Maminko, ty mě nechceš?

Na úvod chci říct, že jsem se dlouho překonávala a přemýšlela, zda deníček napsat. Ale něco se ve mně zlomilo a donutilo mě psát...

*

Vezmu to od začátku. Jsem maminka už 1,5leté dcerky, kterou miluju a je to ten největší dar, jaký jsem od života mohla dostat. Tato role mě naplňuje a cítím se šťastná.

S přítelem jsme nikdy nemluvili, kolik dětí bychom chtěli a s jakým rozestupem. I když na něm vidím a i cítím, že do dalšího by se mu né že nechtělo, on je skvělý táta. Spíše se bojí, že by nás nedokázal zaopatřit, jak by sám chtěl.

Od těhotenství s dcerou mám problémy s levou ledvinou, brala jsem už tehdy 3× antibiotika, plus jsem si poležela v nemocnici. Malá mi ležela na té straně a jelikož jsem malá a drobná, tak ledvina začala špatně fungovat. Po porodu jsem stále měla problémy, ale ne tak intenzivní. Bolesti opět začaly skoro po 11 měsících po porodu, kdy jsem brala za sebou 2× silná antibiotika a do toho brala i antikoncepci, která se může při kojení, ale není tak přeplněná hormony. Zde začíná něco, co mě zasáhlo na celý život.

Pár dní před dceřiným 1. rokem jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to šok, políval mě studený pot. Hned co jsem spatřila dvě jasné čárky, tak jsem začala brečet a panikařit. Nečekala jsem to, vždyť beru prášky. Bohužel ta antibiotika, co jsem brala, tak rapidně snížila funkci antikoncepce, která mě nechránila. Což já v tu dobu nevěděla.

Nevěděla jsem, jak to říct příteli. Bála jsem se. Když jsem se odvážila a řekla mu, co se děje, tak o tomhle nechtěl ani slyšet. Pro mě to byla rána, i když jsem s tím tak trošku počítala, ale stejně doufala, že bude rád…

Bavili jsme se o všem hodiny a hodiny, nakonec usoudil, ať jdu na potrat, že bychom to nezvládli. Bál se snad další zodpovědnosti? Jak jen mi tohle může říct.. Já jen brečela a brečela.

Další den jsem se objednala na gynekologii, kde mi doktorka potvrdila 6. tt. Byla to malá fazolka, zatím bez srdíčka. Hned poté, co se mě doktorka zeptala, zda si miminko nechám, nebo ne – omdlela jsem. Nezvládla jsem říct, že si to nechat nemůžu, že můj partner si to nepřeje. Nakonec jsem odcházela s žádankou na miniinterupci. Ne na zákrok, ale pouze na pilulkový potrat, protože to bylo ještě úplně pidi miminečko. Ten pohled na monitoru, kde jsem viděla miminko, si budu pamatovat snad navždy…

Tu noc před tím, než jsem si měla dojít pro první prášek, mi bylo zle, modlila jsem se k té malé dušičce, ať mi odpustí, nechtěla jsem se vzdát svého dítěte. Tak strašně mě to bolelo a bolí i teďka. Slzy mi stékaly po obličeji velké jako hrách. Ta bezmoc, proč jsem takový posera a nezasáhnu? Takhle bez boje se vzdát svého děťátka.

Tohle mezi mnou a mým partnerem udělalo velký mezník. Když vím, že on sám mě donutil na ten potrat jít, bolí to čím dál tím víc. Byl v něm jen strach a obavy. Já ale věděla, že bychom to zvládli. Ale nechtěla jsem na svět přivést dítě, které by pak mohlo být bez otce, ještě když mám už jednu krásnou dceru.

Honily se mi hlavou další myšlenky. Má vůbec cenu zůstat s člověkem, který mi takto ublížil? Budu ho ještě dál po tom všem milovat?

Tohle píšu s velkým balvanem na srdci, nikdy si neodpustím, že jsem se dobrovolně vzdala svého dítěte. Tolik myšlenek se mi honí hlavou. Každý pohled na těhotnou mě dostává do kolen. Ještě když vím, že za 2 měsíce mohlo být s námi… Bolí mě i pomyšlení, kolik párů nemůže mít miminko, snaží se i 5 let a marně… a já se toho svého vzdala.

Je to už půlroku od zákroku a já se s tím stále nedokážu smířit. Přítel je úžasný otec, stará se, miluje, pomáhá.. Jen nechápu, kde se v něm vzalo takové selhání, abych dala naše společné dítě pryč. Nejvíce nad vodou mě drží má dcerka, když to na mě přijde, vezmu si ji k sobě a jen si užívám, že ji mám!

