Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LaPaloma píše:
to je možný, jenomže mně je 46, měla bych to ve 47, kdybych do toho vlítla, já prostě už nechci být matka, vidím to jednoznačně = půjdu na potrat, když nám to ujede
chápu, po 45 už se na těhotenství, porod, kojení atd cítí jen málo žen
Tak držím pěsti, at vám to neujede - však už určitě víte, co a jak ![]()
@Limi123 píše:
Presne, pri predstave, ze bych se zbavila tech „par bunek se srdickem“ a dnes by tu nebyl nektery z mych kluku (ano, uz tehdy to byli presne oni, jen malinkati, ale uz bylo jasne, jakou budou mit povahu, jakou barvu vlasu…). No to si radsi ani nechci predstavovat.
Ale nedělali jste děti v páru - to znamená, že jsi je neměla s vidinou být svobodná matka, že. Ono je to něco hodně jiného v manželství nebo partnerství a ne si nechat dítě od kluka s FB.
A taky se není možné ze všeho složit a nervově zhroutit. Je třeba jít dál, může být ještě hůř.
Taky jsem si po každém potratu nemohla donekonečna představovat, co bude, když to bude holka nebo kluk. To by ze mně byla troska na práškách.
@Anonymní píše:
Ja jsem cerstve po potratu, byl to Down, a jsem z toho jak prejeta parnim valcem…
Nebuď, ber to z lepší stránky, horší by bylo mít dítě postižené. Je to výdobytek doby tomu předcházet.
Za půl roku to zkusíte znovu. Dvakrát se to určitě nestane.
@pe-terka píše:
chápu, po 45 už se na těhotenství, porod, kojení atd cítí jen málo ženTak držím pěsti, at vám to neujede - však už určitě víte, co a jak
já na tom byla před 3 měsíci, je mi 45, a copak to kkojení a porod, ale za mě nejhorší bylo, když jsem si uvědomila, že až bude maturovat, tak možná budu důchodce. A tatínkovi je už přes 50. A strašně lituju toho, že jsem tam šla. Ve 22 bych na potrat nešla.
@LaPaloma píše:
Ale nedělali jste děti v páru - to znamená, že jsi je neměla s vidinou být svobodná matka, že. Ono je to něco hodně jiného v manželství nebo partnerství a ne si nechat dítě od kluka s FB.A taky se není možné ze všeho složit a nervově zhroutit. Je třeba jít dál, může být ještě hůř.
Taky jsem si po každém potratu nemohla donekonečna představovat, co bude, když to bude holka nebo kluk. To by ze mně byla troska na práškách.
Je to neco jineho, planovane a neplanovane dite. Ale to jeji dite uz existuje. V tu chvili by to pro me osobne uz nebyla volba. Neco jineho je, ze si zvolis to dite nepocit, nebo ze samo odejde, ale neco jineho je, ze se aktivne rozhodnes se toho (existujiciho, zijiciho) ditete zbavit (kdyz uz je, zije a je jasne, jake presne bude, az se narodi - blondak nebo brunet, modrooky nebo honedo, holcicka ci chlapecek, usmevavy nebo vztekly. Proste existujici clovek, jen maly).
Radím ti v tomto tématu zde nepokračovat. Je zde dost žen, které se snaží a nemůžou otěhotnět anebo jsou dost přecitlivělé a nedostane se ti dobrých rad.
22 není samozřejmě dobrý věk na dítě a být svobodná matka není žádný med. Dítě je extrémně náročný tvor na výchovu a je vždy lépe, když se o dítě starají dva (tři, čtyři, deset - čím víc, tím líp) lidi. Rozmysli si to.
@Anonymní píše:
já na tom byla před 3 měsíci, je mi 45, a copak to kkojení a porod, ale za mě nejhorší bylo, když jsem si uvědomila, že až bude maturovat, tak možná budu důchodce. A tatínkovi je už přes 50. A strašně lituju toho, že jsem tam šla. Ve 22 bych na potrat nešla.
