:23
mam doma programatora, co k tomu dodat
mame doma asi 5 pc,,,,,,,
pres icq komunikujeme bezne, ja jsem v loznici on v obyvaku
je normalni , ze sedi u pc a hraje a hraje, zase vim, ze je to jeho jedina radost, nikam nechodi s kamosema, nepije, nekouri, kdyz je kino, jdeme spolu, kdyz na vylet spolu, vlastne skoro vubec nejsme jeden bez druheho, takze i kdyz me to stve, je to lepsi nez devky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.6.09 16:08
Anguo- jenže obrací ti tvůj manžel oči nahoru, jako že ho strašně obtěžuješ, když po něm něco chceš? Můj ano a než se na to koukat, tak raději jdu a udělám si to sama. Nebo ho o něco požádám a než to udělá, nebo spíš než se k tomu dostane, tak já to mám 10× hotové.
Jinak po obědě už mi malá nespí, bohužel. A víš jak to je…sednu k PC na hoďku a jsou z toho hned 3 hodiny. Během hodiny neudělám skoro nic, navíc když zamnou malá pořád chodí, že chce utřít zadek, zalepit záděr, udělat pití, něco podat atd. Prostě s ní toho moc neudělám. Proto k tomu raději sedám i večer, když mám na to klid.
Sandriku - jak píšeš o tom, že to odnese ta domácnost, tak mě nedávno napadla taková myšlenka, že prostě doma nebudu dělat nic. Ať manža vidí, co tu bude během dvou dnů za chlív. Podle jeho slov by si totiž mateřskou hned semnou rád vyměnil, neboť mateřská je jen takový leháro a já abych šla vydělávat na rodinu. Tak ať vidí, co že to vlastně ta mateřská je.....nádobí do myčky nedám, nevyperu, neuvařím, nevysaju, prostě neudělám vůbec nic. No a uvidíme co na to bude říkat. Ale obávám se, že i kdyby měl chodit v hovnech, tak je překročí než aby je poklidil Takže by to nic nevyřešilo.
Jinak s tím navržením co kdo bude dělat souhlasím a asi to zkusím praktikovat. Udělám nějaký harmonogram kde bude mít napsáno, co bude ten a ten den dělat.
Jenže např. vysávání, vysává váš manžel holky tak, že po něm můžete jít se smetákem a stejně po něm ještě uděláte pěknou hromádku smetí pouhým smetákem? U nás to tak je. Takže když ho poprosím ať vysaje, tak vysává, ale vlastně nevysává. Tak je taková práce pak k něčemu, když chci pak setřít podlahu a táhnu kupu drobků před sebou na mokro?
- Citovat
- Upravit
Anonymni
1.6.09 16:34
Zakladatelko - jo mám obavu, že by to dopadlo přesně jak píšeš, že by nepořádek akorát překročil…
jak jsem tu tak četla tvůj příběh, a především teď ten poslední příspěvek, tak mi to pořád něco připomínalo, chvilku jsem hledala až jsem našla příspěvek v diskusi na BC (na str.11 z 6.4.2009):http://www.baby-cafe.cz/modules.php?… vidím v tom hodně podoby, tedy o pc tam zmínka není, ani tam není žádná rada - ale je to spíš o tom pomáhání/nepomáhání, oni jsou chlapy asi vážně jiný živočišný druh
Sandra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 19:25
Zakladatelko - uznávám - oči neobrací a vysává líp jak já (asi bych si měla pořídit brýle, páč to pak vidím, až když se sehu )
Co se týče té mateřské - tak až nebudeš kojit, ať zůstane doma on, jestli máš práci, do které se můžeš vrátit. Ať vidí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 19:27
Mno jestli obrací oči v sloup, to není v pořádku. Ale já bych raději sledovala jeho ksichty než abych makala sama. I když on to neudělá „dobře“. On fakt netuší, co všechno děláš, tak to sepiš a budeš mít argument pro diskuzi
Pokud hodláš „neuklízet“, tak ho na to ovšem upozorni: „Od zítřka nic nedělám“. Protože jinak si toho nevšimne a ty budeš mít mezitím nervy v kýblu z toho bince.
