Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mrkni sem, tady o tom mas cely denicek
https://www.emimino.cz/…chces-13689/
Je to tve dite, jeste popremyslej. Pak uz to vratit nejde.
Já otěhotněla ve 20, přítel mě hnal na potrat, já se nenechala, Psychicky bych to nezvládla ale ničeho nelituji mám synka a je to to nejlepší co mě kdy potkalo. Zažila sem i dva samovolné, nechtěné potraty a úplně mě to na čas rozložilo, představa, že si něco takového způsobím úmyslně tak bych si to napořád vyčítala a ze sebe sama by mi bylo zle. Rozvaž to dobře, jestli ten krok Psychicky zvládneš, je to velký krok a nevratný…
Ve stejném věku jsem byla na potratu a nelituji
dnes (+ 3 roky ) bych šla v případě potřeby taky. Bez mrknutí oka.
@Anonymní píše:
Ve stejném věku jsem byla na potratu a nelitujidnes (+ 3 roky ) bych šla v případě potřeby taky. Bez mrknutí oka.
To je hnus!! ![]()
@Terka22a protoze jsi byla blba, otehotnela jsi s hezounem, protoze stale jsi blba, tak novy zivot, ktery ani neni tvuj, byt je tve krve a genu, nechas zabit. Kdyz umis soulozit, mela bys umet i nest nasledky a prijmout odpovědnost. Dite neni kus hadru, ani shluk bunek. Pravděpodobně uz mu bije srdicko. Dela se mi z takove nezodpovědnosti blivno! ![]()
Rozhodni se podle sebe, ne podle hysterek, co ve shluku buněk vidí srdíčko, apod.
Srdce je tam někdy kolem 6. týdne, ale není nervový systém, který by něco vnímal a není vyvinutý mozek, ještě to není tak mnoho, abys z toho měla doživotní trauma.
Já bych si s vidinou být svobodná matka dítě ve 22 letech nenechala. Podívej se na ty svobodné matky, jak doufají, že najdou tatínka ke svému dítěti. Všechny si tenkrát myslely, že chlapi chtějí dělat tatínka cizím dětem, když jsou sami mladí a mohou mít vlastní.
Mít dítě sama jako svobodná a nezajištěná není výhra.
Výhrou se to stane, až když najdeš partnera pro život, který pomůže se starostma ohledně dítěte i finančního zázemí a radostma - že vůbec budeš mít nějakého chlapa v životě.
Prostě není pravidlo, že dítě nepřekáží v hledání protějšku. Podle mně nepřekáží až po 30 letech života, kdy už ho někde má i ten potenciální partner a vtahuje do svého života exku, alimenty a samý skvělý věci.
Takže hlavu vzhůru, klukovi bych to napsala a na potrat šla, pokud se nechce stát manželem.
nešla bych
Já už za tím vidím konkrétní dítě a nikdy bych se nesmířila s tím, že jsem sama ukončila jeho život
Psychicky by mě to semlelo ![]()
Jednej jak myslíš, ale vezmi v úvahu, že už to nevrátíš ![]()
@LaPaloma píše:
Rozhodni se podle sebe, ne podle hysterek, co ve shluku buněk vidí srdíčko, apod.
Srdce je tam někdy kolem 6. týdne, ale není nervový systém, který by něco vnímal a není vyvinutý mozek, ještě to není tak mnoho, abys z toho měla doživotní trauma.
opravdu vidíš v každé ženě, která je proti potratům hysterku?
Zřejmě se o problematiku málo zajímáš a jen příkře soudíš, ptž postabortivním syndromem z potracení toho „nic v 6tt“ trpí celá řada žen ![]()
@LaPaloma je mi vazne smutno, kdyz tohle ctu. Takto degradovat lidský zivot…podivej se na videa o potratu…budes mluvit porad stejne, jako nyni o kusu masa? neni psano, ze bude sama. Mohla by mit dite, partaka na cely zivot. Mozna k nemu i chlapa, co ma deti rad. Mnoho matek ma nove partnery. Prostě nechapu, jak muzete byt laxni k novemu zivotu…no co, jsou to jen bunky, ted se mi nehodi do kramu, tak pujdu vesele na potrat, vzdyt to vlastně nic neni! ![]()
@pe-terka píše:
opravdu vidíš v každé ženě, která je proti potratům hysterku?
