Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím maminy,taky mate pocit,že to vaše dítko pořád jen zlobí,odmlouvá,nechce si uklízet,je drzé atd.? Naší Sáře je 3,5 a já ten pocit mám. Nevím jak na ní. Nejde to po dobrým ani po zlím.
Asi taková nebyla. Ale máme ještě roční holčičku,která vyžaduje hodně mé pozornosti! Čas který mi zbývá věnuju domácnosti-vaření úklid! A na Sáru pak nemám čas a pořád říkám potom potom potom. A když náhodou na to potom dojde,začne zase dělat nějáký seky já se seknu a konec. A pořád dokola. Nidy jsem nechtěla být takovou matkou!!!!!!!!! Jen nevím jak začít znovu a aby to zase fungoval,doma byl klid a byly jsme šťastná rodinka. Jestli to ještě vůbec jde!! ![]()
V tom případě se divím, že tě chudák holka ještě něčím nepřetáhla. Žij v bordelu, k večeři si dejte rohlík a věnuj se malé. Se jí ani nedivím, jak se má jinak bránit takovému bezpráví? Čas, který mi zbývá věnuju domáctnosti a vaření…tohle je snad zase nějaká provokace nebo co.
@terinka4444
Naprosty souhlas a to ze je drze a odmlouva to mam taky doma a to mam jedno dite.O uklizeni nemluvim.Nekdy hned nekdy 10.musim rict.
Mám téměř 3,5 letého a téměř roční dítě. Starší má tendence odmlouvat, neposlouchat atd. Moc se s ním nepářu.
Vysvětlím proč něco chci a pak na tom trvám. Používám i počítání do 3 a že to prostě musí být a hotovo šmitec.
Mladšímu rozhodně nevěnuji víc pozornosti než staršímu. Spíš naopak.
Mladšího vypustím „na volno“ po bytě a ten si zábavu vždycky najde (hračky, šuplíky s pokličkama, šňůra od vysavače..). Starší má v půlce pokojíčku udělanou barieru ze židliček a koše na hračky tak, aby mu mladší nezdemoloval postavené vláčkové koleje (to je pak mega řev). Takže jsou tam spolu každý si hraje na jedné straně bariéry, starší si obvykle přeleze za mladším a zvládají si i hrát spolu. Když ne, rozdělím je.
Jíme všichni zároveň, procházky společně, spát chodí krátce po sobě. Když to klapne, spí i hodinu přes den zaráz.
Pokud vyžadují kluci pozornost zaráz, tak je tak nějak podělím (takový multitasking, prostě každému se věnuji chvilku na střídačku, vždycky musí chvilku počkat jak jeden tak druhý a několikrát dokola). Starší je od narození mladíšho čím dál víc umazlenější a čím dál víc se držící máminy sukně (dřív takový vůbec nebýval). Mladší je zatím ve fázi, kdy razí do světa na průzkumy a tak je mu nelíp…(prostě mě má na háku, mazlení ho nebaví, zdržuje…)
Myslím,že to zakladatelka napsala tak,že to blbě vyznělo,ale nebylo to tak myšleno.Nevím,ale trochu drsná odpověď! ![]()
Co se týče této diskuze,myslím,že je to snaha o upoutání pozornosti,třeba ze žárlivosti na mladšího sourozence.Ale můj syn je v tomto věku taky takový,to budeme mít 3 a mám jen jeho a snažím se mu věnovat,co nejvíce ![]()
@Nicki.Minaj píše:
Myslím,že to zakladatelka napsala tak,že to blbě vyznělo,ale nebylo to tak myšleno.Nevím,ale trochu drsná odpověď!
