Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@KriJona píše:
ano..přesně tahajej můj andílku se jmenuje myslím
Jo, tak ta je brutalni. Jedine co v tom ty deti vidi, ze maminka koliba miminko a pak najednou maminka neni a kdyz maminka neni tak se nevrati. Krize. Ale nemit ditko, tak me asi taky nenapadne, ze je to takovy brutus
Ahoj, mám podobné potíže. Rozdíl je v tom, že syn není nijak uzavřený, úzkostlivý, nestydí se, naopak. Rád se něco nového učí, sám si objednává, sám nakupuje,…
Ale jak se napomene, okamžitě začne plakat, nebo když mu něco nejde, to taky. Prostě místo vzteku pláč. Nevztekal se ani když byl malý, ale teď se objevila ta lítost. Když se ho zeptám, proč pláče, protože ho třeba okřiknu nebo napomenu opravdu mírně, na to aby plakal, odpoví, že proto, že se na něj maminka nebo tatínek, podle situace, zlobí. Je mi ho líto, tak ho utěšuju a vysvětluju, ale nevím co s tím dál. Pláče prakticky denně.
Taky mám 4,5 letého citlivku. Pláče několikrát denně kvůli všemu. Nemůžu před ním nic vyhodit. Minulý týden manžel měnil žárovky, syn je vytahal z koše a nastěhoval si je do postele. Do oblečení si nastěhoval rajče, protože bylo malé a já ho rozkrojila. Nakonec ho jedl a brečel u toho, že se mu moc líbí a nechce ho jíst. Pravidelně nacházím takto poschovávané věci.
Přiznávám, že už občas nemůžu a jsem na něj hnusná. On opravdu orve každý nesmysl a nikdy nevím, co nastane. Nedávno jsem vyhazovala svojí bundu, ve které mě ani neviděl a vyváděl, jako kdybych mu řezala nohu. Je to s ním chůze jak po minovém poli.
Citlivý byl vždy, ale hodně to graduje. Pravidelně brečí kvůli tomu, že ví, že nám jednou umře pes a kočka. Dneska jsme potkali na chodníku mrtvou myš a byla z toho scéna.
Nějaký nápad na něj?
@Anonymní píše:
Taky mám 4,5 letého citlivku. Pláče několikrát denně kvůli všemu. Nemůžu před ním nic vyhodit. Minulý týden manžel měnil žárovky, syn je vytahal z koše a nastěhoval si je do postele. Do oblečení si nastěhoval rajče, protože bylo malé a já ho rozkrojila. Nakonec ho jedl a brečel u toho, že se mu moc líbí a nechce ho jíst. Pravidelně nacházím takto poschovávané věci.
Přiznávám, že už občas nemůžu a jsem na něj hnusná. On opravdu orve každý nesmysl a nikdy nevím, co nastane. Nedávno jsem vyhazovala svojí bundu, ve které mě ani neviděl a vyváděl, jako kdybych mu řezala nohu. Je to s ním chůze jak po minovém poli.
Citlivý byl vždy, ale hodně to graduje. Pravidelně brečí kvůli tomu, že ví, že nám jednou umře pes a kočka. Dneska jsme potkali na chodníku mrtvou myš a byla z toho scéna.
Nějaký nápad na něj?
Ahoj, radu nemám, ale myslím že je to v tomto věku nějaké období. Syn ve věku tvého syna to má v menší míře taky.Např. na dovolené měli v restauraci ve vitrýně na ledu vystaveného mečouna a ten měl na tom bodáku napíchlou jinou rybu. Malý byl z toho špatný že ta rybička chtěla za maminkou a mečoun ji zabil.Řekli jsme mu že je to jen jako, že jsou umělé ale stejně o tom mluvil ještě tři dny.Nebo když jdu prát tak se loučí s tou tabletou na praní, to samé se šumivou koulí do vany.Ale ne tak jako smutně.Snažím se mu vysvětlovat že je to neživé a slouží to k jistému účelu a je to tak správně.Ale pamatuju si že jsem jako dítě dělala to samé a přešlo to ![]()
@Oplatečka on má to období už 2 roky a je to horší a horší. Už oplakal i protrhly sáček na pečivo. V prosinci jsem vyřadila jedny malé tepláky. Dodnes po nich pláče. Nikdy nepoznal mého tátu, ale už to několikrát obrecel. Když se mu natrhl plyšák, tak jsem myslela, že půjdeme k psycholožce…
V cizím prostředí pláče po domově. Jsme 10 minut na výletě a chce domů.
@Anonymní píše:
@Oplatečka on má to období už 2 roky a je to horší a horší. Už oplakal i protrhly sáček na pečivo. V prosinci jsem vyřadila jedny malé tepláky. Dodnes po nich pláče. Nikdy nepoznal mého tátu, ale už to několikrát obrecel. Když se mu natrhl plyšák, tak jsem myslela, že půjdeme k psycholožce…
V cizím prostředí pláče po domově. Jsme 10 minut na výletě a chce domů.
Tak to je opravdu jiný kalibr.Možná toho psychologa zkusit? Třeba by poradil.