PC je č. 1

Anonymni
1.6.09 11:25

PC je č."1"

S manželem jsme spolu 6roků z toho letos budeme mít 5 let od svatby. V době kdy jsem si ho brala, tak byl prostě milionový a takový ten můj vysněný ideál bez sebemenší chybyčky. Možná by to tak i zůstalo, nebýt počítačů. Jako svatební dar jsme dostali stolní počítač a od té doby to tak nějak pozvolna začalo. S počítačem se začal postupně kamarádit, vylepšovat si ho a začal si také hrát hry. v manželství jsme postupně měli jedno dítě a už tehdy si hrál na pc víc než by se mi líbilo. Ale pořád to byla tak nějak únosné. Jelikož si manžel na stolním počítači po večerech hrál a já bych si třeba večer když malá usla také potřebovala něco povyřizovat, tak jsem začla nahlas uvažovat o tom, že si koupím notebook.Nakonec to dopadlo tak, že si notebook koupil manžel a od té doby se to postupně začalo zhoršovat. Mezitím jsem otěhotněla a všimla jsem si, že jsem vlastně na všechno úplně sama. Na celou domácnost i na malou. Manžel totiž přijde z práce a jako první věc je, že zapíná PC a dokáže u něho sedět někdy třeba až do 1 nebo 2 do rána a to klidně i v pracovní dny, kdy v 5 hod vstává do práce. V pokročilém těhotenství jsem však péči o malou přenechala manželovi, neboť koupání byl pro mě docela už problém. Ujal se toho, to zase nemůžu říct. Ale vykoupe ji, uloží a jde zase hrát. Pak se nám narodilo miminko, péči o starší dceru (3roky) má stále nastarost ale neudělá prostě nic navíc. O víkendu, když spím s mimčem třeba déle, tak malé pustí pohádky a sám si hraje hry. Já vstanu a všude je prostě bordel. Nedokáže se kolem sebe podívat a s něčím mi prostě pomoct, poklidit v kuchyni, jen tak sám od sebe vysát…když mu řeknu ať něco udělá, tak zakoulí očima a jde, ale musím mu prostě říct. Chtěla bych, aby si všímal jak žijeme, že je potřeba taky něco dělat. Ale on má jen pc a nic jiného ho nezajímá. S malou si vůbec nehraje, nepomazlí se s ní, jen jí nadává, protože ho ruší při hraní. Kolikrát je mi to tak hrozně líto, že se musím jít tajně vybrečet. Každý se odreagovává jinak, to mu přece neberu, ale proč si ten pc nezapne až děcka spí? I přesto, že jsem mu to 100× řekla, není to nic platné. Navíc mě dojal nedávno slovy, když jsem mu řekla, že bude mít nastarost umývání země venku na chodbě v bytovce, tak mi na to řekl: „a co ještě budu dělat?“…no málem jsem šla do kolen :-(
Neřeknu, na výlety jezdíme, jezdíme na poutě, na nákupy společně, ale jak jsme doma, tak je počítač na prvním místě. Kolikrát na něho mluvím, něco s ním potřebuju probrat, ale kolikrát se odpovědi nedočkám a prostě se jen tak vypovídám, aniž by nějak reagoval, neboť je zaneprázdněn hrou se sluchátky na uších a nestíhá vnímat obojí. To bych kolikrát zešílela zteky, když mu něco povídám a on nereaguje, nebo neví co odpovědět protože mě neposlouchal.
Obávám se, že toto je už závislost. Mám strach o naše manželství a nevím co dál dělat, jak ho přesvědčit že chceme všichni tatínka a né počítačového maniaka. Kdybych měla možnost někam odejít, tak od něj na nějaký čas odejdu, aby si uvědomil, jestli chce nás nebo mu pc stačí. Když si mu postěžuju, že je na pc závislý a že to přehání, tak ho protestně vypne a třeba ho celý den nezapne, leží a kouká na TV, ale druhý den se vše zase vrátí do starých kolejí a pc je opět č.1.
Je vůbec nějaká šance na změnu, nezažil jste někdo něco podobného, nebo jsem prostě jen moc náročná a chci po něm toho moc?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6149
1.6.09 11:31

jojo, občas u nás byla taky taková období, naštěstí celkem krátká…

Já bych byla možní zlomyslná a PC třeba zformátovala :wink:

Ne vážně, tady asi nepomůže nic jiného, než pořádná promluva do duše, jestli vy nebo PC…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2047
1.6.09 11:50

Ahoj, přidám svojí zkušenost. Taky jsem měla zavisláka a vlastně i mám, jen si toho už tak moc nevšímám. At jsem s nim jednala po dobrém i po zlém, tak brzy vše bylo stejné. Změnilo se to tím, že jsem si koupila taky svuj notas (nevim jak se to píše :lol: :oops: ) a po každý, když mi děti spí a mám vše hotový, tak se venuji pouze jemu. Kolikrat me navztekal, že jsem mu neco řikala a on jen kyvnul a vubec me neposlouchal. A ted ač to nedělám schválně, tak se chovám jako on. A naše role se obrátila. Já nejevim o nej zajem( při našich puvodních večerech bet pc) a zjistil, že jeho přítomnost už tak moc nepotřebuji. Zlepšili se výlety, začal pomáhat, ale s tím, že mu to musim řict. Jeho to prostě nenapadne, co potřebuju udělat. Venuje se dětem. Tak si koupil taky notase a sedí se mnou v obývaku a každý na svým pc u televize a čas od času někdo neco prohodí. Je to k smíchu, ale jsme spokojený oba dva. Moje rada je, ukaž mu, že si vystačíš sama se sebou a jemu po chvili dojde, že už jeho přítomnost tolik nepotřebuješ a začne se sám snažit. Doufám, že se to u vás zlepší a kdyby ne, tak bych mu dala nuž na krk, že jinak na čas odejdeš a vrátíš se až to sám pochopí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
1.6.09 11:53

Re: PC je č."1"

Anonymni píše:
Kolikrát na něho mluvím, něco s ním potřebuju probrat, ale kolikrát se odpovědi nedočkám a prostě se jen tak vypovídám, aniž by nějak reagoval, neboť je zaneprázdněn hrou se sluchátky na uších a nestíhá vnímat obojí. To bych kolikrát zešílela zteky, když mu něco povídám a on nereaguje, nebo neví co odpovědět protože mě neposlouchal.

Tohle je u nás stejné - taky se občas kvůli tomu vztekám - ale pomůže jedině upoutat pozornost s tím, že teď budeš něco říkat a budeš chtít po něm to a to (radu, řešení, pochlácholit…). Až sundá sluchátka a otočí k tobě hlavu, tak teprve začneš mluvit. Začít mluvit, aniž víš, jestli tě poslouchá je veeelká chyba :lol: :lol: :lol:

Z pozice pařmena - občas jede třeba ve hře nějaké důležité video nebo rozhovor, které potřebuješ pro další postup a podruhé už to neukážou / neřeknou - to jsem taky na nervy, když zrovna třeba přijde mamka něco řešit :roll: :lol: Takže když na sebe upozorníš a minutku počkáš, bude tě jistě vnímat s radostí :wink:

Jinak můj manžel taky tráví dost času u PC, ale je fakt, že dělá i užitečné věci, ze kterých máme penízky, takže to nemůžu říct ani ň. Nad tím, že si moc nevšímá, že je třeba udělat to a to se moc nepozastavuju a prostě ho o to požádám. Můj muž třeba rád ví, co se po něm ten den bude chtít, aby věděl a mohl si to „naplánovat“ a mít pak volno. Takže ne požadavky typu „umyj nádobí“ - umyje a ty řekneš „a ještě vysaj“, ale „prosímtě mohl bys umýt nádobí, vysát a vynést koš?“ (mezi náma, já to mám taky takto radši). U nás to tak funguje v pohodě. U nás je teda rozdíl v tom, že po narození prcka to trošku omezuje a rád si s ním třeba lehne, když spí :lol: nebo ho přebaluje, chystá vaničku a trošičku víc si začal všímat těch domácích prací… Takže třeba začal sám od sebe vysávat…

Ale určitě si o tom zkuste v klidu popovídat a najít nějaké řešení. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
1.6.09 11:56

Kykoušku, my máme taky každý svůj PC, akorát každý v jiné místnosti (máme to tu malé, tak můj PC musel ustoupit postýlce :lol:) Taky na sebe občas povoláváme od PC, párkrát už jsme si psali i mejly :oops: :lol: :lol: :lol:

Akorát můj muž se nezačal víc snažit, když ví, že si vystačím sama, on má rád svůj klid :lol: :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
1.6.09 12:10

Ještě mě napadá - já jsem ráda, že má koníčka PC a je doma. Taky by se mohl tahat po hospodách, ruletách a já nevím kde všude - a to bych si s ním nejen nemohla popovídat, ale ani by mi nemohl s ničím pomoct, páč by tam nebyl :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5732
1.6.09 12:25

V tomhle jsou asi všichni chlapi stejní…Ten můj přes týden doma není,a když je,tak sedí pořád u počítače..Nějaký domluvy nemají cenu,protože je potom hádka… :roll: Já mám taky svůj notebook a jakmile potřebuju něco opravit tak hned rejpe,jestli mi to nevadí,že na něm něco bude dělat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2047
1.6.09 12:34
Angua píše:
Kykoušku, my máme taky každý svůj PC, akorát každý v jiné místnosti (máme to tu malé, tak můj PC musel ustoupit postýlce :lol:) Taky na sebe občas povoláváme od PC, párkrát už jsme si psali i mejly :oops: :lol: :lol: :lol:Akorát můj muž se nezačal víc snažit, když ví, že si vystačím sama, on má rád svůj klid :lol: :lol: :lol:

