Poraďte - jak fungují rodinné finance?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Lizbeth

12978

16.1.10 15:10

načítám...

lol -možná, že až otěhotníš a budeš čekat dítě zjistíš co ostatní cítí..Ano je to hrdost, co člověk cítí..S tím nic nenaděláš, a že ti vadí výrazy???… tvá věc. :cry:

načítám...
Citovat
Zmínit

kocunka

9223

14.2.10 21:19

načítám...

lol píše:
holky klidek, ja tady urcite nechci nikoho odsuzovat, to mi vubec neprislusi, jen nesnasim takovy ty chvastaci kecy, jako tady nektere z nas maji. Skromonost mam rada, tot vse a jestli ma nekdo dite v 18ti nebo ve 30ti, jeho problem…jen mi vadi, ze nekdo si porizuje dite mladej a neustale s tim machruje…ptz si myslim, ze to k vychloubani zrovna neni, je to jen jeho potreba a to je jedine co jsem tady chtela zkomnentovat. Ale ze to tak nekdo citi, ja mu to preju, jen ty vyrazy by se nekdy mohly krotit

nemám pocit,že bych s tím machrovala.. jen jsem psala,že prostě těhotná v 18 jsem no.. to je celý… ,ale je fakt,že jsem na to,že budu maminka hrdá :-)

načítám...
Citovat
Zmínit

kačka25

7369

14.2.10 21:42

načítám...

teda jsemtady z tý debaty nějaká zmatená, původně jsem nechtěla ani zasahovat, ale nedá mi to. Myslím, že každá žena, by měla být hrdá, že je těhotná. Ať si každý pořídí dítě, kdy se na něj cítí a touží po něm, i když v případě zakladatelky tého diskuze mi to přijde unáhlené. Né kvůli věku, ale zázemí, které může dítěti nabídnout. Já měla první dítě v 21 letech, toužila jsem po měm a dodnes jsem toho nikdy ani vteřinu nelitovala, že jsem nepočkala. Druhé ve 25 letech a třetí ve 29. A toužíme ještě po jednom. Každé těhu jsem si užívala a byla jsem na něj hrdá.

načítám...
Citovat
Zmínit

petit.fraise

20.2.10 15:17

načítám...

Ahoj,
mě je čerstvých 23let a mám 3měsíční holčičku. Od 15ti jsem toužila po miminku a byla jsem rozhodnutá, že ho s přítelem bude mít hned po maturitě.Než jsem došla k maturitě tak jsem se s přítelem rozešla a našla si jiného. Po maturitě jsem se k němu odstěhovala a rozhodla se, najít si práci, získat praxi a třeba za rok si pořídit mimčo. Plat jsem měla minimální a najednou jsem si uvědomila jak to je náročné přispívat na nájem, na jídlo (přijde mi rozumné aby se partneři o náklady dělili) občas si něco koupit, pak všechny ty narozeniny, svátky, vánoce. S touhou po miminku zároveň rostla má touha dát mu všechno to, co jsem jako malá neměla a zajistit ho.Takže ve finále jsme spořili, šetřili, plánovali. Máme byt, auto, žádné dluhy a teď i miminko, myslím že to je ideální stav.
Jestli ti můžu doporučit - nejdřív si zajistěte pevné zázemí a pak teprve miminko. Žít s mužem je něco jiného než žít s rodiči. Raději to ještě zvaž, jsi mladá a nic ti neuteče. :roll: