Pocit, že nebudu mít nikdy dítě

Fotoalbum (2)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

12.12.21 14:28

načítám...

Pocit že nebudu mít nikdy dítě

Povzbudte mě nějaká prosím…
Je tu nějaká, co na tom byla podobne?
Snažíme se 7.5roku…akorat biochemka a jednou nám zemřeli děti při porodu
(Zanedbaný zánět u bývalého gynekologa jinak by dětem už byl měsíc a těšili bysme se z jejich radosti, byli naprosto zdraví akorát moje tělo je chtělo dát pryč )
Já už nemůžu…teď čekáme na výsledky genetiky…zatím prý nic jiného nebude potřeba protože když mám ovulaci tak otěhotnění problém není…
To není ale je to většinou biochemko…
Jednou při porodu úmrtí děti…
Děti žádné doma nemáme…a já už po tolika letech začínám propadat panice že snad to už nikdy nepřijde…

Prosím fráze jako nemysli na to…prosím to nechci slyšet…
Od roku 2014 do dnes jsem věřila…nenechala sem se zlomit ani po největší raně v našem životě…ale dneska při čekání na další ms…už nemůžu… je toho na mě dost…
Strašně jsem si přála miminko..proc ho nemůžeme mít jako všichni ostatní…
Všichni nám porad říkají že nevědí proč to nejde..že vypadá vše v pořádku
Tak já už nevím…zkusili jsme vše co můžeme doma zkusit..úplně vše co se doporučuje…od cvičení po svíčku…po bylinky, vitamíny atd…
V CAR nám řekli že zatím imunologie atd potřeba nebude že to bych neotěhotněla vůbec..že uvidíme podle výsledků z genetiky…teď nás ještě čeká poslední dávka clostilu…že kdybych otěhotněla, a zdědila bych mutaci krve která je u nás v rodině (a že si myslí lékaři že to bude ono ) že by stačili injekce…takže tu poslední dávku můžeme využít…manžel bez přemýšlení odsouhlasil že určitě ano…já také…
Výsledky by totiž měli být už asi do 2-3tydnu…
Ale já se prostě bojím že miminko mě snad není souzeno…máme tu připraveny „pokojíček“.
Vždycky při ms, po ms a během ovulace až do další ms…jsem plná očekávání..věřím…doufám..říkám si teď to určitě vyjde..co se týče mého programu..dělám plno věcí a jsem stále zaměstnaná…vážně se někdy ani nezastavim…ale to neznamena že si nevzpomenu na to že moc věřím že teď to bude ono…ale ne…čárka je nesili..čárka sílí málo…krev špatný…je mi líto paní XXX…já sakra ale nechci pořád několik let slyšet je mi líto…proč nemůžu jednou slyšet gratuluju maminko…
Manžel mě strašné podporuje…a říká že se nemusím bát že bojujeme že jsme silný…jo do teď jo…jsem šťastná že ho mám…ale na mě to padá. mám strach že ten zázrak…že to štěstí mít nikdy nebudu..že nikdy neuvidíme jak se moje vlastní miminko na mě dívá..usměje se…a já si řeknu že jsem hrdá maminka..denně potkávám maminky šťastný..co si povídají o svých dětech…
Není to závist..je to bolest že já to neznám…
Zatnout zuby a bojovat já vím…fakt do teď jsem si to říkala taky… dětí by to byly první Vánoce…tak asi i to mi dává pěkně zabrat…

Holky prosím je tu někdo kdo byl na tom podobně a může mě trošku uklidnit

Citovat
Upravit

Stránka: 1 2 3 4 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Janli

12.12.21 14:37

načítám...

Změňte car. Já měla všechna vyšetření hned na začátku.

Citovat
Upravit

jejjej

2362

573

12.12.21 14:39

načítám...

Na lázně gynekogickou indikaci nemáš nárok? Poptej se. Nejlepší gyn. jsou Františkovy.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

12.12.21 14:39

načítám...

@Janli do CAR jsme začali chodit teď, díky moji nový gynekoložce která nám vše vysvětlila..protože bývalý říkal že máme vše nechat na přírodě a zkoušel jen léky a vitamíny…takže jsme po první konzultaci…
Měla jsme si všechno číst a hledat už dřív..ale předtím jsem věřila jen gyndarovi…
Teď nová je úžasná a CAR kam chodíme taky…jde spíš o ten pocit..že už se to vše táhne

Citovat
Upravit

Anonymní

12.12.21 14:40

načítám...

@jejjej zeptám děkuju, a to se řeší s obvodní gynekolozkou?

Citovat
Upravit

martina.se

72725

9735

12.12.21 14:56

načítám...

