Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prababička - jsem nevděčný spratek
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.1.24 23:26
@Anonymní píše:
Dobry večer. Předem se omlouvám za roman, ale ani nevím, zda potřebují nějakou řadu nebo se spíš asi hlavně vypovídat.
Je mě skoro 40, jsem sama s dvěma dětma. Od narození mě vychoval otec a jeho rodiče - bydlela jsem u nich.
Naše rodina je celkem velká. Praděda už sice nežije, ale prababička ano. Kromě mého otce má ještě dceru, další dvě vnoučata a další 3 pravnoucata. Úplně všichni bydlíme ve stejném městečku. Nicméně od svých 20 jsem tak nějak zůstala jediná, která prababicku pravidelně navštěvovala, protože si to přála. Od doby, co se mě narodili deti (12 let) si prababičky tyto téměř každodenní návštěvy vyžadovala ještě víc. Ať už to bylo za účelem něco donést, něco zařídit, někam zavezt, nebo jen tak popovídat.
Takže jsem tam denně s dětmi chodila a zařizovala vše, co bylo potřeba. Ostatní vnoučata a pravnoucata tam přišli pouze na její narozeniny nebo na Vánoce. Jednou denně se tam mezi dvere staví její dcera, která ji donese v kastrulkach oběd.
Veškeré nákupy, lékaře, léky, vyřizování úřadu, paušálů,… Zkrátka naprosto vse jsem do dneška dělala já.
Mému synovi už je 12,je autista. Rád chodí po škole do družiny, kde si může hrát s dětma ndbo po škole na chvíli ven. Toto jsme museli omezit, protože prababička vyžadovala denně návštěvu. Dcera měla denně kroužek po škole, kam chodila velmi ráda nebo se stýkala s kamarádkami. I to jsme museli omezit, protože čím jsou děti ve vyšším ročníku, tím nastává víc úkolů a učení a domácích povinnosti a nedalo se to stíhat, když dvě hodiny odpoledne trávíte s dětmi mimo domov.
Za svůj život jsem měla a mám pouze jednu kamarádku, protože na více kamarádek zkrátka nebyl čas ani kapacita. Za celých 12 let jsem neměla možnost hlídání, že bych si šla někam sama nebo nedejbože někam sama bez děti na noc.
Přes Vánoce se přidali nejake moje zdravotní problémy, cítím se víc podrazdenejsi a asi i vybusnejsi. Proto dneska navsteva u prababičky vygradovala.
To, že téměř pořád fnuka a jakoby brečí, když mluví (jak kdyby si hrála na miminko, jsem zvládala přehlížet, i kdyz mým dětem to bylo už častěji nepříjemné). To, že každý druhý den má nějakou novou záhadnou nemoc (která se u doktora nikdy nepotvrdí, také). To, že ji jezdím pravidelně na velké nákupy, plus jídlo ji nosí její dcera a sama i prababička si zvládne chodit do samosky pro vše, na co má zrovna chuť taky. Ale dneska začala s tím, že se doma nudí. Že si ji já i děti málo všímáme a měli bychom tam trávit více času (byly jsme tam denně 12 let). Tak jsem ji řekla, že nohy má zdravé, když si zvládne zajít do knihovny nebo do samosky tak může jít i na menší zdravotni procházku na deset minut denně. Ale to prý najednou nezvládne. Má možnost chodit 10 metrů od baráku na sraz důchodců (jenže tam jsou podle ní všichni stáří a blbý a úplně na každém člověku vidí něco špatného a řeší jen drby). A touto větou začalo to, že na mě začala křičet, že jsem na ni jen zla a poučuju ji, komanduju, co má dělat, že nechápu že ji je 85. Že jsem pro ni celý život nic neudělala, že ona mě vychovala a dala první poslední, že nasadit děcka aby k ní nechodili a ne povídali si s ní (bohužel obě děcka mám skoro v pubertě a nějak nevědí, co si s prababickou denně povídat když ona pořád pofnukava a mluví na ně jak na miminka). Že jsem nevděčný spratek. Ze umím jen kafickovat s kamarádkou a na ni čas nemám (kamaradka je učitelka a opravdu denně na mě čas nemá, abychom mohli pořád kafickovat).Děti se samozřejmě ozvaly a začaly mě bránit, že přece za ni chodíme a že ji všechno zarizuju. Prababička na to dceři odvětila, že má být ticho a že se mamka nestará ani o ní protože na ni vidí, že přes Vánoce zase přibrala. No bylo tam plno dalších výčitek z její strany, jak jsem jen zla a nic pro ni nedělám. Tak jsem sbalila děti, sebe a bez rozloučení odešla.