U nás byly spory kvůli nádobí. Já jsem umývala nádobí po něm i po jeho synech (1× za 14 dní dva kluci na víkend) a myslela si, bůhvíco nedělám. Ale on to považoval za samozřejmost a když něco nebylo umyté dokonale, tak přišel, ukazoval mi na to a demonstrativně vzdychal 
Naštvala jsem se a vyhlásila, že odteď umývám nádobí jen po sobě a po vaření (tak jsem byla hodná ). Co ti mám vykládat - po 14 dnech bordel ve dřezu, smradlavé nádobí, lžičky na kafe všechny špinavé. Přijely děti, tak to (po sobě 
) demonstrativně umyl. Jenže ouha - už za dvě hodiny bylo další nádobí Za dalších 14 dní jsem vyhlásila, že nemám do čeho uvařit guláš… všichni tři koukali, jestli raději budou bez guláše nebo to nádobí umyjou No bavila jsem se královsky Za pár dní jsme koupili myčku
Promiň ten elaborát, u tebe je samozřejmě složitější situace, protože on chodí do práce, zatímco ty jsi „jenom“ doma. Zkus udělat ten seznam prací a probrat to s ním. On zřejmě vůbec netuší, co to všechno obnáší. Moc ti držím palce a buď tvrdá. Nedělej to za něj, očí otočených v sloup si zkus nevšímat. Vydrž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 19:32
sandrik: To s bodováním jsem taky četla, to nemělo chybu! Muži a ženy fakt mají na své zásluhy naprosto rozdílné pohledy. Nevzpomeneš si na jméno té knížky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.09 20:49
Bubina píše:
Rada abys dělala to samé mi přijde příšerná !!! Jak to pak skončí, to jako budete sedět, každý v jedné místnosti u PC a tak vyplňovat společný čas, vztah je o komunikaci o tom, že jsou lidé spolu.
Sice ti tato rada přijde příšerná, ale já jsem moc ráda, že mi po večerech nesedí o tři mistnosti dál a mužu s nim aspon nejak komunikovat. Také pracuje na PC a at se vztekám jak chci, tak mu to zakazat prostě nemužu. Bohužel na něm musi být dá se říct neustále. Takže pro mě super, že ho aspon po celém dni vidim a nepotkávám se s nim jen v posteli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.09 15:02
Zakladatelko,
holky už hodně napsaly, takže jen několik nesouvislých dodatků:
Předně si myslím, že u vás se mísí několik problémů, na které lze pohlížet jako na samostatné:
- Manželova závislost na PC. Věnuje mu veškerý volný čas a všechno ostatní ho obtěžuje. Problém, a opravdu nevím, jak poradit. Na druhou stranu to možná není tak příšerné, vyjmenovala jsi hodně aktivit, které on nebo vy spolu děláte. Na jednu stranu ho trochu chápu - člověk tomu prostě propadne - na druhou je to pro rodinu nepříjemné. Co víc společných aktivit mimo domov? Večerní procházky? Bazén? Návštěvy u prarodičů? Po jeho příchodu domů ho včas odchytit a zavést řeč o něčem pro něho zajímavém (moje první věta, když manžel přijde domů, je „co bylo dneska v práci?“ a je z toho někdy i vícehodinové povídání, které mi docela vyhovuje - probírání dětí s kamarádkama mám většinou dost)?
- Dělba práce v domácnosti - souhlasím s holkama, že je potřeba manžela stručně a jasně úkolovat pokud možno dostatečně PŘEDEM, nejlépe pravidelnou prací (1× týdně udělá to, každý večer udělá to, každý víkend bude mít na starosti to a to). Já to beru tak, že já jsem doma přes domácnost manažer, rozhoduju, co a kdy se bude dělat, přidělím práci, ale na celek dohlížím sama. Kdyby se mi do toho někdo plet stylem, že bude luxovat, když je to podle mne zbytečné atp., štvalo by mně to. Stejně jako to, když by mi někdo zasahoval do programu s tím, že mám teď hned udělat tohle a proč nemám udělané tohle - asi bych byla agresivní, ne jen otáčela oči v sloup. U nás se osvědčilo to napsat - jeden čas jsem vyvěšovala víkendové seznamy na ledničku, manža prostě miluje odškrtávání úkolů na papíře . Na druhou stranu máme zavedené, že pokud něco je něčí práce, ten druhý mu do toho nemá co mluvit nebo dokonce kritizovat provedení. Obávám se, že čekat, že se muž bude sám angažovat a ještě tak, jak si momentálně představuješ, je u druhu "muž " až na pár minivyjímek nereálné. Mimochodem, jak byl manžel v tomto doma vychovávaný a jaké měl zkušenosti třeba z předchozích vztahů? Možná, když se nad tím zamyslíš, zjistítš, že už takhle téměř překračuje svůj stín a zasloužil by ocenění.
