Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat a hrozící rozvod
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.3.24 19:25
Potrat a hrozící rozvod
Ahoj,
Přišla jsem si pro radu nebo vaše životní příběhy, přesně úplně nevím 
. Prostě to ze sebe potřebuji dostat a slyšet i názory úplně cizích lidí.
V červenci jsem po 2-letém snažení prodělala mimoděložní těhotenství. Měsíc na to pohádková svatba. Na klinice mi naznačili, že přirozeně spíše neotěhotním. Otěhotněla jsem však na svatební cestě a dva měsíce nato samovolný potrat. Tím se ve mě něco zlomilo. Mám pocit, že mě v tom manžel nechal. V den kdy se definitivně ukázalo, že jsem po druhé o mimino přišla odešel za kamarády do hospody a u mě jakoby se něco zlomilo. Vím, že tu nenajdu rozhřešení, ale zajímalo by mě, zda někdo zažil něco podobného? Nejsem to už já, ve vztahu je to peklo a vypadá to na rozvod. Už nevím kudy dál. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.3.24 19:35
Třeba to tak mělo být.. když se takhle zachoval po potratu, kdoví jaké by to bylo s dítětem. Buď ráda že se to rozseklo včas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 19:51
@m.i.s.p.u.l.e1 hele,já chápu, že to bolí. Stejně tam to ale může bolet tvého partnera a musí se s tím vyrovnat po svém. Přemýšlela jsi nad tím? Že i on může být nešťastný a trápit se? Možná to jen řešil jako chlap po svém. V tu chvíli to pro nej bylo ulehčení a možná ani netušil, co ti tím způsobí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 19:51
A jak to tenkrat bylo? Rikal ze pujde? Treba chtel zapit zal a ptal se te? Rekla jsi mu ze ho potrebujes at nechodi? Nevim jestli je dobre ocekavat nejake chovani, nerict to a pak z toho hned vyvodit pro sebe zaver. Ale treba to tak nebylo. Vetsinou je to vysledek nevyrcenych veci. O potratu mluvite? O dalsim otehotneni? Jak se citi on a ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 20:20
Já taky myslím že tak řešil žal. Že ho bolelo tě tak vidět.
A neuměl tomu čelit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
6.3.24 20:25
@kralicinka19 píše:
Já taky myslím že tak řešil žal. Že ho bolelo tě tak vidět.
A neuměl tomu čelit.
Chlap který neumí čelit nepříjemným věcem, není k ničemu. Aspoň ne v manželství
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.24 20:26
Mam milionového manžela… Fakt. Ale tohle dělá bohužel taky a už se přiznal nedávno, že tím prostě řeší žal… Že bohužel ale nedokáže v tu chvíli byt ještě opora mě. Je 95 procent času nesmírně silný muž, zvládá na 200 procent ale jak dojde právě něco takového, co se navíc ještě týká dětí tak ho to prostě zlomí a potřebuje taky jít někam plakat…už jsem si zvykla… Uvědomila sem si že bych po něm chtěla už vážně moc… Že až to prožije tak stejně pak přijde…i když už to nerad znovu načíná… Přikláním se, že máš doma stejný typ. Ale já jej nikdy neprosím, ať je doma nebo tak. Že bych zdůrazňovala že chci aby tak byl. Dávám mu v tomto vlastně volnost, jestli to chce řešit samotou či jak. Vím, že to prožíváme negativně oba, ten soucit mi ve finále stačí. Jinak je opora prakticky opravdu kdykoliv v čemkoliv.. ale nyní jsem těhotná, našli nám že malý má nějaké špatné ledvinky a paradoxně ten den právě také zkejsl s kamarádem… V plánu to neměl, na vyšetření jsme jeli nateseni. I chlap je jen člověk… Brečel přede mnou pouze jednou ale to se netýkalo mne, zemřel mu bratranec. Jinak chodí opravdu fnukat do garáže…
Příspěvek upraven 06.03.24 v 20:31
- Citovat
- Upravit
6.3.24 20:29
@Anonymní píše:
Mam milionového manžela… Fakt. Ale tohle dělá bohužel taky a už se přiznal nedávno, že tím prostě řeší žal… Že bohužel ale nedokáže v tu chvíli byt ještě opora mě. Je 95 procent času nesmírně silný muž, zvládá na 200 procent ale jak dojde právě něco takového, co se navíc ještě týká dětí tak ho to prostě zlomí a potřebuje taky jít někam plakat…už jsem si zvykla… Uvědomila sem si že bych po něm chtěla už vážně moc… Že až to prožije tak stejně pak přijde…i když už to nerad znovu načíná… Přikláním se, že máš doma stejný typ. Ale já jej nikdy neprosím, ať je doma nebo tak. Že bych zdůrazňovala že chci aby tak byl. Dávám mu v tomto vlastně volnost, jestli to chce řešit samotou či jak. Vím, že to prožíváme negativně oba, ten soucit mi ve finále stačí.