Samozřejmě chápu, že se má ke starším lidem chovat s láskou a uctivě, ale když se člověk snaží dělat první poslední a pak najednou slyší jen výčitky jak je to stejně málo, tak je z toho akorát pak smutno. Ostatní rodina na ni kašle několik let téměř úplně, žijí si svoje životy a dneska z ní vypadlo, že jsou vlastně asi ve všem lepší než já s dětma.
Ještě jednou se omlouvám, ale musela jsem to ze sebe dostat ven.
Máš svoji rodinu a i když je rodina i ta prababicka, máš tak dost svým starostí a povinností. Na úkor jí bych tedy neomezila svůj život jen aby byl denně čas za ní chodit 
Proč tam nechodí i někdo jiný? Protože všichni spoléhají na to, že tam přece chodíš ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 23:28
Babice. Nechala bych ji pár dní vydusit a nechodit za ní, pak bych jí zavolala - přece jen je to stará paní, a uvidíš, co z ní vypadne. Můžeš jí říct, že má ve městě x dalších členů rodiny, že ty už jsi tam byla denně 12 let. Což je psycho. Máš můj obdiv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.24 23:32
@Dahlia0409 píše:
Máš svoji rodinu a i když je rodina i ta prababicka, máš tak dost svým starostí a povinností. Na úkor jí bych tedy neomezila svůj život jen aby byl denně čas za ní chodit
Nechodi tam, protože už i její další pravnoucata jsou plnoleti a mají své zájmy. Nechodi tam, protože si prý nemají s ní co povídat a nemají na to čas. Jenže prababička nikdy nezavolá jim, i když něco potřebuje. Vždy volá a denně píše me nebo mým dětem. Jednou je to česnek, jednou je to lék na tahu v lékárně, další den třeba jogurt. Když ten den nejdu a nedonesu, volá mým dětem a je naštvaná, že si s ní nechtějí 20 minut povídat po telefonu. Ale ono není co denně povídat. Prostě během pár hodin nic nového není, co by ty děcka povídali. Tak jim řekne, že když ji nemají rádi a nemají ji co říct, tak nazdar a vypne telefon. Děcka už i takové jednání taky mrzí. Přece neudělali nic špatného. Nebo to jako jejich matka vidím jinak, než někdo jiný, nezaujatý?
- Citovat
- Upravit
Janli
7.1.24 23:35
Prvně nechápu, proč nutíš děti chodit na tyhle návštěvy na úkor toho, co mají rády.? Promiň, ale to mi hlava nebere. Vždyť jsou děti dost staré na to, aby trávily čas samy ať už na kroužku nebo v družině. Tohle nesváděj na babičku, v tomhle jsi selhala ty. Babička je bohužel stará, se vším, co k tomu patří a to jsou i tyhle výbuchy vzteku a rozmary. Ty ses měla vymezit už dávno, dávno omezit návštěvy na pár dnů v týdnu a přestat dělat posluhovačku. Proč by se staral zbytek rodiny, když to děláš ty ochotně a ráda? Ničíš tím život sobě i dětem. Přestaň tam ty děti vláčet, přestaň tam chodit denně, vyřiď babičce příspěvek na péči a sežeň pečovatelku a zapoj zbytek rodiny. Pokud si chceš na něco stěžovat, tak jen na to, jak sis to sama celý nastavila. A bylo by na čase, abys začala sama taky žít, ne se jen obětovala v péči o druhý. Jak vidíš, tak to stejně nikdo neocení.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 23:36
@Anonymní píše:
Nechodi tam, protože už i její další pravnoucata jsou plnoleti a mají své zájmy. Nechodi tam, protože si prý nemají s ní co povídat a nemají na to čas. Jenže prababička nikdy nezavolá jim, i když něco potřebuje. Vždy volá a denně píše me nebo mým dětem. Jednou je to česnek, jednou je to lék na tahu v lékárně, další den třeba jogurt. Když ten den nejdu a nedonesu, volá mým dětem a je naštvaná, že si s ní nechtějí 20 minut povídat po telefonu. Ale ono není co denně povídat. Prostě během pár hodin nic nového není, co by ty děcka povídali. Tak jim řekne, že když ji nemají rádi a nemají ji co říct, tak nazdar a vypne telefon. Děcka už i takové jednání taky mrzí. Přece neudělali nic špatného. Nebo to jako jejich matka vidím jinak, než někdo jiný, nezaujatý?
