Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky, hledám podobné skoro mámy, které se momentálně musí vypořádat se ztrátou miminka…My s manželem otěhotněli chvíli po svatbě hned po vysazení HA vlastně hned a říkali jsme si kolik štěstí nás potkalo. Vše probíhalo bez problémů včetně genetik i tripl testů. Bohužel v 21. týdnu na kontrole velkého ultrazvuku nám bylo řečeno SRDICKO PRESTALO BIT. My tam vlastně šli s manželem pro 3D fotky a odcházeli s ránou na celý život. Následoval kolotoč a 12.10.2013 jsem v noci musela porodit mrtvé miminko. Byla to holčička Norinka a měla jen 250 g, takže byla dost malinká. Zatím nemám výsledky z histologie plodu a genetiky, ale vypada to, že problém byl v torzi pupečníku, u pupíku byl moc stočený a průměr jen 0,3 mm a dále již normální, takže asi už delší dobu ji moc živin nešlo a nevydržela by. Asi to rozhodla za nás, než se dozvědět stejně špatné zprávy, že neroste a co dál, tak to vyřešila za nás a zemřela. Momentálně rozumově vím, že to tak muselo být, že by nás nečekalo nic hezkého a jen strach či postižená holčička či brzký porod a čekání zda to přežije či ne, ale nedokážu se s tím smířit, je mi tak smutno…čekat bychom měli aspoň 3 měsíce než se pokusíme znovu a chci to dodržet, ať se pak zbytečně něco nestane znovu, ale bojím se hrozně i nového těhotenství, že se může zase něco stát…
máte někdo podobné pocity???
Úplně stejné… jsem teď těhu, 3.trimestr a pořád se hrozně bojím, že se něco stane…
jedno nevyšlo, nechci se rozepisovat, ale nebylo to tak daleko v těhu jako u tebe.. ale rána je to veliká a vzpomínka bolí stále, teď to bude rok.
rozhodně doporučuju počkat ty tři měsíce, třeba i chvilku dýl… jednak jde o tvou fyzickou stránku, ať má tělo šanci se trochu zvetit… ale hlavně jde o psychickou stránku vás obou, za několik měsíců se to v hlavě snad nějak srovná, člověk si to odůvodní, rozebere v sobě…
Mrzí mě to, je to čerstvé, bolet to bude vždycky, ale časem se s tím vyrovnáš, brzo budeš mít další děti a na smutnění nebude čas ![]()
Já porodila mrtvého chlapečka v 19tt, 380g a 11cm, už jsou to dva roky. Příčina neznámá.
@avodavoz achjo. tohle by se stávat nemělo
je mi moc líto. Upřímnou soustrast. Já přišla o jedno miminko brzy, v 8tt to se naprosto nedá srovnat.
Držím palce ať se brzy podaří a miminko je v pořádku.
Naštěstí mě taková ztráta nepotkala, ale soucítím a věřím, že další miminko vše zvládne a i přes tuto bolest se časem dostanete, nezapomenete, ale bolet to bude míň.
Určitě na miminko začněte myslet, až se z tohohle dostanete. Protože strach je pěkný prevít a umí nadělat velkou paseku. Až budeš trochu odpoutaná od bolesti a strachu, tak s chutí do toho ![]()
@avodavoz píše:
Ahojky, hledám podobné skoro mámy, které se momentálně musí vypořádat se ztrátou miminka…My s manželem otěhotněli chvíli po svatbě hned po vysazení HA vlastně hned a říkali jsme si kolik štěstí nás potkalo. Vše probíhalo bez problémů včetně genetik i tripl testů. Bohužel v 21. týdnu na kontrole velkého ultrazvuku nám bylo řečeno SRDICKO PRESTALO BIT. My tam vlastně šli s manželem pro 3D fotky a odcházeli s ránou na celý život. Následoval kolotoč a 12.10.2013 jsem v noci musela porodit mrtvé miminko. Byla to holčička Norinka a měla jen 250 g, takže byla dost malinká. Zatím nemám výsledky z histologie plodu a genetiky, ale vypada to, že problém byl v torzi pupečníku, u pupíku byl moc stočený a průměr jen 0,3 mm a dále již normální, takže asi už delší dobu ji moc živin nešlo a nevydržela by. Asi to rozhodla za nás, než se dozvědět stejně špatné zprávy, že neroste a co dál, tak to vyřešila za nás a zemřela. Momentálně rozumově vím, že to tak muselo být, že by nás nečekalo nic hezkého a jen strach či postižená holčička či brzký porod a čekání zda to přežije či ne, ale nedokážu se s tím smířit, je mi tak smutno…čekat bychom měli aspoň 3 měsíce než se pokusíme znovu a chci to dodržet, ať se pak zbytečně něco nestane znovu, ale bojím se hrozně i nového těhotenství, že se může zase něco stát…
máte někdo podobné pocity???
je mi to straslive lito.