- Manželova reakce na tvé žádosti o pomoc - krom výše napsaného - obávám se (nekritizuju, také to dělám, a byla období, kdy jsem to dělala hodně), že, i když si to nejspíš sama neuvědomuješ, pronášíš žádosti v psychorozpoložení „on zas už sedí u toho compu… já jsem utahaná… jeho ani nenapadne mi pomoc… to musím všechno říkat…“ a to je sakra slyšet v tónu, kterým na něj mluvíš.
- Manželovo chování k dětem, hlavně k dcerce - velký problém, těžko radit. Chová se k ní takhle vždycky, nebo jen když ho „ruší“ na PC? Hraje si s ní třeba na výletě? Umí si hrát a zacházet s dětmi? (u nás třeba u první dcery problém, manža je jedináček, který nikdy do styku s malými dětmi nepřišel a prostě nechápal, že se děti chovají tak a tak prostě proto, že jsou to děti, u druhé se to rapidně zlepšilo, ale ta první to prostě trochu odnesla).
- Tvůj pocit nespokojenosti - nedostatek komunikace s manželem, pocit, že je všechno jen na tobě, že ti to přerůstá přes hlavu, že se štveš,pocit, že v něm nemáš oporu. Znám z první MD dobře. Osvědčilo se mi načerpat maximum uspokojení (komunikace, opora, zábava) jinde, pocity uštvanosti a přetíženosti eliminovat jednak precizní organizací prací, jednak snížením nároků na to , „co všechno musí být uděláno“. Vypadnout co nejvíc ven, kamkoliv. Čas trávený doma mezi 4mi stěnami jen s dětmi je alespoň pro mne ve větším rozsahu psychicky naprosto ničivý. Najít si čas na vlastní zábavu - dá se to. Ono je to pak začarovaný kruh, který jsem viděla popsaný v jedné chytré psychoknížce: Moje psychické rozpoložení, nálada - ovlivňuje moje chování - moje chování ovlivní náladu a pocity partnera - ty ovlivní jeho chování - jeho chování ovlivní moje psychorozpoložení a náladu. Lidsky řečeno, když se sama hodím do pohody a spokojené nálady (nemám na to tedy nějaký zaručený recept, já jsem depresivní introvert
), i lidi kolem mně se začnou chovat jinak.
Omlouvám se za román a za to, že to možná chvílemi vyznívá jako mentorování (teď jsem to po sobě přečetla ), v tom případě se prosím nezlob, nemyslela jsem to tak.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.09 19:13
Evalu, mně by se taky líbilo několikahodinové povídání s manželem na jakékoli téma, bohužel na otázku co bylo v práci odpovídá „jo“ Musím se ptát konkrétně a to se taky moc nerozpovídá. Občas se o něčem dozvím, až když to vypráví někomu jinému a strašně se diví, že mi to neříkal Prostě si nerad „povídá“.
To já jen, že i takoví jsou mezi námi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
2.6.09 23:29
Evalu - co se týče návštěv, tak stačí, když se třeba jen cestou z obchodu zastavíme u našich a manžel klasicky a pravidelně vytuhne v křesle. V tomto případě se za něho prostě stydím, neboť takto se prostě návštěva nechová. No řekni…mě kdyby tu někdo usnul na návštěvě, tak mě to urazí. Navíc má kolikrát dny, kdy i moje mamka pozná, že je nějakej uraženej nebo protivnej. Prostě nejraději jezdím po návštěvách sama. A jeho rodiče jsou „naštěstí“ hóódně daleko.