Prosím, neodsuzujte mě. Nikdo nemá právo soudit život toho druhého, když neví, jak to vše doopravdy je.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
775
3.10.18 00:41

Milá anonymní, trpíš po potratu postabortivním syndromem, což bývá velmi časté. Velké množství žen se trápí podobně jako ty. Děkuji Ti za to svědectví, možná mnohým ženám pomůže jednat jinak a tento zákrok, po kterém zůstane tak rozbolavělá duše, si rozmyslí. Ty sis dokázala přiznat, že to asi nebyla moc dobrá volba, ale je potřeba se s tím nějak naučit žít. Dej svému nenarozenému dítěti jméno, rozluč se s ním - třeba zapal svíčku, popros ho o prominutí, můžeš se i za něj pomodlit nebo třeba nechat v kostele odsloužit mši svatou. Jestli věříš ve vyšší bytost, v Boha, můžeš ho také poprosit o odpuštění a nejtěžší bude odpustit sama sobě a svému partnerovi. Ale zvládneš to! Věř, že vašemu dítěti je již dobře, nic ho netrápí, prožívá klid, pokoj v Boží náruči. Toto dítě bude navždy součástí vašeho života. Připusť si to a a věř, že už Ti bylo odpuštěno. Když si budeš chtít víc popovídat, klidně mi napiš SZ, snažím se pomáhat ženám, které trpí jako Ty a jsou ve své bolesti osamoceny. Pokud by ses nadále trápila, mohu dát kontakty i na psychology, kteří se tímto problémem zabývají. Myslím na Tebe!

  • Nahlásit
  • Zmínit
4774
3.10.18 00:59

Zkuste linku pomoci Aqua vitae :hug: .

  • Nahlásit
  • Zmínit
743
3.10.18 07:59

Ahoj, neboj, nikto ta neodsudzuje, kazdy ma pravo vyberu a to sa snazim uz dlho otehotniet :) Porozpravaj sa s niekym, naozaj, potrebujes to dostat von a aj s priatelom. Musite si odpustit, ty sebe aj jemu, inak ta to zozerie a fungovat musite uz len kvoli tej malej. A v druhom rade si obaja zasluzite byt stastni, nenechaj to zaist daleko, lebo sa z toho budes dlho dostavat. uz aj ten rok mi pride ako strasne dlha doba…Drzim palce, vela sil!

  • Nahlásit
  • Zmínit
5076
3.10.18 07:59

:,( :hug: :hug: uzivej si dcerku! Neumim si tohle vubec predstavit a ani nechci. Drz se, chce to cas… :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
580
3.10.18 08:08

Posílám hodně sil :kytka: Nesoudím tě…znám ten pocit…

  • Nahlásit
  • Zmínit
5812
3.10.18 08:27

Ten konec je trochu paradoxni, prosis o neodsuzovani a dva radky nad tim o pritelove selhani… Jak se pise vys, stalo se, tohle uz nezmenis, dite jste uz pustili ze zivota… Vyuzij kontakt na psychologa, minomalne na nejakou linku a promluv si s nima, a pak jen tak mimochodem, doufam, ze jste se s pritelem poucili, ze kdyz nechcete dite je dobre obstarat si nejakou spolehlivou antikoncepci, pokud to vedlo az k potratu, tak dve doplnujici se…

  • Nahlásit
  • Zmínit
6887
3.10.18 08:33

Odpustila jsi příteli? :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
280
3.10.18 08:41

Věřím, že nic se neděje bez důvodu. Jestli jsi počala při užívání silných antibiotik, byla obrovská pravděpodobnost poškození plodu. Myslím, že největší problém máš s tím, že to nevnímáš jako svoje rozhodnutí, ale připadáš si, že Tě to něj dotlačil partner. Tak či tak, neexistuje žádný důkaz, že to bylo rozhodnutí špatné. Zkus o tom uvažovat takhle.

  • Nahlásit
  • Zmínit
775
3.10.18 08:45

Chci Ti ještě napsat, že je potřeba si uvědomit, že jsme lidé chybující a můžeme se rozhodnou špatně, a pak toho litovat. Každý bychom v životě něco chtěli vzít zpět a ono to nejde. Vím, tohle je velmi bolestná zkušenost a nejtěžší je opravdu přestat se zlobit na sebe a na své nejbližší, že Tě nepodpořili. Ale i oni mají právo na to chybovat. Možná to Tvého partnera také trápí, jen o tom nemluví, muži jsou v tomto trochu jiní. Možná by bylo dobré si o tom ještě společně promluvit. Nestyď se za své slzy, svěř se partnerovi, jak je Ti těžko, jak Tě to trápí. Společně se pak ještě můžete s vaším nenarozeným dítětem rozloučit. Jestli je dobrý otec, snaží se, pomáhá, miluje vaši dcerku, vážila bych si toho a toto „selhání“ mu odpustila. Mnohé ženy jsou ve svém smutku osamocené, mají pocit, že se trápí jen ony, že je nikdo nechápe, nerozumí jim. Je to těžká, přetěžká zkušenost, moc s Tebou soucítím. Ale je nutné pokračovat ve svém životě, miluj svoji dcerku, věnuj se jí, raduj se z ní i z toho, že máš dobrého partnera. Věřím, že až nadejde ten správný čas, přijde k vám do rodiny další miminko.
Pokud by sis potřebovala anonymně popovídat, je možné zavolat na bezplatnou linku Aqua vitae 800 108 000 nebo napsat mail na poradna@linka pomoci.cz
Ještě jsem Tě chtěla moc poprosit, jestli by šlo uveřejnit Tvůj příběh v oběžníku Hnutí pro život, který roznášíme po různých místech a věřím, že bys takto mohla mnohé ženy oslovit a varovat je před interrupcí. Je totiž tolik zraněných žen, které pláčou nad svými nenarozenými dětmi, a udělala bys tímto svědectvím velkou službu. Kéž bychom mohly všechny varovat před tím, jaké psychické problémy je mohou čekat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4774
3.10.18 08:53

