Dva měsíce po porodu - jsem v pořádku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Tak pokud je to ze strachu tak podle mě to normální je ale pokud je to záměrně a chtěla by jsi malé ublížit tak to už normální není jinak taky bývám paranoidní a představuji si jak se něco může stát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ale je neboj, já ted na pdzim lezla na ořech, dělala jsem to každej rok a první, co mi proběhlo hlavou je, že spadnu a co bude s malým…a tak to je furt, nemusíš se bát, prostě tu nejsi sama a je jasný a přirozený, že máš větší strach o mimi, než o cokoliv jiného, kolikrát mě napadaj myšlenky, že se to ani nedá publikovat, pak si nahlas zanadávám sama na sebe a je klid, ale naučila jsem se to tak brát, takže hlavu vzhůru holka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem to tak mela a to docela dlouho. Jeste ted, kdyz nesu maleho po schodech a ocitneme se blizko zabradli, mi probleske hlavou, jak pada dolu. 
Podle mne to je ten sileny strach o dite. Vim, ze to ma spousta maminek.
Bala bych se az ve chvili, kdy bych mela nutkave pocity dite shodit, vyhodit z okna apod. 
- Citovat
- Upravit
Ne mam to jen jako strach, nikdy me nenapadlo ze bych ji ublizit chtela
- Citovat
- Upravit
Nejseš na prcka moc upjatá? mělas dobrej porod? nebo se něco stalo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zrzana2 jestli to není normální, tak já taky ne…to víš že mám občas takovýhle myšlenky, teď už tolika ne, ale pořád mám. Přesně, když je na zemi, že na něj šlápnu, kopnu ho do hlavy, coby kdyby. No, když byl menší, bylo těch obav moc moc moc. Teď už to je fakt semtam něco málo Myslím si, že to normální je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V tom případě jsem taky nenormální paranoidní, že se malé může něco stát jsem taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já zase četla diskuzi, kde se široce rozebralo, že to normální je.
Tak ti přidám svoje: čekám na metro a ve chvíli, kdy přijíždí se bojím, že mě někdo strčí pod vlak. Jdu s malým ze schodů a probleskne mi hlavou, jak letíme oba dva dolů. Malý spí, já jdu s košem a úplně se otřesu, co kdybych si zabouchla klíče a on se probudil (telefon sebou netahám, že), atd.atd. s tím šlápnutím jsem to měla taky.
Taky si připadám v rámci možností normální 
Pokud tě neochromuje panika nebo se hned nesložíš nebo tak něco, tak to asi patří k životu
- Citovat
- Upravit
@AdaNaty píše:
Nejseš na prcka moc upjatá? mělas dobrej porod? nebo se něco stalo?
porod jsem mela hnusnej a malinka je vymodleny dite po zamlklem tehotenstvi
- Citovat
- Upravit
Tohle jsem rpožívala hlavně v šestinedělí po prvním porodu, celkem výživné představy o zalomených hlavičkách a vyhřezlých mozečcích 
Přešlo to. S těhotenstvím se mi to zase vracívá, třeba když tu muž řádí s klukama, tak jsem mnohem úzkostlivější, mám celkem barvité představy o úrazech…
U tebe bych to viděla ještě jako důsledek šestinedělí (v některých zemích mají tuším dokonce označení osminedělí ). Pokud tě to nějak neovládá, nesedíš pak v koutě zbrocená potem hrůzou, tak si myslím, že je to přirozený způsob, jak nás nějaká kolektivní paměť přírody uložená v našem mozku učí být opatrnými matkami, které svoje děti neohrozí. A někdo má tyhle instinkty či hormony či čím to je asi trochu výraznější a někdo méně výrazné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj no já to mám taky. Taky se mi objevují hrozné scénáře co by se mohlo stát! Až mě to někdy děsí. A pak si řeknu, že je to možná dobře, že si alespoň dám pozor abych něco nevyvedla. Hlavně jsem se bála, že malou pustím na zem, když jdu po schodech, že upadneme obě. Takže po nich chodím fakt opatrně, když ji nesu. Tak to možná něco do sebe má .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Gladys v koute nesedim, byvaji to jen momenty, max pak o neco vic cumim pod nohy, malou si jeste lip drzim a tak
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj holky,
, ale stava se mi docela casto(parkrat za den), ze mi projede hlavou nejaka obava. Napr. polozim malou na zem na deku past kone a probleskne mi, ze zakopnu a slapnu ji na hlavu, nebo jsem hazela kamaradce klice z okna s malou v naruci a projelo mi hlavou jak prcek pada z okna atd atd. Mela jsem to za normalni strach(i kdyz priznavam, ze je to otravne), ale podle toho, co jsem se docetla v ruznych diskuzich to zase tak normalni neni. Prosim nazory…
jsem necele dva mesice po porodu a pripadam si normalni
Neanonymne proto, ze se nestydim