Taky je naše obliba psát si na icq a vedle sebe sedět :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1752
1.6.09 12:55

Kykoušku, to je dobrej recept. http://www.sirmi.ic.cz/smajl/26.gif

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14721
1.6.09 13:04

No z mého pohledu (první dítě na cestě :) ) moc nechápu, na co si stěžuješ.
Píšeš, že s vámi jezdí na výlety, na nákupy, když něco potřebuješ, tak to udělá. Moje zkušenost je, že chlap nikdy neuklízí z vlastní iniciativy, oni ten bordel prostě nevidí. Takže je třeba vydávat jasné a zřetelné pokyny. Pokud je splní, jsi šťastná žena :D

Že s tebou nekomunikuje kdykoliv si usmyslíš, to taky chápu. V PC hrách existují momenty, kdy se musí hodně soustředit a ty přijdeš a něco na něj vysíláš… To stejné tě ale může potkat s TV (fotbal, film) nebo třeba s kutilem, co opravuje auto. Prostě obecně je potřeba vybrat vhodný moment.

Mně osobně by ale vadilo, že nadává malé, když ho ruší. Zkus s ním na to téma promluvit (ve vhodný moment :) ) a taky tu dělbu práce v domácnosti, pokud tě trápí. Ale věcně a objektivně - já dělám to, to a to, ty budeš dělat to a to, souhlasíš? Žádné výčitky :)

Finta s druhým PC je bezvadná :) Ale jestli si to nemůžete dovolit, zkus si domluvit, že bys každý den třeba jednu hodinu (přesně stanovit :! ) měla vaše PC pro sebe :D A uvidíš, co to s ním udělá, až ty budeš sedět a surfovat a on bude bez PC :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14721
1.6.09 13:06

Kykoušek, Angua: My hrávali WOW (hra přes internet) a tam jsme si psali, jestli jdeme spát :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
1.6.09 13:51

Anguo -my máme byt, tak vlastně taková ta práce kolem baráku odpadá. Zde vlastně žádné povinnosti nemá. Proto si myslím, že by mi mohl v domácnosti pomáhat. Kdybychom měli rodinný domek, tak bych po něm nic nechtěla a chápala to, že má kolem baráku práce dost.
Jinak kdybychom měli jen malé mimčo jako vy, tak je pravda, že kolem něho není zase až tak moc práce. Nakojíš a mimčo většinu dne spí. Takže vám zbývá dost času na to, aby jste si oba mohli na pc dělat co kdo chcete. Ale jak už je v rodině i jiné dítě, tak mi přijde vůči němu hodně sobecké si jít sednou k pc a věnovat se svým zájmům. Já sama mám na pc spousty práce. Dětičkám dělám deníčky a zabere to docela dost času, ale nedokázala bych si k tomu ve dne sednout, na úkor malé. Obávám se toho, že bych si to pak jednou vyčítala, že namísto abych se jí věnovala a užívala jsem si jejího dětství, dokud je ještě jakš takš malá, tak že bych většinu dne trávila u pc a nechala ji, ať si hraje. Na to já prostě nemám. Jak říkám, když máte jen malé mimčo, můžete si to dovolit.
Jinak jak píšeš, jsem ráda že je doma a nechodí nikam do hospody, ale když tu je (a vlastně jakoby není), tak mi ta jeho přítomnost nedává vůbec nic.

Chuanitko- na co si stěžuju? Že mi manžel přijde z práce, zapne PC a je u něho až do pozdních hodin. Žádný zájem o děti, žádné hraní si s dcerou, žádný zájem o to mi s něčím pomoci. Já se tu vedle něho honím, nevím co dřív, ale milostpán si sedí a hraje si a ani se třeba nezeptá, jestli chci s něčím pomoct. Nevím jak by naše domácnost vypadala, kdybych se chovala stejně, to bychom tu asi zhnili ve špíně.
Jinak manžel má noťasa a já mám stolní, ale jak jsem již psala Angue, nedokážu ve dne sedět u pc, i když by se to kolikrát docela hodilo. K PC sedám až děcka spí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
1.6.09 13:52

příspěvek výše zaslala anonymní zakladatelka.

  • Nahlásit
  • Citovat
50730
1.6.09 14:20

No, já jsem zjistila, že když chci pomoc, tak je třeba si o ni říct… Ušetřím si tím hrozně moc nervů a dohadování. Ještě se mi nestalo, že by mě někdo poslal do háje - max. se domluvíme třeba na tom, že to uděláme později, až budem mít oba čas.

