Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neber na sebe tu zodpovědnost. Můžeš vnouče vídat ve volném čase jak ti to bude vycházet, třeba 2×-3× v týdnu na 2-3hodinky a ušetřit tak dceři za chůvu. Nech si svou práci a svůj život. Teda - tak bych to udělala já.
@jita22 Děkuji za názor, mě by ani nevadilo „vzdát“ se svého života, jen nevím jestli bych se o vnouče zvládla postarat.
Já bych do toho nešla. Je to příliš velká zodpovědnost a defacto nic z toho - hezký vztah s vnoučetem můžeš budovat i dvěma odpoledni v týdnu. Buď babička, ne maminka. Pokud bude většinu času s chůvou, tak pro něj bude ona primární pečující osobou a ne „někým cizím“, neboj. Jen tvou dceru moc nechápu, proč dítě, když už teď ví, že s ním nechce být doma ani po ten hloupý půlrok mateřské?
Mimochodem, minimálně po dobu šestinedělí musí být dcera doma, ale to snad ví.
Jen doufám, že jí do toho nekecáš … Jelikož to úplně není tvoje věc.
Jinak na rodičák bych místo ní nešla. Nechala bych to na ní a na chůvě. Ale s hlídáním bych samozřejmě vypomohla v rámci svých možností.
A mimochodem, když necháš částečný úvazek, budeš živá jen z invalidního? Budeš si muset platit zdravotní. Nebo ti bude dcera dávat plat? ![]()
@Anonymní píše:
@jita22 Děkuji za názor, mě by ani nevadilo „vzdát“ se svého života, jen nevím jestli bych se o vnouče zvládla postarat.
Pokud se musíš anonymně ptát lidí na internetu, kteří tě ani neznají … Tak promiň, ale dost o tom pochybuji. ![]()
Já bych to nedělala, zvlášť u takto malého miminka. Je to náročné i pro mladé a zdravé. Nehledě na to, že co nařídí dcera chůvě, tak by to měla dodržovat, jinak může být vyměněna, babičky mají tendenci si je po svém a naruší vám to vztahy.
@Anonymní píše:
@jita22 Děkuji za názor, mě by ani nevadilo „vzdát“ se svého života, jen nevím jestli bych se o vnouče zvládla postarat.
Nedělej to, budeš utahaná jako kotě. Po padesátce už člověk nemá tu páru, co ve třiceti, chce mít svůj klid. Vnoučátko pro potěšení na návštěvu nebo občas na pohlídání, ale zastoupit matku na mateřské v podstatě sakum prdum, do toho bych nešla.
@unuděná To samozřejmě vím, že hezky vztah s vnoučetem můžu mít i když ho uvidím je 2 do týdne, o to mi nejde… Dcera samozřejmě taky ví že minimálně na šestinedělí bude doma. Upřímně tady nechci rozebírat proč to tak dcera chce, tuhle diskuzi nezaložila a tak nemyslím, že by bylo fér kdyby jsme tady řešili jí. Založila jsem jí hlavně pro sebe, protože mám dilema.
Mamka je taky v invalidním důchodu, taky pracuje na krátký úvazek. Neteř celý minulý školní rok hlídala 2 dny v týdnu (školku měla 3 dny v týdnu, ségra byla na plný úvazek v práci). Podotýkám, že neteř měla v době hlídání 4 roky. Ale je to náročné akční dítě. Možná miminko by zvládla spíš, ale od batolete je to náročné i pro nás mladé (ségru, jejího muže i mě jakožto tetu
). Mamka to zvládla, ale byla dost KO. Dost se ji ulevilo, když v práci ségra skončila
A to malou miluje a udělá pro ni vše. Jen je to s ní prostě náročné + ji není 20.
Takže být tebou bych navrhla třeba 1× týdně hlídání, případně 2-3× týdně na pár hodinek dle práce, ale rozhodně bych nehlídala naplno. Ono možná to miminko bude v pohodě (záleží), ale s batoletem už je to dost náročné (pokud to není dítě co někde posadíš a po návratu ho najdeš ve stejné poloze a na stejném místě
).
Jinak ano, dcera by mi normálně platila jako chůvě, jen trochu míň.
@Šmoulice Děkuji za názor, myslím že nejsem první ani poslední co zde ptá jak se má rozhodnout, aniž by jí celé emimino znalo.
Takže jediný tvůj problém je jestli to zvládneš? No jako zvládneš, protože ti pak už nic jiného nezbyde, že? Otázka je, proč to chtít zvládnout a proč se tolik „montovat“ do výchovy vnooučete. Můžeš tím ve vztahu s dcerou nadělat pěknou paseku.
edit:na co máš ten ID?
Hele a nemohla bys přes den primárně hlídat ty, s tím, že by ti chůva chodila na poloviční úvazek pomáhat?
Dobrý den maminky, moje dcera čeká svoje první dítě, těhotenství je plánované a těší se na něj. Ale na mateřskou nastoupit nechce, chce dál normálně pracovat. Důvodu tam je víc, dítě tak bude hodně času hlavně s chůvou. Ale když jsem se o tom s dcerou bavila, podotýkám že to byla klidná debata. Jen jsem prostě dala najevo, že se mi moc nelíbí že vnouče bude s cizí osobou tak dlouho… Tak mi dcera navrhla, abych dítě hlídala já. Mě to sice hodně láká, ale nevím jestli bych to fyzický i psychický zvládla. Jsem v invalidním důchodu, částečně pracují na poloviční úvazek. Ten bych musela nechat, je mi přes padesát. Bojím se, že bych se o miminko nezvládla postarat. Jsou tu maminky/velmi aktivní babičky, přes padesát s miminkem? Vím že jsme každý jiný a každý zvládne něco jiného, ale potřebovala bych nějaké zkušenosti a představu jak to celé vypadá.