Práce v obchodě s oblečením - končím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Prosimtě, takovych praci ještě bude, kašli na to a jdi jinam. teď vídám nabídku prace v každé výloze, jestli trváš na hadrech. Ja bych zkusila spíš obsluhu baru, restaurace, to mě vždy bavilo víc. zaleží odkud jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co ty? Mohla jsi tenove vysvětlit, jak to u vás chodí a ušetřit ji trápení třeba. Vykašlala ses na to, tak co se divíš? Očividně ty čekáš pomoc, ale druhým ji sama neposkytnes. A že devět hodin rovnas trička? A co, jsi v práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, přišla jsem si trošku postěžovat a případně vás, které mají s tímto zkušenost, poprosit ať se taky podělíte.
Před dvěma měsíci jsem nastoupila do práce v nejmenovaném obchodě s oblečením. Připadalo mi to jako fajn pozice, manažerka se zdála být na pohovoru fajn a byla ochotná mi dávat směny podle mých možností. Jenže hnedka první směnu si pamatuju, že byl otřes. Nikdo mi prakticky nic nevysvětlil, všechno jsem se musela učit pozorováním a za pochodu, a když mi něco vypadlo a zeptala jsem se, tak se na mě dívaly jak na blbečka. Ale říkala jsem si, že jsem prostě nová, že jak si na sebe společně zvykneme s ostatníma a jak se vše naučím, bude to dobrý. Jenže nebylo. Samozřejmě jsem odnesla vždycky tu nejhorší práci, kterou ostatní nechtěli dělat. Nejhorší bylo, že se postupem času situace akorát zhoršovala a ne naopak, jak jsem původně předpokládala. Prakticky dodnes se mi stává, že dojdu na směnu a nemám napsaný denní úkol. To znamená, že mi nebyla přiřazena žádná práce, a já tak můžu prakticky chodit po prodejně a rovnat trička 9 hodin v kuse a když jde kolegyně na pauzu, tak tu půlhodinu dělám její práci. Připadám si jak páté kolo u vozu. Zaučená na pokladnu jsem, ale nikdy mě tam nikdo nedal. Jen chodím a rovnám trička, plavky, džíny. Ohledy na mé časové možnosti taky nebere, hodí mi směnu klidně v den zkoušky a já se můžu postavit třeba na hlavu. Směny mi hází, jak se jí jen zlíbí, přitom všichni ostatní ví směny do 15. dne předchozího měsíce. Mně směny teď v červnu dává v průběhu celého měsíce, takže si nemůžu nic domluvit dopředu.
Nikdy mě manažerka za nic nepochválila, jen mi v jednom kuse za něco nadává. Zrovna včerejší směna byla peklo. Pořád mi stála za zadkem a za každý nesmysl mi vynadala. Třeba, že nezdravím zákazníky, i když paní, kterou měla konkrétně na mysli a na kterou ukazovala, jsem zdravila již u vchodu. Je tam spousta nesmyslností, že ani nevím, jak to sepsat. Například náš obchod nemá alarmy, to znamená, že když někdo něco ukradne, tak to nepípá. Tím pádem náš úkol je kontrolovat lidi u kabinek a poté co vyjdou z kabinky, pamatovat si, kdo si co nesl k vyzkoušení, a podobně. Když je všech 9 kabinek plných, stojí se řada a je tam frmol, tak si to zapamatovat fakt nejde. A když se najde někde u kabinek spadlá cedulka a štítek (což se stává celkem běžně i mně, že to spadne, protože to tam kolikrát nedrží), tak nás zdrbou, že jsme nepředcházeli krádeži. Takže celou směnu nejlépe ve střehu na 150 %, což je prostě neskutečně únavné. Tento podnět jsem vedoucí podala, že jestli opravdu nezvažují takové ty alarmové kolečka na hadry, že by to usnadnilo práci jak nám, tak i zákazníkům by bylo příjemnější, že jim po celou dobu nákupu nikdo nestojí za zadkem a nečumí, co si berou do kabinky, jak dlouho tam jsou apod. Na to mi bylo řečeno, že máme natolik levné hadry, že by se to nevyplatilo. Další věc co mě štve je dvojí metr, který tam panuje. Já si pomalu nemůžu dojít na záchod, nemůžu za celou směnu pít, ale