Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
@unuděná Přesně tak, řeším jen to jestli to zvládnu. Mám ho na zada, takže se bojím toho jak bych miminko zvládla nosit
Já nevím, kdyby hrozilo, že ho dají k adopci nebo že půjde na přerušení, tak bych ti asi řekla jdi do toho, pokud na to máš elán. Ale takhle? Zničíš se úplně a proč? Jen proto, že máš pocit, že se o něj placená chůva nedokáže dobře postarat?
Co kdyby jsi hlídala pravidelně třeba den nebo dva v týdnu? Tak by sis mohla nechat i puluvazek a na zbytek ať si dcera zaplatí chůvu.
Určitě by to šlo domluvit v práci i s dcerou.
Zase nezapomeň, že kdybys vzala hlídání na celý tyden a pustila práci, dcera by ti v podstatě mela platit (protože ta chůva rozhodne nebude hlídat zadarmo a ty prijdes o příjem).
Ono by se taky mohlo stát, že ti to pěkně začne lézt na nervy, budeš náhradní matka bez pořádného příjmu. Určitě bych vymyslela kompromis ![]()
@unuděná Upřímně, mám pocit že bych to měla udělat, ale taky se mi samozřejmě chce. Zas kdyby se mi nechtělo, tak se do toho tolik nenutím. A ano je tam nějaký strach i z chůvy…
Moje máma vždycky říká, že je to fajn, že vnoučata může pohlidat a pak je zase vrátit
a taky říká, že pocit zodpovědnosti za ne je mnohem větší, než tehdy u svých dětí ![]()
Já bych to řešila tak že se budeš prostě nadstandardně věnovat vnouceti, ale chůva k dispozici bude jako primární pecovatel, ty v režimu co zvládneš, to zvládneš. I by se to tak mohlo pro dítě docela dobre rozložit, že nebude furt jen s chuvou, ale taky s někým z rodiny, a na tebe nespadne něco co by bylo nad tvoje síly.
@Anonymní píše:
@unuděná Upřímně, mám pocit že bych to měla udělat, ale taky se mi samozřejmě chce. Zas kdyby se mi nechtělo, tak se do toho tolik nenutím. A ano je tam nějaký strach i z chůvy…
Proč strach z chůvy? Já mám pocit, že ty své dceři vůbec nevěříš. Nebo máš pocit, že by dítě nějak vědomě ohrozila výběrem člověka, se kterým ho bude nechávat? Nech je nést si svou zodpovědnost sami, můžeš navrhnout třeba ty zmiňované dva dny v týdnu. Garantuju ti, že budeš ráda, když dítě vždy odpoledne odevzdáš a budeš mít následující den „jen“ pracovní.
Kamarádka to takhle měla. Babička hlídala cca od 1 roka 4-5 hodin denně. Později dle práce maminky ( po školce, po škole ), někdy i přes noc + zajišťovala veškeré prázdniny ( brala dítě na dovolené, atd…).
Dítě u ní mělo vlastní pokoj, vyhovovalo jim to všem. Pomohla takhle vychovat obě děti. Dnes plnoleté.
Oni jsou ale taková hodně pospolu rodina. Když druhá dcera měla dítě, tak tak, hlídala babička.
Holky teď zase velmi pomáhají babičce ( péče o dům, atd…)
Trochu bych se bála, že až hlídání skončí, tak už nenajdeš práci. Budeš o pár let starší, unavenější… Co se hlídání týká, mám vnoučata, hlídám je občas a přiznávám, že jsem vždycky docela vyšťavená (uznávám, že fyzičku nemám nic moc). Ale na dlouhodobé několikaleté hlídání bych si netroufla. Taky se může stát, že dcera si toho nebude považovat, bude to brát tak, že se ti to hodilo a řešíš tím nějaký svůj problém, zatímco ty budeš mít pocit, jak dceři pomáháš. Aby to vztahy ještě nezhoršilo
Já si myslím že můžeš být ráda že ve svým věku s ID na zada máš vůbec práci…Natož o ní přijít, a hledat si další.
![]()
Hele dítě ještě není na světě. Je dost dobře možné, že si to dcera rozmyslí. Nebyla by první ani poslední kdo by měl problém odejít od pár týdenního mimina. A když ne, tak se do toho nepouštěj. Nedáš to. Ne v invalidním důchodu a náročné by to bylo i kdybys byla zdravá. Chápu tě, taky by mi to hlodalo, ale není to opravdu rozumný
@Anonymní píše:
@unuděná Upřímně, mám pocit že bych to měla udělat, ale taky se mi samozřejmě chce. Zas kdyby se mi nechtělo, tak se do toho tolik nenutím. A ano je tam nějaký strach i z chůvy…
Neblazni. Se zády v háji? Vždyť to dítě může potřebovat pořád nosit, jinak ti bude řvát. Co pak? I mladé ženské mají po roce nošení dětí problémy se zády. Pokud jde o dítě, tak jemu je jedno, jestli to je chůva, nebo babička. Máme jednu babičku v tvých letech, děti miluje, ale po víkendu, kdy jsem tam i já, je naprosto vyřízená. Dobrá chůva to zvládne líp a upřímně dá dítěti asi i víc později. Jak bys pak chtěla roční aktivní batole stíhat na hřišti, na odrážedle. Pro ni je to práce, musí odvádět nějaký výkon, co jí dcera naplánuje. Ty si s malým udělej hezký vztah jako babička, klidně můžeš sem tam chůvu vystřídat, ale takto naplno mi to opravdu přijde jako blbý nápad.
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky, moje dcera čeká svoje první dítě, těhotenství je plánované a těší se na něj. Ale na mateřskou nastoupit nechce, chce dál normálně pracovat. Důvodu tam je víc, dítě tak bude hodně času hlavně s chůvou. Ale když jsem se o tom s dcerou bavila, podotýkám že to byla klidná debata. Jen jsem prostě dala najevo, že se mi moc nelíbí že vnouče bude s cizí osobou tak dlouho… Tak mi dcera navrhla, abych dítě hlídala já. Mě to sice hodně láká, ale nevím jestli bych to fyzický i psychický zvládla. Jsem v invalidním důchodu, částečně pracují na poloviční úvazek. Ten bych musela nechat, je mi přes padesát. Bojím se, že bych se o miminko nezvládla postarat. Jsou tu maminky/velmi aktivní babičky, přes padesát s miminkem? Vím že jsme každý jiný a každý zvládne něco jiného, ale potřebovala bych nějaké zkušenosti a představu jak to celé vypadá.
To je tak hezky když si umíte přiznat, že to nezvládnete. S tím se pracovat líp než obráceně. Dělat hrdinku a pak nedat ani zapnuto zipu. Myslím, že si. dcera uvědomuje vaše možnosti a rozhodla se podle toho. Ví, že by to mohl být někde problém a nechce vás tomu vystavit. Vždyť i tak se to dítě da hlidat nebo vystřídat chůvu, vyjít si společně.
Troufnu si rict že i chůva bude potřebovat den volna pak… asi bych to nechala být.
@unuděná Přesně tak, řeším jen to jestli to zvládnu. Mám ho na zada, takže se bojím toho jak bych miminko zvládla nosit