chápu
A dnes bys to znovu podstoupila, když víš, jak moc tě to vzalo? Přeju ti, at se z toho brzy dostaneš ![]()
To je hrozně individuální. Je to otázka postojů ke spoustě věcí. Já byla na potratu před 6 lety, byla jsem z toho posléze hodně špatná. Pořád jsem si říkala, jak by miminko asi vypadalo, jak bysme žili kdybych se rozhodla jinak a další podobné úvahy. Trpěla jsem hodně úzkostmi a vzpomínala na to hodně často, občas se podívám na datum a počítám, kolik by malému/malé bylo. Na jednu stranu bych do té nemocnice byla nikdy nevešla ale na druhou mám dnes krásného chlapečka, skvělý vztah a tenkrát bych měla miminko ale dysfunkční vztah který by přežíval pouze díky dítěti, finanční problémy, kdo ví, jestli bych vůbec měla kde bydlet jelikož partner miminko nechtěl. Ale třeba bych si našla postupem času jiného partnera, měli bysme se dobře.. kdo ví. Takové úvahy pokud člověk není úplně bez citů přijdou. Mám třeba i výčitky čím si to miminko zasloužilo zemřít narozdíl od chlapečka, kterého nyní máme. Bylo to sobecké rozhodnutí, nakonec jsem mohla miminko alespoň dát k adopci. Jenže po boji je každý generál a já ti jen přeju ať vše dopadne dobře a má to na tebe minimální dopad. Mě na to nejde myslet jako na něco neživého ale každý jsme jiný…
@Mango_Lassi píše:
Radím ti v tomto tématu zde nepokračovat. Je zde dost žen, které se snaží a nemůžou otěhotnět anebo jsou dost přecitlivělé a nedostane se ti dobrých rad.
22 není samozřejmě dobrý věk na dítě a být svobodná matka není žádný med. Dítě je extrémně náročný tvor na výchovu a je vždy lépe, když se o dítě starají dva (tři, čtyři, deset - čím víc, tím líp) lidi. Rozmysli si to.
tak zakladatelka zřejmě ví, proč to téma založila zrovna zde
Servery odpůrců mateřství existují taky, mohla zavítat i tam
Anebo by nepsala vůbec nikam, když by byla 100% rozhodnutá ![]()
A 22 není na dítě žádná hrůza, není jí 15
Horší je, že je bez partnera, le to by bylo blbý v jakémkoli věku
Ted záleží, má - li třeba oporu v rodičích a tak
Příspěvek upraven 16.10.18 v 22:52
@pe-terka píše:
chápuA dnes bys to znovu podstoupila, když víš, jak moc tě to vzalo? Přeju ti, at se z toho brzy dostaneš
ne , já jsem napsala anonym, ale nejsem LaPaloma. Doufám že se nebudu muset takhle rozhodovat. Nenapadlo mě, že v tomto věku, po všech těch letech, kdy to nešlo ( nakonec mám tři děti, ale po ivf) se to takto může stát
@pe-terka ji ve 22 existuje milion mnohem zajímavějších aktivit, než být těhotná. To je víceméně nuda, zejména na začátku.
@Mango_Lassi píše:
@pe-terka ji ve 22 existuje milion mnohem zajímavějších aktivit, než být těhotná. To je víceméně nuda, zejména na začátku.
každý to vnímá jinak ![]()
@pe-terka píše:
tak zakladatelka zřejmě ví, proč to téma založila zrovna zdeServery odpůrců mateřství existují taky, mohla zavítat i tam
Anebo by nepsala vůbec nikam, když by byla 100% rozhodnutá
A 22 není na dítě žádná hrůza, není jí 15Horší je, že je bez partnera, le to by bylo blbý v jakémkoli věku
Ted záleží, má - li třeba oporu v rodičích a takPříspěvek upraven 16.10.18 v 22:52
Podle ostatnich diskusi podporuje ona rodice, maminka a bratr nechteji pracovat. Mozna by stalo za to se misto toho zacit podporovat vlastni dite?
@Limi123 píše:
Podle ostatnich diskusi podporuje ona rodice, maminka a bratr nechteji pracovat. Mozna by stalo za to se misto toho zacit podporovat vlastni dite?
hm, tak zázemí nic moc! Pravda, dítě by ted mělo být prioritou, ti dva se o sebe postarat umějí! Ale nevíme, jak to má zakladatelka s bydlením, jak je na tom finančně, co může čekat od frajera, který dítě zplodil ![]()
Ja jsem cerstve po potratu, byl to Down, a jsem z toho jak prejeta parnim valcem…