kolegyně se klidně v půlce směny sebere (mimo pauzu) a jde si vypít kávičku, posvačit, a nebo včera si zrovna šla v největším frmolu zkoušet šaty, které se jí tam líbily. Nevím, fakt to nechápu a děsně mě to psychicky unavuje. Nedávno nám přišla nová brigádnice, tak jsem si řekla, že bude klid a budou si to nejhorší vybíjet na ní. Překvapilo mě, že jsem měla pravdu. Chudák holka je zrovna po maturitě, taková zmatená, poprvé v obchodě… asi stejně jako já, když jsem nastoupila. Chovají se k ní arogantně, nic jí nevysvětlí a koukají na ní jak na blbečka, když druhý den něco neví. Jakmile odešla ze směny, manažerka si hned stoupla za mnou a začala jí pomlouvat, jak je neschopná, že neumí skládat oblečení, a jak asi funguje doma s takovou. Předpokládám, že takto pomlouvaly i mě, když jsem byla nová. Manažerka by měla ten kolektiv dle mého stmelovat, zapracovat na tom, aby tam bylo příjemné pracovní prostředí, a místo toho ona iniciuje takové pomluvy 18 leté holky…
Když jsem teda našla lepší práci, oznámila jsem manažerce, že budu končit. Přes zprávy mi vynadala, jak si to můžu dovolit, že je to průser, protože holkám už měla dávat směny a podobně. Byla jsem špatná, mám totiž 14 denní výpovědku, a tak jsem se nemohla v práci už neukázat, ale ještě musím oddělat svoje směny, k dnešnímu dni naštěstí jen 3. Ale od té doby úplně otočila. Je na mě celkem hodná, milá, chce si pořád povídat, prosí mě, ať nechodím pryč, že prej jsem mezi ně zapadla a že mi to jde, no prostě si mě tam chce udržet, ale já už tam další měsíc fakt nevydržím. Je to neskutečná otročina, navíc velmi nevděčná.
Dělala jsem od svých 15 opravdu různé brigády, i mnohem fyzicky náročnější, pracovala jsem se seniory v domově, dělala jsem animátorku s dětmi - 3 roky v kuse… ale nikdy jsem o odchodu neuvažovala. To až tady. Máte někdo taky podobnou zkušenost, ať už v jakékoliv práci?
dcera má podobnou zkušenost z Gate, věděli, že jsou to studenti, že přes školní rok dopoledne nemůžou, slibovali, že si to budou moct naplánovat. Pak jí ráno volali, že má hned přijít a byli silně dotčení, že řekla, že jede do školy, že nemůže do práce. Dlouho tam nezůstala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@vokishka píše:
dcera má podobnou zkušenost z Gate, věděli, že jsou to studenti, že přes školní rok dopoledne nemůžou, slibovali, že si to budou moct naplánovat. Pak jí ráno volali, že má hned přijít a byli silně dotčení, že řekla, že jede do školy, že nemůže do práce. Dlouho tam nezůstala.
Ale to je klasická věc, když se na manažerskou pozici dostane naprosto neschopný člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Manžerka je trubka neumí vést lidi.. A to říkám jako člověk který manažerku v obchodě dělal. Neexistuje aby člověk nebyl zaškolený. Já jsem s člověkem byla vždy týdern aby si zkusil vše od ranní a večerního úklidu přes vybalování objednávek, starání se zboží a(rovnání atd) pomoc zákazníkm, pokladna atd.
Neexistuje aby člověk neměl na daný den plán.
- Citovat
- Upravit
@Cenarius píše:
Ale to je klasická věc, když se na manažerskou pozici dostane naprosto neschopný člověk.
jo, dotaz zněl, jestli s tím má někdo zkušenost. Tak bohužel je to docela normální stav. Dcera pak byla v MC a sice si mohli směny plánovat, ale dali si své požadavky a třeba dva dny předem teprve zjistili, jak to bude. I když pořád urgovali, že by správně měli znát směny 14 dní dopředu, tak se to snad nikdy nestalo. To se potom taky blbě něco plánuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Cenarius píše:
Ale to je klasická věc, když se na manažerskou pozici dostane naprosto neschopný člověk.
