Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přehnaný strach???
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.4.08 15:05
Přehnaný strach???
Ahojky,
docela bych potřebovala slyšet váš názor. Anetka začala sama chodit už před Vánoci,ale já do dneška, i když sama chodí celkem dobře, za ní pořád korduju,aby se jí náhodou něco nestalo.Představuji si ty nejhorší scénáře,co by se mohlo stát.
Už jsem z toho docela neštastná a unavené, nehledě na to,že s ní nic neudělám,protože pořád někde trajdá.
Tak jsem se chtěla zeptat,jestli to máte taky tak, nebo nechátě děti tzv.„obouchat“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.4.08 15:15
Jo jo, taky jsem měla strach. Doma jsem Kubíka nechávala chodit jak chtěl,ale venku to byla jiná. Na rovině to bylo dobré,ale jinak jsem taky běhala. Každopádně je to dobrej tělocvik 
Pokud se bojíš konkrétně o to,že se bouchne do hlavičky,tak se dá koupit „helma“ na hlavičku. Nedávno jsem jí viděla v Bambuli- hračkárna a docela mě to zaujalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 15:23
Já jsem tedy asi dle tvé terminologie nechala děti obouchat. Myslím, že je velmi důležité,aby se naučily padat a dávat si ruce před sebe. Když je budeš pořád chytat, spolehnou se, že tam vždy budeš. Samozřejmě to záleží na terénu, ale jako matka ji znáš, takže odhadneš, co zvládne sama a co ne. Holky to obě přežily ve zdraví.
Halka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 15:44
ahoj
taky jsem pro obouchání - musí poznat že nemůžou dovádět úplně bez následků . Já měla ted problém s mladším - nehorázně dováděl na guači se starším synem - bez ohledu na to že by mohl spadnout - tak jsem je nechala a jen číhala na okamžik kdy opravdu spadne - samozřejmě že jsem ho zachytila ale schválně ne úplně - chtěla jsem aby se prostě trochu uhodil, aby věděl, že pády mají následky… kdybych ho pořád chytala - tak opravdu nedělám nic jiného, nehledě na to, že se pak bude pořád spoléhat na to že jej zachytnu.
ono by to ted s druhým ani jinak nešlo že:o) venku platí to samé a dobré je nedělat z pádu víc než byl, brát ho s úsměvem a ne s přehnaným strachem půl hodiny foukat bolístky, spíš vesele ukonejšit - aspon u nás funguje:o) nepláče při každým malým bouchnutí
Ono když vidím jak se ti dva v ohnivé kouli perou , a většinou ten kdo přijde pro pofoukání pokousané nebo bolavé končetiny je ten starší, tak si myslím že nepotřebují přehnanou opatrnost - zdůrazňuji to přehnanou - opatrnost jinak určitě:o)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 17:10
Catherin,
já hlasuju pro vyslovení důvěry malé..;-) už přece jen chodí 4m!!! a to už je pane chodec…vůbec se nedivím, že tě to vysiluje a jsi z toho nešťastná..myslím, že je třeba, abys tuto pupeční šňůru přestřihla a věřila tomu, že dcerka prostě chodí a zvládne to.
já jsem pro opatrnost…ale na místě…je třeba, aby dítě poznalo co dělá a co se stane, když udělá něco neopatrného..dá si pozor… samo si určí hranice a rodič má podle mě jen jistit ze zálohy, monitorovat, ale neřešit tak úzkostně. Posune to dítě dopředu a vlastně i rodiče.
Kdybych měla lítat pořád dítěti s prominutím za zadkem tak nevím (mám dvojčata a teď 14m raubíře)…nehledě, že to tomu dítěti musí být i nepříjemné..ne??
já vím je to těžké, ale malá to opravdu zvládne, naučí se instinktem, který ji teď vlastně nahrazuješ ty…prostě všeho s mírou..děti jsou neobyčejně odolný materiál 
takže v běžném provozu bych tak přehnaně nehlídala..doma víš co je „nebezpečné“ to si ohlídej, ale zbytek nech na malé..
hodně trpělivosti a odolnosti
Zdenik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 17:39
Holky,díky za názory … já s vámi souhlasím,ale odhodlat se k tomu 
Je fakt,že už jsem to jednou udělala,venku, na rovině a víte jak to dopadlo?Odřeným nosem!Ale je fakt,že toho ještě bude.
