Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Musim něco chtít? Prostě příběh jednoho zamilovaného muže
jestli to někoho uráží, nebo někomu vadí, předem se upřímně omlouvám
Pane Bože,to se tu nesmí vyjádřit chlap?Pěkné to bylo,sice nejsem romantik,nebo spíš jsem to nikdy nezažila..ale dobře se to četlo,i když asi bez dobrého konce
![]()
@Letnirozchod píše:
Ja to asi nechapu
Asi že ji nezahřál.....
Smutné, krásné. Život je ale boj, možná se vám ještě podaří dát dohromady. O Vánocích by nikdo neměl být sám…
Prosím o anonym. Jeden malý příběh z minulého týdne, mýma očima
Prožil jsem ho a poté napsal té co miluju, s kterou jsem byl, ale už spolu nejsme… Ale nedostane ho. Prosím bez hejtů, alespoň dnes
„Trochu jsem zariskoval, když jsem nechal přání jen tak za steracem tvého auta stojícího hned u nádraží. Zrovna prijel vlak, tak jsem si počkal, až okolo projdou cestujuci; prosli, přání si nevšimli, tedy bylo prehlednutelne. Vydal jsem se tedy spokojene k memu autu, tahal z kapsy klíč, otocil se.. a uviděl tě. Netuším, kde jsi se tam vzala, vyšla jsi asi nejakym jiným východem, nebo možná přes koleje a o dost později, než ostatní. Ty sis mne nevšimla, ja videl v podstatě jen obrys ve tmě, ale poznam tě, tvou specifickou chuzi a v chladnu jsi vždy tak jako zvlastne schoulená, jako bys říkala ‚no ale teplo tedy vypada jinak‘.. Me citove já melo tendenci na tebe zavolat, obejmout te, zahrat, aby ti nebyla zima, dat ti pusu, poprat ti.. Me rozumove já rikalo, ze by ti setkání možná nebylo moc prijemne a zavelelo k odjezdu. Nastartoval jsem, odjel a premyslel, jestli ti to prani vykouzli alespon na chvilku úsměv na rtech. Protože ten úsměv by byl zase přání pro mne
Měj svátky plné úsměvů
“