Chápu to, ale ona to nechápe. Musíš ji prostě vysvětlit, že děti mají tak plno povinností, věci do školy a tak. Že se tam stavíte, jak bude prostě více času. Že denně nemůžete, nebo ty nemůžeš. Nedáš mantinely, bude pořád s něčím volat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 23:39
@Janli píše:
Prvně nechápu, proč nutíš děti chodit na tyhle návštěvy na úkor toho, co mají rády.? Promiň, ale to mi hlava nebere. Vždyť jsou děti dost staré na to, aby trávily čas samy ať už na kroužku nebo v družině. Tohle nesváděj na babičku, v tomhle jsi selhala ty. Babička je bohužel stará, se vším, co k tomu patří a to jsou i tyhle výbuchy vzteku a rozmary. Ty ses měla vymezit už dávno, dávno omezit návštěvy na pár dnů v týdnu a přestat dělat posluhovačku. Proč by se staral zbytek rodiny, když to děláš ty ochotně a ráda? Ničíš tím život sobě i dětem. Přestaň tam ty děti vláčet, přestaň tam chodit denně, vyřiď babičce příspěvek na péči a sežeň pečovatelku a zapoj zbytek rodiny. Pokud si chceš na něco stěžovat, tak jen na to, jak sis to sama celý nastavila. A bylo by na čase, abys začala sama taky žít, ne se jen obětovala v péči o druhý. Jak vidíš, tak to stejně nikdo neocení.
Přesně tak. Babička bývalého taky byla zvyklá, že se k ní jezdilo každý víkend. Ale jen jedna část rodiny. Pak tam přivedl mě, to už tam teda jezdil tak 2× za měsíc jen a já pak s ním. Někdy to nevyšlo, nebo se nám prostě nechtělo. A už b, lo hrozný haló. Jak na ni kašle, že má aspoň zavolat, že se ani neozve. Ale že druhá část rodina tam jela a volala jen párkrát za rok, to bylo v pořádku. Však mají děti a práci, tak nemůžou jezdit častěji. Ale od nás se to čekalo, asi jsme neměli nic jiného, já svoji rodinu, nebo o víkendu kamarádi, kino,… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.24 23:42
Měla jsem to tak blbě nastaveny v sobě, že jsem si pořád říkala, že má pravdu v tom, že když mě vychovala, tak teď ji to musím já vracet. Ale ona tak nějak „vychovala“ všechny. Všichni u nás v rodině jsou rozvedení a vždy když bylo ouvej, tak hledali bydlení u ní. I když třeba jen na pár měsíců vždycky. Asi jsem i moc litostiva na všechno a na všechny. Prababička se upnula na moje děti, protože jsou v rodině teď nejmladší a pořád jen říká, jak je musí denně vidět. Když jsem někdy nějak nesplnila její požadavek v čemkoliv, tak volala mým dětem a vždy nezapomněla zmínit, že ji jejich maminka nemá rada, protože jsem řekla nebo udělala to a ono a nebylo hned po jejím.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 23:42
Tohle je bohužel věkem. Mnozí senioři to prostě nevidí. Vůbec jim nedochází, že ty lidi mají taky nějaký svůj osobní život. Vidím to na naší babi. Pro tu mamka taky dělá první poslední a babi stále špačkuje.
Její představa je, že tam s ní budete sedět každou vaši volnou minutu. Každopádně určitě si její slova neber k srdci. To tak prostě je, že pečovatel to schytá ze všech nejvíc.
Každopádně je ale na čase aby jsi trochu ubrala. Přece nemůžeš řídit život tebe a hlavně dětí jen podle vrtošivé prababi. Vždyť ty děti taky potřebují normální dětský život s kamarády a na kroužkách. Normálně bych rodině řekla, že je taky trochu řada na nich. Aby jsi za prababi nemusela chodit denně na dvě hodiny. Ale aspoň obden. A dětem bych normálně dopřála kamarády a kroužky. S tím, že tam s tebou půjdou třeba jen jednou za týden.
Je logické, že v jejich věku už to musí být přímo utrpení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.24 23:53
Ono jde asi i o to, že i když prababička má moje děti opravdu rada nejspíš je na nich citově závislá, tak si nedokáže připustit to, že už mají věk na to, mít svoje zájmy, kamarády, povinnosti a hlavně i to, že ty děti jsou jiné, než si je od narození vysnila. Syn je autista, povídání si s kýmkoliv není jeho silnou strankou, má rád svůj klid a svoje upevněné zájmy. A dcera je ADHD, těžká hyperaktivita a nevydrží sedět denně dvě hodiny po tom, co sedí celý den ve škole. Takže pro ni denně pohybové kroužky a lítání po venku je větší zábava, než být u prababičky a poslouchat její historky po milionstopadesaty.
Já si zas naopak myslím, že když zvládne babička jít do knihovny nebo do samosky pro blbosti, zvládne si zajít i občas sama do lékárny nebo na kratinkou prochazku. Vidím po městě často, že i důchodci chodí pomalymi kroky na procházky samy. Do parku apod. Vše má opravdu blízko u baráku a chodit zvládá. Zvlášť s pomocnou holí, kterou jsem ji koupila, aby se cítila bezpečněji. Ale toto když ji řeknu, tak ona přece nebude jak d…l chodit sama po venku a my jsme tu od toho, abychom chodili s ní na procházky a do cukrárny apod. I ten čerstvý vzduch by ji pomohl na ty její záhadné nemoci. Ale nedá si v tomto říct.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 23:58
@Anonymní píše:
Nechodi tam, protože už i její další pravnoucata jsou plnoleti a mají své zájmy. Nechodi tam, protože si prý nemají s ní co povídat a nemají na to čas. Jenže prababička nikdy nezavolá jim, i když něco potřebuje. Vždy volá a denně píše me nebo mým dětem. Jednou je to česnek, jednou je to lék na tahu v lékárně, další den třeba jogurt. Když ten den nejdu a nedonesu, volá mým dětem a je naštvaná, že si s ní nechtějí 20 minut povídat po telefonu. Ale ono není co denně povídat. Prostě během pár hodin nic nového není, co by ty děcka povídali. Tak jim řekne, že když ji nemají rádi a nemají ji co říct, tak nazdar a vypne telefon. Děcka už i takové jednání taky mrzí. Přece neudělali nic špatného. Nebo to jako jejich matka vidím jinak, než někdo jiný, nezaujatý?