@vantili Utěšování je jedna věc, ale tohle je blbost, velká část ATB nemá vliv vůbec a silně teratogenních je dost málo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.10.18 09:26

Já jsem musela ukončit život jednoho dítěte ze dvou (při těhotenství dvojčat, druhé bylo moc nemocné a ohrožovalo na životě to zdravé dítě). Bylo to jednodušší v tom, že nebyla jiná vhodnější cesta. Za 2 roky se narodilo druhé dítě. Absolvovala jsem rodinné a systemické Konstelace. Tam jsem se s nenarozeným dítětem rozloučila a zároveň zažila, že bylo přesvědčené, že se za dva roky narodí, zdravé a silné. Třeba se k vám tato dušička taky vrátí… Každopádně je vhodné se rozloučit, odpustit, zkrátka co psaly už výše.

  • Nahlásit
722
3.10.18 09:28

Další případ té, která je donucena jiným k potratu, když o tom sama není přesvědčena. A to je špatně. Bohužel s tím nyní nic už neuděláš a vzhledem k chování tvého partnera, bych od něj odešla, žila si poklidně s dcerkou a třeba za čas, až příjde ten pravý, se dočkáš dalšího miminka. Já mám za sebou taky mini ale v 5.tt, já to nechtěla, takže se u mě nic podobného neprojevilo. Hodně štěstí a povídej, povídej, vypovídej se z toho, veď si deník, piš to tam, hlavně to v sobě nedus.

Lidi, čtěte už konečně ty příbalový letáky.

Příspěvek upraven 03.10.18 v 09:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
32313
3.10.18 09:49

@Astyna88
Asi tak..neodsuzuju za potrat, nebo za to že se nechala donutit..

odsuzuju za to, že lidi berou prášky a ani si nepřečtou letáčky..není to tam jen tak pro krásu..dospělá ženská která neví že atb a Ha nejdou dohromady, stejně tak jako průjem či zvracení..kdyby to psala 15tiletá žába, tak oka..ale tohle.. :nevim:
já čtu leták i na blbý paralen..natož tak důležitá věc jako je HA :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21512
3.10.18 10:30

Každý z nás někdy udělá rozhodnutí, kterého později lituje a nebo by ho udělal jinak :think: Zkrátka nejsme neomylní, nikdo z nás, máme své chyby a své slabosti :think: Tak jsme byli stvořeni :think:
Musíš si, zakladatelko, opustit :hug: Přiznat si právo na omyly :kytka: A třeba tvůj příběh poslouží jako varování maminkám v podobné situaci a zachrání pár vznikajících lidských životů :palec:
Určitě to prober s přítelem, svou bolest a své pocity neskrývej - bud autentická :think: S miminkem se rozluč, klidně pomocí nějakého rituálu, v duchu s ním komunikuj, vysvětli a popros za odpuštění :andel:
Vytvořte si s partnerem ohledně dalších potomků, jejich výchovy a zajištění nějakou koncepci - i s variantou, že vše nemusí jít podle plánu :think:
Držím pěsti, at se psychicky srovnáš :hug:

Příspěvek upraven 03.10.18 v 10:31

  • Nahlásit
  • Zmínit
7631
3.10.18 11:03

A ty sama neumíš číst? Že by sis třeba přečetla příbalový leták ?
Dáváš to za vinu příteli, ale na potrat jsi šla ty sama…
píšeš, že jste to hodně probírali, takže bych to neviděla jako nějaké nucení k potratu v afektu.
Ublížil ti ? Čím jako? Že prostě nechtěl druhé dítě ? :roll:
Nebyla sis schopná přečíst ani příbalový leták, tak to dávej za vinu spíš sobě. Čas nevrátíš, stalo se. Tak nefňukej, hoď to za hlavu a žij přítomností. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1432
3.10.18 11:10

