Asi poporodní splín
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jojo, znám to. Bylo to peklo, proto radši anonymně. Kdybych napsala, že první rok svého druhorozenného si nějak nevybavuji, asi proto, že bych to radši zapomněla, tak si vysloužím asi peprné poznámky. Bylo to silný kafe. Ale můžu ti říct, jakmile děti začaly být samostatnější, jakmile jsem nemusela jet na 250 procent, protože obě miminka chtěly mámu minmálně na 125 procent, jakmile jsem se mohla vyspat… bylo líp. A je čím dál víc líp! Akorát teda představa mít třetí miminko je teda slušná antikoncepce 
- Citovat
- Upravit
Já tohle zažila u prvního a nechci Tě strašit, ale u mne to trvalo rok a půl. Skončila jsem na antidepresivech, jenže než jsem pomoc vyhledala jsem moc dlouho byla se svými spliny sama, čekala jsem ze to přejde a bylo hůř a hůř. Ve finále jsem nejedla, nespala, jen ležela a klepala se. Neuměla jsem vůbec žit. Až v tomhle stavu jsem vyhledala pomoc, bohužel už to bylo tak rozjety, ze jsem musela byt měsíc ve spitale. Už bych nikdy tohle nechtěla zažit, ani to nikomu nepřála 
jestli se budeš cítit hůř, vyhledej tu pomoc, není to ostuda.
- Citovat
- Upravit
Ahoj jsem na tom velice podobně, syn 2,5 let, mladší 3 měsíce. U mně se ale tahnou zdravotní problémy od porodu a to je kámen úrazu. Jsem pořád unavená tím pádem podrážděná, nevyspalá, brečím za každou blbost.
Porod vexem, zašitá jsem až nevím kde, 2 dny jsem nebyla schopná se o syna postarat, pak dostal šílenou žloutenku a musel na svícení a nechtěl pít. Asi 14 dní po porodu mi zahnisali stehy, musela jsem jezdit na čištění. Pak dostal starší syn 6. nemoc, mladší to naštěstí nechytl. Pak mi praskl zub, za týden další:-(. Na kontrole po 6ti nedělí mi dr. řekl, že mám pořád zbytky v děloze, takže revize. Jela jsem z domu na 2 hodiny pryč, bohužel mi při revizi projeli skrz, tak mně rychlá odvážela do špitálu, naštěstí mi malého vzali na dětské a já jsem neměla komplikace, tak nás za dva dny pustili domů. V děloze i po revizi pořád něco mám, další revizi dělat ted nemůžou páč se bojí. Na poslední kontrole mi byl zjištěn ještě nějaký výrůstek v pochvě - můsím na vyřezání . Starší syn dotahl o víkendu nějakou virózu, měl 39 C. Včera jsem si něco udělala s autem a zítra jdu na vytržení osmičky. Opravdu se nenudím. Mladší syn sice hezky spí v noci, ale přes den ho prakticky celý nosím, nechce být ani v postýlce ani v lehátku, starší syn se dožaduje pozornosti tím, že si stoupne a ječí.
Tak sory za román, ale manžel mi furt říká, že to není tak hrozné, že přeháním, ale já už se jenom plazím. Samozřejmě mi pomáhá jak může, ale i tak je to záhul.
Takže zakladatelko, moc tě chápu a čekám až bude to zlaté období kdy si budou děti spolu hrát, já budu zdravá a všechno bude víc v rovnováze 
.
Příspěvek upraven 05.11.12 v 15:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, moc tě obdivuji, že to zvládáš s dvěma dětmi Já jsem vyřízená s jedním. A to nestíhám vařit, uklízet, prostě nic 
Stejný pocity jsem měla já…Připadala jsem si neschopná, vyčerpaná, malé jsem nerozumněla, jen plakala a já s ní…Já brečela už cestou z porodnice 
nechtěla jsem být s malou doma, možná jsem nechtěla i malou, stydím se za to, ale byla jsem na zhroucení. Ted, malá má 5 týdnů, se to pomalu srovnává, přišlo to nák samo, začla jsem malé asi pomalu rozumnět…Ale kolikrát brečím i ted…
Já teda měla a mám velkou oporu v přítelovi, a rodině…
Držím ti moc palce, at to brzy přejde, je to náročný.
