Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Péče o mimčo - prožíváte to stejně??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.8.05 19:54
Péče o mimčo - prožíváte to stejně??
Ahoj holky,
chtěla jsem se zeptat, jestli máte někdy podobné pocity jako já. Většinou mám pěči o mimíska dost zvládnutou, ale v pátek večer (a párkrát předtím) jsem se dostala trochu do krize. Popíšu ten pátek - byli jsme na návštěve s kytarama apod. a mažel (jelikož hrál na tu kytaru) mě poprosil, jestli bych mimčo neumyla, nenakrmila a neuspala (před tím se mu celý večer super věnoval). Já jsem mu řekla, že jasně, v pohodě. Pak jsem se o Ondru starala, ale u toho uspávání jsem byla celá naštvaná, že tam musím být sama a něco mi utíká - do společnosti se teď na mateřský až zas tak moc nedostanu. Následně jsem se zase naštvala sama na sebe 
, že se o malýho nedokážu postarat s dobrým pocitem, jaká to jsem hrozná matka atd.. Jak to zvládáte vy? Dokážete pečovat vždy s dobrými vnitřními pocity?? Alespoň jsem ráda, že navenek nic neventiluju, takže to mimčo neodnáší.
Předem díky za komentáře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.05 20:13
Pájino, to, co prožíváš, je naprosto normální a bylo by smutné, Tě za to odsuzovat.
Otěhotněla jsem v době, kdy jsem maturovala. Brala jsem HA a nějak se to stalo. Nakonec jsme se rozhodli dítko si nechat, plány o VŠ odložit:(… Když se Petřík narodil, tak jsem tak strašně záviděla kamarádkám tu jejich bezstarostnost. K večeru se stavily na „drby“ a pak mizely za zábavou. A já musela zůstat doma a starat se o mimčo. Dnes už to ani tak neřeším, vlasně mi to ani nepřijde. Péťovi je 5.let, už je hodně samostatný a plánujeme druhé (bohužel už dva roky a pořád se nedaří:-( ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 20:21
Ahoj, souhlasim, ze je normalni obcas citit to, co citis Ty. Myslim, ze nikdy vlastne neni ten pravy cas na to mit dite, obcas asi kazda z nas bude mit pocit, ze ji neco utika/uteklo. Ja mela nasi malou ve svych 29 a taky nekdy podobne pocity mam, ale kdyz se na me potom nase mala usmeje a rekne „mama“ rozklepou se mi dojetim kolena 
Simona&Kristy(13 mesicu)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 20:31
Já měla Ondru ve 27, což není nijak brzo. Svoje dítko taky miluju , i když mama zatim moc neřiká 
Jenom asi někdy trpím pocity, že nejsem dostatečně dobrá matka… Mám asi příliš dobrý a velký vzor ve svojí mámě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 20:42
Ahoj. Pajino, já prožívám to samé co Ty. Manžel chodí skoro každý pátek s kamarádama na pivko. Jinak se o mimčo stará a moc se snaží. Nevím, jak bych to zvládala, kdybych neměla tak hodného manžela 
Taky mě ale občas přepadne takový pocit, že já musím být doma a nemůžu se jít taky někam vykecat. A pak se na sebe naštvu a říkám si, že jsem to přece věděla a miminko jsem si moc přála, tak co vlastně chci Brzo to ale odezní a je zase vše v pohodě Musím ale podotknout, že manža by malého klidně pohlídal a já bych mohla jít. Jenže když je doma, tak se mi od těch dvou chlapů nechce . Ahoj a hodně síly, Kuřátko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 21:26
Ahoj,
také to dobře znám.Někdy to se mnou pořádně zacloume.Náš tatínek má vážně spoustu svých aktivit a doma ho moc nevidíme.Po práci si jde 6× týdně zacvičit do posilovny a když už v těch sedm večer přijde domů, dá si večeři a
začne hrát na PC a pak jde spát.V sobotu jde ještě za zábavou s kamarády a půlku neděle pak prospí.Nejdřív mi to bylo líto, prosila jsem , škemrala ať je s námi víc doma.Mrzelo mě, že já jsem stále doma a on si žije pořád stejně jako dřív.Pak jsem si to zase vyčítala, jak se na to mohu takhle koukat, že jsem ráda, že mám naší holčičku a to je přeci to nejdůležitější.
