Poradna pro látkování a látkové pleny
Miloslava Ščerbová
@mackA159 píše:
Vypadas že máš zkušenosti.. jak dospet do stadia aby se dítě vyčuralo? Dcera měla v prosinci dva roky, čas od času se sama vyčůrala. Nemá problém si sednout na nočník, i sama si svlíkne punčochy, plinu, sedne, sedí, „tlačí“, nebo aspoň to dělá, za pár vteřin se zvedne, koukne, nic. Nanda plinu, punčochy a běží pryč. Takhle několikrát za den…bez vycurani. Po ránu to nejde taky, sedne, a nic. Běží nahatá, a kus dál udělá louži…a to jedno ráno seděla na nočníku 30min s mobilem v ruce, a vyčůrala se o kus dál…
Tohle, co popisuješ, je předstupeň. Jak se začne po vyčůrání do plíny ošívat a sahat si na ni a začne jí to očividně vadit, tak je čas sundat plínu a trénovat
u dcery to přesně takhle probíhalo.
@mackA159 : oba moji kluci meli takove stadium par tydnu, vyuzili jsme vzdy leto, nechali je litat a vytirala jsem louzicky a opakovala a vysvetlovala…a jednoho dne jim to secvaklo. Fakt nevim, co to spustilo, proste ono musi v tom mozku dojit ke spojeni toho „mam pocit, ze chci curat, musim si s tim dojit k nocniku/zachodu.“ Ten moment je pro me i po dvou detech zahadou
ale u obou to pak fungovalo s minimalnim poctem nehod v podstate ze dne na den. Proste opakovat opakovat opakovat, az se ta draha v mozku spoji ![]()
@Margery píše:
Tohle, co popisuješ, je předstupeň. Jak se začne po vyčůrání do plíny ošívat a sahat si na ni a začne jí to očividně vadit, tak je čas sundat plínu a trénovatu dcery to přesně takhle probíhalo.
No ona je schopna si o tu plinu říct..respektive i nasadit. Ráno když ji přestane bavit nočník, jde si pro plinu, má ty navlikaci.. Takže si ji oblikne, oblikne si punčochy a konečná.. pak se zase svlíkne sedne a pořád dokola…
Rada bych ji nechala bez pliny, ale máme koberce… ![]()
@Lucie_Sx píše:
Tohle je cely uplne spatne, tohle se ti bude iz fajt blbe odbouravat.
Jako sebrat plinu a nechat dite zadrzovat a myslet si, ze se to tim jako nauci, to uz je monstr ulet…Nejdriv se soustred na to, aby bez kecu sedla na nocnik/zachod. Klidne mobil do ruky, lizatko, to je fuk, to pak odbouras. Na chvili, par vterin, a prodluzovat. To je krok jedna.
Jakmile bude to samotne sednuti uplne v pohode, tak krok dva - posadit hned po probuzeni. Jeste rozespalou, aby se fakt vycurala. A po zbytek dne nech plinu.
Takhle to nech par tydnu minimalne, aby se to curani pevne zafixovalo a prozivala ho v klidu.
Pak teprv muzes nabizet vycurani treba pred prochazkou.
A pak az uplne nakonec seberes plenu.
Takže je lepší začít čůráním než kaděním?
@Lojzísek píše:
Takže je lepší začít čůráním než kaděním?
U každého je to asi jinak. Já taky zkoušela kadeni, protože bylo vidět, kdy dcera tlačí. Jenomže ona se těch svých výtvorů bála, když je viděla
, takže u nás určitě fungovalo první čůrání.
U nas prvni dite dcera uplne bez problemu, ve 2 letech bez plinky a bez nehod, od 1 roku kakala jen do nocniku, kdyz mela suche plinky, vzala jsem plinku a byla uplne bez nehod.
Syn 2,5 let na nocniku rad sedi, vycura se. Ale kaka zasadne pod stolem do plinky
a zasadne vecer. Takze ve skolce mu ted uz davaji slipy a na doma ho posilaji s plinkou, jinak se vykadi do slipu. Na nocniku ani wc vsede kakat nechce, jedine na ctyrech pod stolem. Nedelam zadny natlak, mame to asi v rodine. Od svagrove syn byl to same, pak mu ve 2,5 vzala plinku a do trenyrek schovany kakal minimalne do 5 let, byli i u psycholozky tehdy ![]()
Takze za me tak, jak radi Lucka, hlavne nedelat natlak a nejak ji nalakat tam sedet. Nase deti tam sedely vzdy u televize
Příspěvek upraven 09.04.22 v 13:07
Teď bych počkala ba léto. Až bude teplo. Sundat a nedat, nechat chodit bez kalhot.