Babka s vámi tedy pěkně cvičí a vy skáčete jak opice. Utla bych to. Vždyť vy jste obětovali úplně veškerý svůj život, abyste posluhovali rozmarné bábě, která vás jen peskuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 00:04
To je ale babička, ne prababička. Udělala jsi ze sebe profesionální trpitelku a úplně zbytečně. Opravdu není nutné omezovat děti a tahat je tam denně sebou, stejně tak tam nemusíš denně trávit čas, který ti pak chybí. Nechápu, proč jsi to nechala zajít takhle daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
8.1.24 00:05
@Anonymní píše:
Ono jde asi i o to, že i když prababička má moje děti opravdu rada nejspíš je na nich citově závislá, tak si nedokáže připustit to, že už mají věk na to, mít svoje zájmy, kamarády, povinnosti a hlavně i to, že ty děti jsou jiné, než si je od narození vysnila. Syn je autista, povídání si s kýmkoliv není jeho silnou strankou, má rád svůj klid a svoje upevněné zájmy. A dcera je ADHD, těžká hyperaktivita a nevydrží sedět denně dvě hodiny po tom, co sedí celý den ve škole. Takže pro ni denně pohybové kroužky a lítání po venku je větší zábava, než být u prababičky a poslouchat její historky po milionstopadesaty.
Já si zas naopak myslím, že když zvládne babička jít do knihovny nebo do samosky pro blbosti, zvládne si zajít i občas sama do lékárny nebo na kratinkou prochazku. Vidím po městě často, že i důchodci chodí pomalymi kroky na procházky samy. Do parku apod. Vše má opravdu blízko u baráku a chodit zvládá. Zvlášť s pomocnou holí, kterou jsem ji koupila, aby se cítila bezpečněji. Ale toto když ji řeknu, tak ona přece nebude jak d…l chodit sama po venku a my jsme tu od toho, abychom chodili s ní na procházky a do cukrárny apod. I ten čerstvý vzduch by ji pomohl na ty její záhadné nemoci. Ale nedá si v tomto říct.
A chápeš, že tohle nenastavila babička svými požadavky, ale ty svou ochotou je plnit? Že babi si nepotřebuje hledat jinou zábavu, protože má vás? Ty zaměňuješ příčinu a následek a řešení je jen ve tvé ochotě ke vzpouře a nastavení fungování jinak. Proč necháš děti citově vydírat? Dávno by měly babčino číslo na telefonu zablokovaný, aby se jim nedovolala. Dávno by tam chodily jen dvakrát do týdne a to maximálně. Ty to svádíš na babičku, ale ona dělá jen to, co ty jí dovoluješ. Starý lidi jsou jako malý děti. Taky potřebují nastavovat mantinely….
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.1.24 00:11
Ano. Dneska mě to už vše došlo, že jsem si ji takto rozmazlila sama. Jenže jsem celou dobu žila v nějaké mylne představě toho, že ji mám co vracet, být denně vděčná za vychovu a že je to zkrátka moje povinnost. A díky tomu že jsem to neměla nikdy ani nikomu pořádně možnost říct nevo se vypovídat jsem to nechala zajít tak daleko. Ano, i teď mám v hlavě to, že kdyby nedejbože teď zemřela, tak že jsme byli rozhádaní. Ale taky chápu už i to, že by se sakra mohli začít starat víc ostatní a že moje děti nemají žádnou povinnost tam trávit s ní všechen jejich volný čas.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobry večer. Předem se omlouvám za roman, ale ani nevím, zda potřebují nějakou řadu nebo se spíš asi hlavně vypovídat.
Je mě skoro 40, jsem sama s dvěma dětma. Od narození mě vychoval otec a jeho rodiče - bydlela jsem u nich.
Naše rodina je celkem velká. Praděda už sice nežije, ale prababička ano. Kromě mého otce má ještě dceru, další dvě vnoučata a další 3 pravnoucata. Úplně všichni bydlíme ve stejném městečku. Nicméně od svých 20 jsem tak nějak zůstala jediná, která prababicku pravidelně navštěvovala, protože si to přála. Od doby, co se mě narodili deti (12 let) si prababičky tyto téměř každodenní návštěvy vyžadovala ještě víc. Ať už to bylo za účelem něco donést, něco zařídit, někam zavezt, nebo jen tak popovídat.
Takže jsem tam denně s dětmi chodila a zařizovala vše, co bylo potřeba. Ostatní vnoučata a pravnoucata tam přišli pouze na její narozeniny nebo na Vánoce. Jednou denně se tam mezi dvere staví její dcera, která ji donese v kastrulkach oběd.
