Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Úzkosti a deprese, už nechci plakat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.2.21 18:03
Každý den chodíme ven, jinak by mi doma hráblo. Obcas se stavi nejaka kamaradka s podobne starym ditkem nebo jdeme my k nim nebo spolecna prochazka. Jinak si hodne casto volame s pribuznymi (rodice, prarodice, tety,…) pres video whatsapp.
Jinaknja si vymyslela dálkovy studium VŠ, takže to mě teď celkem zaměstnává mozek jinak 
A pak taky večně uklízím binec po malé, který ona v mžiku znova udělá a modlím se, by bylo už dobře. Hrozně mi chybí plavání a kroužky s cvičením pro děti, kde jsme s maminkama pokecaly o všem možném.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.21 18:04
A co si najit v okoli kamaradku s podobne starym ditetem? Chodit ven spolecne, povidat si. Dite nepotrebuje, aby se mu nekdo furt venoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.21 18:11
Myslím, že jedině pomůže si najít kamarádku v okolí. Na facebooku jsou různé skupinky maminek z různých míst. Tam si myslím se hledá dobře a koukala bys, kolik jich je na tom jako ty. Tady na emiminu se mi z okolí moc maminek nepodařilo najít, ale taky se dá. Jinak já když jsem dlouho sama doma s dětma, tak taky brzy cítím ponorku. I když jdu třeba na procházku, vždy mi z toho pomůže jen lidský kontakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, spíš se jdu vypovídat, protože už nevím, co počít.
Mám hodné skoro roční dítě, ale posledních 14 dní na mne padají pocity úzkosti a osamocení a asi i provinění, že bych se mu měla více věnovat a nejen sledovat, jak ťape kolem nábytku a posílat si míč a zpívat.
Manžel je od rána do večera v práci. Ano, jsem ráda, že o ni v téhle divné době nepřišel. O víkendu mi pomáhá. Ale mě chybí nějaký lidský kontakt. Rodiče mám na druhé straně republiky a 2× týdně si voláme. Kamarádka pracuje v nemocnici, a tak se raději drží stranou. A já trpím. Někdy si i pobrečím. Pak je líp. Nachvíli pomůže procházka venku, nebo práce doma. To si pak vyčítám, že se dítěti nevěnuju. Hraje si v ohrádce, občas ho poponesu. S mužem se doslova teď míjíme. Když přijde, ukládám malého a pak jsem KO, přes den už moc nespí a teď mu rostou zuby… takže jen nosit.
Nevím, jak se zklidnit a necítit se tak sama. Nebrečet před děckem, které se mi směje. Jak si zase užívat čas na mateřské a ne přežívat.