I když tyhle pocity občas ještě mám, je to teď mnohem lepší.Malé už je rok a měsíc.Teď si mohu občas také někam vyrazit, chvíli sama, bez mimča a taťka pohlídá.Jediné, co mě trochu mrzí je to, že s námi nejde nikdy třeba o víkendu společně na procházku.Prostě se své představy trávení volného času nechce vzdát.
Tak to jsem si tu pěkně „ohřála polívčičku“ na našeho taťku.Tak aby byl nakonec happy end, tak musím napsat, že ho stejně přes všechny ty naše stížnosti tady na něj máme moc rády
Bodlina a Veru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 21:28
Ahojky, mne zase občas dokáže pěkně naštvat manžel. To když „musí“ jít s kamarády na pivko. A my doma. Neštve mne to, že jsme doma (nebo venku na procházce), ale že není s náma 
(naštěstí nechodí často). Tak jsem to vyřešila tak, že jednou jde sám a jednou jdeme s ním…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
14.8.05 21:54
Ahoj holky,takovyhle pocity si myslim,ze ma skoro kazda,kor,kdyz ty chlapy porad nekde trajdaji.Uz me to taky trochu pustulo,ale,kdyz se nam narodil Kubasek tak jsem to kolikrat i obrecela,ze jsem sama doma a ten muj si dela jako kdyby byl bez zavasku.Ale postupem casu si clovek zvykne ted cekame druhe mimi a me uz vubec nevadi,ze jsem obcas sama doma(vlastne nejsem mam KUBASKA).Zacala jsem byt hodne tolerantni a hlavne jsem si rekla,proc bych se v duchu mela trapit a porad nadavat,vzdyt tomu chlapovi je to stejne fuk.Oni jsou proste jini.Ale nemuzeme byt vsichni stejni to by pak nefungovalo.ahojky
- Citovat
- Upravit
14.8.05 23:15
Ahoj holky,
nedá mi se nepřidat.Můj manžel snad pomalu obden v šest hodin večer zvedne kotvy na nohejbal a vrací se kolem půlnoci,takže mumraj kolem koupání obou dětí tady prožívám naprosto " v pohodě" sama… 
Když se nehraje nohejbal,hraje se nějaká praštěná hra na počítači… a mě vyčítá,že občas zajedu na emimi…!
Minulý týden jsem se s holkama vypravila na kafčo do baru.Uspala jsem Terezku a Martínka jsem nechala jemu.Přišla jsem ve 23hod a to už mě bombardoval SMS,kde jsem!
Jenže,já vejdu do obýváku a Martínek tam takhle pozdě s taťkou kouká na televizi 
Holt to my ženský nemáme vůbec lehký,ale to málo který chlap pochopí.Hlavně,že oni se mají dobře!!!
Pa L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.05 23:16
Jo a ještě: svoje děti miluju,ale fakt je že si od nich občas ráda taky odpočnu
Ale to asi všichni,ne?
Pa L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 08:54
Ahoj holky,
já si taky ráda sem tam někam vyjdu.A když ne společně s manžílkem tak s kamarádkama a člověk prostě potřebuje vypnout a rozptýlit se od každodenních starostí.Já mám své první mimi taky až 29letech a bylo moc vytoužené a proto se zas domů ráda za těma dvěma šludíkama/Niki a taťka/ vracím.S hlídáním není problém,pokud jdu sama,hlídá po předchozí několikrát přopomenuté domluvě tatínek,nebo i babička napojená na vysílačku.
Prostě jsme jen lidi a chceme se taky trošku „bavit“.
Takže se z toho nestresuj,že nejsi dobrá mamimka,určitě jsi a miminko to dobře ví.
Ahoj Naďa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 09:27
Ahojky,
přidávám se k občas nakrklým maminám. Celé těhu jsem strávila na nemocenské, takže veškerý společenský život se scvrknul na nákupy. A ty 3 měsíce od porodu jsem měla mírnou depku z věčného plahočení pouze doma asi tak 5×. Navíc malá odmítá kočár, takže absolutně nic. S vakem zajdu maximálně nakoupit něco k jídlu, pak už nemám sílu někam vyrážet, už se pronese.
A večery? Koupu výhradně já, pak bych eventuelně po kojení někam zašla, ale vzhledem k tomu, že naše slečna se budí po dvou hodinách, tak nějak nemám sílu. Doufám, že až budu mít broučka tak kolem roku, že si nějakou tu dámskou jízdu taky střihnu.
