Pracovní pohovor - divné nebo normální?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Wani píše:To byla nějaká firma, co věří a zabývá se posmrtným životem?
Vůbec ne! Stavební firma. A sakrální stavby nedělali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Pozná se velice rychle, jestli je člověk naučený na pohovor jako ve škole nebo to říká zcela upřímně a pravdivě. Setkala jsem se s obojím. Pro mne je důlezité, co jsem psala. Zamestnanci se mohou také ptát na co chtějí. Normální rozhovor navazuje na ty otázky, od kterých se odpíchnete. Například zájmy uchazeče… Rozhovor musí mít strukturu, nebo byste se s vetsinou lidí museli po minutě rozloučit. Ono to není jen o tom si popovídat, u 80% lidí už u vchodu a pozdravu víte, že nejsou vhodní kandidáti, a přesto s nimi ze slušnosti strávíte ten čas a vedete ten rozhovor.
Jak už někdo psal: Takže vy máte čas a chuť marnit čas svůj i uchazečův?
Je pravda, že jsem nikdy neměl koule odejít z pohovoru, který byl o ničem.
Ale byl jsem asi dva roky i na druhé straně a vybíral si lidi do svého týmu.
Měli jsme asi třicet let starý písemný dotazník, který ale byl celkem dobrý, protože tam byly relevantní otázky pro tu danou pozici.
Typu:
Jste ochoten trávit velkou část pracovního času za volantem?
jaká je Vaše představa o výši platu?
Co si představujete pod pojmem časově flexibilní pracovní pozice. A další.
Hned to vyselektovalo směr, jakým se pohovor ubíral. Vysvětlil jsem mu/jí, co ta pozice obnáší, jak pracují lidé na stejné pozici, co my očekáváme, a pokud s tím byl OK, tak jsme šli dál.
Pamatuji si, že borec napsal, že očekává 45-55.000 Kč. Tak jsem tím začal a řekl mu, že se to dá u nás vydělat, ale že to u nás mají jen ti nejlepší obchodníci. Většinou je třeba pracovat cca 10 hodin a víc denně. A že když bude dobrej, podle zkušeností se na ty peníze dostane tak za rok. (jelo se na % z prodeje, takže naprosto spravedlivé, bylo jedno jeslti někdo byl u nás x let, nebo pár měsíců, ale samozřejmě vybudovat obchodní vztahy trvá) Řekl, že to nebere a za 5 minut bylo vyřešeno vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nechci tu propálit svou pracovní historii, tak anonym.
Já souhlasím s tím, že v HR jsou občas hrozná jelita. Na druhou stranu i chytrý personalista může používat pitomé otázky, a dost čast pro to má nějaký důvod. Já už taky hledala podřízeného k ředitelce, která frčela v andělech a ezoterice, s tou by třeba @ropucha 02 asi pracovat nemohla. Pak jsem hledala asistentku řediteli, který byl milionový, ale občas se choval jako šovinistické prase a měl velmi primitivní vtipy (naprosto v rozporu s jeho inteligencí). Když mám najít někoho tak, aby to po pracovní stránce fungovalo, tak to musí dost často fungovat i po té lidské. A i zdánlivě nesmyslné dotazy můžou pomoct odkrýt toho uchazeče ne v té roli, kterou má naučenou, ale v té přirozenosti, která je mu blízká (a o tu mi jde). Takže ty „šokující“ otázky (na život po smrti jsem se teda ještě neptala) dost často mají za cíl jen shodit masku a vidět upřímnou reakci (která může být naštvání, pobavení, znechucení…), která napoví, jestli to tím kterým směrem bude nebo nebude fungovat.
Když jsem pracovala pro nadnárodní korporát, tak jsem neustále narážela na to, že ze zahraničí chtěli potvrzení o tom, že je vybrán skutečně objektivně nejlepší kandidát (a chtěli nastavit proces náboru tak, aby tomu tak průkazně bylo). Tohle je za mě nesmysl, hledala jsem vždy podle toho, aby v tom týmu došlo k synergickému efektu, aby výkon nebyl bržděn nedorozuměními a lidským nesouladem. Tým se samozřejmě může doplňovat, ale bude podřízený, který je čistě exaktně zaměřen, opravdu důvěřovat nadřízené, která si ráno vykládá andělské karty?