Nic podobneho jsem nezazila, ale pocity strachu chapu. ja nemohla nekolik let zase otehotnet a ted se straslive bojim, ze to uz znova nepujde. myslim, ze je logicke, ze se bojis.
ale nic neprivolavej a divej se na nove snazeni a miminko s nadeji a ne se strachem ![]()
a ano, mas pravdu, priroda je skutecne mocna a vsechno ma svuj duvod. i to, ze se stane takova vec jako vam.
![]()
@avodavoz Je to hrozný ten život. Taky když jsem byla těhotná poprvé tak jsem prodělala ZP. V 5tt týdnu se přestalo vyvíjet a v 9tt březnu 2012 jsem šla na kyretáž. A v červenci jsem otěhotněla a strašně jsem se bála toho začátku. Bylo mi zle do toho 12tt. Doktor říkal že je vše v pořádku a říká se když je ti špatně tak bude zdraví miminko a tedka vedle mně v postýlce je půlroční chlapeček. Takže za mně neztácej naději a věř že to napodruhé vyjde. ![]()
Zažila jsem to podobně ve 24tt, ten strach bohužel nezmizí nikdy…
38 týden. Příčina úmrtí neznámá. Ještě jsem znovu neotěhotněla protože partner nechce, ale kdyby as postestilo, budu se bát šíleně. Pocity jsou to přirozené a jak mi v nemocnici řekli, pokud se bat nebudu, budou se oni obávat o mé duševní zdraví.
Torze pupečníku, pokud vím, je náhodný děj, blbá hnusná náhoda, nikde není stanoveno, že by byla zvýšená pravděpodobnost opakování u dalšího těhotenství. Bát se nepřestaneš, já nepřišla o miminko takhle pozdě, stejně následné těhotenství, ikdyž od začátku bez jediné komplikace, bylo nápor na nervy, bála jsem se děsně, těšila jsem se, že si budu těhotenství užívat, líbí se mi být těhotná, no neužívala jsem si ho, bála jsem se, x-krát za den ležela s angelsoundem na břiše a počítala srdeční akci. Zapomenout nezapomenš, jen čas a další dítě otupí tu bolest. Přeju ti jen, ať ten čas teď plyne rychle
A samozřejmě brzy zdravé miminko v náručí.
Strašně moc mě to mrzí, musí to být hrozná ztráta. Když všechny vyšetření dopadnou dobře, nezbyde nic jiného než věřit že příště miminko donosíš
Ale chápu že budeš mít strach, já tedy přišla o mimčo dvakrát v 10. tt, což se nedá vůbec srovnávat, ale vyplašená jsem i tak pořád, sleduju pohyby a tak.
Držím ti moc palce ať se co nejdřív dostaneš z nejhoršího a musíš věřit, že smůlu máte vybranou a příště už to dopadne na jedničku
![]()
Také jsem si tím prošla - stále procházím. Před 2 lety jsem ve 23.tt porodila zcela zdravého chlapečka, který hned po porodu zemřel, váha 590g. Někhorší věc, která se nám v životě mohla stát. Už jen proto, že cesta k miminku u nás není jednoduchá (IVF). Teď jsem znova těhotná, v této chvíli ve stejné fázi, kdy jsem o chlapečka přišla. A je to neuvěřitelné spycho! ![]()
Ahoj, je mi to moc líto a o to víc, že to stejné prožívám i já. Po dlouhém snažení se nám splnilo přání a já byla konečně těhotná, vše probíhalo naprosto ukázkově, nikde žádný problém, ještě ve čt jsem byla na kontrole a vše ok, miminko krásně prospívalo, v sobotu ráno jsem trochu zakrvácela, okamžitě jsme jeli do nemocnice, od tam už mě nepustili, doktor konstatoval, že se rozběhl porod, za nedlouho mi praskla voda a už jsme jen čekali až porodím, nešlo nic dělat, miminko bylo mrtvé, byl to chlapeček 30cm a 560g
![]()
zatím nevím co se stalo, jen si říkám proč já??? nejspíš to tak mělo být, musíme věřit, že se co nejdříve zadaří a bude to mít ten správný konec, momentálně to hodně bolí, nedokážu o tom mluvit nahlas, tak díky že jsem to mohla takto vypsat…
@fmkrikri Měla jsem to tehdy úplně stejně, jeden den velký UZ, vše OK a do týdne bylo po všem. Hrůza, ani nevím, jak bych tě utěšila, sama vím, že to ani nejde ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.