Co se týče této diskuze,myslím,že je to snaha o upoutání pozornosti,třeba ze žárlivosti na mladšího sourozence.Ale můj syn je v tomto věku taky takový,to budeme mít 3 a mám jen jeho a snažím se mu věnovat,co nejvíce
@Wiolla Doufám, že si na tenhle tvůj příspěvek vzpomenu za pár let, až to bude třeba.. Vidím to u švagrové - jak její starší dcera pořád vyžaduje být středem pozornosti, až je s tím otravná, takže ji dospělí odmítají, čímž se to cyklí
A když ji nikdo nevidí, malé ubližuje.. Je to zoufalý pohled.. ![]()
Jinak ale moje kolegyně z práce loni celá zoufalá vyprávěla o jejich jediné dceři.. Oni jsou/byli taková „dokonalá“ rodinka, vše v cajku, harmonické, dokonalé.. No, tak dcera kolem tří let, po nebo před nástupem do školky začala zlobit, odmlouvat.. takovým způsobem, že dle slov maminky, ji tatínek každý večer před spaním seřeže
![]()
Tak on tenhle věk je celkově náročný, ale třeba u mé dcery funguje se jí věnovat, mít zábavu, zapojit jí do toho úklidu, pomáhá a to fakt že už pomáhá nejen škodí a tím sfouknem i ty domácí práce. Jakmile se nudí, nemá pozornost a jsme třeba celý den doma tak taky vymýšlí blbosti a „zlobí“ Nemá pozornost pořád, umí si vyhrát hodně i sama, ale pak si hrajeme zase spolu.
Takže moje rada - věnuj se jí, zapoj do vaření, uklízení, vždyť holčičky v tomhle věku to většinou baví. A to že u toho trochu nadělá nebo ti přidělá práci přece nevadí. A čas děl spravedlivěji, myslím že jsi si ve svém příspěvku sama odpověděla.
jo a pak je to hodně i o komunikaci, někdy toho taky mám plný kecky, vyhrožuju, křičím apod, ale když jsem v pohodě a mám čas nad komunikací přemýšlet, tak to úžasně funguje, ne vždy, ale hodně to funguje. Doporučuju Respektovat a být respektován, nejsem v tomto směru ortodoxní ale hodně mi to pomohlo.
A co takhle zkusit si stanovit pevny cas,treba hodinu denne,ktery budes travit se Sarou?Ale opravdu travit a ne ze dnes to nevyslo,tak zitra si budem hrat o neco dyl,nebo jeste douklizim..Opravdu si kazdej den s malou sednout a chvily se venovat jen ji.A nemusi to byt hodina,proste tolik casu,kolik vyhovuje vam.Aby se necitila,ze je vzdy na druhem miste,ze nema v rodine prostor.. ![]()
nezlob se,ale pokud se Sáře nevěnuješ,zkouší pozornost získat jinak a to i za cenu negativní pozornosti.Přesně jak píší holky,vykašli se na domácnost,ta neuteče,dcerka,ale vyroste za chvilku.A zkus pevně stanovit chvilky jen vás dvou-třeba když mladší spí a plně se jí věnuj,uvidíš bude to lepší.Taky se děsím jak zvládnu děti dvě,ale v tomhle mám jasno,děti nám za chvilku vyletí z hnízda ani se nenadějeme.Heslo Bordel v bytě šťastné dítě,prostě je občas pravdou.A tatínek nepomáhá?jak v domácnosti tak s dětmi?Dej malou jemu a věnuj se starší a obráceně:-))Držím palečky ať je brzy líp.
@Michaela309 píše:
Zdravím maminy,taky mate pocit,že to vaše dítko pořád jen zlobí,odmlouvá,nechce si uklízet,je drzé atd.? Naší Sáře je 3,5 a já ten pocit mám. Nevím jak na ní. Nejde to po dobrým ani po zlím.![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Asi taková nebyla. Ale máme ještě roční holčičku,která vyžaduje hodně mé pozornosti! Čas který mi zbývá věnuju domácnosti-vaření úklid! A na Sáru pak nemám čas a pořád říkám potom potom potom. A když náhodou na to potom dojde,začne zase dělat nějáký seky já se seknu a konec. A pořád dokola. Nidy jsem nechtěla být takovou matkou!!!!!!!!! Jen nevím jak začít znovu a aby to zase fungoval,doma byl klid a byly jsme šťastná rodinka. Jestli to ještě vůbec jde!!
No, tak tato diskuse je snad jen nějaká provokace, jinak si to neumím vysvětlit.