Veškeré nákupy, lékaře, léky, vyřizování úřadu, paušálů,… Zkrátka naprosto vse jsem do dneška dělala já.
Mému synovi už je 12,je autista. Rád chodí po škole do družiny, kde si může hrát s dětma ndbo po škole na chvíli ven. Toto jsme museli omezit, protože prababička vyžadovala denně návštěvu. Dcera měla denně kroužek po škole, kam chodila velmi ráda nebo se stýkala s kamarádkami. I to jsme museli omezit, protože čím jsou děti ve vyšším ročníku, tím nastává víc úkolů a učení a domácích povinnosti a nedalo se to stíhat, když dvě hodiny odpoledne trávíte s dětmi mimo domov.
Za svůj život jsem měla a mám pouze jednu kamarádku, protože na více kamarádek zkrátka nebyl čas ani kapacita. Za celých 12 let jsem neměla možnost hlídání, že bych si šla někam sama nebo nedejbože někam sama bez děti na noc.
Přes Vánoce se přidali nejake moje zdravotní problémy, cítím se víc podrazdenejsi a asi i vybusnejsi. Proto dneska navsteva u prababičky vygradovala.
To, že téměř pořád fnuka a jakoby brečí, když mluví (jak kdyby si hrála na miminko, jsem zvládala přehlížet, i kdyz mým dětem to bylo už častěji nepříjemné). To, že každý druhý den má nějakou novou záhadnou nemoc (která se u doktora nikdy nepotvrdí, také). To, že ji jezdím pravidelně na velké nákupy, plus jídlo ji nosí její dcera a sama i prababička si zvládne chodit do samosky pro vše, na co má zrovna chuť taky. Ale dneska začala s tím, že se doma nudí. Že si ji já i děti málo všímáme a měli bychom tam trávit více času (byly jsme tam denně 12 let). Tak jsem ji řekla, že nohy má zdravé, když si zvládne zajít do knihovny nebo do samosky tak může jít i na menší zdravotni procházku na deset minut denně. Ale to prý najednou nezvládne. Má možnost chodit 10 metrů od baráku na sraz důchodců (jenže tam jsou podle ní všichni stáří a blbý a úplně na každém člověku vidí něco špatného a řeší jen drby). A touto větou začalo to, že na mě začala křičet, že jsem na ni jen zla a poučuju ji, komanduju, co má dělat, že nechápu že ji je 85. Že jsem pro ni celý život nic neudělala, že ona mě vychovala a dala první poslední, že nasadit děcka aby k ní nechodili a ne povídali si s ní (bohužel obě děcka mám skoro v pubertě a nějak nevědí, co si s prababickou denně povídat když ona pořád pofnukava a mluví na ně jak na miminka). Že jsem nevděčný spratek. Ze umím jen kafickovat s kamarádkou a na ni čas nemám (kamaradka je učitelka a opravdu denně na mě čas nemá, abychom mohli pořád kafickovat).Děti se samozřejmě ozvaly a začaly mě bránit, že přece za ni chodíme a že ji všechno zarizuju. Prababička na to dceři odvětila, že má být ticho a že se mamka nestará ani o ní protože na ni vidí, že přes Vánoce zase přibrala. No bylo tam plno dalších výčitek z její strany, jak jsem jen zla a nic pro ni nedělám. Tak jsem sbalila děti, sebe a bez rozloučení odešla.
Samozřejmě chápu, že se má ke starším lidem chovat s láskou a uctivě, ale když se člověk snaží dělat první poslední a pak najednou slyší jen výčitky jak je to stejně málo, tak je z toho akorát pak smutno. Ostatní rodina na ni kašle několik let téměř úplně, žijí si svoje životy a dneska z ní vypadlo, že jsou vlastně asi ve všem lepší než já s dětma.
Ještě jednou se omlouvám, ale musela jsem to ze sebe dostat ven.