Přála jsem manželovi smrt, co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Tak tu kletbu zruš - je spousta metod jak se to dá udělat například zde :
http://my-darksome.blog.cz/…olani-kletby
a nebo jakkoliv jinak - stačí zadat do google
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stejne jako jsi to rekla, tak muzes rict: beru to zpet…kdyz ti neco takhle z pusy vylitne a ty si to uvedomis, tak rekni : beru tuto spatnou myslenku/vetu/prani zpet…a asi bych se byt tebou i omluvila a dodala bych: a omlouvam se…
Vic me nenapada…myslim, ze takto to jde zrusit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Odpust si to a vysilej k sobe, k nemu i synovi lasku, tim se to zrusi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neboj, kdyby mel umřit kazdy, kdo neco takoveho povi jinemu, tak je nas tu pulka Ale by jsi mela klid, zkus tu kletbu zrusit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To se ti nedivím, ale evidentně to proklínání nepomůže synovi před otcem, to bych viděla jako mnohem důležitější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak teď nevím, jestli tě mrzí to, žes přála manželovi něco zlého a „proklela jsi ho“, nebo že u toho byl syn. Já myslím, že ta první věc je pro zasmátí, ta druhá už moc ne. Určitě to se synem zatřáslo, byl to pro něj ošklivý vzor a navíc musel být atmosférou taky rozrušený. Příště by bylo lepší se víc ovládat, nebo si to říct pro sebe v duchu. Nevěřím na prokletí, tak s tím bych si už hlavu nedělala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
prosím o zachování anonymity, jde o citlivé téma, i když se to někomu může zdát praštěné. Pro mě je to důležité.
Nevím, kdy to přesně bylo, ale už je to několik měsíců, možná rok. Manžel, podle mě nespravedlivě, potrestal syna. Pak se osopil i na mě. No hádka jak hrom. Detaily nechci rozepisovat. Jenže já pak ve vzteku, když manžel odešel z místnosti (asi i z bytu), aby se uklidnil, tak jsem vykřikla: Chcípni! A malý se po mě leknutím otočil a měl strach v očích. Pak jsem to manželovi přála ještě několikrát. Vím, že je to špatně. Mrzí mě to. Měla jsem to řešit úplně jinak. Přát někomu smrt je hrozné. Navíc se bojím, jestli to nějak nepadlo na syna, když jsem to vykřikla směrem ke dveřím. A on seděl mezi mnou a dveřmi a tak se po mě podíval. Mám výčitky a nevím, co s tím. Bojím se, aby se jednomu z nich opravdu něco nestalo. Bojím se, aby se to neobrátilo proti mě. Mnohé si řeknete - Hele, neblbni, nůž jsi do ruky nevzala, žijete, tak to neřeš. Ale poznala jsem, že síla myšlenky funguje. A teď nevím, co s tím. Navíc jsem si i v duchu řekla: Proklínám tě. Kdykoli mu něco uděláš, ať se ti to třikrát vrátí. Prosím, chci vědět, co mám dělat a jak to napravit. Díky.