A co se týče té nervozity, tak často je vyloženě cílem na pohovoru kandidáta vyšoupnout z té komfortní zóny, a obzvlášť u pozic, kde bude mluvit před lidmi, je žádoucí ho občas dostat do úzkých a sledovat reakce.
Kdybyste tušili, kolikrát už jsem slyšela po neúspěšném pohovoru od kandidátů „ale můj výkon byl ovlivněn nervozitou“. Je mi líto, ale když zkusím u asistentky přejít do angličtiny a simuluju s ní telefonický hovor naštvaného zákazníka, a ona mi česky řekne „to bych se doučila“, tak prostě končí, protože ten naštvaný zákazník může zavolat kdykoliv a musí se dovolat tam, kde ho uklidní a rozumějí mu.
Ale samozřejmě je to pozice od pozice, když jsem hledala IT nebo jinou specifickou konkrétní pozici, tak zjistím základní info (kdy může nastoupit, pracovní doba, očekávané ohodnocení, představu o práci) a bez zbytečných průtahů posouvám dál IT manažerovi/řediteli, protože zbytek je ztráta času pro mě i pro něj.
A víš co je na tom nejlepší? Že já na ezoterice ulítávám taky, vykládám karty ap. Ale vůbec by mne nenapadlo to přiznat na pohovoru, je to čistě moje soukromá věc, stejně jako třeba náboženství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ropucha 02 píše:
A víš co je na tom nejlepší? Že já na ezoterice ulítávám taky, vykládám karty ap. Ale vůbec by mne nenapadlo to přiznat na pohovoru, je to čistě moje soukromá věc, stejně jako třeba náboženství.
Oni jsou lidi, kteří si některé věci drží soukromě (pracovala jsem třeba se Svědkem Jehovovým, který to držel opravdu v tajnosti). Ale celá řada lidí to neodděluje a pracovní a soukromý život se jim mísí.
Ono být HR taky není žádný med, protože hlavní slovo má vždycky ten nadřízený, který hledá k sobě do týmu (a který je schopný celou práci shodit ze stolu). Jednou mě jeden sjel za to, že jsem nezjistila, jaké jsou kandidáti hvězdné znamení, že to musím zjistit, protože se Štírem dělat nebude. Další mi řekl, že musím zajistit, aby se daná slečna jinak oblékala (myšleno vyzývavěji). Jako interní HR jsem musela se zaměstnanci řešit i takové věci, že někdo smrdí a mám to s ním taktně projít (což se dělá taktně dost blbě, daný člověk se mi vyhýbal a červenal se ještě půl roku). Ve spoustě věcí jsem se vymezila a neposlechla, v jedné firmě jsem kvůli tomu dobrovolně skončila, protože nastoupil ředitel, který nerespektoval můj názor a tlačil mě do věcí, které byly pro mě za hranou (např. velmi subjektivní roční hodnocení zaměstnanců apod.).
- Citovat
- Upravit
Zakladatelka
Holky, ještě mám doplňující dotaz.
Někde jsem slyšela, že je vhodné po absolvovaném pohovoru napsat „děkovný e-mail“ těm, co vás tam zpovídají. To se fakt dělá? 
To mám fakt napsat „Pane XYZ, děkuji, že jste si na mě udělal čas a probral se mnou možností práce pro Vaši společnost…“?
Nebo jsou to jen výmysly a nic takového se nedělá (neřkuli je nevhodné)?
Díky 
- Citovat
- Upravit
Nedávno jsem pohovor s takovými otázkami také absolvovala a zpětně je mi líto, že jsem paní z HR neposlala někam. Proč jsem vhodným kandidátem mají vyčíst z mého CV nebo si to zjistit na pohovoru pomocí různých metod sami. Pokud se uchazeč aspoň trochu připravuje, tak na většinu podobnych otázek si předem dokáže připravit uveritelnou pohádku, i kdyby to tak v reálu nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
