Noční můru o synovi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.11.12 07:09
Holka, tak to je děs!!! Musí Ti být příšerně 
Ano, je to jedna z poporodních depresí/psychoz. Musíš strašně trpět, opravdu jdi okamžitě k psychologovi i psychiatrovi. Tohle je léčitelné a poměrně dobře, ale je potřeba udělat něco co nejdříve. Neboj, bude to dobré…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 08:34
To nezní dobře, hned vyhledej psychiatra, prosím. 
@Anonymní píše:
Zdravím,
nevím zda jsem to zařadila do správné kartegorie ale mám problém, myslím že velký. Jsem 3měsíce po porodu. První měsíc jsem pokaždé když jsem brala syna tak jsem zuřia supěla a když jsem měla něco v puse vyndala jsem to dokonale rozkousané. Měla jsem takovou chuť… Jednou jsem ho trošku silněji chytla za ručičku ale okamžitě jsem ho pustila. Měla jsme takovou chuť mu ublížit a přitom takovou potřebu ho chránit, vždyŤ to je moje dítě. Dítě které jsem 5let přála, dítě ktere jsem 9měsíců plná strachu nosila a potom 14hodin rodila. Nevím zda je tohle ta poporodní deprese. Ale přešlo mě to, ta chuť mu ublížit, ale začaly se mi zdát noční můry. Že je njak fyzicky a mentálně postižený…
Bojím se spát, pokažcdé ráno když ho beru z postýlky kontroluju zda mu něco není, alei přez to. Někdy mám takové myšlenky " dám ho pryč, nechcu ho, nepostarám se o něj"… Jsem špatná matka, nenávidím se za to a ho tak moc miluji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 08:56
Být tebou tak taky zlusím zajít za nějakým psychologem, však není za co se stydět, hormony umějí své a každá máme jinak stavěnou psychiku, zajdi tam a uvidíš co ti doporučí dál, hoděn štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zdravím,
nevím zda jsem to zařadila do správné kartegorie ale mám problém, myslím že velký. Jsem 3měsíce po porodu. První měsíc jsem pokaždé když jsem brala syna tak jsem zuřia supěla a když jsem měla něco v puse vyndala jsem to dokonale rozkousané. Měla jsem takovou chuť… Jednou jsem ho trošku silněji chytla za ručičku ale okamžitě jsem ho pustila. Měla jsme takovou chuť mu ublížit a přitom takovou potřebu ho chránit, vždyŤ to je moje dítě. Dítě které jsem 5let přála, dítě ktere jsem 9měsíců plná strachu nosila a potom 14hodin rodila. Nevím zda je tohle ta poporodní deprese. Ale přešlo mě to, ta chuť mu ublížit, ale začaly se mi zdát noční můry. Že je njak fyzicky a mentálně postižený…
Bojím se spát, pokažcdé ráno když ho beru z postýlky kontroluju zda mu něco není, alei přez to. Někdy mám takové myšlenky " dám ho pryč, nechcu ho, nepostarám se o něj"… Jsem špatná matka, nenávidím se za to a ho tak moc miluji…