Vycitkami se budes trapit cely zivot! To je trest za to. Tvuj pritel je pako,jestli Te k tomu donutil. Nechapu co cekas ze Ti lidy napisu. Treba to bude dobry? Nebo treba,udelala jsi dobre? Nebudu na Tebe utocit je to Tvuj zivot a jsi dospela takze preji hodne stesti.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.10.18 12:26

Potrat chápu, neodsuzuju, byť sama jeden čas „zoufalá snažilka“, někdy je to lepší řešení, neznamená to, že žádné další dítko už nepřijde až nastane vhodný čas. Ty ses ale rozhodla, že je to vina pouze a jen přítele a tečka. To se mi teda hodně nelíbí :zed: Neustále se tu řeší, že na sex jsou potřeba dva, rodiče jsou dva a to by mělo platit na obě strany. Stejně tak se mi nelíbí tvrzení :dotlačila mě do svatby atd. Tak jako pistoli nikomu nikdo u hlavy nedržel že… A to potom není nic jiného než „fňukani“

Příspěvek upraven 03.10.18 v 12:30

  • Nahlásit
  • Zmínit
1054
3.10.18 12:32

Je to smutné

Příspěvek upraven 03.10.18 v 12:35

  • Nahlásit
  • Zmínit
5480
3.10.18 12:43

Nesoudím a neodsuzuju, jen napíšu, že já bych tohle nedokázala…Jsem v 8.měsíci a moc bych chtěla ještě druhé, společné, dítě. Kdybych podruhé otěhotněla, ať už plánovaně či neplánovaně a tohle mi manžel řekl, nezvažovala bych,jestli jít nebo nejít na potrat, ale jestli kopnout nebo nekopnout manžela do zádele!! :zed: Asi bych mu nedokázala uvěřit, že to první,společné, opravdu a upřímně miluje,když to druhé dokáže zabít… :nevim: Každopádně se drž,ať to brzy přebolí a dokážeš si někdy odpustit! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
928
3.10.18 12:49

Já se normálně k deníčkům nevyjadřuju,
ale tady musim. Mrzí mě to.

Na druhou stranu, ty máš problém se svým partnerem, vidíš ho teď jako někoho, kdo tě přiměl vzdát se dítěte. Co se na něj ale podívat na někoho kdo je zodpovědnej a záleží mu na tobě a dcerce??? Podívej se občas na nějaký lidi jak žijou. Vesele si dělají děti, oni to přece nějak zvládnou a pak nemaj ani na to, aby děti vzali do cukrárny a koupili jim bačkůrky. Viz výměny manželek třeba. Tvůj partner je zodpovědnej, věděl, že to nezvládne, že by naopak tímhle mohla strádat i vaše dcerka a proto se takhle rozhodl. Ani pro něj to určitě nebylo jednoduchý. To jak tě to bolí máš říct ale jemu, od toho jste partneři. On prostě třeba neměl na vybranou. Někdo tu rodinu živit musí. A upřímně ? Já opravdu nemam ráda ženský samice co roděj jedno dítě za druhym pak na ně chtěj příspěvky, děti nemůžou ani na tábory nic. Ale hlavně že maj miminka.
Tak se na to dívej takhle. Nebo si zajdi k doktorovi, aby ti pomohl. Ale tvého partnera mi je za to linčování vážně líto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1701
3.10.18 12:54

Oba jste počali, oba jste se rozhodli,oba nesete stejný díl viny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7631
3.10.18 13:03

@Bubla_Bučková

Přesně moje řeč :pankac:

  • Nahlásit
  • Zmínit
775
3.10.18 13:05

@Bubla_Bučková Jasně, že jsou na všechno dva. Ale mám takovou zkušenost, že když partner řekne na nečekané těhotenství: „Neboj, to zvládneme“, málokterá žena jde na potrat. Ono je opravdu důležitá ta podpora z mužské strany. Většinou jdou ženy na tento zákrok právě z důvodu, že nemají žádnou podporu, zastání, jsou v tom zanechány samy. V tomto nejcitlivějším období by potřebovaly ujištění, že to bude dobré, že společně všechno ustojí, dokonce i těhotenství v naprosto nevhodnou dobu. Většina žen není tak silná, aby se rozhodovala proti stanovisku muže. A i když reakce není vždy úplně negativní, může být v tom smyslu, ať se žena rozhodne sama, že je to její věc, což tomu rozhodování pro život dítěte také dvakrát nepomáhá. Znám případ ženy, která si nechala třetí dítko i přes velký odpor manželův. Celou dobu těhotenství byl muž nesmírně protivný, stále vyčítal, manželka se cítila jako v pasti, bylo to opravdu moc těžké, ale ona to ustála. Manžel jí dokonce řekl, že se s ní dá rozvést. Žena se hodně naplakala. Ale po porodu začal tatínek pomalu pookřívat, maličký se na něj začal usmívat, vztahoval na tátu ruce, muž se tajně chodil na malého dívat do postýlky. Časem se vše urovnalo, dnes je to poslední dítě - už mladý chlapec - tátův miláček, na kterého nedá dopustit. Obdivovala jsem tu paní, neboť ne každá má nervy na to vydržet to, co tehdy ona.
Snažím se proto působit i na muže, aby u nich ženy nacházely pochopení a zastání v tom, že je to jejich společné dítě a je nutné se k tomu postavit čelem a postarat se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11255
3.10.18 13:16