Ona o to dítě přišla v lednu, ne včera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 20:33
@medvidka nikde nepsala, že se tak chová doteď…jako vůl nebo tak…vyčetla jsem, že šlo také o jeden den.. a že příčina je teď hlavně v ženě a jejím nastavení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 20:38
@m.i.s.p.u.l.e1 píše:
Ahoj,
Přišla jsem si pro radu nebo vaše životní příběhy, přesně úplně nevím
Napadla mě ještě jedna možná věc, ten potrat byl tak v 7., 8. týdnu? třeba to prostě bral tak, že se to takto brzo může stát a ani netuší, jak moc tě to zasáhlo… přeci jen to kolikrát není ještě ani srdíčko… různí lidé vnímají stejnou situaci odlišně a nepomůže nic jiného než si o tom upřímně promluvit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 21:28
@medvidka a chlap nemůže mít vlastní pocity a něco v životě nezvládnout?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.24 22:20
@medvidka ..oba to položilo.
A oba to prožívali po svém. Jo je ideální když by se objímali a on se jí uměl otevřít a plakat s ní.
Ale hodně věcí se v životě učíme.
Já bych se spíše zajímala jestli odešel ze žalu..že to prostě chtěl přežít po svém.
A to bych mu asi neměla za zlé.
A nebo že je mizera a nechtělo se mu jí utěšovat…
To že se pak lidi začnou obviňovat a nedokáží na sobě vidět nic dobrého po takové krizi to je běžné.
Je to bolest.
Soudit je lehké. Já bych se snažila vztah uklidnit a přestat se obviňovat.
A promluvila si o tom proč tak jednal. Ženu potrat zasáhne víc. Ale zase toho chlapa zasáhne když ta žena je takhle smutná. Nemusí to být hned mizerný manžel.
Jen to prostě nezvládl..nebo nezvládl být dokonalý…
Ale je to jako když se člověk topí..každý řekne že by zachranoval partnera.Ale kdyby se vážně topil a dusil nikdo neví jestli by to zvládl..možná by jen bojoval o své přežití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.24 02:54
Ptala ses ho proč do té hospody chce jít? Říkalas mu, že ho potřebuješ ať zůstane doma. Proč tam šel?
Já od partnera očekávám, že pokud se nám OBĚMA stane takováto nějaká událost (i mnohem méně závažná), že budu moci být v těch prvních hodinách/dnech v ‚roli dítěte‘ a on bude můj utěšující/ujišťující ‚rodič‘, že vše bude v pořádku,… že bude mojí bezpečnou a pevnou oporou.
Pak už se snažím myslet i na city a prožívání partnera. Jsme si potom VZÁJEMNOU oporou. Případně se snažím přijmout, že pro něj to není až tak zásadní událost jako pro mě.
Naštěstí oba máme velmi podobnou povahu i prožívání, tak je pro nás snazší chápat aktuální rozpoložení a potřeby toho druhého.
Těžko z tvého příspěvku soudit proč se tak zachoval. Mluvili jste o tom zpětně? Co říkal?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.24 07:55
Manžel má celkově s hospodou a jeho kamarády trochu problém. Je schopný jít 1-4× týdně. Za normálních okolností to neřeším. Ale při mimoděložním jsem se rozhodovala, zda podstoupit zákrok a on mi půl hodiny až hodinu nereagoval, protože byl na oslavě narozenin. Tenkrát ve mě začala hlodat pochybnost. Ale vytlačila jsem jí. Při verdiktu o potratu jsem ho prosila ať nechodí. Stejně šel a já se ten večer zhroutila. Přišla jsem si že jsem přišla o dítě i o něj. Dítě jsme chtěli hodně moc oba. Teď o Vánocích jel z hospody na koloběžce a zlomil si klíční kost. Musela jsem ho týdny sprchovat, oblékat, ale nějak to šlo. Pak jsem mu řekla, že pokud chceme dítě, měli bychom naše časté cestování omezit na auto. Dva dny po tom, co jeho mamce diagnostikovali nádor na mozku si koupil letenky na 18dni do Kanady za kamarádem. Uzavřela jsem se do sebe a když se mě zeptal proč, řekla jsem mu, že to je od potratu. Že mi řekl at to už neřeším, tak jsem to neřešila před ním. Po tom mi řekl, že teda už chápe, že se chovám jako hovado a že bych měla mít potraty už dávno zpracované. Má problém i s intimitou. Skoro žádné mazleni, objímáni a když je, tak je vidět, že jde o vynucení. Vím, že takhle jsem si ho vzala (dost to poslouchám), ale až teď mi to nějak secvaklo. Vím, že to prožívá taky, ale je uzavřený, nechce o tom mluvit a já si musím vše domýšlet. Když začnu mlčí nebo odchází do jiného pokoje. Jsem tak hrozně frustrovaná a asi chci pryč. Ale samozřejmě ve mě hlodá i to, že mi je už 30, problémy s těhotenstvím byly a já možná přijdu i o možnost stát se mámou. Ale jako důvod zůstat to nestačí…. Omlouvám se za sloh 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