navíc v obchodě s podřadnými hadry na podlahu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele kolektiv nezměníš. Já takhle v jedné práci vydržela měsíc. Nastoupila jsem za holčinu, která dlouhodobě marodila - myslela jsem si teda, že je těhotná, byla bohužel vážně nemocná. Na hodinu si ke mě sedl jeden, co to dělal jako záskok, ukázal mi co a jak a pak odešel. Bohužel mi neukázal všechno, neustále jsem si ho volala, ať mi to jde dovysvětlit. Kolektiv tam byl příšerný. Všichni se znali i ze soukromého života. Neříkám, že musím být s každým kamarádka, naopak lidi si k tělu úplně nepouštím, ale když šly kolegyně na oběd, tak mohly třeba říct hele pojď s námi. Kdekoliv jinde jsem dělala a nastoupil někdo nový, tak to byl prostě dobrý zvyk, snažit se nováčka začlenit.
Po měsíci jsem se s nimi rozloučila. Neměla jsem potřebu chodit do práce se staženým žaludkem a s nechutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@inkakřivák Jak dlouho si myslíš, že zabere rovnání triček? Tak 15 minut. A pak už jen rovnáš rovnané. Dělat to 9 hodin je prostě šílenství.
A jak jsem jí to měla říct? Zaprvé na ní nemám žádný kontakt, takže napsat jí nemůžu. Zadruhé naše prodejna je tak malá, že jde slyšet každé šušknutí, a to bych šla sama proti sobě, kdybych jí tohle říkala přede všemi.
- Citovat
- Upravit
A jinak není pravda, že se nesmíš napít a dojít si na záchod, to jsou kecy a normálně se seber a jdi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu to tak, že uvažuješ, že tam zůstaneš, protože ta kravka najednou otočila? 
Normálně bych jí na její cukrování řekla, že mi konkrétně ona tu práci znechutila a nehodlám tam s ní dýchat stejný vzduch ani o den déle, než bude nutné 
A trošku mě zaráží tvůj styl přemýšlení, po příchodu nováčka se raduješ, že někdo převezme tvou funkci hromosvodu, místo toho, abys tu chuděru trochu podpořila. Šéfka se na tebe dvakrát usměje a už bys tam třeba i zůstala, když je naděje, že se ten kýbl s. ček přesune o poschodí níž, viď?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@inkakřivák Jak dlouho si myslíš, že zabere rovnání triček? Tak 15 minut. A pak už jen rovnáš rovnané. Dělat to 9 hodin je prostě šílenství.
A jak jsem jí to měla říct? Zaprvé na ní nemám žádný kontakt, takže napsat jí nemůžu. Zadruhé naše prodejna je tak malá, že jde slyšet každé šušknutí, a to bych šla sama proti sobě, kdybych jí tohle říkala přede všemi.
Jo práci na 15 minut děláš devět hodin a nemáš čas si dojít na záchod… No nevím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky, přišla jsem si trošku postěžovat a případně vás, které mají s tímto zkušenost, poprosit ať se taky podělíte.
Před dvěma měsíci jsem nastoupila do práce v nejmenovaném obchodě s oblečením. Připadalo mi to jako fajn pozice, manažerka se zdála být na pohovoru fajn a byla ochotná mi dávat směny podle mých možností. Jenže hnedka první směnu si pamatuju, že byl otřes. Nikdo mi prakticky nic nevysvětlil, všechno jsem se musela učit pozorováním a za pochodu, a když mi něco vypadlo a zeptala jsem se, tak se na mě dívaly jak na blbečka. Ale říkala jsem si, že jsem prostě nová, že jak si na sebe společně zvykneme s ostatníma a jak se vše naučím, bude to dobrý. Jenže nebylo. Samozřejmě jsem odnesla vždycky tu nejhorší práci, kterou ostatní nechtěli dělat. Nejhorší bylo, že se postupem času situace akorát zhoršovala a ne naopak, jak jsem původně předpokládala. Prakticky dodnes se mi stává, že dojdu na směnu a nemám napsaný denní úkol. To znamená, že mi nebyla přiřazena žádná práce, a já tak můžu prakticky chodit po prodejně a rovnat trička 9 hodin v kuse a když jde kolegyně na pauzu, tak tu půlhodinu dělám její práci. Připadám si jak páté kolo u vozu. Zaučená na pokladnu jsem, ale nikdy mě tam nikdo nedal. Jen chodím a rovnám trička, plavky, džíny. Ohledy na mé časové možnosti taky nebere, hodí mi směnu klidně v den zkoušky a já se můžu postavit třeba na hlavu. Směny mi hází, jak se jí jen zlíbí, přitom všichni ostatní ví směny do 15. dne předchozího měsíce. Mně směny teď v červnu dává v průběhu celého měsíce, takže si nemůžu nic domluvit dopředu.