Na holku nemáš čas, odbýváš ji „potom, potom“, odstrkuješ kvůli mladší sestře a když se NÁHODOU nějaký ten čas najde, nedokážeš v sobě najít dost trpělivosti na to, abys s ní nějak vyšla a ten čas využila podle představ holčičky. A ještě si stěžuješ, že „zlobí, odmlouvá a je drzá“. ![]()
Já bych byla taky… a budu.
Jak začít znovu? Dej si pár facek a vzpamatuj se … Ale jestli už to zašlo natolik daleko, že to nestačí (čehož se obávám), zajdi do psychologické poradny, srovnej si životní priority a s pomocí odborníka se dej sama dohromady.
nečetla jsem odpovědi jen přidám svůj názor a zkušenost.
Když se mi narodili dvojčata, byli synovi 3 roky.
Je jasné, že času na něj zbývalo méně, než byl zvyklý a také ty první měsíce byli v tomto směru těžké.
NEbyla těžká práce a starost kolem dvojčat, ale to jak se choval a jak si vynucoval pozornost bylo dosti náročné.
Museli jsme si najít svůj řád.
I když jsem byla sebevíc ospalá po prokojené noci, i když jsem si chtěla sebevíc lehnout nebo jít uvařit, uklidit … tak jsem si VŽDY našla čas na syna.
Vyprdla jsem se na úklid, vůbec třeba nežehlím, k obědu stačila polévka.
Ten nejstarší musí vědět, že tu jsi pro něj. Že jsi ho neodsunula na druhou kolej jen kvůli tomu, že máte doma miminko.
ahoj, tohle znám. můj syn je nejhodnější, když je se mnou sám a povídám si s ním. když je nás víc, zlobí. takže asi tak. chce mámu a když nemáš čas, tak zlobí. alespoň víš, jaký je na ní lék. já myslím, že by jste si spolu mohly vyhradit nějaký den třeba o víkendu, jít spolu na zmrzku, popovídat..myslím, že by to bylo prospěšné jak pro ní, tak pro Tebe. ![]()
můj syn žárlí na mého partnera a taky zlobí. já to řeším tak, že si vyhradím den jen pro syna a jedeme spolu třeba na výlet, koupíme si zmrzku, povídáme, koupím mu jeho oblíbené lego, zajdem na pizzu. a nemám pak špatné svědomí, že jsem nechtěla být taková máma, jak Ty píšeš. zkus to .-)
podle mě platí pravidlo kdo si hraje nezlobí - resp kdo se nudí a nemá pozornost, tak si vynucuje všemi možnými způsoby
pozornost musíš dělit mezi obě děti spravedlivě, už to obě vnímají…
do úklidu, vaření obě děti zapoj, sice je víc bordelu ale bude je to bavit…Mám kluka 3 a půl a holčičku 1 a půl a jde to…sice tu máme většinou přes den nepořádek a doopravdy uklízím většinou až když spí…ale jsme všichni psychicky v klidu
Obě děti se mnou vaří - mladší něco míchá ve svém hrnci, starší mi třeba sype do hrnce špagety, nebo přidává ingredience do omáčky a míchá
musíš jim dát najevo že jsou oni důležití a ne že práce má přednost - uvidíš že když změníš postupně přístup, tak se začne mile chovat i dcerka - a udělej to co nejdřív, protože jinak ji začne mladší napodobovat, děti se mnou i rády luxují - staršímu na chvilku půjčím lux, mladší mu důležitě reguluje výkon vysavače…když jdeme utírat prach tak vyfasují oba hadry…pračku taky pouštíme společně - starší tam lije gel a oba mi tam hází prádlo, které jim podávám…
když vím, že budu dělat něco co je nebude bavit a čeho se třeba nemůžou účastnit, tak jim už předem zadám nějaký úkol, abych je na tu chvilku zabavila, úplně v nejhorším pustím klidně i pohádku
buď ráda že zlobí a že je zdravá
![]()
já teď spíš řeším co s častými spory - ti naši brouci se pořád o něco přetahujou, pomalu abychom měli doma všechno 2X, mladší to zatím nejde moc vysvětlit a starší se cítí ublíženě, že on musí častěji ustoupit
snažím se být co nejvíc spravedlivá, ale někdy je to těžký