Co se týče povídání si o práci, jsou dny kdy povídá, jindy nemá, a to je většinou, dobrou náladu, tak se toho moc nedozvím a raději přestávám komunikovat i já, neboť mě tou jeho špatnou náladou dokáže jen pěkně otrávit a přehodí ji i na mě.
Jinak na seznámku (rozpisu) prací musím zapracovat a snad neskončí v koši. Doma nevím jak byl vychovávaný, ale nejspíš nic extra, neboť když k nim přijedeme vše oddře jeho taťka a tchýně dokáže jen tchánovi poroučet a nakazovat to udělej, támhle to atd., ale aby sama mákla, to ji ani nenapadne. Tak to vidím, když u nich třeba 2× do roka jsme. (neboť bydlí opravdu od nás hodně daleko). Dokonce když nás čeká, tak není schopná ani uvařit. Koupí sekanou v krámě a my si ji musíme ohřát. Nevím jestli je taková až teď, ale má toho docela dost zasebou, tak se už možná nechce tolik dřít a už si chce jen užívat klidu. Ale to už je jiná kapitola a to už jsem někde jinde…
Co se týká mé žádosti o pomoc, prosím… Takové poznámky, co jsi tam napsala já nepoužívám a nikdy je odemně jako výčitku neslyšel. Ty věty co jsi napsala používám spíš když se mu snažím otevřít oči, aby si všimnul toho, co mě trápí, ale neříkám to špatně, snažím se mu je přiblížit a rozebrat do detajlu, aby pochopil, co tím chci říct. Např. mu říkám, že třeba jen blbé vysátí podlahy mi dá hrozně moc a hrozně moc mi pomůže. Ovšem většinou je to spíš moje vypovídání než aby se něco změnilo. Přijde mi, že nic slyšet nechce. Žije si ve svým světě a říká si, já mám svůj, ty máš svůj. Každopádně rozpis napíšu a zkusím praktikovat. Třeba opravdu jen potřebuje, aby měl práci předem naplánovanou. Jenže jak to dělat, když bude mít na ten a ten den rozvrženou nějakou práci, ale přijde z práce namísto v 14:30 hod třeba až v 18 hod.? Jak v tomto případě? Práci co nezvládne udělat ten den, nechat na druhý den?
Když to tu tak píši, tak je to s prominutím jak u blbých - přijde mi, že by měl někdo napsat knihu, návod na jiný živočišný druh a tím jsou muži. Návod, jak na ně po všech stránkách. To by byla kniha myslím cobydup vyprodaná.
Manžel a dcera - tak např. manžel sedí u pc a hraje. Já dceru okřiknu např. potichu (jako aby mluvila tiše, aby nevzbudila mimčo) a manžel automaticky říká to samé co slyší odemě. Přijde mi to kolikrát až k smíchu, že je jako papoušek. To je jen příklad. Několikrát si všímám, že jí za celý den neřekne nic kloudnýho a slyším je samé „ticho, buť potichu“. Kolikrát mi to už leze na mozek. TAkže většinou na ni křičí, když si hraje na pc. Když jsme na výletě (a to není každý měsíc, ale spíš jen o prázdninách v zoo apod.), nebo na hřišti, tak si s ní hraje, v tom problém není. Rušivý element je zase ten „PC“
Jinak jsem sama na sobě vypozorovala, že tím, že jsem na mateřské se sama uzavírám více do sebe, ztrácím sebevědomí, nedokážu vůbec komunikovat s lidmi…
Když jsem chodila do práce, tak jsem měla práci sice v kanceláři, ale neustále jsem byla v kontaktu s lidmi, neboť jsem měla ve firmě nastarost pokladnu. Teď už jsem 4 rok doma (rok rizikové těhu a 3 roky mateřská) a zjišťuji, že se dost straním, bojím se lidí, bojím se komunikovat. Když jdeme ven a já vidím na dětském hřišti hodně lidí, tak tam raději nejdem, protože se toho bojím. Nevím čím to je, proč to tak je, ale nedávno jsem na to přišla, když jsem mateřskou a rodičák probírala se sestrou. Ta je doma na mateřské 5 roků a říká to samé. Tak nevím, zda to není nějaká úchylka v naší rodině. A teď se do mě pusťte
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
3.6.09 11:14
Ahoj zakladatelko,
děkuju za odpověď a omlouvám se za svou grafomanii.