Řeším to samé.. Synovi byly tři a stále bojkotuje nočník i wc. On si tam klidně sedne, 20 min sedí, směje se, „maminko nepotčebuju“ a jde pryč. Taky jsem zkusila snad vše.. Plinku dávám už jen na noc a jsme ve stádiu, kdy mu ji ráno vezmu, on to celý den drží a vycura se až večer do plínky
ta má pak samozřejmě dvě kila. A to mám tři děti a nikdy problém nebyl.. Někdy se samozřejmě stane, že udělá louzicku když ho to chytne dřív a nevydrží do večera, to mu vždy řeknu Když potřebuješ čůrat, kam si máš jít hacnout? A on odpoví že na nočník.. Ale prostě to nedělá..
A rady dávat po probuzení, to on má takovou náladu, že ten nočník po mně hodí, sedět na něm po ránu odmítá. ![]()
@Lainaire8 muj tam sedi rad, odmalicka bez problemu, ale nevykaka se tam
curani bez problemu
Ještě bych doplnila, že syn prostě nedokáže pochopit, že to tam tím pindikem má pustit
on si myslí že si sedne a hotovo. Zkoušela jsem i plinku položit do nočníku, aby viděl, že je to to samé, ale nic. Prostě se tam nevycura. Zkoušela jsem i vestoje, že by mu to jako klukovi šlo líp, a nic.
@Lainaire8 píše: Řeším to samé.. Synovi byly tři a stále bojkotuje nočník i wc. On si tam klidně sedne, 20 min sedí, směje se, „maminko nepotčebuju“ a jde pryč. Taky jsem zkusila snad vše.. Plinku dávám už jen na noc a jsme ve stádiu, kdy mu ji ráno vezmu, on to celý den drží a vycura se až večer do plínkyta má pak samozřejmě dvě kila. A to mám tři děti a nikdy problém nebyl.. Někdy se samozřejmě stane, že udělá louzicku když ho to chytne dřív a nevydrží do večera, to mu vždy řeknu Když potřebuješ čůrat, kam si máš jít hacnout? A on odpoví že na nočník.. Ale prostě to nedělá..A rady dávat po probuzení, to on má takovou náladu, že ten nočník po mně hodí, sedět na něm po ránu odmítá.
Sama jsem si přišla pro radu, ale tohle zavání průserem.. Raději bych dala plínku než riskovala nějaká zdravotní rizika nebo psychický blok.
Prvnímu dítěti jsem za čůrání do nočníku četla (kvalitní knihy!), druhému jsem za čůrání do nočníku lepila na zeď samolepky, třetímu jsem za čůrání do nočníku dala kus čokolády. E hm m… ![]()
I starším dětem jsem dala za čůrání té nejmladší čokoládu, řekla jsem jim, že slavíme „nočníkový svátek“ a když se nejmladší vyčůrá znovu, budeme ho slavit znovu!
Chodily pak za nejmladší co pět minut a snažily se z ní to čůrání na nočník nějak vymámit, dost mi to pomohlo ![]()
Mám to doma stejně. Syn chápe k čemu je nočník i záchod. Ví, že když se mu chce na velkou nebo na malou, má je použít, ale prostě to neudělá.
Nenávidí, že má pokaděný zadek, nebo mokrou plinku, ale na ten nočník nepůjde. Ne a ne a ne. Je jedno čím ho uplácím, jak moc ho chválím, jak moc ho motivuju, ne. Trvá na plince, kterou si pak sundává, nebo odlepuje, protože ho tlačí a pak za mnou přijde a „mamko, jsem celý mokrý!“
Přitom ještě před půl rokem nočník miloval, chtěl na něj chodit, bavilo ho to. Měl radost, když mu nočník zahrál. Ale jednou do něj začal kadit (asi nechtěně při tlačení čůrání) a od té doby nechce nočník ani vidět. A ani velký záchod.
Vždycky přijde, že se pokakal a když se ho zeptám, proč nešel na nočník tak pokrčí rameny a řekne „jsem to popletl, to je moje vina, omlouvám se.“
Sice je pěkné, jak je výřečný, ale když to člověk poslouchá furt dokola, tak už mě to fakt přivádí k zoufalství.
Za dva měsíce bude mít tři roky a já už jdu cestou tvrdého odplenkování i za cenu toho, že budu od rána do večera lítat po bytě s hadrem a on s holou zadnicí. Jednou to prostě pochopit musí. Mozek už na to má.