Můj muž naštěstí nějaké pravidelné sejšny nevede a musím říct, že nevím jestli bych zvládla mít na krku děti dvě a manža večery věčně v čudu, dyk jsou taky jeho a přestože malou miluju, tak nevím, proč by neměla být péče o potomka oboustranná. Nechci se nějak nevhodně vyjádřit, ale mamče, kterým mužíčkové tak často mizí za kamarády a zábavou a pak ještě mají řeči, když si dá mamina chvilku vozar, vám to vážně nevadí?
Myslím, že pokud si tatínek neuvědomuje, že s příchodem toho tvorečka se musí i on trochu omezit ve svých mládeneckých aktivitách,je problém.
Doufám, že někoho nepopudím, ale můj názor je, že i maminka, přestože tem vztah k dítku je jaksi silnější než otcův, má taky právo věnovat čas i sama sobě a přenecht péči podobnou měrou i na tátovi.
Fuj, zní to strojeně, ale tak nějak to podle MĚ !!! má být.
Tak těm, které musí většinu povinností zvládat sami přeju pevné nervy.
pa sany
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 10:32
Ahoj,
taky musím reagovat.Také jsem byla na rizikovém, takže už skoro rok doma. Taky nic moc. Manžel je v práci, vrací se v 6. Taky si říkam, je normální, že prijde, pošolichá se s malou, nají se, a už je u počítače( a to je programator a v praci u nej sedí cely den!), pak se odlepí od monitoru na zprávy, pak na spoluucast pri koupaní. Já jsem docela utahaná, takze se tesím, ze treba jen budu moc byt dlouho ve sprse. Vlastne mi prijde, že se jen tak mijíme. A ted k Pavle. Presně takový pocit, že o něco pricházím, jsem mela, kdyz jsme tu měli kamarady, povídalo se , hrali se hry. Nejhorší je, že nejsem nastvana na sebe, ale na nej, vetsinou to jsou pocity, jako že : má tady kamarady, kasle na dcerku apod. Nastestí, uz me má tak zmaklou, ze to na me pozná a ptá se jestli nechci pomoct nebo si ji vezme k sobe. Na druhou stranu si rikám, jsem mama, tak se postarat musim hlavne ja. Ale jsou situace, kdy jsem fakt uplne 
. Grilujem venku, mala je v kočárku, pak uz je k veceru zima, tak ji vezmu nahoru, uspavam, samo, ze uz se mi nechce z postylky, a manza ne, aby se neim za hodku s nima rozloucil, on je vzal do obyvaku a hlucili do pulnoci, samozrejme jsem spát nemohla, zdi jsou tenky, a on to ví. . To pak byl ohen na strese. Pak uzná, ze to byla chyba, ale copak ho to nemuze napadnout?
misa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 10:33
Souhlasím se Sanynkou.
Jsem asi taky z těch, co by manželovy pravidelné „výpravy za dobrodružstvím“ těžce nesly. Jsem ráda, když přijde domů a postará se o prcka a já se můžu KONEČNÉ v klidu najíst, vykoupat a podělat nějakou hořící práci… Nebo on uvaří a poklidí…Představa, že by se někam zdejchnul… Asi by netrvalo dlouho a vybuchla bych…
Přesně jak říká sany, dítě máme oba, tož se musíme oba starat…ne?
Ale já jsem asi extrémní případ, protože mě vadí i hlídání od tchýně, protože ho pořád tahají jak kotě, hučej do něj.....Hlídali asi dvakrát a už si navykly, takže odmítnutí hlídání berou tak, že jim bereme radost. Radši budu kojence tahat po nákupu a kojit ho v autě, než aby mu tchýně uhoupávala hlad. Taky říkám, je hlavně NAŠE, takže starost je na NÁS, ne?
NiKina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 13:12
No, jo, taky mě teď manžel nenadchnul, měl týden dovolenou, ale ani jeden den s náma nestrávil celý a završil to včera, kdy si odjel na zápas, pak se nadlábnul, lehl do vany a pak šel spinkat a já mezitím běhala kolem malýho, krmila, uspávala a když sem si konečně lehla, tak se malý zase vzbudil a nanovo. Myslím, že jsem tolerantní a rozhodně má dostatečnou „volnost“ pro své sportování a přátele, taky nás zabezpečuje, ale občas pohár přeteče. Takže dnes jsem si domluvila kafe s kolegama a tatínek bude hlídat, ať má taky nějaké zásluhy . Asi si budu muset trošku té pozornosti vynutit .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