@Anonymní píše:
@Janli do CAR jsme začali chodit teď, díky moji nový gynekoložce která nám vše vysvětlila..protože bývalý říkal že máme vše nechat na přírodě a zkoušel jen léky a vitamíny…takže jsme po první konzultaci…
Měla jsme si všechno číst a hledat už dřív..ale předtím jsem věřila jen gyndarovi…
Teď nová je úžasná a CAR kam chodíme taky…jde spíš o ten pocit..že už se to vše táhne

Pak vydrž. Chtěla jsem též napsat změnu car, ale pokud je to začátek, tak je fakt třeba ještě vydržet. Ano, znám to. U mě příčina tak nenalezena, nakonec po 8 letech zázrak..a pak po 6 :think: hlava dělá hodně, ale vím, že z vypnout nejde. Moje nevl ségra
16 let, za ivf a vše okolo dali tolik, z by za to byl luxusní dům..a když se smířili s tím, že nebude dítě tak do pul roku otěhotněla poprvé a za 3 roky znovu..a z to ve 42 a 46 letech

načítám...
Citovat
Zmínit

Tarjei

9148

4366

12.12.21 14:58

načítám...

Mas psychologa? Vis, v tomhle kdyz se moc tlaci na pilu, nebejvaj uspechy..
Zkouselas najit jinej smysl zivota? Protoze to se fakt da, nezit jen pro to, aby se clovek namnozil.

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Anonymní

12.12.21 15:01

načítám...

@martina.se takových příběhů znám hodně..bohužel ikdyz jsme to neřešili předtím tak roky nic..pak se přišlo na to že vlastně nemám ovulaci vůbec…ale nevědí proč…akorát snad z HP že mám jiné hodnoty hormonů takže vždy zabral clostil na ovulaci a utrogestan na menzes…no otěhotnim po clostilu to jo ale dobrého konce to nemá
S tou psychikou já se fakt do teď snažila…i v práci po návratu po porodu mi říkali i nadřízené že jsme silna že to na mě není znát a že se to určitě teď už povede…Hmm jen další biochemka…
Sestry je mi strašně moc líto…
A snad se dočkáme všechny co by si to tak moc přáli.

My jsme i rozhodnutý během příštího roku požádat už o adopci…zajištěny jsme si myslím dobře..s vlastním bydlením bez hypotéky díky bohu a bez dluhu…ale prej je to stejné strašně těžké aby to vůbec schválili…

Když se člověk kouká na kamarádky..nikdy by neřekl že je to tak složitý…stát se rodiči…

Citovat
Upravit

Anonymní

12.12.21 15:03

načítám...

@Tarjei ano psychologa nám přidělili hned při porodu…naposled jsem tam byla 29.11 kdy mi paní psycholožka řekla že se jí zdá že je vše už lepší…a že jsem silná…že na to co vše jsme si zažili jsme připraveny…a že kdyby něco mám ji zavolat…Já se cítím silná jen mě to dneska nějak vše dostalo..že vlastně všude slyšíme že jsme silný ale co z toho máme my vlastně..jestli mi rozumíš…

Citovat
Upravit

Anonymní

12.12.21 15:06

načítám...

@Tarjei jinak ano samozřejmě, máme zvířata, dodelavali jsme bydlení, jezdíme na výlety, učím se novým a novým věcem..postupuju v práci…tam se snažím být fakt dost dobrá…smysl života je můj manžel..prostě fakt jsem maximálně zaměstnána…když mluvím s psychologem, nadřízeným nebo lékaři všichni nám říkají že vypadáme naprosto vyrovnaně…
Já se necítím zlomená..jen prostě na mě dneska padl smutek. a chtěla jsme vědět jestli taky se tak někdo cítil a měl dobrý konec

Citovat
Upravit

martina.se

72725

9735

12.12.21 15:06

načítám...

@Anonymní píše:
@martina.se takových příběhů znám hodně..bohužel ikdyz jsme to neřešili předtím tak roky nic..pak se přišlo na to že vlastně nemám ovulaci vůbec…ale nevědí proč…akorát snad z HP že mám jiné hodnoty hormonů takže vždy zabral clostil na ovulaci a utrogestan na menzes…no otěhotnim po clostilu to jo ale dobrého konce to nemá
S tou psychikou já se fakt do teď snažila…i v práci po návratu po porodu mi říkali i nadřízené že jsme silna že to na mě není znát a že se to určitě teď už povede…Hmm jen další biochemka…
Sestry je mi strašně moc líto…
A snad se dočkáme všechny co by si to tak moc přáli.
My jsme i rozhodnutý během příštího roku požádat už o adopci…zajištěny jsme si myslím dobře..s vlastním bydlením bez hypotéky díky bohu a bez dluhu…ale prej je to stejné strašně těžké aby to vůbec schválili…
Když se člověk kouká na kamarádky..nikdy by neřekl že je to tak složitý…stát se rodiči…

Kámoška má adoptovanou holčinu a je to miláček. Jako jo, i toto je možnost. byly to 3 roky nervů, ale už nějaký ten pátek je jejich se vším všudy.. akorát tehdy matka socka a fetka a dělala problémy.. ale už dobrý. Ten start je těžký, spousty vyšetření atd.. já teď mám za sebou kolečko kvůli pěstounské péči, člověk si někdy připadá jak hadr. ale má to smysl.. jsi silná, ale to neznamená, že někdy nemůžeš váhat, pobrecet si atd.. :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

12.12.21 15:12

načítám...