Ahoj,

moc mě to mrzí, bohužel nejsi první a ani poslední žena, která se nechala přemluvit k potratu, ačkoli sama na potrat jít nechtěla. Jsi ale první o které slyším, že tak moc nechtěla, až z toho chudák omdlela. :hug: Je to bohužel věc, kterou jsi nechtěla, ale poneseš si ji s sebou. Obdivuju tě, že jsi ještě s partnerem - většinou to vrazí do vztahu takový klín, že partnerství nevydrží.

:hug: Zkus se obrátit na odbornou pomoc. Mrzí mě to.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.10.18 13:27

Tohle vážně nepochopím .. promiň ale pro mě by takový chlap nebyl chlap. Udělal si dítě,(jasně je to z části i tvá chyba jelikož si nejsi schopná přečíst přibalový leták ) a místo toho aby byl zodpovědný a dítě vychoval a dal mu vše co potřebuje tě pošle na potrat i když jsi ty sama nechtěla..no co dodat, čas už nevrátíš a teď tě to bude bohužel mrzet.. zkus si zajít někde k psychologovi víc s tím už asi neuděláš :nevim:

  • Nahlásit
3.10.18 14:19

@s.y.p.t.a klobúk dole pred vašimi postojmi, prístupom a tým, čo robíte.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.10.18 16:29

Nezlobte se na mě ale nikdo Nikdo nemá právo vzít život který sám dal.A to že to nechtěl partner?I kdybych měla zůstat sama s dětmi nešla bych na potrat.Sama mám tři děti z předchozího vztahu třetí dcerku ex také nechtěl.Já si ji nechala i za tu cenu že bych sama zůstala.Nakonec ji přijal i když jsme se stejně rozvedli.Ale to z jiných důvodů.Teď mám nového manžela snažíme se o společné miminko a už rok a měsíc to nejde.Co já bych dala za // čárky na těhotenském testu.Ale opravdu nikdy nepochopím ženy které to bezbrané stvoření které za nic nemůže prostě zabijí.Já jsem zásadně proti potratům.Vám byl život také dán.Sama mám první dvě děti rok od sebe.Z toho syn je předčasně narozený.Nebylo to lehké,ale Nikdy bych na potrat nešla!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.10.18 18:24

@s.y.p.t.a Dekuju, jsem autorka denicku. Psala jsem to i z duvodu, at to otevre oci i jinym zenam :) Urcite clanek zverejnit muzete, mate muj souhlas. Budu rada, kdyz to pomuze a ostatni se rozhodnou mnohem lepe nez ja sama..

  • Nahlásit
1326
3.10.18 18:38

@Pavlínečka28 ano přesně tak :-) já bych si dítě taky nechala a taky tohle, skrz to , že nechce partner- myslím si, že kdyby to šlo a fakt se to nedalo finančne utáhnout tak by můj chlap šel na přesčasy atd nebo bych se já domluvila s mamkou, rodinou či kamarádkou a šla bych na brigádu :-) teďka jich nabízí dosti :-) třeba jednou za 14 dní v sobotu , kdy je chlap doma každá situace se dá vyřešit.. a ne hledat zabití dítěte - přijde mi to nezodpovědnost :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5535
3.10.18 18:43

Skoda, ze pritel z toho vysel jako smejd. Stalo se. Neses stejny dil, nenic vase souziti vycitkami. Brzy se zotav a cti pribalaky. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.10.18 18:58

Ahoj, je mi moc lito, co prozivas :hug: Chapu te a vubec neodsuzuji. Chtelas zachranit rodinu pro svoji dcerku. Vim asi, jak se citis. Pred 19 lety jsem sla take na potrat, mela jsem pred maturitou a pred VS. Jediny, kdo tenkrat za toho maleho tvorecka bojoval, byl muj gynekolog. Rodina, vcetne mne, jsme se te „ostudy“ chteli co nejdrive zbavit :oops: :oops: :,( Pak jsem to nejak vytesnila. Ted, kdyz mam male deti a miminko, jsem si naplno uvedomila, co strasneho jsem tenkrat vlastne udelala. Mivam obdobi smutku, vycitek, litosti nad tim zmarenym zivotem. A pri tom je to uz tak davno. Stejne nikdy nezapomenu. Pro tebe to musi byt jeste tezsi tim, zes byla donucena. Posilam ti moc sil, at se s tim vyrovnas co nejlepe, i kdyz ten smutek uz v tobe zustane navzdy. Mysli hlavne na svoji dcerku a neboj se o tom popovidat si s psychologem, to moc pomaha. Nekomu to rict, poplakat si… Myslim na tebe :hug:

