Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Myslím, že to máš ještě z hormonů po porodu. Neříkám, že třetí nebudeš už časem vůbec chtít, ale ten chtíč hodně zeslábne. Já to tak měla vždy, že po porodu, a trvalo to i několik měsíců, jsem vždy hodně silně chtěla mít další dítě. A to dokonce i po třetím porodu, kdy třetí dítě bylo původně neplánované ![]()
U mě to zatím nepřešlo. Mám děti tři a čtvrté bych klidně ještě brala. ![]()
To je jen nostalgie a vědomí, že tohle je naposled. Přejde to, neboj. Jen co budou děti samostatný, budeš ráda, že tohle období máš za sebou.
Já myslím že bys 3 tí měla mít pokud po něm toužíš.
Já jich mám 5 a vždy jsem cítila že třeba ještě…
Po tom 5 jsem si dala udělat sterilizaci…už mé touhy byly naplněné.
![]()
Ty starší už jsou skoro dospělí.
Míň bych jich nechtěla..víc taky ne.
I ekonomicky a prakticky.
Záleží na vás s mužem a na vašich možnostech.
Také si žijeme hezky…cestujeme…podnikám..
Dětem spořím.
Já 3. rozhodně nechci, neměli bysme na to finančně a popravdě to novorozenecký období je pro mě nářez (žádný režim, řev, kojení), no už to zažít nechci. A stejně mě někdy přepadne myšlenka, sakra je to naposled.. nebo si vzpomenu na těhotenství, ten hezkej pupík.. takže tyhle pocity jsou určitě normální
Ale já racionálně vím že 3. fakt nee, tak ty myšlenky vždycky zaženu.
Vždyť máš obě ještě hrozně malinký
vždyť si je užívej a další můžeš mít třeba za 5 let, ne? ![]()
Já to měla naopak - když jsem byla těhotná naposled, říkala jsem si „první trimestr naposled - hurá!“, „jedu do porodnice a nikdy se už tam nevrátím - hura!“, vše spojené s porodem naposled - hurá!, vnitřně jsem slavila.
Dnes, když náhodou zahlédnu v hračkářství nějaké ty blbosti pro úplné mimina, v duchu si řeknu, „už se mě to naštěstí netýká“.
Takže ne, tvoje pocity nejsou normální ![]()
U mě ty touhy nebyly. Myslela jsem si, že to přijde s návratem do práce. Vracela jsem se i kvůli tomu předčasně v roce a půl na plnej. A tím se to naopak ještě uzavřelo. Asi do 3,4 let jsem si říkala, že to třeba ještě přijde. Nepřišlo.
Teď je synovi 5 a řekla jsem si, že tomu dám ještě 5 let. Můj věkový strop je 35 let. A buď si v tom věku řeknu:”hurá svoboda” nebo mi začne chybět miminečko. ![]()
Tyjo tak já mám opačný problém… Malý má 6m. a já si říkám od porodu, že druhý NIKDY. Že i to jedno je až moc.. nebaví mě to absolutně, mateřství není nic pro mě, ale tak říká si pozitivum, že ještě 17 let a 6m. a jsem volná
![]()
To je jak kdybych to psala já. Malý je 26 měsíců a už mě to dávno přešlo
už se těším do práce a i na období, kdy s ní půjde ledacos dělat. Ale kdyby byla touha do třetice zkusit kluka tak bych se asi nebránila. Teď jsem spokojená, že jsme čtyři a tak mi to stačí ![]()
Takže bych počkala až ti mimčo povyroste a uvidíš, jestli touha pomine ![]()
Přejdou, když máš tolik dětí, kolik chceš mít. Já tohle velmi dobře znám a po třetím dítěti to zmizelo úplně samo, užívala jsem si poslední pozitivní těhotenský test, poslední porod, poslední miminko a to s velkou radostí a zároveň úlevou, že už to nikdy znovu nezažiju. Při prvním a druhém porodu jsem se hrozně bála, abych porodila „dobře“ a byla schopná donosit další děti. Při třetím porodu mi to bylo jedno a šlo mi jen o miminko. A oblečky vyřazuju s radostí, že bude víc místa ve skříních a někoho ještě potěší…
Jsou ženy, které děti nechtějí vůbec, které chtějí jedno, dvě, tři… pět… Každá to máme jinak.
Já vím, že jen se dvěmi dětmi bych se smířit nedokázala, byla by to pro mě neuzavřená kapitola, doživotní bolest. Btw. třeba moje tchýně to tak má. Je jí k šedesáti a dodnes čas od času „oplakává“, že měla jen dvě děti.
@Yasmen píše: Více
No začínám pomalu s podnikáním, budu si na to po rodičáku hledat vlastní prostory, tak pak už se mi to co budu budovat nejspíš právě nebude chtít jen tak zahodit na ty 3 roky co bych šla na rodičák 🙈 Tak proto bych asi buď ráda prostě plynule navázala třetím dítětem nebo to pak už nechala tak ![]()
@Mango_Lassi píše: Více
To já jsem měla přesně tak!
Jen teď když byl malé půl rok se to ve mě nějak zlomilo a začíná mi to být líto. O to spíš to nechápu
Už sem byla nalezená, že dvě děti a pak už klid ![]()
Nějak sama sebe moc nechápu. Děti jsem sice vždycky chtěla, ale mám ráda i svůj život a plno svých zájmů. Mám 2 děti - 3 roky a druhé 10 měsíců. Vždycky jsem byla přesvědčená, že dvě děti a dost, s manželem toto máme stejně. U prvního dítěte jsem začala už trochu pracovat a znovu těhotná jsem být ani nechtěla. Nakonec jsme do toho ale teda šli no a teď? Je mi líto, že další miminko už mít nebudu. Je mi líto, že jsou holky už tak velké. Je mi líto když vyřazuju ty malé oblečky. Ale vlastně sama nevím, jestli to třetí bych fakt ještě chtěla. S manželem jsme to úplně neřešili, ale ten s dalším už nepočítá a já jsem prostě zmatená sama v sobě
Přejde to? Jak si prostě jen užívat každou minutu s holkama a nesmutnit, že to malé období je naposledy a další malé mímo už nebude? Zároveň mám plno koníčků, skvělé podnikání, které postupně rozjíždím, manžel s holkama tráví čas, fakt se máme krásně, ale těchto myšlenek se nějak nemůžu zbavit.
PS: jsem ráda, že ty dvě mám. Nechci vypadat nevděčne, vážím si toho moc a všem koho můj dotaz nějak pohorší se omlouvám.