@martina.se to máš asi pravdu, děkuju hlavně ta poslední věta mi teď dost pomohla…

Já vím my jsme už vše četli…co by bylo potřeba jsme rozhodnutý vše podstoupit…
Holčičku jeeee…díky bohu že vše dobře dopadlo a holčička zůstala u kamarádky…
Achjo právě tohle mě vždy asi naštve když to slyším…moje kolegyně mi říkala že je ze 12ti děti že máma alkoholička rodila jak na běžícím pase a všechny děti byli v decaku a že to taky strašně trvalo než si zrovna ji adoptovali její rodiče…

To máš pravdu asi to musí být někdy na hlavu, my jsme to právě četli ale jak píšeš má to smysl…ten výsledek…je k nezaplacení :srdce:
Držím moc palce

Citovat
Upravit

martina.se

72725

9735

12.12.21 15:23

načítám...

@Anonymní píše:
@martina.se to máš asi pravdu, děkuju hlavně ta poslední věta mi teď dost pomohla…
Já vím my jsme už vše četli…co by bylo potřeba jsme rozhodnutý vše podstoupit…
Holčičku jeeee…díky bohu že vše dobře dopadlo a holčička zůstala u kamarádky…
Achjo právě tohle mě vždy asi naštve když to slyším…moje kolegyně mi říkala že je ze 12ti děti že máma alkoholička rodila jak na běžícím pase a všechny děti byli v decaku a že to taky strašně trvalo než si zrovna ji adoptovali její rodiče…
To máš pravdu asi to musí být někdy na hlavu, my jsme to právě četli ale jak píšeš má to smysl…ten výsledek…je k nezaplacení
Držím moc palce

Přesně tak.. ten výsledek za to stojí. Cesta je někdy velmi trnitá, ale.. držím pěsti :hug: ať to má u vás šťastný konec :kytka: jinak ano, někdo to seká jak Baťa cvičky, někdo hodně bojuje.. neovlivnis to, ale když uděláš maximum hlavně pro sebe, bude to dobré

Příspěvek upraven 12.12.21 v 15:31

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

12.12.21 15:26

načítám...

@martina.se děkuju moc vážně :hug: máš pravdu :hug:

Citovat
Upravit

Tarjei

9148

4366

12.12.21 16:38

načítám...

@Anonymní píše:
@Tarjei jinak ano samozřejmě, máme zvířata, dodelavali jsme bydlení, jezdíme na výlety, učím se novým a novým věcem..postupuju v práci…tam se snažím být fakt dost dobrá…smysl života je můj manžel..prostě fakt jsem maximálně zaměstnána…když mluvím s psychologem, nadřízeným nebo lékaři všichni nám říkají že vypadáme naprosto vyrovnaně…
Já se necítím zlomená..jen prostě na mě dneska padl smutek. a chtěla jsme vědět jestli taky se tak někdo cítil a měl dobrý konec

Ja si myslim, ze takovy pripady urcite jsou. Dokonce vim, ze par pozadal o dite k adopci a zadarilo se otehotnet. Ta psychika je tam fakt strasne dulezita. Kdyz jsme kdysi chteli prvni ditko, trvalo to rok. Druhy a treti byly cistokrevny nehody a stalo se to raz dva.
Je dulezity nemit tam tu podvedomou vlnu „dite, dite, diteee…“, ktera jede pod vsim.
Navic, jako uprimne, mit vlastni dite je fajn ale nejpozdejs v puberte se z nej stejne stane cizinec …partner ma svoje deti a chovaly se tak, ze se s nima temer nestyka. A k mejm se chova jako k vlastnim. S oblibou rika, ze vsechny deti jsou strasny, at jsou vlastni nebo cizi …pro rejpaly, to je nadsazka.
Proste i kdybyste dosli k adopci nebo pestounsky peci, je to taky reseni. Mame v rodine dve pestounata a dobry.
Jenom poznamka jeste, vety fakt se snazim byt dost dobra a smysl zivota manzel..nesnazis se prilis? Neni to touha obstat? U druhejch hlavne? Neco jako syndrom vzorny zacky? Ja osobne jako smysl svyho zivota vnimam to, ze delam veci, ktery delat chci, neni v tom zadna jina osoba nez moje…to nerejpu, jen premejslim pisemne..