- Citovat
- Upravit
Ahojky, jdu Te podporit. Mam prcky od sebe 15nact mesicu. Ted tedy 26ti mesicni akcni holcina a 11ti mesicni kluk.
Hlidaci babicky bohuzel nemam, manzel chodi domu po 17hod decka zabavi ale nepostara se (to pouze v pripade kdyz nejsem doma) takze veskera pece je na me.
Obcas mam taky pocit ze mi to uz leze na mozek, ze nic nezvladam a nic neumim a obcas je mi i do place. Zvlast ted kdyz mladsimu rostou zoubky a v noci se budi hodinu co hodinu. A sem tam se do toho vzbudi i starsi, tak si rano pripadam jak chodici zombi. 
Spis si myslim ze jsou to chmury spojeny s podzimem. Me pomaha kdyz decka spi a jdu si napustit vanu plnou horky vody a odpocivam a relaxu jako v jinym svete 
- Citovat
- Upravit
Je to deprese?
mam 3,5letou a 6ti tydenni a najednou zacinam mit pocit, ze to nezvladam. jsem strasne unavena, bez energie, boli me zaludek. kdyz mala zacne brecet, uplne se mi stahne zaludek ,anzel mi pomaha hodne, ale i tak je vetsi cast starosti o mimino na me a nejak uz nemuzu kazdy den me trapi to, ze se nemuzu poradne venovat te starsi, chce se mi brecet, rano bych nejradeji nevylezla z postele…
- Citovat
- Upravit
Jo, to asi bude ono, ale chce to 4as a bude to zase dobry.
já to měla u prvního a bylo to celkem šílený, asi po tom druhým měsíci to přešlo tak nějak samo a zvládám to. ale ze začátku přesně to samý co popiseuješ. tak se drž, bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Znám to, bylo to hrozný…Ted, malá bude mít 3 měsíce, se to dává do pořádku. Už to nechci zažít, bylo to snad nejhorší období, a to jsemse na malou tak těšila a byla tak moc chtěná..Ještě dneska, mě ráno vždycky pobolívá žaludek, co zase bude…
Malá je hodně náročná, pořád musíme chovat, takže taky nic nestíhám. Říkám si, jak obdivuji maminky, co mají víc dětí. Hlavu vzhůru a pevný nervy a hodně sil Nejsi v tom sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jojo, bylo to narocny, ale mela jsem stesti, brzy to preslo. a taky mi do karet hralo pocasi. bylo krasne a my byli hodne venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Holky, která jste na tom podobně? cítím se tak vyčerpaná, cítím se tak zranitelná a nešťastná, a nemůžu se svěřit, protože nemám komu. máme dvě děti, starší holčičku Michalku21měsíců a mladší Aničku1,5měsíce. jde o to, vše jsem s dětmi zvládala zatím poměrně dobře, nebyla jsem nevyrovnaná, stíhala jsem jak se dalo i když mě ostatní strašili, že se dvěmi dětmi tak brzy po sobě to bude docela záhul, neměla jsem deprese, protože na ně zatím nebyl čas. přes víkend se to všechno nějak zlomilo.ta mladší holčička-miminko, má od narození problémy s prdíky a nepomáhá nám nic. vůbec nic.dalo se to zvládat, jenže se prdíky jakoby stupnují a včera a předevčírem večer jen plakala aplakala takovým tím neutichajícím způsobem, z plna hrdla, jako by ji na nože brali. v noci od narození nespí a pláče, stále se dožaduje jídla a pozornosti a jak začne plakat, začne se dožadovat okamžite pozornosti i ta starší, té je mi líto. snažím se dělat vše pro to, abych si jí všímala a ona měla pocit všeho hezkého. jen ted tři dny, když mi ta maličká tak pláče jsem se zhroutila.ne hodně, ale nemám na nic náladu, stále se mi chce brečet, nic nestíhám, nemám chut se ani bavit, je mi hrozně. i u tohoto mého pocitu, co tu píšu, brečím, nemám sílu a jsem nevyspaná. holky, vím, přejde to, ale kdy? nemůžu si dovolit se tu tak sesypat, nebo být ubrečená a bez energie.jste některá na mojí vlně? co na to pomáhá. babičky nemáme, a manžel je věčně v práci nebo na sportě, který mu vynáší, proto není doma.ach jo, kdyby alespon bylo léto.