Přetížení dcery - jak řešit?

@Anonymní píše:
Dobré ráno všem. Mám dceru, která půjde v září do posledního, maturitního ročníku osmiletého gymplu. Vlastně od začátku je velmi cílevědomá, studuje s vyznamenáním a již velmi brzy se specializovala a ve svém oboru začala dosahovat významných úspěchů v soutěžích. Problém je ten, že si toho na sebe už roky bere strašně moc, před důležitým termínem v únoru se psychicky sesypala a kromě 3 dnů na Vánoce neměla prakticky žádné volno, pořád práce, dohánění písemek i o prázdninách, nová práce na dalším tématu, nový ročník soutěží. Je pod permanentním psychickým tlakem, špatně spí, nyní má nějaký termín, který časově nestíhá dokončit, spíš na to nemá už mentální kapacity a špatně se soustředí, protože potřebuje k jeho dokončení nastudovat hodně literatury. Nechce se vzdát žádné z aktivit a já fakt už nevím, jak bych jí pomohla. Dnes ráno, než zase odjela, tak mi říkala, že by potřebovala tak týden dovolené, kdy by nemusela myslet na nic, ale tlačí jí termín a její nový „šéf“ o tom, jak měla náročné období nic neví a tím ji tlačí do odevzdání úkolu v termínu. Mluvit s ním o tom nechce, protože je povahy spíš uzavřené. Bojím se, aby se nesesypala úplně a aby se jí to nepodepsalo na zdraví. Plnoletá už je. Její studijní předpoklady jsou vysoce nadprůměrné. Co byste radili? Vzdát se některé aktivity, přimět ji, aby si promluvila se šéfem na rovinu, nemyslím, že by měl zájem odrovnat schopnou studentku, ale když neví… Jsem fakt v koncích. Nevím, jak bude zvládat od září školu, maturitu a 2 opravdu časově i psychicky obtížné aktivity… Ona jde do všeho, její obor ji opravdu baví a naplňuje, ale toto nemůže vydržet ani dospělý, ne tak holka z gymplu, která sice podle papírů dospělá už je, ale… Díky všem za rady, případně nějaké obdobné zkušenosti a pohled zvenčí. Co bych dala za to, kdyby byla úplně „normální“, v klidu si odmaturovala, užila si prázdniny a nastoupila pak na VŠ, kam už ani nemusí dělat přijímačky, protože je přijatá i bez nich. Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.

Ahoj, no myslím, že takový tlak nejde vydržet pořád. Já taky na gymplu měla samé jedničky, měla jsem spousty mimoškolních aktivit, dostala jsem se na 5 VŠ (z toho 3 medicíny), tam byl ten tlak ještě větší, takže jsem se učila ve výsledku pořád, strašně mě to bavilo, několik vyučujících mi po zkoušce u nich nabídlo místo na ústavu jako pomocná vědecká síla, už jsem se viděla na Ph. D atd. Jenomže to prostě nejde vydržet pořád a na přelomu 3. a 4. ročníku jsem se totálně sesypala. Je to už 15 let, ale pořád nejsem v pořádku a léčit se asi budu celý život.

Opravdu bych si o tom s dcerou pořádně promluvila, když ještě studuje gympl, tak bych jí třeba doporučila školního psychologa, nebo tak něco. Ono to jednou bouchne úplně, když je pod takovým presem.

Držím palce, ať se jí podaří nějak slevit z požadavků a ať najde čas pro sebe a na relax. Zdraví je to nejdůležitější.

@Lollitka píše:
Ahoj, no myslím, že takový tlak nejde vydržet pořád. Já taky na gymplu měla samé jedničky, měla jsem spousty mimoškolních aktivit, dostala jsem se na 5 VŠ (z toho 3 medicíny), tam byl ten tlak ještě větší, takže jsem se učila ve výsledku pořád, strašně mě to bavilo, několik vyučujících mi po zkoušce u nich nabídlo místo na ústavu jako pomocná vědecká síla, už jsem se viděla na Ph. D atd. Jenomže to prostě nejde vydržet pořád a na přelomu 3. a 4. ročníku jsem se totálně sesypala. Je to už 15 let, ale pořád nejsem v pořádku a léčit se asi budu celý život.

Opravdu bych si o tom s dcerou pořádně promluvila, když ještě studuje gympl, tak bych jí třeba doporučila školního psychologa, nebo tak něco. Ono to jednou bouchne úplně, když je pod takovým presem.

Držím palce, ať se jí podaří nějak slevit z požadavků a ať najde čas pro sebe a na relax. Zdraví je to nejdůležitější.

🤗

Přesně na tebe jsem myslela, když jsem četla úvodní příspěvek.

Je mi to líto. Škoda žes tu nabídku pomocné vědecké síly nevyužila. Mohlas jet systémem: v něčem jsem jedna z nejlepších, a ve spoustě dalšího - ‚Eště‘ jsem prošla.

U tebe se projevila nějaká vrozená „spící“ psychická nemoc, že?
Z pouhého vyhoření by ses přece max. do dvou let vzpamatovala, ne?

@Pajka2020 píše: 🤗 

Přesně na tebe jsem myslela, když jsem četla úvodní příspěvek.

Je mi to líto. Škoda žes tu nabídku pomocné vědecké síly nevyužila. Mohlas jet systémem: v něčem jsem jedna z nejlepších, a ve spoustě dalšího - ‚Eště‘ jsem prošla.

U tebe se projevila nějaká vrozená „spící“ psychická nemoc, že?
Z pouhého vyhoření by ses přece max. do dvou let vzpamatovala, ne?

Ahojky, díky. No mě to pořád mrzí a nemůžu se s tím vyrovnat stále, že jsem takhle selhala. Já právě neuměla jet jinak, než na samé jedničky, strašně mi na tom záleželo, takže možná kdybych se bývala věnovala třeba té biochemii, nebo mikrobiologii a to ostatní nějak prolézala, mohlo to dopadnout lépe.

Jinak já tedy měla psychické problémy už na základce, ale na gymplu se to nějak potlačilo, protože se mi tam moc líbilo, na rozdíl od ZŠ, kde mě šikanovali.

Jinak mám několik diagnóz, nebyl to u mě syndrom vyhoření, ale blbě se to prostě sešlo. V nemocnici pak našim říkali, že prostě jak jsem celý život byla vzorná, neměla jsem pubertu atd., že to nejspíš jednou bouchnout muselo a to bohužel do úplných extrémů zas.

Ale ta nedodělaná medicína mě trápit bude pořád…

Asi si na to bude muset přijít sama mladi vydrží dost. Záleží, i jak byla vedená predtim, jestli jste se jako rodiče hroutili z každé dvojky z diktátu, nebo byli cajk i s případnou nahodilou petkou. Jestli ji baví ta práce a cele tři roky se ucila, tak se muže učit tak nějak normálně na pohodu a udržovat se v kondici a tu maturitu určitě nějak dá. Stejně budou ve škole porad opakovat Když vzala tu práci, tak musi se šéfem spolupracovat, to je jasne. To by asi pustit nechtěla.

Co je navíc, to jsou soutěže. Dva závazky jsou škola a práce, to už dotáhnout bude muset. Na soutěže se muže vykaslat úplně, aniž by to mělo nějaké významnější důsledky pro ni.

Za mna by som ju urcite nehnal k psychologovy, nevidim z tvojho rozpravania ziaden dovod. Bude ju to oberat o cas uplne zbytocne. Asi nevacsinovy nazor, ale uvedomte si ze psycholog ma opodstatnenie tam kde je nieco zle, ale tu nieje nic zle, proste maka. Bolo by ti milsie keby jej psycholog vysvetlil ze je normalne v jej veku travit 3 noci do tyzdna na diskoteke a teraz by podla toho isla, pretoze to tak predsa robia vsecia?

Skor povazujem za dolezite sa jej spytat a pochopit co chce dosiahnut, nejako mi chyba ten ciel? Chce mat same jednotky, no dobre a co dalej ako jej ten ciel realne pomoze? K comu? Aky bude dalsi ciel? A nestacilo by na dosiahnutie toho dalsieho ciela keby excelovala iba v (dokladne) vybranych predmetoch?
Je dolezite vediet co je tym motorom, pretoze inak tazko pochopyt to vsetko ostatne co sa na to nabaluje.

Skusil by som najst nieco na rozptylenie, alebo aspon najst nejaky ‚system‘. Velmi tazko sa to hlada, pretoze musis najst nieco co bude dceru bavit, ale zaroven to bude nieco ine ako to co ju bavi najviac aby pri tom prisla na ine myslienky.

Ja som mal/mam sport. Ale boli casy ked som mal den rozdeleny na 2h prace/ucenia/studia + 0.5h prestavka (urcena na doplnenie vody, jedlo…) a neexistovalo nic (naozaj nic) co by mohlo tento system narusit, napriklad ked bol cajnik na platni a vyprsalo 30min tak proste zhorel, ale program musel byt dodrzany (viem nebolo to racionalne, ale v tej dobe som to vnimal inak!).

Cestovanie nevnimam negativne, ja som tiez cestoval a cestovanie nijako neobmedzuje, mohol som si dorobit nejake drobnosti, pripadne sa pripravit na ‚neziaduce‘ predmety ktore som inak ignoroval (napriklad Slovencina)

Deti/mlady zvladnu o dost viac ako my/starsi, takze treba na to pozerat aj takouto optikou primeranosti veku. Narazove buchntie ako popisuje @Lollitka je podla mna naozaj vynimkou, vacsinou tam su nejake priznaky ktore by sa mali dat rozpoznat.

Je obtiazne presne rozhodnut kedy uz je to na/za hranou a treba zasiahnut nasilnym odpocinkom (alebo inak). Uvedom si ze je to to cim teraz zije (aj ked z tvojho pohladu to nemusi davat uplne zmysel) a ked jej to teraz vezmes, alebo nebodaj zacnes zasahovat za jej chrbtom tak bude stale zit s tym ze si ju o nieco (z tvojho pohladu nepodstatne ale z jej pohladu najdolezitejsie na svete) pripravila. Ked zasiahnes budes ta ktora jej to pokazila, ked nezasiahnes a skolabuje tak tiez budes ta ktora to pokazila lebo to predsa mala vidiet - to je volba co? Jedina sanca kedy budes dobra je ked nezasiahnes a ona neskolabuje, ale drzanie palcov niekedy nestaci, kedy zasiahnut je vsak velmi subjektivne a nikto na fore ti nedokaze dat zodpovednu radu (to si asi nechcela pocut, ale je to tak) pre tvoj konkretny pripad. Urcite je vsak dolezite sa s dcerou kazdy den porozpravat (aj ked iba par viet) ako sa dari, ako sa citi a dat jej vediet ze keby cokolvek potrebovala si tu. Je dolezite sa priblizit co najviac myslienkami k nej aby si jej rozumela a vedela pochopit co je pre nu ako dolezite a aky to ma dopad, iba potom jej mozes nejako rozumne poradit, to ze ostatny to robia inak nieje argument a zbytocne sa tym zhadzujes.
Uvidis mozno sa jedneho dna pride sama poradit a to je ten najlepsi cas ju vypocut, zvazit situaciu a poradit (pretoze vtedy je aj ona mentalne nastavena pocuvat tvoje rady).
Nevyziadane rady su omnoho menej casto pochopene, vnimane a uz skoro nikdy sa nimi neriadime.

To co pises aby v klude odmaturovala a uzila si prazdniny je podla mna absolutne nerealna predstava/poziadavka (aspon podla mna). Z toho co pises sa domnievam ze ona taka nieje, ze to nieje zivot/travenie casu ktore by ju bavilo. (edit: to je presne ten pripad argumentu - bud ako vacsina - tymto nikdy nic nedosiahnes a NIKDY takuto argumentaciu nepouzivaj!) Napriklad mna ked uz dotiahli na kupalisko tak som si v tieni cital, alebo si nieco pripravoval, ale kupalisko mi bolo ukradnute. Inak povedane nema zmysel snazit sa z nej urobit nieco co nieje (aktualne) a asi nechce byt. Mala by si ju akceptovat taku aka je a proste to co robia iny nemusi byt (a asi ani nieje) dobre pre nu. Kazdy sme nejaky a snazit sa zmenit ju na vacsinovy model je podla mna najhorsia moznost.

Moja skusenost (mozno pre pobavenie, mozno pre inspiraciu):
Mne sa teda podarilo bez vyhorenia, a to som zacinal 6:00 rano este pred skolou intenzivnym treningom, potom skola, potom sutaze, nepovinne predmety a tie veci co sa dnes volaju ‚projekty‘, skolu+menovane som koncieval medzi 16 a 18 a potom dalsi trening.

Znamky som ale nemal moc dobre (v priemere) pretoze tomu co ma nebavilo som sa nevenoval. Neviem ci to mozem na seba a na svoju ucitelku bonznut, ale na maturite mi slovne druhy/pady a podobne… urcila ona, pretoze ja som to nedokazal (a to bol zaroven posledny den v mojom zivote kedy som to potreboval).

Vdaka sutaziam som mal prijatie bez primaciek na VS (tam kam som chcel ist sa na zaklade znamok nedalo dostat bez prijimaciek). Uz si nepamatam presne cisla ale myslim ze z 1000 ludi prijali 100 a dokoncilo nas 25. Nasledne som mal pozvanku na prvu alebo druhu (zalezi aky rebricek vezmete) skolu na svete na Phd. (to som uz nevyuzil nejako ma prestala bavit ta akademicka poda a doteraz neviem ci to bolo dobre alebo nie, ale je to tak ako je a zivot ide dalej)

Nikdy som netrpel syndromom vyhorenia ani som sa nezosypal. Osobne sa domnievam ze dovod je ten ze som robil a robim to co ma bavi, ale napriklad taku Slovencinu som horko tazko preliezol a ked som nastupil do prace a poslal sefovy (rodeny Cech) prvy mail, tak za mnou prisiel a hovori mi „Prosim pis mi radsej v anglictine“ a tak Slovencinu pouzivam iba doma v obchode a podobne.

@Lollitka mrzi ma co sa ti stalo a ako to vnimas, drzim palce a netrap sa tym co nebolo, tes sa na to co mas a co bude, uvidis ze uz takato jednoducha uvaha ti pomoze.

Ono mlade telo hodne vydrzi, ale fakt bacha na to.
Libi se mi knihy Petra Casanovy (mozna neco vyber a at to precte, je to fakt ctive), kde nekde v jedne pasazi rika, ze odnekud se vratit jeste da, ale nektere cesty uz jsou jednosmerky. Na napravu je pozde.

Pretizeni nactileti jsou snadnou koristi treba meningokoka, spadnou do drog, rozjede se neco autoimunitniho, psychickeho…
Ja mela od skonceni skoly unavovy syndrom skoro rok.