  • Nahlásit
392
3.10.18 19:40

Byla jsem na tom podobně jako ty :hug: brala jsem ATB dlouhodobě na boreliózu a otěhotněla jsem. Dvě děti už jseme měli doma. No v plánu už třetí dítě nebylo. Manžel také nebyl moc pro. Ani já ne to se musím přiznat. Bylo to těžké rozhodování. Nakonec to poslední slovo nechal manžel na mě. A já když viděla srdíčko na ultrazvuku, tak jsem nemohla jinak než si miminko nechat. Nikdy nezapomenu, co mi manžel napsal, když jsem mu napsala, že to nemůžu udělat, že na interupci nepůjdu. Napsal: Dobře. Společně to zvládneme. A zvládli a zvládáme. A jsme šťastní rodiče dnes už 7 měsíční dcery. Třetí dcery. Manžela si za to moc vážím a jsem ráda, že mě do ničeho nenutil. Je mi líto, jak to dopadlo u vás. Ale asi bych za to manžela neodsuzovala. Asi si jako chlap neumí představit do čeho tě vlastně donutil. Asi se prostě bál a tohle pro něj bylo řešení. Musíte jít dál. Asi si umím představit co prožíváš :hug: držím palce do budoucna ať to překonáte. Bude líp uvidíš :hug:

Příspěvek upraven 03.10.18 v 19:51

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
3.10.18 20:02

Nikdo nemůže soudit druhého, pokud nebyl ve stejné situaci. Stalo se, je třeba jít dál. Ty své negativní zkušenosti teď využiješ k pomoci druhým. Určitě Tvůj deníček pomůže těm, které jsou ve stejné situaci a váhají. A přidávám se k těm, kdo Ti radí najít odborníka. Toto je tak moc složitá a bolestivá situace! Musíš být v pořádku kvůli dceři…

  • Nahlásit
  • Zmínit
775
3.10.18 20:31

Moc Ti děkuji, autorko deníčku, za možnost dalšího zveřejnění Tvého bolestného příběhu. Věřím, že nám tak pomůžeš zachránit mnohé děti, aby se mohly narodit, a také další ženy, aby se nevydávaly touto cestou hrozného utrpení.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2341
3.10.18 21:34

@Pavlínečka28 @Martina 94
Taky jsem tomuhle verila. Nikdy nepujdu na potrat! Jasnejsi to preci nemuze byt… A zivot me postavil do situace projmout dite s tezkou vvv… Nikdy nerikej nildy. Nevis jak se zachovas, kdyz to prijde ve forme, kterou jsi necekala…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12169
3.10.18 23:03

Potrat mnoho žen podstupuje pod nátlakem partnera. Těhotná se nachází pod vlivem hormonů, je rozhozená z každé blbosti, natož když nenajde oporu ve svém manželovi, když ji on posílá na potrat. Že je zodpovědný? Já na potratu nic zodpovědného nevidím. A nevěřím tomu, že by nenakrmili dvě děti. S tím na mě, prosím vás, nechoďte. V době, kdy nevíme samou roztažností, co bychom dali do huby… Chudák zakladatelka. A takové ty řeči, že se k nim vrátí dušička a kdesi cosi, to jsou opravdu jen těšínská jablíčka.
Jakkoli odsuzuji potraty, posílám zakladatelce objetí a přeji jí, aby se se situací nějak vyrovnala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
562
3.10.18 23:04

@Terka14 ležím tu a čtu všechny příspěvky. U tohodle bulim jak želva :oops: …a s.y.p.t.a. tebe obdivuji za tvůj postoj a názory na věc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4545
4.10.18 00:27

Neodsuzuju ale ani tě nehodlám chlacholit, pač ja tohle nechápu…chlap ti řekne skoč z okna neuživím ani tebe a ty půjdeš a skočíš a ještě ho pochvališ jak je zodpovědný? :zed: :zed:
Když nechci děti tak dělám všechno proto abych je neměla…taky už třetí neplanuju, ale nikdy bych neřekla že ho nechci. Dítě by u nás nebylo plánované, což neznamená že by nebylo chtěné a pardon kde se nají 4 nají se i 5.

