Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Technicky to je shluk buněk, z duchovního hlediska na to třeba někdo nahlíží jako na duši, dítě, které chce, abys byla jeho rodičem… No každopádně, já bych si to do konce života vyčítala a přemýšlela, kolik by zrovna dítěti bylo let, jak by vypadalo, co by ho bavilo, jestli bych se od něj jednou těšila z vnoučat… Ale pokud ti to situace nedovolí, je to tvoje věc, soudit by tě nikdo neměl…
@Anonymní píše:
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?
A jak ti to pomuze pri rozhodovani. Otazka by mela znit, jsem schopna uzivit sebe a dite, vychovat ho a pripravit ho do zivota a dat mu lasku a zabezpeceni co potrebuje.
@lilith1 píše:
A jak ti to pomuze pri rozhodovani. Otazka by mela znit, jsem schopna uzivit sebe a dite, vychovat ho a pripravit ho do zivota a dat mu lasku a zabezpeceni co potrebuje.
Možná zvažuje místo potratu dat dítě k adopci, proto ta otázka
Pro mne je ten shluk buněk jen potenciál budoucího člověka. Nevnimam ho jako neco s duší apod. Přesto bych na potrat jít nedokázala. To si musíš srovnat sama v sobě.
Já byla na interupci v 19 letech, sice to bylo s manželem (tehdy přítelem), ale teprve jsem spolu začínali a neměli nic, teprve jsem nastoupila do práce.
Ve 23 jsme se vzali a pak nám to trvalo 2,5 roku, hodně jsem si vyčítala, že to mám za trest, za tu interupci a měla strach, že se něco tehdy pokazilo.
Dnes mám 2 krásné dcery a nelituji ničeho.
Každopádně kdybych otěhotněla neplánovaně dnes, kdy mi je skoro 36 let, na potrat bych nešla..
Nejsem v zásadě proti potratům, na druhou stranu vím že kdybych na potrat musela hodně bych to tak brečela…a je úplně jedno v jaké fázi by to bylo..at už třeba úplně na začátku někdy v 5-6 týdnů kdy je to opravdu jen uskupení buněk které toho ještě moc nevnima…nebo později třeba v 10tt kdy už embrio má lidské rysy…z vnějšího světa toho ještě asi moc nevnímá ale počítám že třeba teplo, nějaké vybrace nebo bolest už určitě ano…no a ještě později..tak to už je opravdu malý človíček…to se snad ani bavit nemusíme…ale tam uz zas je možné přerušit těhotenství jen kvůli vývojové vadě…
na potrat bych nejspíš šla jen za závažných zdravotních duvodu…ale já mám dobré zázemí a se vším by mi pomohla rodina…
A adopce..nevím co by se muselo stát abych se vzdala ditete…Nejsem schopná říct co by pro mě bylo snesitelnější..vědět že jsem to budoucí dítě vědomě nenechala přijít na svět, nebo ho dala pryč a doufala že se snad někde má dobře…myslím že by mě asi ničilo že bych nevěděla co s ním je, zda je zdravé, má vše co potřebuje, co si přeje…to už asi raději ten potrat…
Já myslím, že pokud má člověk jasně srovnané pro a proti, tak nepotřebuje řešit, jak to „cítí“ ten zárodek. Nicméně zajímavá myšlenka.
Pro mě to je ze začátku jen shluk buněk a nevnímám ho jako člověka. V pozdějším stadiu těhotenství by to už bylo jiné
@Anonymní píše:
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?
trollí diskuse s výbušným tématem pro rozproudění diskusí? ![]()
Tak hlavně, pokud jste se z nějakého důvodu již rozhodla pro interupci, task tohle neřešte. Různé názory z různých úhlů pohledu, z různých názorových systémů se na tuto problematuku diametrálně různí a jednoznačné odpovědi se vám stejně nedostane
@Anonymní píše:
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?
v době, kdy se vykonávají elektivní potraty, embryo nemá ještě vyvinutou nervovou soustavu, aby něco cítilo
@lilith1 píše:
A jak ti to pomuze pri rozhodovani. Otazka by mela znit, jsem schopna uzivit sebe a dite, vychovat ho a pripravit ho do zivota a dat mu lasku a zabezpeceni co potrebuje.
vůbec ne, jako první věc si musíš ujasnit, jestli je to pro tebe dítě, nebo ne. A pokud to pro tebe dítě je, tak jsou tyhle praktické argumenty zcela irelevantní, nejsme v koncentráku ani v jiné extrémní situaci.
@Anonymní píše:
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?
Nevnímám to pozitivně, ale řešit to budeš ty.
@Anonymní píše:
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?
prakticky jistě nic nevnímá, kůra mozková není zralé ještě 3 dny po porodu donošence, tedy je na tom, jako člověk s apalickým syndromem.
to k odpovědi na tvou otázku.
Možná by se hodil doplňující podnět k přemýšlení - můžu někoho zabít, protože zrovna teď nic nevnímá a nebolí ho to?
@Pudloslava píše:
vůbec ne, jako první věc si musíš ujasnit, jestli je to pro tebe dítě, nebo ne. A pokud to pro tebe dítě je, tak jsou tyhle praktické argumenty zcela irelevantní, nejsme v koncentráku ani v jiné extrémní situaci.
Já bych si nejdřív ujasnila ne zda to je nebo není dítě, ale zda to je nebo není problém
Pokud je, uklidnila bych se představou shluku buněk, pokud ne, představím si miminko. Alibistické? Asi ano. Ale přivést na svět dítě do nevyhovujících podmínek je za mě zase sobecké a nezodpovědné
(což už je samozřejmě samotné početí).
Zvažuji nad interrupcí, ale přemýšlím jak to vnímá to dítě v břiše.. slyšela jsem názor, že je to jen shluk buněk v době potratu a dítě nic nevnímá necítí, vlastně jakoby neexistuje.. ale nevím, jak se na to díváte vy?