Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Poporodní přecitlivělost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
14.3.23 08:23
@Anonymní píše:
Ahoj, mám trošku problém po porodu a potřebuju se z toho alespoň vypsat. Před 3 týdny se nám narodil chlapeček. Máme doma již 3 letou holčičku a ta se na brášku moc těšila a těší se z něho i teď stejně jako my. Jenže asi po 1. týdnu od narození jsem hrozne rozhozená, přecitlivělá, plačtivá. Nějak se nemůžu smířit s tím, že už mám dvě děti a mám pocit, že už mě v životě nic nečeká, že už jsem všechno krásný prožila a teď už budu jen smutně koukat, jak mi odrůstají moje miminka. Mám pocit, že jsem si všechno málo užila, že jsem málo fotila a natáčela (přitom to dělám pořád).. jsem úplně nemožná. Malého pořád ňuňám a přeju si, aby se zastavil čas a já měla víc času si ho užit jako novorozeně..nejradši bych ho snědla láskou a hrozně mě mrzí, jak to všechno rychle utíká. Bude mi 30 a já si nedovedu představit, co mám se svým životem dělat dál. Vždycky jsme říkali s manželem, ze chceme děti max dvě. Teď je máme a mě to mrzí. Chtěla bych oba mít zase v bříšku a užít si to celé znovu a jinak. U obou těhotenství jsem byla Ok, žádné komplikace, byla jsem úplně fit, dělala jsem všechno. Vždy jsem to brala tak laxně “Noo tak jsem těhotná no”.. nerada jsem ukazovala břicho, vadilo mi to, nelíbilo se mi to.. mám i málo fotek, neměla jsem nikdy potřebu se fotit a teď mě to zpětně moc mrzí. Asi ten fakt, že už to nejspíš nikdy neprožiju. Teď si říkám, že bych chtěla ještě jednou zažít těhotenství a porod. Jsem jak šílená.. Vím, že to dělají hormony, ale co s tím? Nějak se to nedá vydržet.
Mám dvě děti 18 m a 6m a taky mám podobný pocit, že to chci zažít znovu. Ale my teda s manželem oba cítíme, že ještě nejsme komplet, tak pokud to příroda dovolí, tak půjdeme ještě do třetího prcka, je mi 30.
- Citovat
- Upravit
14.3.23 08:39
@Anonymní píše:
Mám dvě děti 18 m a 6m a taky mám podobný pocit, že to chci zažít znovu. Ale my teda s manželem oba cítíme, že ještě nejsme komplet, tak pokud to příroda dovolí, tak půjdeme ještě do třetího prcka, je mi 30.
Taky si prohrávám s touhle myšlenkou, ale nevím, zda by se do toho manželovi chtělo. Upřímně doufám, ze až se srovnají hormony, ze to přejde a ja budu zase Happy.. ale teď se cítím fakt hrozne.. 
nevím, co nám dělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj, mám trošku problém po porodu a potřebuju se z toho alespoň vypsat. Před 3 týdny se nám narodil chlapeček. Máme doma již 3 letou holčičku a ta se na brášku moc těšila a těší se z něho i teď stejně jako my. Jenže asi po 1. týdnu od narození jsem hrozne rozhozená, přecitlivělá, plačtivá. Nějak se nemůžu smířit s tím, že už mám dvě děti a mám pocit, že už mě v životě nic nečeká, že už jsem všechno krásný prožila a teď už budu jen smutně koukat, jak mi odrůstají moje miminka. Mám pocit, že jsem si všechno málo užila, že jsem málo fotila a natáčela (přitom to dělám pořád).. jsem úplně nemožná. Malého pořád ňuňám a přeju si, aby se zastavil čas a já měla víc času si ho užit jako novorozeně..nejradši bych ho snědla láskou a hrozně mě mrzí, jak to všechno rychle utíká. Bude mi 30 a já si nedovedu představit, co mám se svým životem dělat dál. Vždycky jsme říkali s manželem, ze chceme děti max dvě. Teď je máme a mě to mrzí. Chtěla bych oba mít zase v bříšku a užít si to celé znovu a jinak. U obou těhotenství jsem byla Ok, žádné komplikace, byla jsem úplně fit, dělala jsem všechno. Vždy jsem to brala tak laxně “Noo tak jsem těhotná no”.. nerada jsem ukazovala břicho, vadilo mi to, nelíbilo se mi to.. mám i málo fotek, neměla jsem nikdy potřebu se fotit a teď mě to zpětně moc mrzí. Asi ten fakt, že už to nejspíš nikdy neprožiju. Teď si říkám, že bych chtěla ještě jednou zažít těhotenství a porod. Jsem jak šílená.. Vím, že to dělají hormony, ale co s tím? Nějak se to nedá vydržet.