Když to vezmu od konce (tvoji odpověď) - jj, tohle znám, po první MD jsem nebyla v práci schopná telefonovat, mluvit s lidma… je to příšerné a jsem přesvědčená, že nepřirozené, aby byla žena takhle odstavená a dostávala se do takovéhohle stavu. Já jsem měla štěstí (svým způsobem - bylo to zaplaceno 2 roky marného snažení a depkou z toho), že mám všechny děti 4,5 roku od sebe a stačila jsem mezi MD jít do práce, oddechnout si, srovnat se, měla jsem i s nimi čas na koníčky…
Manželova výchova, to co jsi napsala o tchyni … možná bych zkusila zjistit a promyslet něco víc, třeba by to dost řeklo - po kom je třeba manžel spíš povahově? Měl sourozence a jaké? Podle toho, jak jsi popsala, jak to u nich chodí, by člověk řekl, že by měl mít jaksi opačný vzor muž doma kmitá a žena poroučí (omlouvám se, blbý vtip).
Knížka „návod na muže“ - zkus něco z řady „Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“ - má to hodně chyb (špatný překlad, obtížně se čte, taková „amerikánská“ rétorika, nekriticky pozitivistické…), ale já myslím, že jsem z toho hodně pochopila. Je to právě o rozdílech mezi muži a ženami, o jejich různém chápání věcí, má to takový úplně jiný přístup, než jsem našla kdekoliv jinde.
Tvoje žádost o pomoc - já to vůbec nemyslela tak, že bys něco takového říkala (sorry, že to tak vyznělo), ale že je člověk v takovém rozpoložení (ukřivděném, naštvaném, přinejmenším nesebevědomém, určitě ne veselém, optimistickém…).
Povídání s manželem - je pravda, že já mám manžu ukecaného (jak se trefně vyjádřila logopedka, ke které jsme chodili s dcerou - má požitek z konverzace ). Pravda je, že na něho nesmím bafnout hned mezi dveřmi, potřebuje si dát po příchodu pauzu - svléknout, najíst, rozvalit na židli - a pak je připravený na povídání. Ptát se musím také konkrétně. Ale jestli je prostě nemluvný nebo už předem naštvaný, těžko s tím něco uděláš. Mimo téma - mně třeba trochu vykolejilo, když kamarádky manžel přišel o práci a já se jí zeptala, co v té práci konkrétně dělal - jako že kdybych se o něčem podobném dozvěděla, že bych to dohodila - a ona vůbec neměla tušení. Já si z Jirky dělám legraci, že když si zlomí nohu, můžu z fleku nastoupit místo něj a vyrazit za tím Novákem do toho servisu, kde má tu oktávku s promáčklými dveřmi, kterou tam zadal minulou středu…
Chování na návštěvě - jj, to je blbé. Manžel se zas ke své mámě chová někdy tak, že mu pak vynadám. Nenašli byste nějaké společné známé, kteří by uspokojili i jeho? Nám se teď s jednou rodinou zadařilo a je to perfektní.
Nemáš to sakryš lehký, i když momentálně je to hodně asi vražednou kombinací tvého rozpoložení na mateřské (jak jsi popsala), manželovy nátury a jeho závislosti na PC - to je hodně kámen úrazu a těžko radit. Nevím, jestli se z tohohle člověk nějak dokáže sám vyhrabat ke své spokojenosti, snad časem… Ale rozhodně bych neházela flintu do žita (opravdu si myslím, že je to hodně momentální kombinací okolností) a zkusila udělat něco pro sebe a svou spokojenost, to pomůže vždycky .
Přeju hodně hezkých chvil a ještě jednou omluva za litanie a možná neúmyslné mentorování.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.09 11:27
Ad manželova výchova - možná nechce dopadnout jako jeho taťka, tak se k domácím pracem staví radši takto…
Knížky můžu ještě doporučit Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou od Alana a Barbary Peaseových. Hlavně ta první je supr, četli jsme ji s manželem společně a fakt to hodně sedí a dost jsme se u toho nasmáli a dozvěděli se toho spoustu o tom, jak ten druhý myslí - doporučuju
A když mívá manžel ty špatné nálady - netrápí ho něco? Nebo je prostě morous…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