Nikdy mě manažerka za nic nepochválila, jen mi v jednom kuse za něco nadává. Zrovna včerejší směna byla peklo. Pořád mi stála za zadkem a za každý nesmysl mi vynadala. Třeba, že nezdravím zákazníky, i když paní, kterou měla konkrétně na mysli a na kterou ukazovala, jsem zdravila již u vchodu. Je tam spousta nesmyslností, že ani nevím, jak to sepsat. Například náš obchod nemá alarmy, to znamená, že když někdo něco ukradne, tak to nepípá. Tím pádem náš úkol je kontrolovat lidi u kabinek a poté co vyjdou z kabinky, pamatovat si, kdo si co nesl k vyzkoušení, a podobně. Když je všech 9 kabinek plných, stojí se řada a je tam frmol, tak si to zapamatovat fakt nejde. A když se najde někde u kabinek spadlá cedulka a štítek (což se stává celkem běžně i mně, že to spadne, protože to tam kolikrát nedrží), tak nás zdrbou, že jsme nepředcházeli krádeži. Takže celou směnu nejlépe ve střehu na 150 %, což je prostě neskutečně únavné. Tento podnět jsem vedoucí podala, že jestli opravdu nezvažují takové ty alarmové kolečka na hadry, že by to usnadnilo práci jak nám, tak i zákazníkům by bylo příjemnější, že jim po celou dobu nákupu nikdo nestojí za zadkem a nečumí, co si berou do kabinky, jak dlouho tam jsou apod. Na to mi bylo řečeno, že máme natolik levné hadry, že by se to nevyplatilo. Další věc co mě štve je dvojí metr, který tam panuje. Já si pomalu nemůžu dojít na záchod, nemůžu za celou směnu pít, ale kolegyně se klidně v půlce směny sebere (mimo pauzu) a jde si vypít kávičku, posvačit, a nebo včera si zrovna šla v největším frmolu zkoušet šaty, které se jí tam líbily. Nevím, fakt to nechápu a děsně mě to psychicky unavuje. Nedávno nám přišla nová brigádnice, tak jsem si řekla, že bude klid a budou si to nejhorší vybíjet na ní. Překvapilo mě, že jsem měla pravdu. Chudák holka je zrovna po maturitě, taková zmatená, poprvé v obchodě… asi stejně jako já, když jsem nastoupila. Chovají se k ní arogantně, nic jí nevysvětlí a koukají na ní jak na blbečka, když druhý den něco neví. Jakmile odešla ze směny, manažerka si hned stoupla za mnou a začala jí pomlouvat, jak je neschopná, že neumí skládat oblečení, a jak asi funguje doma s takovou. Předpokládám, že takto pomlouvaly i mě, když jsem byla nová. Manažerka by měla ten kolektiv dle mého stmelovat, zapracovat na tom, aby tam bylo příjemné pracovní prostředí, a místo toho ona iniciuje takové pomluvy 18 leté holky…
Když jsem teda našla lepší práci, oznámila jsem manažerce, že budu končit. Přes zprávy mi vynadala, jak si to můžu dovolit, že je to průser, protože holkám už měla dávat směny a podobně. Byla jsem špatná, mám totiž 14 denní výpovědku, a tak jsem se nemohla v práci už neukázat, ale ještě musím oddělat svoje směny, k dnešnímu dni naštěstí jen 3. Ale od té doby úplně otočila. Je na mě celkem hodná, milá, chce si pořád povídat, prosí mě, ať nechodím pryč, že prej jsem mezi ně zapadla a že mi to jde, no prostě si mě tam chce udržet, ale já už tam další měsíc fakt nevydržím. Je to neskutečná otročina, navíc velmi nevděčná.
Dělala jsem od svých 15 opravdu různé brigády, i mnohem fyzicky náročnější, pracovala jsem se seniory v domově, dělala jsem animátorku s dětmi - 3 roky v kuse… ale nikdy jsem o odchodu neuvažovala. To až tady. Máte někdo taky podobnou zkušenost, ať už v jakékoliv práci?