Poporodní deprese po 3 měsících
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ahojky, tohle samo jen tak nepřejde…Už od narození syna( tzn. 10 měsíců) prožívám stejné pocity jako Vy. Nic mě nebaví, z ničeho nemám radost. Jsem neustále unavená, bez energie i bez nalady. Funguju jen silou vůle. Každý den už od rána si připadám hrozně vyčerpaná, málem ani nemůžu vylézt z postele. Jsem neustále smutná, i když k tomu nemám reálný důvod. Pro syna dělám co můžu, klidně bych se pro něj roztrhala. Ale stejně mám pořád pocit, že dělám málo a jako matka stojím za nic. Nevím co s tím. Už dlouho uvažuji o návštěve psychologa, ale pořád se nemůžu odhodlat. Stydím se. Manželovi se se svými pocity nemůžu svěřit. Neechci před ním vypadat slabá, myslím, že bych u něj klesla v ceně a nevážil by si mě.
- Citovat
- Upravit
Já jsem řešila podobné stavy po porodu a nyní v těhotenství, stavy hrozné úzkosti, naštěstí to vždy odeznělo samo, ale manžel byl první komu jsem to řekla a probírali jsme to spolu.
@mamkaPetra píše:
Ahojky, tohle samo jen tak nepřejde…Už od narození syna( tzn. 10 měsíců) prožívám stejné pocity jako Vy. Nic mě nebaví, z ničeho nemám radost. Jsem neustále unavená, bez energie i bez nalady. Funguju jen silou vůle. Každý den už od rána si připadám hrozně vyčerpaná, málem ani nemůžu vylézt z postele. Jsem neustále smutná, i když k tomu nemám reálný důvod. Pro syna dělám co můžu, klidně bych se pro něj roztrhala. Ale stejně mám pořád pocit, že dělám málo a jako matka stojím za nic. Nevím co s tím. Už dlouho uvažuji o návštěve psychologa, ale pořád se nemůžu odhodlat. Stydím se. Manželovi se se svými pocity nemůžu svěřit. Neechci před ním vypadat slabá, myslím, že bych u něj klesla v ceně a nevážil by si mě.
- Citovat
- Upravit
Máme skupinu, řešíme tam právě to, že nejsme tak úplně štěstím mimo sebe z toho, že jsme mámy, a že to v určitém smyslu považujeme za „normální“. Své děti rozhodně milujeme, to bych tu ráda opět zdůraznila těm, kteří se domnívají, že bychom se svých dětí chtěly zbavit. Ne. Jen prostě v určitých chvílích pociťujeme… ne zrovna naplněné štěstím. Pokud se chcete svěřit mezi námi, MY vás rozhodně neoudsoudíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
,
A jaká je ta skupina prosím? Tak 10 měsíců bych nevydržela ani náhodou… jsou to 3 měsíce a já už jsem uplně vyřízená. Nejvíc z toho, že bych si to tak strašně moc chtěla užívat, ale přes ty deprese to prostě nejde. Rozhodla jsem se jít s tím k doktorce, tak uvidím kam mě potom pošle. Ale už je to neúnosný, nedokážu takhle fungovat. A bez podpory manžela už by mě asi dávno odvezli 
)
- Citovat
- Upravit
,
A jaká je ta skupina prosím? Tak 10 měsíců bych nevydržela ani náhodou… jsou to 3 měsíce a já už jsem uplně vyřízená. Nejvíc z toho, že bych si to tak strašně moc chtěla užívat, ale přes ty deprese to prostě nejde. Rozhodla jsem se jít s tím k doktorce, tak uvidím kam mě potom pošle. Ale už je to neúnosný, nedokážu takhle fungovat. A bez podpory manžela už by mě asi dávno odvezli )
- Citovat
- Upravit
@Emilie Prosím prosím jak se jmenuje vaše skupina? Moc ráda bych se přidala… 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Manželovi se svěřit nechci. Je hodně tvrdý, přísný k sobě i ostatním. Očekává ode mě, že budu dokonalá. On by nepochopil, proč bych vůbec měla mít nějakou depku, když jsem s malým doma, nemám žádný stres atd…Mám už vytvořený asi nějaký blok, takže mu to říct nedokážu. Odhodlávám se vyrazit k doktorovi, ale manželovi o tom říkat nebudu…Kdyby byl on v mé situaci, snažila bych se ho podpořit a stála bych při něm. Bohužel si nejsem jistá, jestli by to stejné byl on schopný udělat pro mě.
jinak také se do té vaší skupiny ráda přidám, jakmile sem někdo napíše název 
- Citovat
- Upravit
Pozvání platí pochopitelně pro všechy 
https://www.emimino.cz/…-ne/diskuse/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj,
ráda bych se svěřila se svým problémem. Mám 3 měsíčního chlapečka a mám pocit, že po psychické stránce jsem na tom hůř než na začátku. 6nedělí pro nás bylo náročné, nedařilo se kojení a přišly stavy že jsem se bála být s mimčem sama doma, neustále jsem brečela…ale nakonec se tohle vše urovnalo. Myslela jsem si že 6nedělí skončí a bude konečně všechno ok, jenže jsem začala pociťovat uplně jiné stavy. Teď jsou malému 3 měsíce a já jsem stále bez nálady, bez energie, nic mě nebaví, z ničeho nemám radost. Strašně bych si to chtěla všechno užívat a radovat se s malým…je mimiochodem strašně hodný, skoro nebrečí a o to víc mě mrzí, že si to neužívám…ráda bych, ale prostě to nejde. Mám k tomu i poruchy vnímání, soustředění, mám trochu i výpadky paměti. neustále jsem unavená i přes to, že jsem se dobře vyspala, nemám náladu na věci, které mě dříve bavily…Do všeho se musím nutit a vždycky když dávám malýho spát, tak si řikám, že druhý den bude určitě lepší…ale není. Pomalu už se chystám k doktorovi, mám úžasného manžela, který mě chápe, ve všem mi pomáhá a sám mi doktora doporučil, že půjde i se mnou. Bojím se že se jedná o nějakou poporodní depresi, psychózu, nebo něco podobného. A mám strach z toho, že pokud se to potvrdí, budu muset přestat kojit, když už se to konečně ustálilo… Máte někdo zkušenosti s tím, že by tahle deprese časem sama přešla aniž byste navštívily doktora? Strašně mě to trápí, neustále brečím a už si říkám že přeci jenom 3 měsíce už je dlouhá doba… už nevím co s tím.