Příspěvek upraven 04.10.18 v 00:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
5187
4.10.18 00:43

Pri ctrni denicku jsem si vzpomnela na toto:

https://www.lifenews.sk/…d-slovenského-umelca-dobyla-svet

Edit: bohuzel odkaz nelze vlozit tak aby fungoval… jedine cele zkopirovat do prikazoveho radku vyhledavace

Příspěvek upraven 04.10.18 v 00:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.18 07:06

Ahoj zakladatelko, držím Ti pěsti, ať situaci co nejrychleji zvládneš. Ikdyž to asi nikdy úplně nepřebolí. Mám úplně stejnou zkušenost jako Ty. Také jsem zjistila, že čekám druhé dítě, když bylo dceři 11 měsíců. Manžel mě také přinutil jít na potrat. Ten, kdo říká, že by nikdy na potrat nešel, neví, o čem mluví. Nikdy neříkej nikdy. Také jsem si to říkala, že bych na potrat nikdy nešla. Ovšem život mě donutil udělat něco jiného. Vyčítám si to ještě teď a to je to už 6 let. A vím, že si to budu vyčítat až do konce života. Obzvlášť, když vidím synovce. Moje sestra otěhotněla ve stejnou dobu. Po 5ti letech snažení. Ona se radovala z vysněného těhotenství, já šla na potrat. Takže když vidím synovce, snad pokaždé si řeknu, že jsem mohla mít stejně velké dítě. Na manžela jsem se nemohla ni podívat. Tak moc mě to zasáhlo. Pak to přešlo, asi po roce, roce a půl. Ale stejně náš vztah nevydržel. Přeji Ti moc sil. Vím, co prožíváš a není to jednoduché. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 09:32

@Moni0101 Mončo, ano s těžkou vadou, to je něco jiného( bohužel), znám plno takových případu..ale tohle bylo zdravé dítě, a umřelo jen proto, že ho chlap nechtěl .

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.18 09:58

@Ennny Jo, taky jsem si vzdycky myslela, že neplánovaně otěhotnět, v dnešní době, může jen naprostá lama… no, myslet znamená ho.no vědět :P (i když tady je to jasná chyba zakladatelky)
Kde se nají 4, nají se i 5 :roll: je hodně naivní názor :roll: bohužel jsem ho četla už mockrát :zed: děti máme tři, třetí je neplánovaný (používáme kondom, nepraskl, nesjel, holt jsme v tom mizivém 1% nespolehlivosti) přesto chtěný, o potratu jsme neuvažovali. Ale výdaje nám raketově vzrostly, to není jen o jídle, museli jsme mimo jiné koupit větší auto, protože by jsme se do minulého nevlezli, platíme víc za energie, vodu, takhle bych mohla pokračovat do večera… ten skok z 1 na 2 nebyl tak znát, to je pravda, ale uvědom si, že pokud chlap bere nějakých usoplených 15-20.000 (soudím podle toho, že by to nezvládli), tak tam nějak nevidím naději na to, že by to klaplo a uživili by dvě děti :nevim: potrat neschvaluju, téměř vždy se to dá vymyslet, ale musí chtít oba, tady se prostě OBA rozhodli, že to nezvládnou… :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 10:19

@Ennny přesně tak :) a to mají 2 dítě :-) jsou rodiny, které to zvládají i z 3 dětmi :-) já jsem že tři děti :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 11:04

@Verunecka289 máme jiný názor každá :-) já když jsem bydlela na domku sama ,než se semka přistěhoval partner za elektriku jsem platila 1050 s chlapem 1200 my to zvedli,což není taková pálka, a vodu 2000, s chlapem 2350 :-) takže nějaký růst tak je a ne zase ó tolik a co se týče topení topime uhlím a topím úplně stejně když jsem tu sama nebo s partnerem :-) takže,tím jsem chtěla říct, že když mas ó 1 člena rodiny víc zas to až taková pálka není !!

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.18 11:56

@Martina 94 :roll: srovnáváš nesrovnatelné :roll: já nepíšu názor, já tu zkušenost mám a říkám ti, že náklady rapidně rostou. Platíš víc za elektriku, vodu, drogerii, jídlo (tam nejvíc), boty (to je taky slušná raketa), oblečení (a to dcera většinu dědí), prostě prakticky za všechno - víc pereš, svítíš, myješ víc nádobí, koupe se o človíčka víc, potřebuješ větší auto, takže dražší pojistka, celkově dražší provoz auta… a to nemluvím o výletech, různých akcích atd… jasně, můžes sedět doma na prd.li a tvrdit, jak jsi spokojená, ale co je to za život :nevim: tvůj názor je pro někoho, kdo v tom žije, řekněme úsměvný :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 13:00