Je to asi tím,že je to vytoužené dítko, které je na mě od malinka dost fixované.A je pravda,že kdyby přišlo druhé,tak na to prostě nemám čas ani chut … 
Tak budu bojovat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 17:48
Catherin, držím palce…ono to fakt půjde! a odřený nos…z toho si nic nedělej, opravdu nebude jediný
Z.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 18:54
Tak já jsem malou nechávala. pokud víš, že svoje tělo ovládá, tedy že i když padá, tak se snaží padat šikovně, nechala bych tomu volný průběh.
jsou ovšem i děti, které padají dost šíleným způsobem, prostě sebou švihnou. to ale asi není váš případ.
přesně jak psal někdo přede mnou důvěřuj jí. ona se musí sama naučit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 19:43
Ahoj, řekla bych, že na místě je „zdravá opatrnost“.
Mám kamarádku, která své vytoužené dítko, neustále chytala,držela a obkládala polštáři. Prckovi, kterému jsou nyní už víc než dva roky, chybí jakýkoliv pud sebezáchovy a prostě se nenaučil bezpečně upadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 21:56
Ahoj, naprosto tě chápu, taky jsem to řešila. Děti jsou různé, některé opatrné, co padají jen na zadek vystlaný plínkou, jiné, jako to naše, se do všeho vrhají po hlavě a taky na tu hlavu padají.:-))) Kecnutí na zadeček jsem neřešila, když upadla na podlahu, třeba i na nos, tak celkem taky ne, ale bála jsem se, že se uhodí do hlavy o hranu (rohy máme zalepené), takže jsem jí dost dlouho byla za zadečkem. Naštěstí už je teď podstatně jistější v pohybu a tak jsem klidnější a pořád za ní nechodím. Sama posuď jak je na tom tvoje malá a podle toho se zachovej, je to tvoje dítě, a ty by sis pak vyčítala, že jsi dala na cizí rady, že máš svoje dítě nechat obouchat a třeba to nepadlo dobře. Neboj, určitě to nebude trvat do puberty.:-))))) Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.08 22:24
Nechávám obouchat, nikdy jsem za našima klukama nechodila. Máme doma všechno uzpůsobený na život malých dětí, takže si maximálně kecli na zadek nebo dopředu na ruce, v nejhorším na pusu. Samozřejmě pokud se mladší sápe na gauč a dělá tam kraviny, tak ho hlídám, ale jinak ne, to bych nedělala nic jinýho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.4.08 08:11
Přesně tak, nejlepší je uzpůsobit domov co nejvíc bezpečnosti, takže zakrýt rohy, zásuvky apod…vím, že to nejde na sto procent, ale prostě co nejvíc, aby ses nebála jít na záchod, například. Teorie obouchání je dobrá, naučit se padat je nejlepší výchovou pro život, ale některý děti jsou prostě šikovnější, jiné méně…
Ovšem s tím strachem, měla jsem ho stejný jako ty, pak to postupně se šikovností mláděte odcházelo, i když nikdy ne úplně. Domov máme zabezpečený, ač teda teď ne, všude poházený rohatý nábytek, police, malta, sádra, holt rekonstrukce, takže s břichem lítám a kontroluju a tu tvoji popisovanou únavu a strach znám. Proč to píšu? Protože se může něco stát i jinde a je to hned. Dva roky opečováváme malýmu zuby, úspěšně a fakt to dá práci, protože je má vpředu od začátku špatný, a před dvěma dny při mžiku nepozornosti spadl v obchodě na železnou tyč a má po zubech 
o výčitkách, tisících kdyby a slzách psát snad ani nemusím… Najedou má úsměv jako dítě bezdomovců, který nikdy nemělo žádnou péči o zuby
Asi tak…
NiKi
- Citovat
- Upravit
andela
30.4.08 08:52
Jakmile si Jára začal stoupat, musela jsem ho víc hlídat, bo někdy spadl a dost se bouchl do hlavy, nebo jsem za něj dala polštářek, že kdyby spadl, hlavou by se o zem nebouchl. Postupně se naučil padat na zadek. Když pak už začal chodit, tak jsem odstranila co se mi zdálo nebezpečné … odstěhovala jsem i stolek v obyváku (ostré hrany i rohy a skleněná deska jen položená) a nahradila ho starým modelem, který je neškodný.