Zřejmě se o problematiku málo zajímáš a jen příkře soudíš, ptž postabortivním syndromem z potracení toho „nic v 6tt“ trpí celá řada žen
Nevidím, ale dá se to ustát. Musí vědět, co chce. Dost holek ve 22 letech není duševně připravená na to, stát se matkou. Zvlášť, když nemá známost. Zoufalství s dítětem bez peněz a bez pomoci, někdy s odsouzením od rodičů je taky trauma. Musí si umět vybrat.
Obojí je stresová záležitost, ale život není peříčko.
Já mám za sebou 3 nechtěné potraty, první v 8. týdnu, druhý v 6. a třetí v 7. týdnu.
Na srdíčko jsem se podívala a pak to vždycky skončilo. Dítě jsem chtěla a bylo mi více. Takže to mohu posoudit jen z hlediska ztráty chtěného dítěte. Je to zkouška nervů, ale nikdo z příbuzných nezemřel, nikdo vážně neonemocněl. Není to nic moc, poprvé se to ještě dalo, pak se to zhoršuje. Nakonec děti mám, protože se přišlo na důvod.
Ale když nyní nechtěně otěhotním, tak to taky dám pryč. Nebudu ráda, ani se mi nechce podstupovat ten zákrok a držet šestinedělí, ale muselo by to být. Z důvodů, že u nás už to je příliš pozdě kvůli věku nás obou. Jenomže já nemůžu hormonální antiko a prý jsem stále OK. Tak doufám, že jsem šikovní a nestane se nám nic.
@sahrazad1 píše:
@LaPaloma je mi vazne smutno, kdyz tohle ctu. Takto degradovat lidský zivot…podivej se na videa o potratu…budes mluvit porad stejne, jako nyni o kusu masa? neni psano, ze bude sama. Mohla by mit dite, partaka na cely zivot. Mozna k nemu i chlapa, co ma deti rad. Mnoho matek ma nove partnery. Prostě nechapu, jak muzete byt laxni k novemu zivotu…no co, jsou to jen bunky, ted se mi nehodi do kramu, tak pujdu vesele na potrat, vzdyt to vlastně nic neni!
Presne, pri predstave, ze bych se zbavila tech „par bunek se srdickem“ a dnes by tu nebyl nektery z mych kluku (ano, uz tehdy to byli presne oni, jen malinkati, ale uz bylo jasne, jakou budou mit povahu, jakou barvu vlasu…). No to si radsi ani nechci predstavovat.
@LaPaloma píše:
Nevidím, ale dá se to ustát. Musí vědět, co chce. Dost holek ve 22 letech není duševně připravená na to, stát se matkou. Zvlášť, když nemá známost. Zoufalství s dítětem bez peněz a bez pomoci, někdy s odsouzením od rodičů je taky trauma. Musí si umět vybrat.
Obojí je stresová záležitost, ale život není peříčko.Já mám za sebou 3 nechtěné potraty, první v 8. týdnu, druhý v 6. a třetí v 7. týdnu.
Na srdíčko jsem se podívala a pak to vždycky skončilo. Dítě jsem chtěla a bylo mi více. Takže to mohu posoudit jen z hlediska ztráty chtěného dítěte. Je to zkouška nervů, ale nikdo z příbuzných nezemřel, nikdo vážně neonemocněl. Není to nic moc, poprvé se to ještě dalo, pak se to zhoršuje. Nakonec děti mám, protože se přišlo na důvod.
Ale když nyní nechtěně otěhotním, tak to taky dám pryč. Nebudu ráda, ani se mi nechce podstupovat ten zákrok a držet šestinedělí, ale muselo by to být. Z důvodů, že u nás už to je příliš pozdě kvůli věku nás obou. Jenomže já nemůžu hormonální antiko a prý jsem stále OK. Tak doufám, že jsem šikovní a nestane se nám nic.
tak v tomhle to mám jinak
Taky nemáme všechny plánované, ale narodily se a neumím si představit, že by tu ted s náma nebyly
Znám se, odnesla bych to ošklivě na duši ![]()
@pe-terka píše:
tak v tomhle to mám jinakTaky nemáme všechny plánované, ale narodily se a neumím si představit, že by tu ted s náma nebyly
Znám se, odnesla bych to ošklivě na duši
to je možný, jenomže mně je 46, měla bych to ve 47, kdybych do toho vlítla, já prostě už nechci být matka, vidím to jednoznačně = půjdu na potrat, když nám to ujede
Ve 22 jsem otěhotněla, po měsíční známosti. Přemýšlela jsem o potratu… Nakonec jsem to neudělala, dneska se dívám na 3leteho kluka, jsem šťastně vdaná, a z myšlenky, že bych tenkrát na potrat šla se mi dělá blivno… Je to to nejlepší co mě v životě potkalo.