@Verunecka289 však ti píšu voda, elektrika jak to stoupá já jsem taky ze 3 děti na výlety jsme jezdili atd naší dosti peněz nasetrili ,abychom měli na základ a to byli obyčejný dělníci :-) spíše nechapu lidí, že si naprcaji děti a pak si stěžují jak jsou drahé atd ,to zase přijde úsměvné mě :-) já nikdy neslyšela moji máti,že by řekla , že jsme 3 a že se máme špatně a kolik stojíme atd :-) …A teď co se týče soužití partnera a mě ..Partner koupil auto-rodinne, počítal s tým, že jednou bude rodina, takže auto měnit nemusíme a vymlouvat se na auto mi přijde nesmysl-nase stalo 30 tisíc partner je automechanik- takže udělal komplet nový předek ( motor, rozvody) atd vyšlo to na 90 a my když potřebujeme nedej bože do servisu , napustit klimatizaci- doma na to nemáme věci- tak řekl, že máme auto jak kdyby vyjelo s vyrobni linky. A člověk nemusí mít nové auto stačí ojetina a přemýšlet nad tým co si mohu dovolit a co ne, máme dům 4+1 delame rekonstrukci a máme v rezervě nasetreno 150 tisíc, na to až budou děti, ikdyz platíme úvěr beru to jako nájem až děti vyrostou a něco se našetří -tak ho zaplatíme dopředu a taky jsme si koupili starší dům vlastníma rukama ho opravujeme, a platíme 3000, nepujcovali jsme si 5 mega na novostavbu :-) a proč tedy ty 3 děti máš ,když stojí tolik peněz nechapu- a jsou lidi , kteří mají i 5 děti :-) a co se týče oblečení na deti- hromadu mámin prodává od 5 do 20 korun takže za 1000 koupíš celý šatník pro dítě , boty to ,už je věc druhá :-) a taky máš i na daních úlevu když máš deti :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.18 13:44

@Martina 94 jsi vážně mimo. Já si nikde nestěžuju, že máme málo peněz, nebo že jsou děti drahý (zrovna tohle je všeobecně známý fakt) jen vyvracím to vaše inteligentní tvrzení, že kde se nají 4, nají se i 5 :roll: je to hrozná blbost. Náklady stoupají a kde se sotva nají 4, 5 se nenají (není to náš případ, jsi schopná to konečně pochopit?) A nejlepší jsou tyhle soudy od lidí, co ani nemají děti.

Takže jste si koupili auto za 30.000 (s největší pravděpodobností starý střep), ve kterým bych rozhodně děti nevozila,
minimálně kvůli bezpečnosti, ehm… gratuluju no… tak hlavně, že máš doma autoopraváře, tohle by měl vědět :nevim: už vidím, jak auto za 30.000 má tři plný místa vzadu a na každým isofix. Naše děti jezdí v bezpečných sedačkách a ty jsou mohutný, skoro do žádnýho auta je vedle sebe nedáš, na misto spolujezdce dítě nedám kvůli bezpečnosti a do „kufru“ (máme sedmimístný MPV) taky ne. Ale tak vaše hypotetický děti, vaše zodpovědnost :nevim:

Jak už jsem psala, máš naivní představy, argumenty z cesty a srovnáváš nesrovnatelné :nevim: omlouvá tě jenom to, že nevíš, o čem mluvíš. Možná to jednou pochopíš.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 13:52

@Verunecka289 máme auto co je ve velikosti jedničkové kozačky vzadu :-) takže když nevíš nemluv, další věc koupit drahé auto také nemá své nevýhody- tvůj chlap vše zkontroluje a ví, že je fakt bezpečné? Tady před barákem jelo nové auto za 500 tisíc a praskl mu čep v řízení, skončil skoro ve stromě, nemyslí si,že drahé auto je bezpečné ale to bys musela ó autech něco vědět a nekoukat na cenu, a když tomu ty a tvůj chlap rozumí velké prd ,tak se nedivím, že tohle tvrdíš :-) aha, nestezujes si, ale elektrika nám stoupla, drogerie atd - musíš být hrozná matka :-D moje spolužačka otěhotněla v 17 letech a mají teď 3 a chtějí 5 a vše dá zvládnout aa úžasné děti :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1326
4.10.18 13:56

@Verunecka289 místo toho si stěžuje si jak vám stoupli energie a jak jste chudáci museli koupit nové auto :-) a ke každému dítěti, říkat kolik vám přidal na energiích , místo toho,abys byla ráda,že je máš :-) a s tým autem ti říkám,že máme předek nový chlap to dělal sám 90 000,. Přibližně 150 hodím práce

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.18 14:32

@Moni0101 ale tohle je jiná.Pokud bych věděla že by mé dítě mělo být postižené a celí život by se jen trápilo taky bych si ho asi nenechala.Ale paní mněla možnost rozhodnout se jinak.Jak psala @Martina 94 vždy to jde nějak udělat.My taky s ex neměli bůh ví kolik peněz a už vůbec jsme nechtěli mít děti rok od sebe.Ale stalo se druhé jsme stejně chtěli a finančně se to taky dalo zvládnout.

  • Nahlásit
  • Zmínit