Když už lítal, tak jsem měla obavy akorát o radiátor, máme žebrový. No .. kolikrát se praštil o něco, o ten radiátor 2krát, a to stál u něj a nějako se otočil. Jinak jsem ho nechala ať si lítá. Přežil všechno …
A jeden malí poznatek - když už odstaníš veškerá nebezpečenství pro takové mrňe, postupně jak roste, tak se zas začne třískat o něco jiného - např o hranu stolu. Teď je to o to horší, že mu šuplík u PC stolu na kterém je klávesnice sahá akorát do očí, minule se o roh rejpnul těsně nad očko .Pokud to oblepím, Jára hned aktivně vše sundá … tož tak.
Venku když spadne, tak je naučenej :jéje, co tam děláš, chytáš zajíce? Honem vyskoč a opucuj se. Že se odřel, bylo minimálně, a když už tak jsme pofoukali, a dobrý.
Mmch - se nechci nikoho dotknout, ale ta helma na hlavu mi přijde jako pěkná blbost. Samo že to jako ochrání, ale … při představě že bych měla něco na hlavě celý den mě svrbí hlava i bez toho.
- Citovat
- Upravit
30.4.08 09:04
Ve Švédsku prý udělali výzkum úrazů na hřištích a zjistili, že je jich víc, když matky neustále stojí dětem za zadkem, že je bezpečnější, když si někde pijou kafe a pozor nedávají. Ad helma, starší syn chodil v necelých 10 m a neměl na to absolutně připravenej ani rozum ani rovnováhu, pořád padal hlavičkou na parkety, já ho prostě nechytala, protože on se do všeho hnal po hlavě a jedině vlastní zkušenost ho naučila, aby si dával pozor. Říkala jsem to naší neuroložce a ta mi helmičku doporučila, no ale nekupovali jsme ji, naučil se sám dát si pozor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.17 13:02
Ahojky, omlouvám se za anonym, trochu se za to stydím.
vždy jsem byla klidná, nic mě moc nerozhodilo. Asi půl roku po tom co se mi narodila dcerka jsem začala být úzkostná a začala jsem si mnoho věcí moc brát. Najednou cokoliv jsem někde přečetla, nebo zaslechla mě rozhodilo. Najednou jsem měla hrozný strach o malou. Pořád jsem měla pocit že se jí něco stane, že se někde něčím nakazí, něco jí ublíží, když začala chodit, pořád jsem měla strach aby chytala na zábradlí, protože je natřené barvou a tak podobně. Potom jsem najednou začala sledovat i sebe a pořád jsem si myslela že mi něco je. Toto trvalo asi třičtvrtě roku, například tchýně mě vytáhla k větnamcům na nehty. Ona tam chodí už dlouho a já se nechala přemluvit. Trošku mě tím brouskem škrábla, nic hrozného a já najednou šílela. Co když jsem chytla Aids? Úplně jsem snad zmagořila. Potom se to začalo samo usměrňovat, už je to lepší, ale pořád mě občas napadnou nějaké obavy a potom se jimi nějakou dobu trápím. Například, po celou dobu těhotenství a kojení jsem používala antiperspiranty. Nikdy mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Potom jsem narazila v reklamě na deodorant vhodný i pro kojící a to mě vyděsilo, on se při kojení nemá normální používat? Začala jsem pátrat a panikařit. Nakonec jsem jej - pro jistotu, přestala používat. Jenže zrovna já jsem tip který se hrozně potí. I v zimě, když sedím dvě hodiny u počítače, mám ledové ruky, ale kruhy v podpaží. Takže teď pořád smrdím, což mi samozřejmě vadí 
a těch věcí je víc. Nedávno jsem se dočetla o tom že jsou parabeny škodlivé a tak jsem začala pátrat v čem jsou obsaženy a tak dál. Vždy mě to přejde, řeknu si že nejsem normální, to bych nesměla nic používat, nic dělat, jen se před vším schovávat. Potom mě to zase popadne. Sice už to není tak hrozné, ale přece. Před porodem jsem byla samé: já se ničeho bát nebudu, vždy jsem si lakovala nehty a vždy budu, vždycky jsem to a to, ničeho se bát nebudu, nebudu úzkostná matka. No a je to tu a ještě hůř než jsem vůbec čekala Omlouvám se za dlouhý román, potřebovala jsem se vypsat. Děkuji že jste si to přečetly a jestli budete chtít něčím přispět
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