Moje mamka má podobný přístup jako ty, začne něco dělat a čeká, že přece to musí ostatní NAPADNOUT, že potřebuje pomoc - jenže ono to skoro nikdy nikoho nenapadne - lidi totiž nejsou jasnovidci… Když mám vlastní práci doma a tak, tak třeba ani neregistruju, že venku seká trávu, popř. mám už rozdělané něco, co nejde přerušit. Kdyby přišla a řekla - zítra bych chtěla posekat trávu, pomůžeš mi, tak to udělám hrozně moc ráda a nebudu si plánovat nic jiného.

Já myslím, že manžel ani neřeší, že něco děláš a on je u PC - on tě vidí a slyší, že chodíš a něco děláš, ale netuší co a když po něm nic nechceš, tak to bere jako že je všecko OK. Takoví chlapi prostě jsou…

Jinak říkáš, že si nehraje s malou… třeba ani neví jak? Co takhle je někam vyslat samotné dva - třeba ven na hřiště nebo na kolo nebo jestli třeba chodí na fotbal, hokej, ať jdou spolu… :nevim:

A když chceš udělat něco na PC přes den - malá ti třeba nespí po obědě? Teď se možná projevím jako krkavčí matka, ale myslím, že když si bude hodinku denně sama hrát (třeba když bude mimčo spinkat) a ty se budeš věnovat deníčkům pro děti, tak si nemáš co vyčítat… :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20100
1.6.09 14:36

Já bych měla obavu, že pokud by zvolila taktiku Kykouška, tak pak spolu nebudou mluvit už vůbec, navíc to nevyřeší problém, že s ní manžel nekomunikuje a nevníná ji. Tady bych se držela rady, co psaly holky- snažit se mluvit „ve vhodnou chvíli“ případně chvíli počkat, až se chytne a bude jí věnovat pozornost.
Taky mám pocit, že autorka by potřebovala v domácnosti pomoc a když i ona zasedne k pc, tak to odnese spíš domácnost.

Na druhou stranu zakladatelka píše, že jí manžel pomáhá s nákupy (u nás výjimečně), jezdí spolu na výlety apod. - u nás to jde, jen pokud manžel není v sobotu v práci a byla doba, kdy jsem chodila na procházky sama a manžel nabíral doma síly na další týden. Naštěstí je to teď lepší.
Navrhla bych spíš stanovení jasných pravidel - třeba: každý den, když dorazí domů, aby se věnoval nějaký čas dítěti, nebo jí četl před psaním, nebo aspoň pomohl tobě v domácnosti. Prostě něco na tenhle způsob, aby si podle toho sám mohl „rozvrhnout“ hraní na pc, moc se v tom sice neorientuju, ale kamarád na vš hrával a mívali to tak, že byli domluvený jako celý tým, že se sejdou v tolik a tolik.

Ohledně toho, že neudělá nic sám od sebe a musíš mu to pořád všechno říkat - neříkám, že to je normání, ale poměrně běžné. Vím o několika rodinách, kde to tak je - ne že by nechtěli manželé/partneři pomáhat, ale prostě je to nenapadne, nevidí to. U nás doma to taky chtělo „zapracovat“ a už se to zlepšilo, ikdyž podle mých představ to nebude asi nikdy.

Jednou jsem četla knížku o vztazích, manžel měl pocit, jak doma šíleně nepomáhá a manželka po něm stejně pořád něco chtěla. Hádali se kvůli tomu a skončili v poradně. Tam dostali za úkol sepisovat po dobu 1 týdne všechny činnosti, které podle nich stojí za zmínku (jako že něco vykonali doma, pro vztah atd.) a to na jeden papír pro sebe a na druhý pro partnera. Nakonec to ohodnotili stupnicí 1-10
Třeba uvařená večeře, umytí nádobí, praní prádla, ale taky chození do práce, péče o děti, koupení dárku atd atd.
pak to porovnávali a manžel měl třeba položku ona - vyprala prádlo … manžella měla ten samý bod napsaný jako: posbírat špinavé prádlo, roztřídit, vyprat 3 pračky, pověsit, vyžehlit, uklidit do skříní … a on zas přikládal strašně velkou váhu tomu, že chodí do práce, že jel s autem do myčky, dofoukl gumy a podařilo se mu sehnat si nějaký kšeft a manželka měla uvedenou jen položku byl v práci a navíc tomu dala jen průměrnou hodnotu … Na tomhle je krásně vidět, kde pak vzniká nedorozumnění, jestli on/ona toho dělá víc nebo naopak toho po mě chce moc

Samotnou mě napadá, že bych to mohla zkusit udělat doma, myslím, že by to bylo docela podnětný :-) ikdyž mám obavu, že manžel bude mít pocit, že mi přeskočilo a co že to po něm chci :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama